Účet v bance s úrokem

OTÁZKA: Mám účet v bance, na kterém jsem existenčně závislý. Účet se úročí, i když zanedbatelně. Musím jej zrušit, nebo postačí, když se úroku zbavím, např. nakrmením chudých?
ODPOVĚĎ:
Ve jménu Alláha Milostiplného, Milostivého, požehnání a mír Poslu Jeho.

OTÁZKA: Mám účet v bance, na kterém jsem existenčně závislý. Účet se úročí, i když zanedbatelně. Musím jej zrušit, nebo postačí, když se úroku zbavím, např. nakrmením chudých?
ODPOVĚĎ:
Ve jménu Alláha Milostiplného, Milostivého, požehnání a mír Poslu Jeho.
Alláh Vznešený praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ وَذَرُوا مَا بَقِيَ مِنَ الرِّبَا إِنْ كُنْتُمْ مُؤْمِنِينَ
Vy, kteří věříte, bojte se Boha a zanechte poslední zbytky lichvy, jste-li věřícími!(Bekara:278)
Co se týče úročeného účtu v bance, na kterém je člověk nevyhnutelně existenčně závislý, je třeba vědět, že Alláh neklade na člověka omezení, které nemůže splnit:
لا يُكَلِّفُ اللَّهُ نَفْسًا
Bůh ukládá duši jen to, co je pro ni možné (Bekara:286)
A že krajní nouze, či donucení činí zakázané povoleným, jak vyplývá z Božích slov o zakázaném mase:
فَمَنِ اضْطُرَّ فِي مَخْمَصَةٍ غَيْرَ مُتَجَانِفٍ لإثْمٍ فَإِنَّ اللَّهَ غَفُورٌ رَحِيمٌ
A kdo je donucen to pojídat během hladomoru, nemaje úmyslu hřešit … vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný. (Máida:3)
Zároveň je třeba vědět, jak islámské zákonodárství definuje tuto krajní nouzi – jde o hrozbu smrti, zmrzačení, nebo ztráty nějaké tělesné funkce.
Co se týče úročeného účtu v bance, je třeba vědět, je-li tento ze zákona nutný a nedá se nahradit jiným (jestli to takto funguje u všech zaměstnán, případně jestli u nás neexistuje možnost bezúrokového účtu, či jiného halál bankovního produktu). V takovém případě odpověď spadá pod princip donucení (v tomto případě státem).
Druhou věcí je vědět, jak dalece je na něm člověk závislý a existuje-li možnost najít si jiný způsob obživy, kde nebudeme nuceni takový účet požívat. Pakliže tato možnost existuje, nezbývá než účet zrušit. Totéž platí v případě, nejde-li o šarí’atsky vymezenou krajní nouzi.
Jedná-li se o nejmenší zlo z existujících možností, pak je třeba účet ponechat funkční.
Peníze z úroku, byť jakkoli malé, člověk nesmí vzít a nechat si pro sebe:
الَّذِينَ يَأْكُلُونَ الرِّبَا لا يَقُومُونَ إِلا كَمَا يَقُومُ الَّذِي يَتَخَبَّطُهُ الشَّيْطَانُ
Ti, kdož pohlcují zisk z lichvy, vstanou z mrtvých jako ten, koho satan potřísnil svým dotekem. (Bekara:275)
Je nutno takové peníze vzít a rozdat je na dobrou věc s úmyslem zbavit se jich jako špinavých, nikoli s úmyslem milodaru, nebo zekátu, protože to je možno dát jen z financí vydělaných čistým, halál ziskem.
A Alláh ví nejlépe.