Podoba a zvuk slova (arab. alfáz) je, stejně jako u všech ostatních jazyků, také v arabštině, úzce spjata s významem slova (arab. delála) a jakákoli, byť lehká a nepatrná, změna podoby slova s sebou nese i změnu významu. Arabština disponuje rozsáhlými možnostmi tvoření nových slov a odvozenin, stejně jako skloňováním jmen a časováním sloves, navíc podle pravidelného a relativně snadného způsobu.
Podoba a zvuk slova (arab. alfáz) je, stejně jako u všech ostatních jazyků, také v arabštině, úzce spjata s významem slova (arab. delála) a jakákoli, byť lehká a nepatrná, změna podoby slova s sebou nese i změnu významu. Arabština disponuje rozsáhlými možnostmi tvoření nových slov a odvozenin, stejně jako skloňováním jmen a časováním sloves, navíc podle pravidelného a relativně snadného způsobu. To spolu s ohromným bohatstvím jeho lexiky činí z arabského jazyka jeden z nejdůležitějších kulturních jazyků historie lidstva. Arabština je aglutinačně-flexní jazyk, tj. nová slova a gramatické tvary starých slov tvoří koncovkami a příponami, přidávanými k základu, nejčastěji trojsouhláskovému, bez nezbytnosti pevného slovosledu.
Toto vše vedlo velkého učence a obnovitele víry, šejchu l-isláma Ibn Tejmíjju k pronesení slov: „Přímo toto zjevení samo o sobě je jedním z nejvelkolepějších nadpřirozených a neobyčejných činů, neboť je výzvou (k uctívání Alláha) důkazem (proroctví Muhammeda صلى الله عليه و سلم) a zázrakem zároveň.“[4]
Fakt, že něco takového bylo zjeveno původně prostému a negramotnému kupci z Mekky, nenechává nikoho na pochybách, kdo je tohoto díla autorem.