Věru uctívání (arab.‘ibáda عِبَادَةٌ), které Alláh předepsal, se zakládá na pevně stanovených důkazech a pravidlech, která mohou být shrnuta do několika následujících bodů:
Věru uctívání (arab.‘ibáda عِبَادَةٌ), které Alláh předepsal, se zakládá na pevně stanovených důkazech a pravidlech, která mohou být shrnuta do několika následujících bodů:
1. Uctívání je zastaveno (arab. tewkfíjja تَوْقِيفِيَةٌ ).
Toto znamená, že ve sféře uctívání není nikomu ponechán prostor pro osobní pohled, aby si sem cokoli dodával, nebo aby odsud cokoli ubíral. Tato sféra si přímo vyžaduje výluční právo uzákonění jen od Alláha.
Alláh pravil svému Poslu صلى الله عليه و سلم:
فَاسْتَقِمْ كَمَا أُمِرْتَ وَمَنْ تَابَ مَعَكَ وَلا تَطْغَوْا إِنَّهُ بِمَا تَعْمَلُونَ بَصِيرٌ
Jdi přímo tak, jak přikázáno ti bylo, a taktéž nechť činí ti, kdož s tebou k Bohu se obrátili! A nebuďte vzpurní, vždyť On jasně zří vše, co konáte. (Húd:112)
ثُمَّ جَعَلْنَاكَ عَلَى شَرِيعَةٍ مِنَ الأمْرِ فَاتَّبِعْهَا وَلا تَتَّبِعْ أَهْوَاءَ الَّذِينَ لا يَعْلَمُونَ
A potom jsme tě umístili na cestě zákona z rozkazu Našeho vycházející. Následuj ji a nenásleduj sklonů těch, kdož nevědí o ničem! (Džásíjja:18)
Alláh také připomíná slova Božího Posla صلى الله عليه و سلم:
قُلْ مَا كُنْتُ بِدْعًا مِنَ الرُّسُلِ وَمَا أَدْرِي مَا يُفْعَلُ بِي وَلا بِكُمْ إِنْ أَتَّبِعُ إِلا مَا يُوحَى إِلَيَّ وَمَا أَنَا إِلا نَذِيرٌ مُبِينٌ
Rci: „Já věru nejsem žádnou novotou mezi posly a nevím ani, co stane se mnou a s vámi. Já následuji pouze to, co mi bylo vnuknuto, a jsem jen varovatel zjevný.“ (Ahkáf:9)
2. Uctívání musí být zasvěceno výhradně Jedinému Alláhu a čisto od všech podob přidružování k Němu (arab. širk شِرْكٌ).
Alláh totiž praví:
قُلْ إِنَّمَا أَنَا بَشَرٌ مِثْلُكُمْ يُوحَى إِلَيَّ أَنَّمَا إِلَهُكُمْ إِلَهٌ وَاحِدٌ فَمَنْ كَانَ يَرْجُو لِقَاءَ رَبِّهِ فَلْيَعْمَلْ عَمَلا صَالِحًا وَلا يُشْرِكْ بِعِبَادَةِ رَبِّهِ أَحَدًا
Rci: „Já pouze smrtelník jsem jako vy a bylo mi vnuknuto, že božstvem vaším je Bůh jediný. A kdo doufá v setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!“ (Kehf:110)
Pokud se do uctívání přimísí cokoli z přidružování k Alláhu, toto uctívání se stává neplatným.
Alláh zmiňuje:
ذَلِكَ هُدَى اللَّهِ يَهْدِي بِهِ مَنْ يَشَاءُ مِنْ عِبَادِهِ وَلَوْ أَشْرَكُوا لَحَبِطَ عَنْهُمْ مَا كَانُوا يَعْمَلُونَ
Hle, toto je vedení Boží, On vede jím, koho chce ze služebníků Svých. Však kdyby byli přidružovali, marné by bylo to, co konali. (An’ám: 88)
وَلَقَدْ أُوحِيَ إِلَيْكَ وَإِلَى الَّذِينَ مِنْ قَبْلِكَ لَئِنْ أَشْرَكْتَ لَيَحْبَطَنَّ عَمَلُكَ وَلَتَكُونَنَّ مِنَ الْخَاسِرِينَ بَلِ اللَّهَ فَاعْبُدْ وَكُنْ مِنَ الشَّاكِرِينَ
A bylo již vnuknuto tobě i těm, kdož před tebou byli: „Věru, budeš-li přidružovat, marné budou skutky tvé a budeš zajisté mezi těmi, kdož ztrátu utrpí. Naopak, Boha uctívej a buď jedním z vděčných!“ (Zumer: 65-66)
3. Uctívání si vyžaduje nutný příklad, který bude následován a který principy uctívání vysvětlí. Tím je Boží Prorok صلى الله عليه و سلم .
Alláh praví:
لَقَدْ كَانَ لَكُمْ فِي رَسُولِ اللَّهِ أُسْوَةٌ حَسَنَةٌ لِمَنْ كَانَ يَرْجُو اللَّهَ وَالْيَوْمَ الآخِرَ وَذَكَرَ اللَّهَ كَثِيرًا
A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná. (Ahzáb:21)
وَمَا آتَاكُمُ الرَّسُولُ فَخُذُوهُ وَمَا نَهَاكُمْ عَنْهُ فَانْتَهُوا
To, co vám dává posel, to si vezměte! Ale toho, co vám odepřel, toho se zdržujte! (Hašr:7)
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Kdokoli učiní skutek, který není v souladu s naší věcí, tento skutek je odmítnut.“[1] V jiném podání stojí: „Kdokoli přimyslí do naší věci něco, co k ní nepatří, toto je odmítnuto.“[2]
Posel Boží صلى الله عليه و سلم též pravil: „Modlete se, jak jste viděli modlit se mne.“[3]
Posel Boží صلى الله عليه و سلم také pravil: „Přeberte ode mne obřady pouti.“[4]
Podobných hadísů je celá řada.
4. Akty uctívání jsou omezeny a jasně definovány časem, místem a množstvím.
Je proto nepřípustné toto překračovat a zacházet za tuto stanovenou mez. Příkladem budiž modlitba. O ní říká Alláh:
إِنَّ الصَّلاةَ كَانَتْ عَلَى الْمُؤْمِنِينَ كِتَابًا مَوْقُوتًا
A jste-li v bezpečí, dodržujte modlitbu, neboť modlitba je pro věřící předepsána v čas stanovený! (Nisá´:103)
Podobně také s hadždžem. O něm Alláh praví:
الْحَجُّ أَشْهُرٌ مَعْلُومَاتٌ
Pouť budiž konána v měsících známých. (Bekara:197) Těmito měsíci je 10., 11. a 12. měsíc lunárního roku.
Podobně je tomu s půstem. O něm Alláh stanovuje:
شَهْرُ رَمَضَانَ
Postním měsícem je měsíc ramadán (Bekara:185)
5. Uctívání musí být provázeno láskou k Alláhu a plném se podrobení Jemu.
Musí být na tomto založeno. V sobě musí zahrnovat současně jak lásku k Němu, tak i strach před Jeho trestem a stejně tak i naději na Jeho odměnu.
Alláh praví:
أُولَئِكَ الَّذِينَ يَدْعُونَ يَبْتَغُونَ إِلَى رَبِّهِمُ الْوَسِيلَةَ أَيُّهُمْ أَقْرَبُ وَيَرْجُونَ رَحْمَتَهُ وَيَخَافُونَ عَذَابَهُ إِنَّ عَذَابَ رَبِّكَ كَانَ مَحْذُورًا
Ti, které vzývají, sami prostředek hledají, jak co nejvíce se přiblížit k Pánu svému, v milost Jeho doufajíce a trestu Jeho se obávajíce, neboť Pána tvého trest je věru obav hodný. (Isrá´:57)
O svých prorocích říká Alláh:
فَاسْتَجَبْنَا لَهُ وَوَهَبْنَا لَهُ يَحْيَى وَأَصْلَحْنَا لَهُ زَوْجَهُ إِنَّهُمْ كَانُوا يُسَارِعُونَ فِي الْخَيْرَاتِ وَيَدْعُونَنَا رَغَبًا وَرَهَبًا وَكَانُوا لَنَا خَاشِعِينَ
A všichni ti se předstihovali v dobročinném konání a modlili se k Nám z touhy a úcty a byli vůči Nám pokorní. (Anbijá´:90)
Také praví:
قُلْ إِنْ كُنْتُمْ تُحِبُّونَ اللَّهَ فَاتَّبِعُونِي يُحْبِبْكُمُ اللَّهُ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ وَاللَّهُ غَفُورٌ رَحِيمٌ قُلْ أَطِيعُوا اللَّهَ وَالرَّسُولَ فَإِنْ تَوَلَّوْا فَإِنَّ اللَّهَ لا يُحِبُّ الْكَافِرِينَ
Rci: „Milujete-li Boha, pak mne následujte a Bůh vás za to bude milovat a odpustí vám viny vaše, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.“ Rci: „Poslouchejte Boha a posla Jeho! Jestliže se obrátíte zády. . . Bůh věru nemá rád nevěřící.“ (Álu ‘Imrán:31-32)
V tomto verši Alláh hovoří o znacích lásky k Alláhu a o jejích plodech. Znakem lásky k Alláhu je následování Jeho Posla صلى الله عليه و سلم a plodem jejím je získání Boží lásky, odpuštění hříchů a dosažení Jeho milosti.
6. Povinností při uctívání je začít s ním od doby puberty a nikdy je nezanechat až do okamžiku smrti.
O tom Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلا تَمُوتُنَّ إِلا وَأَنْتُمْ مُسْلِمُونَ
Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali! (Álu ‘Imrán:102)
A také:
وَاعْبُدْ رَبَّكَ حَتَّى يَأْتِيَكَ الْيَقِينُ
a Pánu svému služ do chvíle, kdy k tobě nepochybně přijde! (Hidžr:99)
Autor: šejch ‘alláma Sálih al-Fewzán
Zdroj: Hakíkatu t-tasawwuf we mewkifu s-súfíjja, str. 10-14.