Abú Umáma رضي الله عنه zaznamenal, že Boží Posel صلى الله عليه وسلم pravil:
ِِإنَّ صَاحِبَ الشِّمَالِ لِيَرْفَعُ الْقَلَمَ سِتَّ سَاعَاتٍ عَنِ الْعَبْدِ الْمُسْلِمِ الْمُخْطِئِ أَوِ الْمُسِيء
فَإِنْ نَدِمَ وَاسْتَغْفَرَ اللَّهَ مِنْهَا أَلْقَاهَا، وَإِلا كُتِبَتْ وَاحِدَةً
Abú Umáma رضي الله عنه zaznamenal, že Boží Posel صلى الله عليه وسلم pravil:
ِِإنَّ صَاحِبَ الشِّمَالِ لِيَرْفَعُ الْقَلَمَ سِتَّ سَاعَاتٍ عَنِ الْعَبْدِ الْمُسْلِمِ الْمُخْطِئِ أَوِ الْمُسِيء
فَإِنْ نَدِمَ وَاسْتَغْفَرَ اللَّهَ مِنْهَا أَلْقَاهَا، وَإِلا كُتِبَتْ وَاحِدَةً
„Souputník (tj. anděl) na levici drží pero zdviženo po šest hodin, pro služebníka, muslima, který chybuje či hřeší. Pokud toho služebník bude litovat a bude prosit o odpuštění, anděl ho (tj. hřích) nezaznamená. A pokud služebník nebude Boží milost žádat, pak jej anděl zaznamená jako jediný (hřích)."[1]
Al-Menáwí رحمه الله تعالى komentoval tento hadís slovy:
إن صاحب الشمال) وهو كاتب السيئات
ليرفع القلم) ست ساعات يحتمل أن المراد الفلكية ويحتمل غيرها
عن العبد المسلم المخطئ) فلا يكتب عليه الخطيئة قبل مضيها بل يمهله
فإن ندم) على فعله المعصية واستغفر الله منها أي طلب منه أن يغفرها وتاب توبة صحيحة
ألقاها) أي طرحها فلم يكتبها
وإلا) أي وإن لم يندم ويستغفر
كتبت) بالبناء للمفعول يعني كتبها كاتب الشمال
واحدة) أي خطيئة واحدة بخلاف الحسنة فإنها تكتب عشرا
Souputník po levici je anděl písař hříchů.
Zvednutí pera znamená šest hodin astronomického času, nebo snad i jiný časový úsek.
Anděl hřešícímu služebníku muslimovi nepíše jeho provinění hned, ale zápis odkládá na později.
Litování a pokání znamená, že se služebník upřímně kaje za hřích, či chybu, jíž se dopustil.
To, že anděl nezapisuje, znamená, že se po tuto dobu nevěnuje zapisování.
„Pokud služebník neprosí Alláha o odpuštění“ znamená, že poté, co uplyne tato lhůta, zapíše anděl-písař daný hřích jako jeden zlý skutek, ne jako anděl, který zapisuje skutky dobré. Anděl-písař dobrých činů každý dobrý skutek zaznamenává desetkrát.[2]
‘Alí ibn Abí Bekr al-Hajsemí رحمه الله تعالى praví, že souputník po pravici (tj. anděl) zapisuje dobré činy každého jedince a pokud dotyčný zhřeší, zdržuje se na chvíli psaní, aby byla dotyčnému dána lhůta pro pokání a prosbu o odpuštění. Pokud se v této lhůtě nekaje, pak je hřích zapsán.[3]
Alláh سبحانه و تعالى pravil:
أَفَلَا يَتُوبُونَ إِلَى اللَّهِ وَيَسْتَغْفِرُونَهُ ۚ وَاللَّهُ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
Proč se tedy kajícně neobrátí k Bohu a neprosí jej za odpuštění, když Bůh zajisté je odpouštějící a slitovný? (Má’ida:74)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil: „Lidé, kajte se k Alláhu a proste Jej o odpuštění, věru já se kaji sto krát denně.“[4]
Posel Boží صلى الله عليه وسلم též pravil: „Alláh za noci napřahuje Svou Ruku, aby přijal pokání od těch, kteří se přes den dopustili špatného a napřahuje Svou Ruku za dne, aby přijal pokání těch, kteří učinili zlé za noci. Tak bude, dokud Slunce nevyjde od západu.“[5]
Posel Boží صلى الله عليه وسلم ještě řekl: „Každý syn Adamův hřeší a nejlepšími z nich jsou kajícníci.“[6]
Podmínkami správného a Alláhem přijatého pokání jsou:
1. Vzdání se onoho hříchu;
2. Upřímná lítost nad ním;
3. Předsevzetí již se k němu nenavrátit.
Pokud byla nějak narušena i práva dalších lidí, musí je kajícník také požádat o odpuštění.
Nechť nás Alláh učiní těmi kajícníky, jejichž pokání je přijato. Ámín!
[1] Uvádí ho at-Taberání v Mu’džemu l-Kebír, č. 7667; Abú Nu’ejm v Hiljetu l-Awlijá, 6/124; al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, č. 6788; a al-Hajsemí v Medžme’u z-Zewáid, 10/210. Oceněn jako hasan v Silsilatu s-Sahíha, č. 1209. Viz též Džámi’u s-Sahíh, č. 2097.
[2] Fejdu l-Kadír, 2/579, podání č. 2291.
[3] Viz Medžme’u z-Zewá’id, 10/207-208.
[4] Sahíh Muslim, 2702.
[5] Sahíh Muslim, 2759.
[6] Zaznamenal at-Tirmízí, hadís č. 2499.