Každý z vás je pastýřem, zodpovědným za své stádo

"Každý z vás je pastýřem zodpovědným za své stádo… "  Hadís je obecně přijímaný.

 

Výchova dětí je zodpovědností sdílenou oběma rodiči. Je to závazek, se kterým je Alláh spokojen, je-li vykonáván příkladně oběma tak, jak jsou schopni svými možnostmi a postavením.  

 

V komentáři k verši

قُوا أَنْفُسَكُمْ وَأَهْلِيكُمْ نَارًا وَقُودُهَا النَّاسُ وَالْحِجَارَةُ
„Střezte sebe i své rodiny před ohněm, jehož palivem budou lidé a kamení…“

praví imám at-Taberí: „Učte jeden druhého, že takové konání činí člověka obyvatelem ohně a zabraňujte navzájem konat to. Konejte tak, to je z poslušnosti vůči Alláhu a naopak, nekonat tak je z neposlušnosti vůči Alláhu. Učte své rodiny aktům poslušnosti vůči Alláhu, aby se mohly zachránit před ohněm.“[1]

Imám al-Kurtubí též pravil, že Mukátil řekl: „Toto je povinnost, kterou má člověk vůči sobě, svým dětem, své rodině, svým mužským a ženským služebným.“ Ilkíjja pravil: „Jsme povinni učit naše děti a naše rodiny náboženským úkonům a dobru a též tomu, co nemohou učinit jinak, nežli s etiketou (arab. adab).“[2]

 

Ibnu l-Kajjím al-Džewzíjja pravil:

"Kolik jen lidí způsobilo mizérii svým vlastním dětem, jablíčkům svých očí, na světě tomto i onom, tím, že je zanedbávalo, neumravňovalo je, ponechávajíc je k následování jejich chtíčů a tužeb, myslíce si, že je tak ctí, ale ve skutečnosti je ponižovali. Byli k nim milosrdní, ale ve skutečnosti jim křivdili. Nedostalo se jim prospěchu z vlastních dětí a učinili, že jejich děti ztratily podíl jak na světě tomto, tak i na onom. Pokud přemýšlíte nad zkažeností dětí, kterou vidíte, tak povětšinou za ní stojí zkaženost jejich rodičů."[3]

---