Kdo jsou ahlu -l-hadís

Vznešený Alláh slovo hadís použil např. v těchto verších:

 

Bůh seslal příběh nejkrásnější, knihu alegorickou i opakovaná vyprávění, z nichž husí kůže naskakuje těm, kdož Pána svého se bojí; potom však kůže i srdce jejich se obměkčí vůči připomenutí Božímu. Toto je vedení Boží, jímž On vede, koho chce, však ten, komu dal Bůh zbloudit, ten nebude mít vedoucího žádného! (Zumer:23)

 

Tímto vyprávěním vy opovrhujete (Wáki’a:81)

 

Zde Alláh takto označil samotný Korán:

V jaké zvěstování by po tomto ještě mohli uvěřit? (Murselát:50)

 

Vztah mezi Ahlu l-Hadís a hadísy, jakožto výroky Proroka صلى الله عليه و سلم je tedy ten, že Ahlu l-Hadís (1) hadísy vyprávějí a (2) hadísy se také řídí.[1]

 

Ahlu l-Hadís jsou tedy těmi, kteří následují a připisují se výhradně Koránu a Sunně. Nepřipisují se žádnému místu, ani uskupení, ani partaji, ani sektě. Začali se tak označovat v momentě, kdy se jiní lidé začali proti svým druhům vymezovat a nazývat se jmény lidí, které následovali, nebo míst, kde sídlila centra jejich uskupení. Na správnost označení Ahlu l-hadís ukazuje konsensus této ummy.[2]

 

Zatímco jiní měli a mají své lidské autority, zakladatele, či učitele, které slepě následují, Ahlu l-Hadís jim rezolutně odpovídají: „Alláh řekl, Boží Posel صلى الله عليه و سلم řekl.“ Proto jsou přímými dědici Prorokovy صلى الله عليه و سلم výzvy, kterou obdrželi přes selef, zbožné předky této ummy, tedy Abú Bekra, Omara, ostatní saháby a jejich následovníky. Mezi nimi a jimi je přímá spojitost a nedělí je od nich žádná historická překážka. Následují tuto výzvu v úplnosti a bez dodatků či inovací. Základem této výzvy je, že nic nemá právo být uctíváno, či proseno o pomoc, kromě Alláha, Který nemá společníka a že slova i činy každého mohou být buď přijaty a následovány, nebo odmítnuty, kromě slov a činů Muhammeda صلى الله عليه و سلم, Proroka Božího, jež jsou závazná pro všechny lidi, všechny časy a všechna místa. Ahlu l-Hadís jsou těmi, kteří praktikují a obnovují islám na všech místech v každý čas.[3]

 

Ahlu l-Hadís je jasný a průkazný termín k označení těch, které máme na mysli, stejně jako jsou průkaznými označeními skupin lidí také výrazy muhádžirún, asnsár anebo Ahlu s-Sunna. Ohledně požití všech těchto označení se uvádí idžmá‘. O tom, že by tento termín, nebo kterýkoli další z uvedených, bylo nesprávné používat, se nevyjádřil ani jeden z imámů, ani nikdo z nich neuvedl, že by šlo o inovaci. Za inovaci a sektářství to považují jen někteří cháridžovci a tím odporují konsensu učenců hadísu a muslimů vůbec. Toto označení se týká prvně učenců hadísu a potom také všech muslimů, kteří mají správnou věrouku a následují Korán a Sunnu v pojetí a pochopení zbožných předků, bez slepého následování (arab. teklíd تَقْلِيدٌ) určitých učenců na úkor jiných, přičemž jejich činy jsou v souladu s Koránem, Sunnou a idžmá‘. Ahlu l-Hadís a Ahlu s-Sunna označují de facto totožnou skupinu lidí.[4]

 

Šejchu l-Islám Ibn Tejmíjja shrnuje přístup Ahlu l-Hadís k hadísům a lidem k ahlu l-hadís: „Za Ahlu l-Hadís neoznačujeme jen ty, kteří hadísy poslouchali, zapisovali a vyprávěli, tento termín spíše označuje ty, kteří hadísy zachovali, znali, pochopili, vyučovali, chápali jejich vnější i vnitřní význam a tímto jejich vnějším i vnitřní významem se řídili, jakož to stejné platí i pro označení Ahlu l-Kur´án – Lidé Koránu.“[5]

 

Jsou to tedy učenci i jejich následovníci mezi lidem. Nejde o označení nějaké pokrevní spřízněnosti, jde totiž o označení lidí následujících stejné přesvědčení. Pokud někdo následuje Korán, Sunnu a idžmá‘, v pochopení zbožných předků a nazývá se příslušníkem Ahlu l-Hadís, neznamená to, pokud by vše toto, krom vzpomínaného označení, odvrhl a následoval svoje tužby, že by vstoupil do Ráje jen na základě tohoto označení.[6] Sama nálepka nestačí, nutný je čin srdce, mysli, jazyka i těla.

 

Ahlu l-Hadís jsou tedy těmi, které popisuje hadís Božího Posla صلى الله عليه و سلم:

إِنََََّ مَنْ قَبْلَكُمْ مِنْ أَهْلِ الْكِتَابِ افْْتََََرَقُُوا عَلَى ثِنْتَََيْنِ وَ سَبْعِينَ مِلَّةً، وَ إِنَّ هَذِهِ الْمِلَّةَ سَتَفْتَرِقُ عَلَى ثَلَاثٍ وَسَبْعِينَ، ثِنْتَانِ وَ سَبْعُونَ فِي النَّارِ، وَ وَاحِدَةٌ فِي الْجَنَّةِ، وَهِيَ الْجَمَاعَة.

„Má umma se rozdělí na sedmdesát tři frakce. Všechny vejdou do ohně kromě jediné, která vejde do Ráje – a to je džemá‘a.“[7]

Imám Ahmed ibn Hanbel (z. 241 h.) byl tázán, která skupina je onou vítěznou a odpověděl: „Pokud jimi nejsou Ashábu l-Hadís, pak opravdu nevím, kdo jiný by to mohl být.“[8]

Imám al-Buchárí (z. 256 h.) vysvětlil, že onou zachráněnou skupinou v Prorokově صلى الله عليه و سلم hadísu o rozdělení ummy jsou Ahlu l-Hadís.[9]

Abú Abdulláh Muhammed ibn Muflih al-Makdísí (z. 763 h.) pravil: „Ahlu l-Hadís jsou tou zachráněnou skupinou, která se stojí na pravdě.“[10]

 

Abú Mensúr ‘Abdulkádir ibn Táhir ibn Muhammed al-Baghdádí (z. 429 h.) uvádí o lidech aš-Šámu, kteří jsou spojeni s hadísem o pomožené skupině[11]: „Všichni následují mezheb Ahlu l-Hadís a jsou z Ahlu s-Sunna.“[12]

 

Tzn. Ahlu l-Hadís a Ahlu s-Sunna we l-džemá‘a jsou jedni a titíž. Zachráněnou skupinou, která se vyhne trestu v Pekle a získá odměnu Ráje nejsou nikdo jiný, než oni. Jsou to oni, kdo následuje cestu selefu s-sálih, zbožných předků této ummy.

 

Imám an-Nesáí (z. 303 h.) pravil: „V tom je pro lid islámu užitek. A mezi nimi jsou Ahlu l-Hadís, ti obdaření znalostí, porozuměním a Koránem.“[13]

Imám Abú Hátim ar-Rází (z. 277 h.), slavný učenec v asmá´u r-ridžál[14] pravil: „A vše, na čem se Ahlu l-Hadís shodnou, ustavuje důkaz.“[15]

Abú Ismá’íl ‘Abdurrahmán ibn Ismá’íl as-Sabúní z. (z. 449 h.) napsal knihu s názvem Věrouka zbožných předků a Lidu Hadísu, kde uvádí: „Ahlu l-Hadís mají správnou věrouku, dosvědčují, že Alláh Vznešený je nad sedmero nebesy, na svém trůně.“[16]

Hafs ibn Ghijás (z. 194 h.) byl tázán na Lid Hadísu (tj. Ashábu l-Hadís) a odpověděl: „Jsou těmi nejlepšími ze všech lidí na tomto světě.“[17]

Imám Ibn Hibbán vzpomenul vlastnosti Ahlu l-Hadís: „Jednají v souladu se Sunnou, brání ji a zneškodňují její odpůrce.“[18]

Imám Kutajba ibn Sa’íd (z. 240 h.) pravil: „Když vidím někoho milovat Ahlu l-Hadís, pak tento je na cestě Sunny.“[19]

Aš-Šáfi‘í pravil: „Kdykoli vidím někoho z Ashábu l-Hadís[20], jako bych pohlédl na živého Proroka صلى الله عليه و سلم.“[21]

Kádí Hasan ibn Abdurrahmán ibn Chalád ar-Rámehrmuzí (z. 350 h.): „Alláh dal Hadísu zvláštní hodnotu a též dal své požehnání Ahlu l-Hadís.“[22]

 

Imám Abú Ahmed Hákim al-Kebír (z. 378) napsal celou knihu s názvem Ši’ár Ahli l-Hadís, tj. Znaky Lidu Hadísu.

Imám Chatíb al-Baghdádí (z. 463 h.) napsal celou knihu věnovanou kvalitám Ahlu l-Hadís, nazvanou Šerefu Ashábi l-Hadís, tj. Pocta nositelům hadísu a knihu s názvem Nasíhatu Ahli l-Hadís, tj. Rada od Ahlu l-Hadís.[23]

Abú l-Feth Nasr ibn Ibráhím al-Makdísí (z. 490 h.) nazval ve své knize Hudždža celou jednu kapitolu „Kapitola o hodnotě Ahlu l-Hadís“[24]

 

Háfiz Isma’íl ibn Kesír ad-Dimeškí (z. 774 h.) vysvětlil verš:

Přijde den, kdy zavoláme lidi všechny i s jejich záznamy[25]; a komu bude dána kniha jeho do pravice – ti čísti budou z knihy své a nebudou ani o nitku ošizeni. (Isrá´:71)

Tím že „někteří ze selef prohlásili, že zvláštní poctou pro Ashábu l-Hadís bude, že jejich imám bude sám Prorok صلى الله عليه و سلم.“

O tomto verši pravil imám Dželáluddín as-Sujútí (z. 911 h.): „Ahlu l-Hadís nemají větší poctu, než že díky tomuto bude jejich imámem přímo Prorok Boží صلى الله عليه و سلم!“[26]

 

Imám Isma’íl ibn Muhammed ibn Fadl al-Isbahání (z. 535 h.) pravil: „Pamatuj, že Ahlu l-Hadís jsou skupina, která je na pravdě, dokud nenadejde Hodina a zmiňuj je tak.“[27]

Imám Abú Bekr ibn Abí Dáwúd (z. 316 h.), spolehlivý vypravěč a syn Abú Dáwúda, autora Sunenu, pravil: „Nebuď tedy z těch, kteří si pohrávají se svým náboženstvím, aby ses nestal jedním z těch, kteří napadají a proklínají Ahlu l-Hadís.“[28]

Muhammed ibn Ismá’íl al-Amír al-Jemení (z. 840 h.) pravil: „Přidruž se k Lidem Hadísu (tj. Ashábu l-Hadís) a následuj je, uvidíš při nich všechno vedení a všechny pocty.“[29]

 

Prosíme Vznešeného Alláha, aby nás učinil jedněmi z nich a aby nás uchránil před sejitím z jejich cesty! Ámín.

 

Lidé inovace zužují význam Ahlu l-Hadís na učence hadísu, neberouce ohledy, jestli dotyční učenci byli z Ahlu s-Sunna, nebo z lidí inovace. Toto vysvětlení musí být odvrženo, protože neodpovídá pojetí zbožných předků. Vyplývalo by z něj totiž, že mezi zachráněnou skupinou jsou i inovátoři, což by bylo absurdní, jak dokládají četná podání, třídící vypravěče hadísů na ty, kteří k Ahlu l-Hadís patřili a kteří nikoli[30]:

Imám Muslim (z. 261 h.) se v předmluvě ke svému Sahíhu vyjádřil ohledně nepřijímaných vypravěčů, tedy těch, jejichž hadísy se nepřijímají: „Jsou Ahlu l-Hadís kritizovaní pro své omyly.“[31] Naopak o Ajjúbovi as-Sachtijáním, Ibn ‘Awnovi, Máliku ibn Anasovi, Šu’bovi ibnu l-Hadždžádžovi, Jahjá ibn Sa’íd al-Kattánovi, Abdurrahmánu ibn Mehdím a dalším, kteří přišli po nich, prohlásil: „Tito jsou Ahlu l-Hadís.“[32]

Imám al-Buchárí uvádí od svého učitele Jahjá ibn Sa’ída al-Kattána, že o jednom z vypravěčů hadísů prohlásil: „Tento nebyl z Ahlu l-Hadís.“[33]

Imám Muhammed ibn Júsuf al-Farjábí (z. 212 h.) vzpomíná: „Viděli jsme v Kúfě Sufjána as-Sewrího. Byli jsme skupinkou Ahlu l-Hadís.“[34]

Imám Dža’fer ibn Muhammed al-Farjábí (z. 301 h.) uvádí ohledně Ibráhíma ibn Músá al-Wesdúlího, že „i jeho syn je z Ahlu l-Hadís a jeho jméno je Ishák.“[35]

Imám Ahmed ibn Amr ibn Dahhák ibn Muchled ibn Abí Ásim (z. 287 h.) pravil ohledně jednoho z vypravěčů hadísů: „Je mužem z Ahlu l-Hadís a je věrohodný.“[36]

Háfiz Abú Hafs Omar ibn Šehín (z. 385 h.) zmínil slova, kterými imám Jahjá al-Kattán ocenil ‘Imrána al-U’ámu a dodal, že „však nebyl z Ahlu l-Hadís.“[37]

Alí ibn ‘Abdulláh al-Medíní (z. 234 h.), učitel al-Buchárího, řekl ohledně jednoho z vypravěčů jistého hadísu, že „je z Ahlu l-Hadís.“[38]

Imám Ahmed ibn Husejn al-Bejhekí (z. 458 h.) napsal o Máliku ibn Anasovi, al-Awzá’ím, Sufjánu as-Sewrím, Sufjánu ibn Ujejnovi, Hammádu ibn Zejdovi, Hammádu ibn Selámovi, aš-Šáfi’ím, Ahmedu ibn Hanbelovi a Isháku ibn Raháwejhovi, že tito všichni byli z Ahlu l-Hadís.[39]

Imám Abú Na’ím al-Asbehání (z. 430 h.) prohlásil o jednom sektáři, který vyprávěl hadísy, že „jeho problémovost není Ahlu l-Hadís skryta.“[40]

Háfiz Muhammed ibn Ibráhím ibn Munzir an-Nejsábúrí (z. 318 h.) prohlásil o svých společnících a o imámu aš-Šáfi’ím, že „jsou Ahlu l-Hadís.“[41]

Imám Jahjá ibn Sa’íd al-Kattán (z. 198 h.) pravil ohledně Sulejmána ibn Tarchán at-Tejmího, že „podle nás je at-Tejmí z Ahlu l-Hadís.“[42]

Ohledně jiného vypravěče prohlásil: „Ale tento z Ahlu l-Hadís nebyl.“[43]

Imám at-Tirmízí (z. 279 h.) se ohledně vypravěče Abú Zejda vyjádřil: „Muž zvaný Abú Zejd je dle Ahlu l-Hadís neznámou osobou.“[44]

Imám Muhammed ibn Abdulláh ibn Sáli hal-Adžlí (z. 261 h.) pravil ohledně imáma Sufjána ibn Ujejny: „Někteří mezi Ahlu l-Hadís uvádějí říkají, že je ze všech lidí nejvíce fundovaný v otázce hadísů vyprávěných az-Zuhrím.“[45]

Imám Abú Abdulláh al-Hákim an-Nejsábúrí (z. 405 h.) prohlásil o imámu Jahjá ibn Ma’ínovi, že byl „imámem Ahlu l-Hadís.“[46]

Imám Abú Bekr Ahmed ibn Ibráhím al-Isma’ílí (z. 371 h.) prohlásil o jednom z vypravěčů, že „nebyl z Ahlu l-Hadís.“[47]

Šejch Ibn Rešíd al-Fihrí (z. 721 h.) řekl ohledně imáma Abú Ajjúba as-Sachtijáního a dalších předních autorit, že „byli z Ahlu l-Hadís.“[48]

Háfiz Júsuf ibn ‘Abdulláh ibn Muhammed ibn ‘Abdulberr (z. 463 h.) uvádí slova těch, které popisuje jako „skupinu lidí z Ahlu l-Hadís.“[49]

Imám Ibnu l-Munedí al-Baghdádí ocenil vypravěče Kásima ibn Zekeríjá Jahjá al-Matraze: „Je z Ahlu l-Hadís a je spolehlivý.“[50]

Imám Šejrewíjja ibn Šehrdár ad-Dejlemí (z. 509 h.), slavný historik Dejlemu, ve svém letopise pravil ohledně Abú Abdurrahmána ibn Ahmeda ibn Abdu s-Sekáfí al-Hamdáního: „Hlavní představitelé Ahlu l-Hadís v naší zemi od něj vyprávěli, je spolehlivý, věrohodný a silný vypravěč.“[51]

 

Podobně se vyjadřovali i o jednotlivých hadísech:

Imám Abú ‘Ubejd al-Kásim ibn Selám (z. 224 h.) uvádí ohledně jednoho podání: „Takto z něj někteří z Ahlu l-Hadís přebírali.“[52]

Imám Muhammed ibn Ishák ibn Chuzejma an-Nejsábúrí (z. 311 h.) uvedl o jednom hadísu: „Mezi Ahlu l-Hadís jsme neviděli žádnou neshodu a toto vyprávění je autentické co do způsobu jeho podání.“[53]

Háfiz Ibnu s-Saláh (z. 806 h.) poté, co zmínil podmínky autenticity hadísu, uvedl: „Takový je hadís, který je považován za autentický, bez jakýchkoli neshod mezi Ahlu l-Hadís.“[54]

 

Toto označení je používáno jen v nauce o hadísech a jejich vypravěčích, ale také ve fikhu:

Abú Ishák Ibráhím ibn Ja’kúb al-Džurdžání (z. 259 h.) pravil ohledně jistého pravidla: „A toto je mezi Ahlu l-Hadís velmi dobře známo.“[55]

Abú Na’ím al-Asbehání o aš-Šáfi’ím prohlásil, že „se držel mezhebu Ahlu l-Hadís.“[56]

Imám Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í (z. 204 h.) prohlásil ohledně jistého pravidla, vycházejícího ze slabého hadísu: „Něco podobného není podle Ahlu l-Hadís stanoveno.“[57]

Imám Abú Dáwúd (z. 275 h.) uvedl ohledně jistého pravidla: „Podle normy Ahlu l-Hadís.“[58]

Imám Abú Awwána (z. 316 h.) v diskusi s imámem al-Muzením uvedl: „Ohledně toho je mezi Ahlu l-Hadís neshoda.“[59]

Háfiz šejchu l-islám Tekíjjuddín Ahmed ibn Tejmíjja al-Hárání (z. 728 h.) odpověděl na otázku ohledně imámů hadísu a jejich příslušnosti k mezhebům: „Imámové al-Buchárí a Abú Dáwúd byli imámy ve fikhu i v idžtihádu. Co se týče imámů Muslima, at-Tirmízího, an-Nesáího, Ibn Chuzejmy Abú Ja‘lá a al-Bezzára, tito všichni byli z Ahlu l-Hadís, nebyli následovníky nějakého specifického imáma (arab. mukallidún مُقَلِّدُونَ) a nebyli ani mužtehidy v pravém smyslu slova.[60]“[61]

 

Za dobu své existence se Ahlu l-Hadís setkávali s různými inovacemi a nově vytvořenými bludnými výzvami, které odmítali s tím, že „se neshodují s Ahlu l-Hadís.“

Ahlu l-Hadís sami stojí v opozici ke všem uskupením inovátorů a bludařů, jak popisuje imám Ahmed ibn Sinán al-Wásití (zemřel 259 hidžry), budiž mu Alláh milostiv: „Na světě nejsou žádní lidé inovace, aniž by nekryli nepřátelství vůči Ahlu l-Hadís.“[62] Proto kdokoli haní Ahlu l-Hadís, je inovátorem.

Pravdymilovný učenec hadísu, imám Kutajba ad-Dínewerí (z. 276 h.) napsal knihu s názvem Ta’wílu muchtalifi l-hadís fí raddi a’dá´i Ahli l-Hadís tj. Rozebrání rozličných řečí při vyvrácení nepřátel Ahlu l-Hadís, kde velmi podrobně vyvrátil argumenty nepřátel Ahlu l-Hadís.

Háfiz Muhammed ibn Hibbán al-Bustí (z. 354 h.) napsal: „Uvedu hadís, pomocí něhož al-mu‘attila[63] napadají Ahlu l-Hadís, protože jsou zbaveni vedení Božího ohledem jeho pravého významu.“[64]

Imám Abú Bekr Muhammed ibn Husejn al-Ádžurrí (z. 360 h.) radil: „Toto je má rada svým bratřím z Lidu Koránu a Ahlu l-Hadís, lidem fikhu a dalším mezi muslimy…“[65]

Imám Ahmed, vždy, když v jeho přítomnosti někdo zle hovořil o Ahlu l-Hadís, vstal a kvapně opouštěl takové sezení, halíce se do svého oděvu, na znak příkrého nesouhlasu a distance od něčeho takového, nebo do očí pověděl tomu, kdo Ahlu l-Hadís urážel a znevažoval, že je bludařem a sektářem a třikrát to opakoval.[66]

Imám Abú Abdulláh Muhammed ibn Alí ibn Abdulláh ibn Muhammed as-Súrí (z. 441 h.), slavný bagdádský imám, pravil: „Řekni těm, kteří nenávidějí Hadís a jeho Lid a spílají jim: „To, co hovoříte o nauce, je známkou ignorance a být ignorantem je známkou hlouposti. Co to říkáte o těch, kteří zachránili náboženství od nepodložených povídaček a prázdných slov?“[67]

Háfiz Ibn Kajjím al-Džewzíjja (z. 751 h.) ve své slavné kasídě an-Núníjja uvádí verše:

„Ó ty, který nenávidíš Ahlu l-Hadís a stále spíláš jim,

Nesu ti zvěst radostnou o družbě s šejtánem prokletým“[68]

---