V části delšího hadísu pravil Boží Posel صلى الله عليه وسلم:
V části delšího hadísu pravil Boží Posel صلى الله عليه وسلم:
احفظوهن وأخبروا بهن من وراءكم
„Učte se je (mé hadísy) nazpaměť a zpravte o nich, kdož přijdou po vás.“[1]
Prorok صلى الله عليه وسلم povzbuzoval své společníky, aby si zapamatovali jeho slova a vyprávěli je těm, kteří přijdou po nich, z jejich potomků a dalších. Byli usilovní v učení se požehnaných slov Proroka صلى الله عليه وسلم zpaměti a jejich pochopení, stejně jako jejich převedení v čin.
Poté jejich učedníci a jejich děti tyto výroky převzali a zachovali je ve svých srdcích a myslích. Vyprávěli je ústně dále a předávali je i písemně. Tato metodologie nevyprchala do dnešních dní. I dnes si učenci i jejich učedníci zapisují znalost a snaží se jí zachovat. Snaží se šířit Sunnu podle správné metodologie a podle pochopení těch nejlepších generací z prvních tří století hidžry.
V tomtéž smyslu jsou vyřčeny i následující hadísy:
Ve svém posledním kázání Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
أيها الناس اسمعوا قولي ، فإني لا أدري لعلي لا ألقاكم بعد عامي هذا بهذا الموقف أبدا
„Lidé! Naslouchejte tomu, co vám říkám, protože nevím, zda budu napřesrok ještě vůbec mezi vámi…“
Prorok صلى الله عليه وسلم také řekl:
نَضَّرَ اللَّهُ امْرَأً سَمِعَ مَقَالَتِى فَوَعَاهَا ثُمَّ أَدَّاهَا إِلَى مَنْ لَمْ يَسْمَعْهَا
نضر الله عبدا سمع مقالتي ، فوعاها وحفظها ، ثم أداها إلى من لم يسمعها
نضر الله عبدا سمع مقالتي ، فوعاها وحفظها ، ثم أداها إلى من لم يسمعها
„Nechť Alláh rozjasní tvář toho, kdo ode mne uslyší něco, co jsem řekl, přechová to a předá to dalším… “[2]
Prorok صلى الله عليه وسلم pravil:
إنه من أحيا سنة من سنتي قد أميتت بعدي فإن له من الأجر مثل من عمل بها من غير أن ينقص من أجورهم شيئا ومن ابتدع بدعة ضلالة لا يرضاها الله ورسوله كان عليه مثل آثام من عمل بها لا ينقص ذلك من أوزار الناس شيئا
„Ten, kdo oživí sunnu z mých sunen, která po mně vymřela, tomu budiž odměna každého, kdo dle ní bude postupovat, aniž by se tomuto z jeho odměny cokoli ubralo. A kdokoli vnese zlou inovaci, kterou Alláh a Posel Jeho neschvalují, na něm je (břemeno hříchu) za hřích každého, kdo dle ní bude postupovat, aniž by byl jejich hřích jakkoli zmenšen.“[3]