عَنِ ابْنِ عَبَّاسِ رَضِيَ اللهُ عَنْهُمَا قاَلَ قَالَ رَسُولُ اللهِ صَلَى اللهُ عَلَيْهِ وَ سَلَّمَ: نِعْمَتَانِ مَغْبُونٌ فِيهِمَا كَثِيرٌ مِنَ النَّاسِ, الصَحَّةُ وَ الفَرَاغُ
عَنِ ابْنِ عَبَّاسِ رَضِيَ اللهُ عَنْهُمَا قاَلَ قَالَ رَسُولُ اللهِ صَلَى اللهُ عَلَيْهِ وَ سَلَّمَ: نِعْمَتَانِ مَغْبُونٌ فِيهِمَا كَثِيرٌ مِنَ النَّاسِ, الصَحَّةُ وَ الفَرَاغُ
Ibn ’Abbás, budiž s ním i s jeho otcem Alláh spokojen, pravil, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Dvě dobrodiní, o která mnoho lidí přichází jsou zdraví a volný čas.“
Al-Buchárí zaznamenal tento hadís v kapitole ar-Rakáik, vyprávění, která zušlechťují srdce. Někdy se stává, že je srdce kvůli neposlušnosti vůči Alláhu a neustálé lhostejnosti zatvrzelé a proto potřebuje něco, co jej zjemní. Učenci nazvali to, co zjemňuje srdce jako rikák رِقَاقٌ. Ve svém Sahíhu vyhradil al-Buchárí celou jednu část pro taková podání.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم hovořil pravdu, když vzpomenul tato dvě dobrodiní, o která přichází tolik lidí. Jsou jimi zdraví a volný čas. Člověku, dokud má čas a energii, mnoho dní uteče. Není pochyb, že toto je jedna z podob šejtanova našeptávání. Člověk si to však neuvědomuje, dokud neonemocní. Poté sám sobě poví: Proč jsem jen neučinil to a to, dokud jsem býval zdráv! Jak mi mohlo tolik dní jen tak utéci!
A pak je tu volný čas. Člověk pracuje a jeho obživa k němu přichází až příliš snadno. Nepotřebuje pracně shánět zaměstnání, aby se vůbec uživil. Po určitém čase je zaměstnán stále více a více, honí se za tímto světem. Pak, když se na něj náhle nahrne práce, uvědomí si, jak svůj volný čas promrhal nicneděláním.
Z tohoto důvodu pravil Boží Posel صلى الله عليه و سلم : "Dvě dobrodiní, o která mnoho lidí přichází jsou …“
Naučili jsme se, že jsou někteří lidé, kteří tuto výhodu pevného zdraví a volného času neztrácejí, naopak, jsou oběma nohama pevně na zemi a jsou odhodlaní, plně si svého volna a svého zdraví váží. Jsou si vědomi těchto pokladů. Navíc si uvědomují, že čas běží rychleji, než by si kdy mohli vůbec pomyslet.
Jak mnoho lidí si myslelo, že zemřou až ve velmi vzdálené budoucnosti a pak k nim smrt znenadání přišla? Kolik lidí bylo lhostejných vůči požehnání jednoho jediného dne, který odejde a nikdy se nevrátí?
Někdy si člověk, který je zdraví, řekne: Dobrá, ale až budu starý, nebudu už schopen pracovat. Ale náhle je zasažen chronickou, vleklou chorobou, kvůli které je stejně z pracovní činnosti vyřazen.
Toto je běh života a nikdo před tímto není v bezpečí. Proto se musí člověk dívat daleko dopředu. Podobně, jako ve slovech Božího Proroka صلى الله عليه و سلم: „Ber ze svého pevného zdraví, než ochoříš a ber ze svého života, než zemřeš.“
Autor: šejch Muhammed Sálih al-‘Usejmín
Zdroj: www.ashshariah.com