Matka věřících, manželka Posla Božího صلى الله عليه وسلم ‘Áiša bint Abí Bekr رضي الله عنهما, bezúhonná, jejíž bezúhonnost a čistotu dosvědčil Alláh shůry sedmi nebes, vyprávěla:
„Jednou jsme porazili ovci a její maso rozdali mezi naše chudobné sousedy. Posel Boží صلى الله عليه وسلم se mne pak zeptal:
مَا بَقِيَ مِنْهَا ؟
„Kolik z ní zůstalo?“
Odpověděla jsem: „Už nic kromě plecka.“
Na to mi Posel Boží صلى الله عليه وسلم opáčil:
!بَقِيَ كُلُّهَا غَيْرَ كَتِفِهَا
„Zůstala celá, kromě plecka!“ 1
Od Abú Hurejry رضي الله عنه se uvádí podobné podání. 2
At-Tirmizí uvádí tento hadís ve svém Sunenu v Kapitolách o popisu Dne Soudu, příběhů změkčujících srdce a probouzejících touhu po dobrých skutcích. At-Tebrízí ho uvádí ve svém díle Miškátu l-masábíh v Kapitole o hodnotě almužny. Al-Munzirí ho uvádí ve svém at-Teghíbu we t-terhíb v Kapitole o pobídce k milodaru a ke spěchu udělit ho.
Kontext předmětného hadísu v Koránu
Vznešený Alláh praví:
مَا عِندَكُمْ يَنفَدُ ۖ وَمَا عِندَ ٱللَّـهِ بَاقٍ
Cokoliv nyní u vás je, pomine, však cokoliv u Boha je, věčně zůstane. (Nahl: 96)
Co se týče rozdávání jiným, věz, že nic z toho, co druhému poskytneš, se neztratí, že o to, co druhým rozdáš, nikdy nepřijdeš a že ti z tvého živobytí nikterak neubude, ba naopak, shodně slovům Božím:
وَمَا آتَيْتُم مِّن زَكَاةٍ تُرِيدُونَ وَجْهَ اللَّهِ فَأُولَـٰئِكَ هُمُ الْمُضْعِفُونَ
Však to, co jako almužnu dáváte, toužíce po tváři Boží – tak činí ti, jimž odměna bude znásobena. (Rúm: 39)
Cokoli, co rozdáš ostatním, ti Alláh na tomto světě vynahradí a na světě onom tě za to mnohonásobně odmění:
وَمَا أَنفَقْتُم مِّن شَيْءٍ فَهُوَ يُخْلِفُهُ ۖ وَهُوَ خَيْرُ الرَّازِقِينَ
A cokoliv rozdáte jako almužnu, On vám to vynahradí a On nejlepší je ze všech uštědřujících.(Sebe´: 39)
Odměnou za milodar není nic jiné, nežli ještě více Božího požehnání a obživy, odměny a úspěchu:
مَّثَلُ الَّذِينَ يُنفِقُونَ أَمْوَالَهُمْ فِي سَبِيلِ اللَّهِ كَمَثَلِ حَبَّةٍ أَنبَتَتْ سَبْعَ سَنَابِلَ فِي كُلِّ سُنبُلَةٍ مِّائَةُ حَبَّةٍ ۗ وَاللَّهُ يُضَاعِفُ لِمَن يَشَاءُ ۗ وَاللَّهُ وَاسِعٌ عَلِيمٌ
Ti, kdož vydávají jmění své na stezce Boží, jsou podobni zrnu, z něhož vyrůstá sedm klasů, z nichž každý má sto zrn. A Bůh mnohonásobně odplácí tomu, komu chce, neboť Bůh je velkorysý, vševědoucí. (Bekara: 261)
Kontext předmětného hadísu v Sunně
Mutarrif ibn ‘Abdulláh ibnu š-Šichchír vypráví od svého otce, že jednou přišel k Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم a ten právě recitoval koránský verš:
أَلْهَاكُمُ التَّكَاثُرُ
Vy rádi v rozmnožování jmění soupeříte … (Tekásur: 1)
A potom o tomto verši řekl:
? يَقُولُ ابْنُ آدَمَ مَالِي مَالِي وَهَلْ لَكَ مِنْ مَالِكَ إِلاَّ مَا تَصَدَّقْتَ فَأَمْضَيْتَ أَوْ أَكَلْتَ فَأَفْنَيْتَ أَوْ لَبِسْتَ فَأَبْلَيْتَ
„Syn Adamův říká: „Můj majetek, můj majetek. Ale patří ti ze tvého majetku vůbec něco, kromě toho, co rozdáš jako milodar, co utratíš, co projíš, takže ti stejně nezbude a co si oblečeš a nakonec stejně obnosíš?“ 3
Podobná slova od Proroka صلى الله عليه و سلم uvádí i Abú Hurejra رضي الله عنه:
.يَقُولُ الْعَبْدُ مَالِي مَالِي إِنَّمَا لَهُ مِنْ مَالِهِ ثَلاَثٌ مَا أَكَلَ فَأَفْنَى أَوْ لَبِسَ فَأَبْلَى أَوْ أَعْطَى فَاقْتَنَى وَمَا سِوَى ذَلِكَ فَهُوَ ذَاهِبٌ وَتَارِكُهُ لِلنَّاسِ
„Služebník Boží říká: „Můj majetek, můj majetek!“ Nicméně mu z njeho majetku patří jen tři věci: Cokoli sní a z toho je živ, cokoli si obleče a to nosí, dokud to neobnosí a cokoli rozdá jakožto almužnu. A toto je to, co si pro sebe odkládá do zásoby. A cokoli navíc mimo to není k ničemu, neboť to stejně budeš muset zanechat jiným lidem.“ 4
Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها také vyprávěla: „Jednou k nám přišla jedna chudobná žena se svými dvěma dcerkami. Dala jsem jí tři datle. Dvě dala každé ze svých dcer a třetí si nechala pro sebe. Když ji přiblížila ke svým ústům, aby se do ní zakousla, spatřila, že by její dcerky chtěly také. Odňala si tedy i tu poslední datli od úst a rozdělila ji mezi ně. Toto její gesto mne silně dojalo a proto jsem se pak o něm zmínila Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم. Řekl mi:
.إِنَّ اللَّهَ قَدْ أَوْجَبَ لَهَا بِهَا الْجَنَّةَ أَوْ أَعْتَقَهَا بِهَا مِنَ النَّارِ
„Věru Alláh jí za to zajistil Ráj, či ji zachránil před Ohněm.“ 5
Abú Kebša al-Anmarí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
.مَا نَقَصَ مَالُ عَبْدٍ مِنْ صَدَقَةٍ.
„Milodar z majetku služebníka Božího nic neubírá.“ 6
‘Ukba ibn ‘Ámir رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
.إنّ الصّدقة لَتطفئُ عن أهْلِها حرَّ القُبورِ، وإنّما يستظلُ المؤمنُ يومَ القيامةِ في ظلِّ صَدَقَتِه
„Věru milodar tomu, kdo ho udělí, hasí žár hrobu. A věru v Soudný Den se lidé uchýlí do stínu toho, co rozdali jako milodary.“ 7
A Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم citovat, co řekl jeho Vznešený a Všemohoucí Pán:
!قَالَ اللَّهُ أَنْفِقْ يَا ابْنَ آدَمَ أُنْفِقْ عَلَيْكَ
„Alláh pravil: „Rozdávej, synu Adamův! A Já budu dávat tobě.“ 8
Kontext předmětného hadísu ve slovech zbožných předků
Al-Hasan al-Basrí recitoval koránský verš:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلنَّاسُ ٱتَّقُوا۟ رَبَّكُمْ وَٱخْشَوْا۟ يَوْمًا لَّا يَجْزِى وَالِدٌ عَن وَلَدِهِۦ وَلَا مَوْلُودٌ هُوَ جَازٍ عَن وَالِدِهِۦ شَيْـًٔا ۚ إِنَّ وَعْدَ ٱللَّـهِ حَقٌّ ۖ فَلَا تَغُرَّنَّكُمُ ٱلْحَيَوٰةُ ٱلدُّنْيَا وَلَا يَغُرَّنَّكُم بِٱللَّـهِ ٱلْغَرُورُ
Lidé, bojte se Pána svého a obávejte se dne, kdy otec nevykoupí syna svého a syn nevykoupí ničím otce svého. Slib Boží se věru uskuteční, nechť vás tedy neoklame život pozemský a nechť vás nepodvede podvodník žádný ohledně Boha! (Lukmán: 33)
A potom ohledně tohoto verše řekl: „Kdo je Ten, kdo pronesl tato slova? Kdo je Ten, kdo toto říká? Věru je to Ten, kdo celý tento svět stvořil a Ten, který ho zná ze všech nejlépe!“ 9
Stojí tedy kterákoli z pomíjivých krás tohoto světa, abychom si ji hrabivě a sobecky nechávali sami pro sebe a odmítali se o ni dělit s ostatními? Stojí něco, s čím se stejně jednou budeme muset rozloučit, za naše lakomství? Jahjá ibn Mu’áz na toto odpověděl: „Nepřikazuji vám, abyste se tohoto světa zcela zřekli. Přikazuji vám zříci se hřešení. Zříci se tohoto světa je jen vyšší ctností, avšak zanechání hříchů je nezbytností.“ 10
Někteří z těch, kteří přišli po Prorokových صلى الله عليه و سلم společnících, říkávali: „Kdokoli se dopustil mnoha hříchů, nechť co nejvíce napájí jiné lidi vodou. Vždyť Alláh odpustil tomu, který utišil žízeň psa na sklonku jeho sil. A jaká teprve musí být odměna za napojení věřícího!“ 11
Šemsuddín Muhammed ibnu l-Kajjim al-Džewzíja řekl:
„Almužna má znamenitý účinek v odvracení pohrom a ran osudu, uřknutí či negativních dopadů závisti závistivce.“ 12
Vysvětlení předmětného hasísu jeho komentátory
Al-Munáwí ve svém komentáři k tomuto hadísu uvedl:
„Alláh požehná jmění toho, kdo z něj rozdává ostatním, ještě na tomto světě. To, co rozdá, mu vynahradí a ještě mu přidá. A navíc ho za to i odmění na světě onom.“ 13
‘Abdurrahmán al-Mubárekfúrí řekl:
„Poté, co se maso rozdalo, se Posel Boží صلى الله عليه و سلم své ženy ‘Áišy ptá, kolik z ovce ještě zůstalo. Tato otázka se může vztahovat jak na to, co se rozdalo, tak i na to, co ještě zůstává nerozdáno. Prorokova následná doplňující odpověď zdůrazňuje, že se nepočítá to, co ještě zůstalo, ale to, co se už rozdalo. To, co si člověk nechá pro sebe, mu v konečném důsledku nakonec i tak nezůstane.“ 14
Mulla ‘Alí Kárí hadís vysvětlil takto:
„Těmi, kdo rozdal maso chudým, mohli být Prorokovi صلى الله عليه و سلم příbuzní, což by se rozumělo z celkového kontextu, či ostatní jeho společníci, což je názor Ibn ‘Abdilmelika. Posel Boží chce v tomto hadísu obrátit pozornost na hlubší skutečnost tím, že položí jednoduchou zjišťovací otázku: „co z ní ještě zůstalo,“ načež se mu dostává pochopitelné odpovědi, na kterou on namítá, že naopak, to, co z ovce zůstalo, je právě to vše, co se z ní rozdalo. A naopak to, co se z ní ještě nerozdalo, ještě nemůže zůstat.“ 15
Ibn ‘Allán dodal:
„Posel Boží dobře věděl, kolik z ovce zůstalo i jak bude jím položená otázka pochopena. Nicméně chtěl ukázat velikost odměny za toto rozdávání. Slova „vše, kromě plecka“ jsou tak vlastně metaforou této odměny. Chtěl říci, že přijdou jen o odměnu za toto plecko, pokud ho snědí sami. Hadís ukazuje na velkou odměnu rozdávání almužen a také na ctnosti té manželky, která toho od svého manžela nežádá mnoho. To, co rozdáme druhým, je ve skutečnosti tím, co nám zůstává a co najdeme tehdy, když to budeme nejvíce potřebovat.“ 16
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín pravil:
„To znamená, že pro tebe vždy zůstane to, o co se podělíš, a nikoli to, co si necháš pro sebe. Toto velmi dobře chápali Prorokovi společníci, nechť je s nimi Alláh spokojen a ti z řad vznešených, kteří je následovali v dobru a pochopili pravou hodnotu majetku a místo tohoto světa v srdci věřícího. To, co z něj využijeme pro svět onen, má trvalou hodnotu, ale to, co z něj promrháme, pomine.“ 17
Poučení z tohoto hadísu
Vznešený Alláh praví:
لَّقَدْ كَانَ لَكُمْ فِى رَسُولِ ٱللَّـهِ أُسْوَةٌ حَسَنَةٌ لِّمَن كَانَ يَرْجُوا۟ ٱللَّـهَ وَٱلْيَوْمَ ٱلْـَٔاخِرَ وَذَكَرَ ٱللَّـهَ كَثِيرًا
A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná. (Ahzáb: 21)
Toto je Prorokův صلى الله عليه وسلم příklad praktické realizace koránského principu:
لَن تَنَالُوا۟ ٱلْبِرَّ حَتَّىٰ تُنفِقُوا۟ مِمَّا تُحِبُّونَ
Nikdy nedosáhnete pravé zbožnosti, dokud nebudete rozdávat z toho, co milujete (Áli ‘Imrán: 92)
A Anas ibn Málik slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci
.فَمَنْ رَغِبَ عَنْ سُنَّتِي فَلَيْسَ مِنِّي
„Kdokoli zatouží po něčem jiném, nežli mé Sunně, ten ke mně nepatří.“ 18
Ahmad Chutajba vyvodil toto poučení z našeho předmětného hadísu o mase rozdaném potřebným:
„U Vznešeného Alláha zůstane jen to, co se rozdá jako almužna. Posel Boží صلى الله عليه وسلم nás tímto učí, že Alláh nikdy nedopustí, aby se ztratilo to, co ze svého majetku rozdáme jiným. Alláh se o to postará a neubere nám z našeho živobytí ani toho, co potřebujeme k pohodlnému životu. Vše, o co se podělíme s ostatními, ve skutečnosti zůstává naše a nikdo nám to nebude moci vzít. To je to, co u Alláha zůstává. Toto je ta pravá a nejzazší skutečnost věcí, neboť každá věc má v sobě svůj zjevný význam, který snadno vidíme, ale i skrytý, neméně skutečný význam u Alláha. Proto žádný ze služebníků Božích nesmí tento hlubší a skutečnější význam zanedbávat ve prospěch tohoto světa. Protože to, co se na tomto světě nachází, stejně nakonec připadne některému z jeho dědiců a on z tohoto světa odejde, aniž by si z tohoto majetku mohl cokoli odnést s sebou. Jen to, co se rozdá ostatním s úmyslem pro Alláha je tedy tím, co nám zůstává. Služebník Boží, který toto pochopí, předstoupí v Soudný Den před Alláha a svůj majetek nalezne u Něho ve formě Jeho odměny. V Soudný Den bude dlít ve stínu toho, co rozdal ostatním jako milodar a toto ho bude chránit před ukrutným, spalujícím žárem slunce v tento ohromný den, jak uvádí další hadísy.“ 19
Šejch ‘Abdul‘azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz dodal:
„Dobrovolná almužna odvrací zlý konec, brání před pohromami a smývá hříchy.” 20
Tento hadís ukazuje Prorokovo صلى الله عليه وسلم řešení moderního dilematu mezi být a mít. Kdo se vydá touto cestou, uspěje. Proto se jí vydejme i my a nechme se inspirovat.
Šejch Muhammed Sálih al-‘Usejmín praví:
„Pokud dostanete možnost zpropagovat příklad správného vedení ze Sunny Posla Božího, učiňte to. Obdržíte tak odměnu za tuto Sunnu Posla Božího a také odměnu všech, kteří ji po vás začnou praktikovat, až do Dne Zmrtvýchvstání.” 21
A vítězná podpora jedině od Alláha přichází.
(…)
1 Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2470 jako sahíh; Ahmed v Musnedu, 6/50, hadís č. 24240; a al-Hákim v al-Mustedreku, 4/136. Uvádí ho an-Newewí v Rijádu s-sálihín, hadís č. 557; al-Munzirí v at-Tergíbu we t-terhíb, 2/56; at-Tabrízí v Miškátu l-mesábíh, 2/297 a další. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2544.
2 Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 5/23; al-Bezzár v Muchtesaru z-zewáid, str. 99. Ibn Hadžer toto podání uvádí jako sahíh ve svém tahkiku tohoto Muchtesaru.
3 Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3678 jako hasan sahíh. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni t-Tirmizí, hadísy č. 2342 a 3354.
4 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2959.
5 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2630.
6 Jako součást delšího hadísu zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2325 jako hasan sahíh; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 18060. Jako sahíh li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, hadís č. 869.
7 Zaznamenal ho at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, 19/788; al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 3347; al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 3/113; a al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 2/61; Jako hasan ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3484.
8 Hadís je muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 5352 a 5073; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 993.
9 Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 1/153.
10 Zaznamenal Ibnu l-Džewzí v Sifetu s-safwa, 4/345.
11 Uvádí al-Kurtubí v al-Džámi’u li-ahkámi l-Kur´án, 7/192.
12 Viz Bedái’u l-fewáid, 2/234.
13 Viz Fejdu l-Kadír, 2/10.
14 Viz Tuhfetu l-ahwezí, 7/142.
15 Viz Mirkátu l-mefátíh, 4/346.
16 Viz Delílu l-fálihín li-turuki Rijádi s-sálihín, 4/541-542.
17 Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 3/166.
18 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1401.
19 Viz Šerhu t-Terghíbi we t-terhíb, 20/5.
20 Viz Medžmú’u l-fetáwá we l-makálát, 4/183.
21 Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 4/215.