Historické události, jejichž předpověď v Koránu se nakonec pravdivě naplnila

Životopis Proroka صلى الله عليه و سلم je známý událostmi, které předpověděl a ony se poté naplnily, buď ještě za života Proroka صلى الله عليه و سلم samotného, nebo dlouho po něm. Takto bylo například předpovězeno dobytí Konstantinopole (dnes Istanbul).[1]

Životopis Proroka صلى الله عليه و سلم je známý událostmi, které předpověděl a ony se poté naplnily, buď ještě za života Proroka صلى الله عليه و سلم samotného, nebo dlouho po něm. Takto bylo například předpovězeno dobytí Konstantinopole (dnes Istanbul).[1]

Jedna z podivuhodných stránek Koránu je také ta, že hovoří o určitých událostech, které se v okamžiku zjevení daného verše ještě nestaly a vyplnili se až pozdějším průběhem historie.

Například se jedná o verše:

سَيُهْزَمُ الْجَمْعُ وَيُوَلُّونَ الدُّبُرَ بَلِ السَّاعَةُ مَوْعِدُهُمْ وَالسَّاعَةُ أَدْهَى وَأَمَرُّ

Však toto shromáždění na útěk bude obráceno a zády se otočí. Ba ano! Hodina bude časem schůzky jejich, Hodina velmi záludná a hořce chutnající. (Kamer:45-46)

Zde vzpomínaná porážka se vztahuje na bitvu u Bedru, která se odehrála 17. Ramadánu roku 2 hidžry. Verš však podle jednomyslné shody učenců pochází z mekkánského období a odkazuje na konkrétní jedince. To potvrzuje i podání Se’ída ibn Džubejra od Sa’da ibn Abí Wekkáse, jenž pravil: „Když byla zjevena slova „Však toto shromáždění na útěk bude obráceno,“ nevěděl jsem, o jaké shromáždění se přesně jedná. Ale pak jsem v den Bedru uviděl Božího Posla صلى الله عليهو سلم , jak vstal a hovořil: „Ó Alláhu, vší ta urputnost a namyšlenost Kurejšovců je již navedla k tomu, aby Tě popřeli a připravila je k tomu, aby se vzpírali Tvému Poslu. Ó Alláhu, očekávám vítězství, které jsi mi Ty přislíbil! Poníženě Tě prosím, ó Alláhu, abys je porazil!“ Načež recitoval „Však toto shromáždění na útěk bude obráceno a zády se otočí.“ Načež pravil Sa’d: „Tehdy jsem pochopil význam tohoto verše.“[2]

Dále, ve 27. verši súry al-Feth Alláh předpovídá např. radostnou zvěst o otevření Mekky pro islám a její osvobození z rukou modloslužebníků:

Bůh zajisté již dokázal poslu Svému pravdivost jeho snu: „Vskutku vstoupíte do Posvátné mešity, bude-li chtít Bůh, bezpečni a s oholenými hlavami a ostříhanými nehty a vousy a bez jakékoliv bázně!“ A On věděl to, co jste neznali, a kromě toho vám připravil blízký úspěch. (Feth: 27)

Zadíváme-li se pozorněji na tento verš, shledáme, že zde Alláh předpovídá ještě i další vítězství, ke kterému má dojít ještě před osvobozením Mekky. Jak je již předtím vzpomenuto v Koránu, muslimové zpacifikovali soustavu pevností zvanou Chajbar, ve které se soustředil odpor proti islámu, vedený zejména židovskými kmeny.

Bůh věru již nalezl zalíbení ve věřících, když ti přísahali věrnost pod stromem, a On dobře ví, co bylo v srdcích jejich. A seslal k nim sakínu a odmění je brzkým úspěchem (Feth:18)

Teprve potom vstoupili muslimové vítězně i do Mekky.

Fakt, že Korán hovoří o událostech, které se měly stát v budoucnosti je pouze jednou z vícero jeho moudrostí. Je to také další z důkazů, že je slovem Alláha, Který Jediný disponuje neomezenou znalostí.

Další takovou událostí je porážka Byzantinců, která se, což nelze opomenout, odehrála  v nejnižším bodě zemské pevniny, u Mrtvého moře, což je zeměpisný fakt, který v době seslání tohoto verše nebylo možno ověřit. Zde je vzpomenut ve zjeveném verši, jak uvidíme dále.[3]

Další podobně předpověděnou událostí je triumf islámu na území, kam se dostal:

Bůh přislíbil těm z vás, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že z nich učiní nástupce na zemi, tak jako již učinil nástupci ty, kdož byli před nimi. A přislíbil jim, že upevní pro ně náboženství jejich, které se mu zlíbilo jim dát, a že nahradí posléze obavy jejich jistotou. „Uctívejte Mne a nepřidružujte ke Mně nic! „A ti, kdo ještě po tomto budou nevěřící, jsou věru hanebníci! (Núr:55) V době zjevení verše jsou muslimové ještě mladou a velmi slabou komunitou, ale již nyní je jim předpovídáno velké vítězství. Následně se stopa arabských pohanů z historie vytrácí a přemoženi byli také lžiproroci a skupinky odpadlíků, snažící se mladou islámskou říši rozvrátit, ve shodě s tím, co bylo zjeveno na jiném místě:

Rci těm, kdož neuvěřili: „Budete přemoženi a do pekla zahnáni – a jak hnusné to bude místo odpočinku!“ (Álu’Imrán:12) Tak se po otevření Mekky pro islám stalo. Celý tento proces pokračoval za prvních chalífů – Abú Bekra, Omara, Osmána a ‘Alího, nejlepšími ze společníků Prorokových, nechť je se všemi Alláh spokojen. Porazili jak Persii, tak i Východořímskou říši a jejich následovníci ustavili vládu islámu na území od Španělska do Číny za méně než století. Na velké většině takto získaných území někdejší místní náboženství – křesťanství, judaismus, zoroastrizmus a další, již nikdy nedobyla své někdejší pozice zpět.[4]

إِذَا جَاءَ نَصْرُ اللَّهِ وَالْفَتْحُ وَرَأَيْتَ النَّاسَ يَدْخُلُونَ فِي دِينِ اللَّهِ أَفْوَاجًا

Až vítězná pomoc Boží přijde, až spěch se dostaví a uvidíš lidi vstupovat houfně v náboženství Boží (Nasr: 1-2)

V tomto verši se nachází předpověď nejen absolutního vítězství islámu na Arabském poloostrově, ale také vlastní Prorokovy brzké smrti.

Co se týče vzpomenuté byzantinské porážky, Korán praví:

الم غُلِبَتِ الرُّومُ فِي أَدْنَى الأرْضِ وَهُمْ مِنْ بَعْدِ غَلَبِهِمْ سَيَغْلِبُونَ فِي بِضْعِ سِنِينَ لِلَّهِ الأمْرُ مِنْ قَبْلُ وَمِنْ بَعْدُ وَيَوْمَئِذٍ يَفْرَحُ الْمُؤْمِنُونَ

Alif lám mím! Poražení byli Byzantinci v nejbližší zemi, však po porážce své zase zvítězí v několika letech. Bohu přísluší rozhodnutí jak dřívější, tak i pozdější.  (Rúm:1-4)

Tyto verše byly zjeveny asi sedm let poté, co byzantinští křesťané utrpěli zdrcující porážku od perských zoroastrovců, okolo roku 617 křesťanské éry. V ájetech je jasně řečeno, že Byzantinci velmio záhy vybojují vítězství. Byzanc však v té době byla ve stádiu praktického rozkladu, přišla skoro o veškerá svá území a zdálo se takřka nemožné, že se vůbec udrží na nohou, natož, že vybojuje svá ztracená území nazpět. Útočili na ni nejen sásánovští Peršané, ale také Avarové, Slované a Langobardi. Ti všichni představovali pro Byzantskou říši velké nebezpečí. Avarové dorazili takřka před samé hradby Konstantinopole. Aby zaplatil ohromné výdaje na armádu, nechal nový byzantský císař Heráklios roztavit zlatou a stříbrnou výzdobu kostelů roztavit na mince. Když ani to nestačilo, přistoupil i k tavení předmětů a soch bronzových. Proti němu se však vzbouřil velký počet místodržících, takže někdejší impérium nyní stálo před samým krachem.

Peršané nejprve okupovali dřívější byzantské državy v Mezopotámii, Kilikii, Sýrii, Palestině, Egyptě a Arménii. Za krátkou dobu se očekával totální kolaps říše. Právě v této době přichází zjevení prvních veršů súry ar-Rúm, které předpovídají konsolidaci poměrů v říši a úspěšnou byzantskou odvetu v horizontu nanejvýš devíti let. To se zdálo natolik nemožné, že i pohanští Arabové brali tyto verše jako předmět svého pohrdání a výsměchu. Mysleli, že k tomuto Koránem předpověděnému vítězství nikdy nedojde. Avšak opak se ukázal být pravdou a následující běh událostí pravdivost koránské předpovědi potvrdil. Asi necelých sedm let poté, co byly tyto verše zjeveny, se v blízkosti rozvalin starověkého Ninive v měsíci prosinci roku 624 kř. éry odehrála další veliká bitva mezi Peršany a Byzantinci. Tentokrát byli Peršané Byzantinci poraženi. Několik měsíců poté byla sásánovská Persie nucena podepsat dohodu o navrácení okupovaných území zpět Byzanci. Předpověděné vítězství Byzantské říše a porážka říše Perské se tak stalo skutečností. [5] Slovo „bid’un“ použité ve verši ve významu „několik“ znamená rozmezí více než tří až méně než desíti.[6]

Druhý zázrak tohoto verše tkví v jistém zajímavém zeměpisném faktu, který nebyl v dané době potvrditelný a známe jej až v moderní době. Verš naznačuje, že byli poraženi na nejnižším místě souše, což je dalším významem výrazu „adná´u l-ardi,“ který byl vyládán v klasickém období islámu jako „nejbližší místo.“  Výraz „daná“ může tedy nabývat významu nejnižší, nejspodnější, nejhlubší a přeneseně také nejbližší, nejpřilehlejší.[7] K rozhodujícímu střetnutí totiž došlo v proláklině u břehů Mrtvého moře, jejíž dno se nachází 395 metrů pod hladinou moře, což je nejnižší nadmořská výška na pevnině. Ustavit, že se jedná skutečně o nejnižší bod pozemské pevniny, jednoduše nebylo v době seslání verše možné zjistit.

O tom, že nejde o samo se naplňující proroctví, hovoří také fakt, že se zde jedná o válku mezi dvěma nemuslimskými supervelmocemi té doby, kterou zatím nepatrná a slabá muslimská komunita nebyla v té době s to ovlivnit.

---