Jak je definován zekátu l-fitr

 

Za účelem obohacení chudobných v den svátku přerušení půstu (arab. ‘ídu l-fitr) předepisuje šarí’a zekátu l-fitr, aby i oni mohli okusit sváteční veselí a pohodu, v den, kdy ji zažívají i všichni ostatní. Též představuje očištění půstu od všeho zlého, čeho se člověk dopustil během půstu – jako mrhání časem, špatná a nevhodná slova atd.[1] Ibn ‘Abbás pravil: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم předepsal zekátu l-fitr, aby se postící se očistil od špatných a nepotřebných slov a mrhání časem a aby byli nakrmeni chudobní. Kdo jej zaplatí před modlitbou (sváteční), tomu to bude bráno jako zekátu l-fitr a kdo ji zaplatí až po modlitbě, to pro něj bude jen obyčejným milodarem.“[2]

 

 Je třeba jej uhradit za každého muslimského jednotlivce, bez výjimky, na základě hadísu Ibn Omara, podle nějž Boží Posel صلى الله عليه و سلم   „předepsal zekátu l-fitr v jednotě jednoho sá‘ datlí nebo jednoho sá‘ ječmene svobodnému i otrokovi, muži i ženě, malému i velkému z muslimů. Nařídil též uhradit ho ještě předtím, než lidé vyrazí na sváteční modlitbu.“[3]

 

Zekátu l-fitr možno uhradit ze všech základních potravin, které muslimové používají ve výživě a netřeba se omezit jen na to, co je výslovně vzpomenuto v hadísech Božího Posla صلى الله عليه و سلم, jako ječmen, datle nebo hrozinky, může se dát i rýže, pšenice aod., co se využívá ve výživě. Podle názoru většiny učenců je povinnost uhradit zekátu l-fitr v míře jednoho sá’ v naturáliích. Sá’ je míra čtyř dvojhrstí středně vzrostlého člověka, ve váze cca 2,157 kg.

Co se týče hrazení zekátu v penězích, učenci se rozešli na dva názory. Podle prvního je to zakázáno, stejně jako je zakázáno porazit jako obětinu při pouti cokoli jiného, než co se uvádí, nebo učinit odkup něčím jiným a nějak jinak, než co se uvádí. Pokud by bylo zekátu l-fitr možno uhradit v penězích, Posel Boží صلى الله عليه و سلم by nás o tom zpravil. Toto zastávají Málik, aš-Šáfi’í, Ahmed a Dawúd az-Záhirí.[4] Uhradit zekátu l-fitr v penězích povolují Abú Hanífa, Sufján as-Sewrí, al-Buchárí a další, protože cílem je uspokojit potřeby chudobných ve svátek. Obě skupiny mají na podporu svého stanoviska silné důkazy, ale správnější je následovat praxi Božího Posla, kromě v případě, že tomu brání příkrá potřeba.

 

Zekátu l-fitr musí být uhrazen předtím, než se lidé vyjdou pomodlit sváteční modlitbu, podle hadísu na autoritu Ibn Omara: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم nařídil uhradit zekátu l-fitr ještě předtím, než lidé vyjdou na modlitbu.“[5] Může být naopak uhrazen před svátkem přerušení půstu. Náfi’ vyprávěl: „Ibn Omar dával zekátu l-fitr také těm, kteří jej vybírali a tak činili den nebo dva před svátkem.“[6]

Odpovídal: šejch Safet Suljić, Islámská univerzita v Rijádu, Fakulta šarí’y

---