OTÁZKA: Je dovoleno modlit se nahlas, abych svého šestiletého syna naučila zikry, které se při modlitbě opakují?
ODPOVĚĎ:
Soudím, že na recitování jinak tichých zikrů odříkávaných v modlitbě nebo po modlitbě, nahlas, za účelem, aby se děti tato slova naučili, není nic špatného, lhostejno, jsou li tyto zikry nedílnou součástí modlitby, nebo jsou-li pouze doporučované.
Ba naopak, rodiče mají povinnost své děti k modlitbě vést, přivyknout je na její vykonávání a na svědomitost a pečlivost při něm. Pokud by rodiče své děti nenaučili, jak se modlit, či byli lhostejní k tomu, zda ji děti vykonávají, či nikoli, byli by hříšní a nesplnili by vůči dětem svůj závazek a povinnost, neboť děti mají nárok na výchovu a vzdělání ve všech oblastech, včetně náboženství. A nejlepším výchovným způsobem obzvláště v této oblasti, avšak nejen v ní, je rodičovský osobní příklad.
Od imáma Muhammeda ibn Idríse aš-Šáfi’ího se dokonce uvádí, že zbožní předkové této ummy někdy zikry spojené tak či onak s modlitbou pronášeli nahlas, aby se je naučili ti, co je neznají, přičemž toto prováděli dokonce i v mešitách. Aš-Šáfi’í tímto řeší zdánlivý nesoulad mezi podáními, v nichž se vybízí k tichému zikru po povinné modlitbě a podáními, v nichž se uvádí, že zikr sahábů, nechť je s nimi všemi Alláh spokojen, po povinné modlitbě bývával hlasitý. 1
Pokud toto platí o nepovinných zikrech po skončení modlitby, platí to tím spíše i u zikrů, které jsou nedílnou součástí samotného jejího vykonávání. Lze proto uzavřít, že tuto metodu lze použít i pro výuku modlitby, obzvláště pokud se jedná o děti a jejich domácí výuku a výchovu k modlitbě a jejímu správnému vykonávání.
A Alláh ví nejlépe.
(…)
1 Viz al-Umm, 1/127.