Abú Zerr al-Ghifárí رضي الله عنه vypráví, že ho Posel Boží صلى الله عليه و سلم oslovil:
يَا أَبَا ذَرٍّ!
„Ó Abú Zerre!“
Abú Zerr řekl: „Zde jsem, k tvým službám a tvé radosti, Posle Boží!“ Potom k němu pronesl řeč, v níž mimo jiné řekl:
كَيْفَ أَنْتَ إِذَا أَصَابَ النَّاسَ مَوْتٌ يَكُونُ الْبَيْتُ فِيهِ بِالْوَصِيفِ ؟
„Co uděláš, když na lidi (tj. v Medíně) udeří smrt a její příbytek bude mít cenu sluhy (tj. za sluhu se bude prodávat hrob, protože bude nedostatek hrobových míst)?“
Abú Zerr odpověděl: „Alláh a Jeho Posel vědí nejlépe,“ či řekl: „Co si pro mne Alláh a Jeho Posel vyberou.“
Prorokصلى الله عليه و سلم mu řekl:
عَلَيْكَ بِالصَّبْرِ- أَوْ قَالَ- تَصْبِرُ.
„Máš zůstat trpělivý“ – či řekl – „buď trpělivý.“
A pak Abú Zerra oslovil ještě jednou:
يَا أَبَا ذَرٍّ!
„Ó Abú Zerre!“
Abú Zerr přispěchal se slovy: „Tu jsem pro tebe a pro tvé štěstí.“
Prorok صلى الله عليه و سلم mu řekl:
كَيْفَ أَنْتَ إِذَا رَأَيْتَ أَحْجَارَ الزَّيْتِ قَدْ غَرِقَتْ بِالدَّمِ ؟
„Co uděláš, až uvidíš kameny Ahdžáru z-zejt [1] zbrocené krví?“
„Udělám to, co si pro mne zvolí Alláh a Posel Jeho,“ odpověděl Abú Zerr. Prorok صلى الله عليه و سلم mu řekl:
عَلَيْكَ بِمَنْ أَنْتَ مِنْهُ.
„Máš se držet těch, ke kterým patříš.“
Abú Zerr namítl: „Posle Boží, to si snad nemám vzít svůj meč a opásat si ho?“
Prorok صلى الله عليه و سلم mu však opáčil:
شَارَكْتَ الْقَوْمَ إِذًا.
„To se potom připojíš k ostatním lidem a budeš stejný jako oni.“
„A co mi tedy radíš,“ otázal se znepokojený Abú Zerr.
Prorok صلى الله عليه و سلم mu odvětil:
تَلْزَمُ بَيْتَكَ .
„Musíš se držet svého domu.“
„A co když lidé přijdou za mnou domů a najdou mě tam?“ zeptal se Abú Zerr.
Prorok صلى الله عليه و سلم mu odpověděl:
فَإِنْ خَشِيتَ أَنْ يَبْهَرَكَ شُعَاعُ السَّيْفِ فَأَلْقِ ثَوْبَكَ عَلَى وَجْهِكَ يَبُوءُ بِإِثْمِكَ وَإِثْمِهِ .
„Pokud se bojíš, že tě oslní třpyt mečů, zakryj si tvář svými šaty, aby ten, kdo tě přijde zabít, na sebe vzal hříchy tvé i své vlastní.“ [2]
Podle Ibn Mádžovy verze řekl Abú Zerr Prorokovi صلى الله عليه و سلم poté, co zmínil Medínu tonoucí v krvi: „Posle Boží, což nemám vzít meč do ruky a udeřit jím ty, co to způsobili?“
Posel Boží صلى الله عليه و سلم odpověděl:
شَارَكْتَ الْقَوْمَ إِذًا وَلَكِنِ ادْخُلْ بَيْتَكَ.
„Potom bys začal být jako ostatní lidé, ty se raději zavři doma.“
„A co když mne bude někdo z nich pronásledovat až do mého domu, Posle Boží?“ zeptal se Abú Zerr.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم odpověděl:
إِنْ خَشِيتَ أَنْ يَبْهَرَكَ شُعَاعُ السَّيْفِ فَأَلْقِ طَرَفَ رِدَائِكَ عَلَى وَجْهِكَ فَيَبُوءَ بِإِثْمِهِ وَإِثْمِكَ فَيَكُونَ مِنْ أَصْحَابِ النَّارِ.
„Myslíš-li si, že tě by tě mohl omámit blyštěním meče, zakryj svou tvář svými šaty a nechej ho, aby nesl hříchy tvé i hříchy své vlastní a nakonec se stal jedním z obyvatelů ohně.“ [3]
Všimněte si vervy, s jakou Abú Zerr spěchá, aby byl Prorokovi صلى الله عليه و سلم nablízku a naprosté přesvědčení bez zrnka pochyby o tom, že ať už se má stát cokoli, právě Posel Boží صلى الله عليه و سلم je schopen poskytnout nejlepší radu, co učinit.
Hammád ibn Zejd, vypravěč tohoto hadísu v Abú Dáwúdově podání, dodal: „Nechť přijde o ruku ten, kdo dovolí jinému, aby vztáhl ruku na někoho ukrytého v jeho domě, protože to on mu dopomohl, aby dotyčného zabil.“ [4]
Abú Dáwúd zaznamenal svou verzi hadísu ve svém Sunenu v Knize rozkolů a masakrů, v kapitole O zákazu spoluúčastnit se na rozkolech a rozvratu. [5]
Ibn Mádža uvádí svou verzi ve svém Sunenu, v Knize rozkolů, v kapitole O pevném postoji v časech rozkolů. [6]
Důvod vyřčení a alternativní verze předmětného hadísu
Al-Beghawí uvádí, že Abú Zerr رضي الله عنه toho dne jel s Poslem Božím صلى الله عليه و سلم na oslíkovi a když míjeli medínské domy, načež mu řekl:
كَيْفَ بِكَ يَا أَبَا ذَرٍّ إِذَا كَانَ بِالْمَدِينَةِ جُوعٌ تَقُومُ عَنْ فِرَاشِكَ وَلَا تَبْلُغْ مَسْجِدَكَ حَتَّى يُجْهِدَكَ الْجُوعُ.
„Abú Zerre, co uděláš, až na lidi v Medíně udeří hlad takový, že vstaneš z postele a odejdeš do mešity a ani tam nedojdeš, protože padneš hlady?“
„Alláh a Jeho Posel vědí nejlépe,“ pravil Abú Zerr.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu odvětil:
تَعَفَّفْ يَا أَبَا ذَرٍّ.
„Vydrž a přetrp to, Abú Zerre.“
Potom řekl:
كَيْفَ بِكَ يَا أَبَا ذَرٍّ إِذَا كَانَ بِالْمَدِينَةِ مَوْتٌ يَبْلُغُ الْبَيْتَ الْعَبْدِ حَتَّى أَنَّهُ يُبَاعُ الْقَبْرُ بِالْعَبْدِ.
„Co uděláš, Abú Zerre, až na Medínu udeří smrt tak, že dospěje k domu služebníka a hrob se bude prodávat za sluhu?“
„Alláh a Posel Jeho vědí nejlépe,“ odpověděl Abú Zerr.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu odvětil:
تَصْبِرْ يَا أَبَا ذَرٍّ .
„Přetrp to, Abú Zerre.“
Potom se ho ptal, co udělá, až se v Medíně rozšíří zabíjení natolik, že Ahdžáru z-zejt budou celé zbrocené krví a zakázal mu se na násilí jakkoli spolupodílet. [7]
Koránský kontext předmětného hadísu
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ عَلَيْكُمْ أَنفُسَكُمْ ۖ لَا يَضُرُّكُم مَّن ضَلَّ إِذَا ٱهْتَدَيْتُمْ ۚ إِلَى ٱللَّـهِ مَرْجِعُكُمْ جَمِيعًا فَيُنَبِّئُكُم بِمَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ
Vy, kteří věříte! Za duše své jste sami odpovědni; neuškodí vám ten, kdo zbloudil, jste-li vy sami správnou cestou vedeni. K Bohu se všichni navrátíte a On vám již oznámí, co jste dělali. (Máida: 105)
Abú Umejja aš-Ša’bání se tázal Abú Se’leby al-Chušáního رضي الله عنه na výklad tohoto verše a on mu odpověděl: „Při Alláhu, já se na něj tázal toho, kdo je o něm nejznalejší, tázal jsem se Posla Božího صلى الله عليه و سلم , zda to znamená starat se jen sám o sebe a on mi řekl:
قَالَ أَمَا وَاللَّهِ لَقَدْ سَأَلْتَ عَنْهَا خَبِيرًا سَأَلْتُ عَنْهَا رَسُولَ اللَّهِ صلى الله عليه وسلم فَقَالَ ” بَلِ ائْتَمِرُوا بِالْمَعْرُوفِ وَتَنَاهَوْا عَنِ الْمُنْكَرِ حَتَّى إِذَا رَأَيْتَ شُحًّا مُطَاعًا وَهَوًى مُتَّبَعًا وَدُنْيَا مُؤْثَرَةً وَإِعْجَابَ كُلِّ ذِي رَأْىٍ بِرَأْيِهِ فَعَلَيْكَ – يَعْنِي بِنَفْسِكَ – وَدَعْ عَنْكَ الْعَوَامَّ فَإِنَّ مِنْ وَرَائِكُمْ أَيَّامَ الصَّبْرِ الصَّبْرُ فِيهِ مِثْلُ قَبْضٍ عَلَى الْجَمْرِ لِلْعَامِلِ فِيهِمْ مِثْلُ أَجْرِ خَمْسِينَ رَجُلاً يَعْمَلُونَ مِثْلَ عَمَلِهِ .
„Nikoli, vy se budete navzájem vybízet k dobrému a odvracet od špatného, ale když uvidíte, jak je hamižnost poslouchána, chtíče následovány, světské zájmy preferovány a jak se každý kochá svým vlastním názorem, potom se začněte starat sami o sebe a nechte lidi dělávat to, co obyčejně dělávají, neboť věru před vámi jsou dny, jež si budou vyžadovat výdrž, v nichž zůstat trpělivý bude jako udržet v ruce žhavý uhlík. A kdo se během nich zachová správně, obdrží odměnu jako padesát dalších, kteří jinak vykonávají to, co vykonává i on.“ [8]
Toto je zcela v intentcích Božích slov:
وَلَا تُلْقُوا بِأَيْدِيكُمْ إِلَى التَّهْلُكَةِ
nevrhejte se do zkázy vlastníma rukama! (Bekara: 195)
Příkaz absolutního a kategorického nenásilí zaznívá i v příběhu o synech Adamových, z nichž jeden zabil druhého, svého bratra. Napadený bratr krátce předtím pravil:
لَئِنۢ بَسَطتَ إِلَىَّ يَدَكَ لِتَقْتُلَنِى مَآ أَنَا۠ بِبَاسِطٍ يَدِىَ إِلَيْكَ لِأَقْتُلَكَ ۖ إِنِّىٓ أَخَافُ ٱللَّـهَ رَبَّ ٱلْعَـٰلَمِينَ
Vztáhneš-li na mne ruku svou, abys mne zabil, já na tebe svou ruku nevztáhnu, abych tě zabil, neboť se věru bojím Boha, Pána lidstva veškerého. (Máida: 28)
V příběhu o věřících mladících, kteří se před svými pokušiteli a pronásledovateli mezi modloslužebníky z řad jejich vlastního národa, čteme:
وَإِذِ ٱعْتَزَلْتُمُوهُمْ وَمَا يَعْبُدُونَ إِلَّا ٱللَّـهَ فَأْوُۥٓا۟ إِلَى ٱلْكَهْفِ يَنشُرْ لَكُمْ رَبُّكُم مِّن رَّحْمَتِهِۦ وَيُهَيِّئْ لَكُم مِّنْ أَمْرِكُم مِّرْفَقًا
A až se oddělíte od lidí těch a od toho, co uctívají vedle Boha, uchylte se do jeskyně! Pán váš nad vámi část milosrdenství Svého rozprostře a ve věci vaší vám ulehčení připraví. (Kehf:16)
Bylo to právě odloučení v jeskyni, které těmto lidem přineslo nejen záchranu na světě tomto, ale i spásu a věčné užívání na světě onom a zároveň i zmínku v Koránu pro věřící až do konce dní.
Toto bylo také praktikou proroků, mír s nimi všemi, jak čteme v příběhu o Ibráhímovi/Abrahámovi:
وَأَعْتَزِلُكُمْ وَمَا تَدْعُونَ مِن دُونِ ٱللَّـهِ وَأَدْعُوا۟ رَبِّى عَسَىٰٓ أَلَّآ أَكُونَ بِدُعَآءِ رَبِّى شَقِيًّا فَلَمَّا ٱعْتَزَلَهُمْ وَمَا يَعْبُدُونَ مِن دُونِ ٱللَّـهِ وَهَبْنَا لَهُۥٓ إِسْحَـٰقَ وَيَعْقُوبَ ۖ وَكُلًّا جَعَلْنَا نَبِيًّا
Odloučím se od vás i od toho, co místo Boha vzýváte, a jen Pána svého vzývat budu; a snad nebudu při modlitbě k Pánu svému oslyšen.” A když se od nich a od toho, co místo Boha uctívali, odloučil, Izáka a Jakuba jsme mu darovali a každého z nich jsme prorokem ustanovili. (Merjem:48-49)
Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم je také přikazováno, aby se odloučil od modloslužebníků a ignorantů, kteří ho tupili a vyhledával společnost Alláhu oddaných uctívačů, kteří si jeho a jeho poselství váží:
وَٱصْبِرْ عَلَىٰ مَا يَقُولُونَ وَٱهْجُرْهُمْ هَجْرًا جَمِيلًا
a trpělivě snášej to, co oni hovoří, a vzdal se od nich vhodným odchodem. (Muzemmil:10)
To proto, že jen v osamění možno nalézt osobní vztah k Alláhu. A potom už se člověk nemusí bát samoty.
وَٱصْبِرْ نَفْسَكَ مَعَ ٱلَّذِينَ يَدْعُونَ رَبَّهُم بِٱلْغَدَوٰةِ وَٱلْعَشِىِّ يُرِيدُونَ وَجْهَهُۥ ۖ وَلَا تَعْدُ عَيْنَاكَ عَنْهُمْ تُرِيدُ زِينَةَ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا ۖ وَلَا تُطِعْ مَنْ أَغْفَلْنَا قَلْبَهُۥ عَن ذِكْرِنَا وَٱتَّبَعَ هَوَىٰهُ وَكَانَ أَمْرُهُۥ فُرُطًا
Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od nich v žádosti po krásách života pozemského a neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje! (Kehf: 28)
Alláh samotu a společenskou zdrženlivost chválí na mnoha dalších místech v Koránu.
Bylo to v osamění v útrobách nestvůrné ryby, když Alláh vyslyšel úpěnlivou prosbu proroka Júnuse/Jonáše, mír s ním:
وَذَا ٱلنُّونِ إِذ ذَّهَبَ مُغَـٰضِبًا فَظَنَّ أَن لَّن نَّقْدِرَ عَلَيْهِ فَنَادَىٰ فِى ٱلظُّلُمَـٰتِ أَن لَّآ إِلَـٰهَ إِلَّآ أَنتَ سُبْحَـٰنَكَ إِنِّى كُنتُ مِنَ ٱلظَّـٰلِمِينَ
A zmiň se o Muži s rybou; když odešel rozzloben a domníval se, že proti němu nic nezmůžeme. A volal nás v temnotách říkaje: “Není božstva kromě Tebe, sláva budiž Tobě! Věru jsem patřil k nespravedlivým!” (Anbijá: 87)
Alláh o tom říká také:
فَلَوْلَآ أَنَّهُۥ كَانَ مِنَ ٱلْمُسَبِّحِينَ لَلَبِثَ فِى بَطْنِهِۦٓ إِلَىٰ يَوْمِ يُبْعَثُونَ
A kdyby nebyl z těch, kdož Boha oslavují, byl by jistě v břiše jejím zůstal až do dne vzkříšení.(Sáffát:143-144)
Bylo to v osamění, kdy Alláh zachránil před faraonem proroka Músá/Mojžíše, mír s ním, jako malé bezmocné nemluvně vhozené v košíku napospas proudu Nilu, o čemž se Alláh v popisu dialogu s Mojžíšem zmiňuje takto:
إِذْ أَوْحَيْنَآ إِلَىٰٓ أُمِّكَ مَا يُوحَىٰٓ أَنِ ٱقْذِفِيهِ فِى ٱلتَّابُوتِ فَٱقْذِفِيهِ فِى ٱلْيَمِّ فَلْيُلْقِهِ ٱلْيَمُّ بِٱلسَّاحِلِ يَأْخُذْهُ عَدُوٌّ لِّى وَعَدُوٌّ لَّهُۥ ۚ وَأَلْقَيْتُ عَلَيْكَ مَحَبَّةً مِّنِّى وَلِتُصْنَعَ عَلَىٰ عَيْنِىٓ
Když jsme vnukli matce tvé toto vnuknutí: Do truhly jej vlož a do Nilu jej vhoď, a nechť Nil jej na břeh vyvrhne, a tehdy se ho nepřítel Můj i jeho ujme.? A já jsem na tebe Svou lásku vrhl, abys před Mýma očima vyrostl. (Táhá: 38-39)
Také to bylo osamění ve vyhnanství na Sinaji, které Músá zachránilo před společenským stigmatem zločince, když nedopatřením způsobil smrt Egypťana v nešťastné rvačce do které se připletl, o čemž následně Alláh hovoří v Koránu citujíce Mojžíšova slova:
فَعَلْتُهَآ إِذًا وَأَنَا۠ مِنَ ٱلضَّآلِّينَ فَفَرَرْتُ مِنكُمْ لَمَّا خِفْتُكُمْ فَوَهَبَ لِى رَبِّى حُكْمًا وَجَعَلَنِى مِنَ ٱلْمُرْسَلِينَ
Spáchal jsem jej v době, kdy byl jsem ještě jedním z bloudících, a uprchl jsem před vámi, neb jsem se vás bál. Pán můj mi pak moudrost daroval a jedním ze svých poslů mě učinil. (Šu’ará: 20-21)
Bylo to v osamělém rozjímání v jeskyni Hírá nad Mekkou, když bylo Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم sesláno první zjevení:
ٱقْرَأْ بِٱسْمِ رَبِّكَ ٱلَّذِى خَلَقَ ٱقۡرَأۡ وَرَبُّكَ ٱلۡأَكۡرَ ٱلَّذِى عَلَّمَ بِٱلۡقَلَمِ عَلَّمَ ٱلۡإِنسَـٰنَ مَا لَمۡ يَعۡلَمۡ
Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil, člověka z kapky přilnavé stvořil! Přednášej, vždyť Pán tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal. (‘Alek: 1-5)
O tom Alláh později zjevil:
مَا ضَلَّ صَاحِبُكُمْ وَمَا غَوَىٰ وَمَا يَنطِقُ عَنِ ٱلْهَوَىٰٓ إِنْ هُوَ إِلَّا وَحْىٌ يُوحَىٰ عَلَّمَهُۥ شَدِيدُ ٱلْقُوَىٰ ذُو مِرَّةٍ فَٱسْتَوَىٰ وَهُوَ بِٱلْأُفُقِ ٱلْأَعْلَىٰ ثُمَّ دَنَا فَتَدَلَّىٰ فَكَانَ قَابَ قَوْسَيْنِ أَوْ أَدْنَىٰ فَأَوْحَىٰٓ إِلَىٰ عَبْدِهِۦ مَآ أَوْحَىٰ مَا كَذَبَ ٱلْفُؤَادُ مَا رَأَىٰٓ
Váš druh nebloudí, ani nebyl sveden, ani nehovoří z vlastního popudu svého. Je to vnuknutí pouze, jež bylo mu vnuknuto, jemuž naučil jej silný mocí, silou vládnoucí; a vzpřímeně se tyčil, zatímco na nejvyšším obzoru byl. Potom se přiblížil a dolů se spustil, až na vzdálenost dvou luků či ještě blíže byl, a vnukl svému služebníkovi to, co mu vnukl. A srdce jeho mu v tom, co viděl, nelhalo. (Nedžm: 2-11)
A bylo to v osamění úkrytu jeskyně as-Sewr, kdy Alláh popsal Sám sebe jako toho, kdo byl s Poslem Božím صلى الله عليه و سلم a Abú Bekrem رضي الله عنه, třetím, v okamžik, kdy se báli prozrazení a úkladů nepřátel:
إِلَّا تَنصُرُوهُ فَقَدْ نَصَرَهُ ٱللَّـهُ إِذْ أَخْرَجَهُ ٱلَّذِينَ كَفَرُوا۟ ثَانِىَ ٱثْنَيْنِ إِذْ هُمَا فِى ٱلْغَارِ إِذْ يَقُولُ لِصَـٰحِبِهِۦ لَا تَحْزَنْ إِنَّ ٱللَّـهَ مَعَنَا ۖ فَأَنزَلَ ٱللَّـهُ سَكِينَتَهُۥ عَلَيْهِ وَأَيَّدَهُۥ بِجُنُودٍ لَّمْ تَرَوْهَا وَجَعَلَ كَلِمَةَ ٱلَّذِينَ كَفَرُوا۟ ٱلسُّفْلَىٰ ۗ وَكَلِمَةُ ٱللَّـهِ هِىَ ٱلْعُلْيَا ۗوَٱللَّـهُ عَزِيزٌ حَكِيمٌ
Jestliže vy mu nebudete pomáhat, Bůh pomohl mu již dříve, když vyhnali jej nevěřící a když byl jedním ze dvou; a když byli oba skryti v jeskyni, pravil svému příteli: “Nermuť se, vždyť Bůh je s námi!” A seslal mu Bůh Svou sakínu a podpořil jej vojsky pro vás neviditelnými a ponížil slova těch, kdož nevěřili, zatímco slovo Boží je nejvyšší – Bůh zajisté je mocný, moudrý. (Tewba: 40)
Kontext předmětného hadísu v Sunně
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
سَتَكُونُ فِتَنٌ، الْقَاعِدُ فِيهَا خَيْرٌ مِنَ الْقَائِمِ، وَالْقَائِمُ فِيهَا خَيْرٌ مِنَ الْمَاشِي، وَالْمَاشِي فِيهَا خَيْرٌ مِنَ السَّاعِي، وَمَنْ يُشْرِفْ لَهَا تَسْتَشْرِفْهُ، وَمَنْ وَجَدَ مَلْجَأً أَوْ مَعَاذًا فَلْيَعُذْ بِهِ.
„Nastanou pokušení a rozkoly takové, že sedící bude lepší, nežli stojící, stojící lepší, nežli kráčející a kráčející lepší, nežli běžící. Kdo se a tato pokušení a rozkoly bude ohlížet, toho ony pohltí. Kdokoli bude s to nalézt před nimi útočiště, nechť jej hledá.“ [9]
Prorok صلى الله عليه وسلم také zpravil svého druha Huzejfu ibnu l-Jemána رضي الله عنه o blížících se rozvratech. Když se ho Huzejfa ptal, co v takové těžké době dělat, pokud se toho dožije, Prorok صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
تَلْزَمُ جَمَاعَةَ المُسْلِمِينَ وَإِمَامَهُمْ.
„Drž se jednotného společenství muslimů a jejich vůdce.”
Huzejfa se zeptal: „A co když nebude existovat žádné jednotné společenství muslimů a žádný vůdce?“
Prorok صلى الله عليه وسلم mu odvětil:
فَاعْتَزِلْ تِلْكَ الفِرَقَ كُلَّهَا، وَلَوْ أَنْ تَعَضَّ بِأَصْلِ شَجَرَةٍ، حَتَّى يُدْرِكَكَ المَوْتُ وَأَنْتَ عَلَى ذَلِكَ.
„Pak se odvrať od všech těch frakcí, i kdyby ses měl zakousnout do kořenů stromů, dokud tě nezastihne smrt v tomtéž stavu.“ [10]
Sewbán رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
طُوبَى لِمَنْ مَلَكَ لِسَانَهُ، وَوَسِعَهُ بَيْتُهُ، وَبَكَى عَلَى خَطِيئَتِهِ .
„Blahoslaven ten, kdo ovládne svůj jazyk, pro koho je jeho dům dostatečně prostorný a kdo pláče nad vlastními prohřešky.“ [11]
V jiném hadísu Posel Boží صلى الله عليه وسلم vzpomíná jako jednoho ze sedmi těch, kteří se ocitnou ve stínu Božího Trůnu v den, kdy jiného stínu nebude, také:
رَجُلٌ ذَكَرَ اللَّهَ خَالِيًا فَفَاضَتْ عَيْنَاهُ
„Muže, který v osamění vzpomene na Alláha a jeho oči se zalijí slzami.“ [12]
‘Abdulláh ibn ‘Amr ibnu l-‘Ás رضي الله عنهما vyprávěl, že zatímco seděli s Prorokem صلى الله عليه وسلم, zmínil dobu velkého pokušení, rozkolu a rozvratu a popsal ji slovy:
إِذَا رَأَيْتُمُ النَّاسَ قَدْ مَرِجَتْ عُهُودُهُمْ وَخَفَّتْ أَمَانَاتُهُمْ وَكَانُوا هَكَذَا,
„Nastane, když uvidíte, jak dohody uzavřené mezi lidmi přestanou být dodržovány a jak závazky mezi nimi přestanou být plněny. Potom buďte takto,“ načež si propletl prsty na rukou.”
Ibn ‘Amr se postavil a otázal se: „Alláh ať tebe mnou vykoupí, co mám v takové době učinit?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم odvětil:
الْزَمْ بَيْتَكَ وَامْلِكْ عَلَيْكَ لِسَانَكَ وَخُذْ بِمَا تَعْرِفُ وَدَعْ مَا تُنْكِرُ وَعَلَيْكَ بِأَمْرِ خَاصَّةِ نَفْسِكَ وَدَعْ عَنْكَ أَمْرَ الْعَامَّةِ .
„Drž se svého domu, ovládej svůj jazyk, přijímej jen to, co sám uznáš za vhodné a zanechej toho, co shledáš nepřijatelným. Hleď si svého a zanechej toho, čím se zaobírají masy obyčejných lidí.“ [13]
Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
يُوشِكُ أَنْ يَكُونَ خَيْرَ مَالِ الْمُسْلِمِ غَنَمٌ يَتْبَعُ بِهَا شَعَفَ الْجِبَالِ وَمَوَاقِعَ الْقَطْرِ، يَفِرُّ بِدِينِهِ مِنَ الْفِتَنِ .
„Nadejde čas, kdy nejcennějším majetkem muslima budou ovce, které vyžene na vrcholek hor a do deštivých údolí, jen aby se tam se svou vírou uchýlil před rozkoly a pokušeními.“ [14]
‘Ukba ibn ‘Ámir رضي الله عنه se otázal Posla Božího صلى الله عليه وسلم na rozkoly a jak se před nimi zachránit: „Posle Boží, v čem tkví spása?“ Prorok صلى الله عليه وسلم mu odvětil:
أَمْسِكْ عَلَيْكَ لِسَانَكَ وَلْيَسَعْكَ بَيْتُكَ وَابْكِ عَلَى خَطِيئَتِكَ .
„Zadrž svůj jazyk, nechť ti stačí prostor tvého domu a plač nad svými prohřešky.“ [15]
Toto je Prorokova صلى الله عليه وسلم rada jak postupovat ve chvíli, kdy člověk sezná, že mu množství sociálních kontaktů přináší více škody, nežli užitku, tím spíše v časech rozkolů, zmatků a pokušení, kdy si uvědomí, že ho přemíra společenské angažovanosti ohrožuje jeho dobro a bezpečí na tomto a na onom světě, protože může pokazit jeho věrouku a přesvědčení, oslabit sílu jeho víry.
Od Posla Božího صلى الله عليه و سلم se také dochovala prosba, v níž prosil:
اللهم لا يدركني زمان ولا تدركوا زمانا لا يتبع فيه العليم ولا يستحي فيه من الحليم قلوبهم قلوب الأعاجم وألسنتهم ألسنة العرب !
„Bože, nedej, abych se já či mí druhové dožili doby, kdy lidé nebudou následovat znalejší, kdy se nebudou stydět před slušnými a jejich srdce budou jako srdce barbarů, ačkoli budou hovořit arabským jazykem!“ [16]
Muhammed ‘Abdurreúf al-Munewí k tomu poznamenal:
„Tedy dej, ať se raději nedožijeme doby, kdy se lidé nebudou kořit před znalostí učené osoby a nebudou ji následovat v tom, co jim sděluje ohledně zjeveného Zákona. Doby, kdy lidé nebudou cítit hanbu před dobrým, shovívavým, soudným, slušným a přístojným člověkem, který je moudrý a uvážlivý a má ten správný vhled do věcí. Doby, kdy srdce lidí, co tehdy budou žít, zhrubnou a stanou se neotesaná jako srdce barbarů, budou daleko od správných a dobrých mravů, naplněná arogancí, pompou a pokrytectvím, avšak jejich jazyk bude stále jazykem arabským, kterým budou promlouvat strojeně a afektovaně, až to bude tahat za uši, přičemž budou vrtkaví a budou přelétavě měnit názory.“ [17]
Co řekli zbožní předkové o odloučení se a o společenské zdrženlivosti v časech rozkolů
Omar ibnu l-Chattábرضي الله عنه pravil: „Buďte bohabojní a mějte se na pozoru před lidmi.“ [18]
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه řekl svému synovi: „Synku, boj se svého Pána, nechť ti stačí prostor tvého domu, ovládni svůj jazyk a plač, když si vzpomeneš na své vlastní chyby.“ [19] ‘Adesa at-Táí vypráví, že k němu jednou přišel ‘Abdulláh ibn Mes’úd, držel v ruce síť, bidýlko a v síti chyceného ptáčka. Řekl: „Raději bych šel lovit ptáky, alespoň bych nemusel mluvit s lidmi a oni by nemluvili se mnou, dokud bych se nesetkal se Vznešeným Alláhem.“ [20]
Muhammed ibn Sírín pravil: „Stáhnout se do ústraní je druhem uctívání.“ [21]
Al-Hasan al-Basrí byl nejen znalcem Koránu, ale i předchozích zjevených písem. Na základě těchto svých znalostí pravil: „Z Tóry jsem si zapamatoval toto: Syn Adamův býval skromný a to mu stačilo. Držel se dále od ostatních lidí a díky tomu se zachránil. Odvrhl své tužby a osvobodil se. Zbavil se závisti a ukázala se jeho dobrotivost. Prokázal trochu trpělivosti a potom si mohl dlouze užívat.“ [22] Al-Hasan al-Basrí taktéž pravil: „Buď sám a plač, možná se nad tebou tvůj Pán slituje a pustí tě blíže k Sobě, dopřeje ti za tvé slzy Své milosti a ty se na oplátku staneš jedním z těch, kteří zvítězí.” [23]
Abú ar-Rabí’ az-Záhid se tázal Dáwúda at-Táího o radu a on mu odpověděl: „Drž půst od tohoto světa a svůj půst pak přeruš svým odchodem na svět onen. A od lidí utíkej, jako utíkáš od lvů!“ [24]
Málik ibn Dínár pravil: „Dobří lidé před námi radívali tři věci: držet jazyk za zuby, prosit Alláha o odpuštění a odloučit se od lidí.“ [25]
Když nadešly obtížné dny, řekl al-Mesrúk svým blízkým: „Toto jsou dny zaměstnání sebe uctíváním, proto chci nyní být sám.“ A potom se stáhl do ústraní a uctíval. Jeho manželka řekla: „Až jsem si sedla za něho a plakala, jak jsem se na něho dívala, jak moc trpěl, modlil se tolik, až jeho nohy z dlouhého stání otékaly.“ [26]
Jeden muž jednou řekl Sehlovi at-Tusterímu: „Chtěl bych být tvým společníkem.“ „A co když někdo z nás dvou umře, kdo potom bude jeho společník?“ opáčil mu Sehl. „Alláh,“ odpověděl onen muž. Sehl mu na to řekl: „Tak Ho učiň svým společníkem už teď.“ [27]
Fudajl ibn Ijjád pravil: „Mít mnoho známých svědčí o omezenosti rozumu.“ [28] Také řekl: „Stačí ti, abys miloval jen Alláha, svou útěchu nacházel v Koránu a připomínku nacházel jen ve vlastní smrti.“ [29]
Lidé se zeptali ‘Abdulláha ibn Mubáreka: „Proč s námi po modlitbě chvíli neposedíš?” Odpověděl: „Já radši sedávám s Prorokovými společníky a jejich následovníky. Nahlížím do jejich knih a do toho, co po sobě zanechali. A vy děláte co? Vy jiné lidi pomlouváte.” [30]
Od zbožných předků se také dochovalo: „Za svého přítele si zvol pouze Alláha a lidi ponechej stranou.“ [31]
_________________________________________________________________
[1] Dosl. Olejové kameny. Jedná se o jedno místo v Medíně, kde se od nepaměti prodával olivový olej.
[2] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4261 s poznámkou, že v řetězci jeho vypravěčů nikdo kromě Hammáda ibn Zejda neuvádí i vypravěče al-Muš’ase.
[3] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3958.
[4] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4409. Na základě toho Hammád považoval za adekvátní v dobách míru odtětí ruky vykradači hrobů, neboť také bezprávně vnikl do „příbytku“ zesnulého.
[5] Viz Sunenu Abí Dáwúd, 37/1580.
[6] Viz Sunenu Ibn Mádža, 36/10.
[7] Uvádí Šerefu l-hakk al-‘Azímábádí jako sahíh podle podmínek al-Buchárího i Muslima v ‘Awnu l-ma’búd, 11/228. Zbytek hadísu viz předmětné podání v úvodu. Viz též at-Tebrízí v Miškátu l-mesábíh, hadís č. 5397. Mullá ‘Alí al-Kárí uvádí, že tento hadís zaznamenal i al-Hákim v Mustedreku jako sahíh podle podmínek al-Buchárího i Muslima, viz Mirkátu l-mefátíh, 8/394.
[8] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4341; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3057; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4014.
[9] Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 3601 a 3602; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2866.
[10] Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 3606 a 7084; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 4553.
[11] Zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu s-saghír, 1/178. Jako hasan ho ocenil Medždí ibn Mensúr ibn Sejjid ve svém tahkíku an-Nábulsího Tekmílu n-nu’út, str. 8.
[12] Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 620.
[13] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4343.Jako hasan ho ocenil at-Taháwí v al-Muškil, 2/68.
[14] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 19.
[15] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2406 jako hasan.
[16] Od Sehla ibn Se’da as-Sá’idího رضي الله عنه zaznamenal Ahmed v Musnedu, 5/340; a od Abú Hurejry رضي الله عنه al-Hákim v Mustedreku, 4/510.
[17] Viz Fejdu l-Kadír, 2/148.
[18] Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v al-‘Uzla, str. 21.
[19] Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, podání č. 34514.
[20] Zaznamenal Ahmed ibn Hanbel v az-Zuhdu, podání č. 1242.
[21] Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá, v al-‘Uzla, str. 21.
[22] Zaznamenal Abú Hámid al-Ghazálí v Ihjá ‘ulúmi d-dín, 4/114.
[23] Viz ar-Rikkatu we l-buká´, str. 55.
[24] Zaznamenal Abú Hámid al-Ghazálí v Ihjá ‘ulúmi d-dín, 4/113-114.
[25] Zaznamenali Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 2/277; a Ibnu l-Džewzí v Sifetu s-safwa, 3/278.
[26] Zaznamenal Ibn Se’ad v at-Tabakát, 6/81.
[27] Zaznamenal Abú Hámid al-Ghazálí v Ihjá ‘ulúmi d-dín, 4/115.
[28] Zaznamenal Abú Hámid al-Ghazálí v Ihjá ‘ulúmi d-dín, 4/115.
[29] Zaznamenal Abú Hámid al-Ghazálí v Ihjá ‘ulúmi d-dín, 4/113.
[30] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 8/398.
[31] Viz Ibidum.