Označení selefu s-sálih, tj. zbožní předkové, se vztahuje na první tři generace muslimů:
Označení selefu s-sálih, tj. zbožní předkové, se vztahuje na první tři generace muslimů:
1. Sahába – společníky Prorokovy, nechť je s nimi Alláh spokojen. Jsou to všichni, kteří žili v době Posla Božího Muhammeda صلى الله عليه و سلم, uvěřili stejným způsobem jako on a následovali stejnou víru, na které i zemřeli.
2. Tábi’ún – jejich následovníky, tj. druhou generaci, přicházející po generaci Proroka صلى الله عليه و سلم, jsou to všichni, kteří přijali a následovali stejnou víru jako oni a na téže víře také zemřeli a nakonec
3. Tábi‘ tábi’ún – následovníky následovníků, tj. třetí generaci následující po následovnících, jsou to všichni, kteří přijali tutéž víru, následovali ji a na téže víře také zemřeli, nechť je ke všem z nich Alláh milostiv.
To se zakládá na hadísu Božího Posla صلى الله عليه و سلم: „Nejlepším pokolením je mé pokolení, poté ti, kteří je následují a poté ti, kteří je následují. Pak přijdou lidé, v nichž již dobra nebude.“[1]
Na otázku, jak následovat jejich učení a jak na jejich cestě vytrvat, odpověděl šejch Sálih ibn Fewzán al-Fewzán následovně:
1. Člověk musí odkazovat na lidi nauky a jasného pochopení (arab. ahlu l-‘ilmi we l-basíra), čerpat od nich nauku a s nimi se radit ohledně toho, co mu přijde na mysl. V oněch otázkách pak musí dát přednost jejich názoru (tj. názoru těchto učenců).
2. Oprostit se od vyjadřování se ke všem záležitostem a zbavit se unáhlenosti v nich. Vyhýbat se vydávání stanovisek ohledně konkrétních lidí:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِنْ جَاءَكُمْ فَاسِقٌ بِنَبَإٍ فَتَبَيَّنُوا أَنْ تُصِيبُوا قَوْمًا بِجَهَالَةٍ فَتُصْبِحُوا عَلَى مَا فَعَلْتُمْ نَادِمِينَ
Vy, kteří věříte! Přijde-li k vám hanebník s nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit tak, abyste z nevědomosti své nepoškodili lidi a abyste nemusili litovat toho, co jste učinili. (Hudžurát:6)
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِذَا ضَرَبْتُمْ فِي سَبِيلِ اللَّهِ فَتَبَيَّنُوا وَلا تَقُولُوا لِمَنْ أَلْقَى إِلَيْكُمُ السَّلامَ لَسْتَ مُؤْمِنًا تَبْتَغُونَ عَرَضَ الْحَيَاةِ الدُّنْيَا فَعِنْدَ اللَّهِ مَغَانِمُ كَثِيرَةٌ كَذَلِكَ كُنْتُمْ مِنْ قَبْلُ فَمَنَّ اللَّهُ عَلَيْكُمْ فَتَبَيَّنُوا إِنَّ اللَّهَ كَانَ بِمَا تَعْمَلُونَ خَبِيرًا
Vy, kteří věříte! Když vyrazíte do boje na stezce Boží, buďte obezřetní a neříkejte každému, kdo vám nabídne mír: „Ty nejsi věřící!“, snažíce se tak získat statky tohoto života pozemského. Vždyť u Boha je kořist hojná. Takoví jste byli dříve, avšak nyní se Bůh smiloval nad vámi. Buďte tedy obezřetní, neboť Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte (Nisá´:94)
„Buďte obezřetní“ znamená „ověřujte si vše, co se k vám dostane.“
3. Jakmile je to, co se k vám dostane, již ověřeno, pak je k tomu nutno přistoupit způsobem, který přinese očištění a nápravu a nikoli způsobem, který je násilný, anebo rozporuplný. Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Přinášejte radostnou zvěst, ulehčujte, vyučujte a nehaňte.“[2] Za všech okolností řešte každou věc s moudrostí, nezúčastněně a s trpělivostí. Nikomu nepřísluší zabřednout do témat a otázek, ve kterých není ani povolaným, ani odborníkem.
4. Podobně je principem získávat prospěšnou znalost účastí na sezeních lidí nauky, pozorným nasloucháním jejich stanoviskům, čtením knih zbožných předků, čtením jejich životopisů a životopisů reformátorů z jejich řad, stejně jako učenců této ummy. Jak řešili ve své době tehdejší problémy? Jakým způsobem nabádali k dobru a odvraceli od zla? Jaká byla jejich etika při vynášení verdiktů v různých otázkách? Vše to je obsaženo v jejich životopisech a v podáních, která o jejich životech kolují:
لَقَدْ كَانَ فِي قَصَصِهِمْ عِبْرَةٌ لأولِي الألْبَابِ
A v příbězích jejich je věru mnoho příkladů pro ty, kdož rozumem jsou obdařeni. (Júsuf:111)
Muslim musí studovat životopisy zbožných předků, okolnosti, v jakých se ocitali a způsob, jakým se v různých situacích zachovali, dokud nebude následovat jejich kroky a dokud za sebou nenechá ty, kteří jsou zbrklí a ignorantští, kteří agitují lidi, aniž by sami měli dostatek náležité znalosti. Mnoho dnešních letáků, přednášek a článků je publikováno lidmi, kteří jsou lhostejní vůči šarí’atským záležitostem. Burcují lidi a přikazují jim to, co nepřikázal ani Alláh, ani Jeho Posel صلى الله عليه و سلم, sice s dobrým úmyslem, nicméně příklady nejsou položeny jen na základě dobrého úmyslu, ale příklady se spíše berou tam, kde byla záležitost vyřešena správně. A pravdou je jen to, co je v souladu s Koránem a Sunnou v pochopení selef. Lidé jsou už takoví, jak pravil i Boží Posel صلى الله عليه و سلم, že chybují a hřeší. To správné z nich je přijato a to špatné je odvrženo.
Autor: šejch Sálih ibn Fewzán al-Fewzán
Zdroj: Muntaká Fetáwá´i š-šejch Sálih ibn Fewzán al-Fewzán, otázka č. 455 a 465. K dispozici také na www.qsep.com