Abú Hafsa vyprávěl, že ‘Ubáda ibn Sámit رضي الله عنه řekl svému synu: „Synku, nikdy neokusíš pravé skutečnosti víry, dokud neuznáš, že ničemu, co tě postihlo, jsi ani nemohl uniknout a nic, co tě minulo, tě ani nemohlo potkat. Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
إِنَّ أَوَّلَ مَا خَلَقَ اللَّهُ الْقَلَمَ فَقَالَ لَهُ اكْتُبْ . قَالَ رَبِّ وَمَاذَا أَكْتُبُ قَالَ اكْتُبْ مَقَادِيرَ كُلِّ شَىْءٍ حَتَّى تَقُومَ السَّاعَةُ .
„Věru tím prvním, co Alláh stvořil, bylo Pero, načež mu přikázal: „Piš!“ „A co mám psát?“ odpovědělo Pero. „Piš předurčení každičké věci, až dokud nenadejde Hodina.“
„Synku,“ pokračoval ‘Ubáda, „slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
مَنْ مَاتَ عَلَى غَيْرِ هَذَا فَلَيْسَ مِنِّي.
„Kdokoli zemře a zastává něco jiného, než toto, ten ke mně nenáleží.“ [1]
Ve verzi zaznamenané at-Tirmizím stojí dodatek od zmíněného syna, tj. Welída ibn ‘Ubády ibn Sámita, od jeho otce od Proroka صلى الله عليه وسلم:
فَجَرَى بِمَا هُوَ كَائِنٌ إِلَى الأَبَدِ
„… a ono tedy zapsalo vše, co se bude dít, až navždy.“ [2]
At-Tirmizí uvádí i okolnosti vyřčení tohoto hadísu.
‘Abdulwáhid ibn Sulejm vyprávěl: „Přijel jsem do Mekky a potkal tam ‘Attá ibn Abí Rebáha. Řekl jsem mu: „Abú Muhammede, obyvatelé Basry disputují o předurčení (arab. القدر al-kadr).“ Odpověděl: „Synku, cožpak nečteš Korán?“ Odpověděl jsem: „Ano, čtu.“ Řekl mi: „Tak mi recituj súru az-Zuchruf.“ ‘Abdulwáhid řekl: „Tak jsem mu odrecitoval:
حمٓ وَٱلْكِتَـٰبِ ٱلْمُبِينِ إِنَّا جَعَلْنَـٰهُ قُرْءَٰنًا عَرَبِيًّا لَّعَلَّكُمْ تَعْقِلُونَ وَإِنَّهُۥ فِىٓ أُمِّ ٱلْكِتَـٰبِ لَدَيْنَا لَعَلِىٌّ حَكِيمٌ
Há mím. Při Písmu zjevném! Učinili jsme je věru Koránem arabským – snad budete rozumní! A uložen je u Nás v Knize původní, vznešený a moudrosti plný. (Zuchruf: 1-4)“
Potom ‘Attá řekl: „Víš, co je Kniha původní (arab. أم الكتاب Ummu l-kitáb, dosl. Matka knihy)?“ „Alláh a jeho Posel vědí nejlépe,“ odvětil ‘Abdulwáhid a ‘Atá pokračoval: „Je to kniha, kterou Alláh sepsal ještě předtím, než stvořil nebesa a předtím, než stvořil zemi. V ní stojí, že faraon bude mezi obyvateli Ohně, v ní stojí také:
تَبَّتْ يَدَا أَبِي لَهَبٍ وَتَبَّ
Zhyňte obě ruce Abú Leheba a zhynul i on (Mesed: 1)
Potkal jsem al-Welída, syna ‘Ubády ibn Sámita, Prorokova صلى الله عليه وسلم společníka a zeptal jsem se ho: „Co ti kázal tvůj otec na smrtelné posteli?“ Al-Welíd mi řekl: „Zavolal si mne a pak mi řekl: „Synku, boj se Alláha a věz, že nikdy nedosáhneš pravé bohabojnosti, dokud pevně neuvěříš v Alláha a také pevně neuvěříš v předurčení všeho, dobrého i zlého. Pokud zemřeš zastávaje cokoli jiného, vejdeš do Ohně. Věru jsem slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci …“ [3]
V hadísu je načrtnut věroučný koncept Božího zápisu (arab. الكتابة al-kitába) ohledně všech Jeho stvoření, jejich živobytí, obživy, délky života, skutků apod. Alláh poručil Peru zapsat úplně všechno dění do nejnepatrnějších detailů. Toto vše je zapsáno ve zmíněné knize أم الكتاب Ummu l-kitáb, která je také známa jako اللوح المحفوظ al-Lewhu l-mahfúz, tj. Přísně střežené desky. Cokoli je tam zapsáno, nikdy nepodléhá změně, protože spadá do všeobjímající Znalosti Boží o veškerém dění, včetně toho, kdo z jeho stvoření Mu bude poslušným a kdo bude vůči Němu neposlušným, v důsledku čehož Alláh pro Sebe již označil některé z nich jako obyvatele Ráje a jiné jako obyvatele Pekla. A toto vše se nachází v záznamu, který je u Alláha a nikdo jiný tyto detaily nezná a ani k jejich záznamu nemá přístup.
Vznešený Alláh v tomto kontextu praví:
أَلَمْ تَعْلَمْ أَنَّ ٱللَّـهَ يَعْلَمُ مَا فِى ٱلسَّمَآءِ وَٱلْأَرْضِ ۗ إِنَّ ذَٰلِكَ فِى كِتَـٰبٍ ۚ إِنَّ ذَٰلِكَ عَلَى ٱللَّـهِ يَسِيرٌ
Což nevíš, že Bůh zná vše, co na nebi je i na zemi? A vše to je věru v Knize zapsáno, a to je pro Boha vskutku velmi snadné. (Hadždž: 70)
Tento verš v sobě spojuje dva aspekty víry v předurčení: Boží znalost všeho, co se stane a Boží zápis všeho, co se stane.
Do Přísně střežených desek je vepsán i sám Korán, protože Všemohoucí Alláh praví:
إِنَّا جَعَلْنَـٰهُ قُرْءَٰنًا عَرَبِيًّا لَّعَلَّكُمْ تَعْقِلُونَ
Učinili jsme je věru Koránem arabským – snad budete rozumní! (Zuchruf: 3)
فِى لَوْحٍ مَّحْفُوظٍۭ
na desce dobře střežené napsaný! (Burúdž: 22)
Na těchto Přísně střežených deskách je zaznamenán i ten nejmenší detail každičké věci, jak praví Vznešený:
وَمَا تَكُونُ فِى شَأْنٍ وَمَا تَتْلُوا۟ مِنْهُ مِن قُرْءَانٍ وَلَا تَعْمَلُونَ مِنْ عَمَلٍ إِلَّا كُنَّا عَلَيْكُمْ شُهُودًا إِذْ تُفِيضُونَ فِيهِ ۚ وَمَا يَعْزُبُ عَن رَّبِّكَ مِن مِّثْقَالِ ذَرَّةٍ فِى ٱلْأَرْضِ وَلَا فِى ٱلسَّمَآءِ وَلَآ أَصْغَرَ مِن ذَٰلِكَ وَلَآ أَكْبَرَ إِلَّا فِى كِتَـٰبٍ مُّبِينٍ
A ať v jakémkoliv budeš postavení a ať cokoliv budeš z Koránu čísti a ať cokoliv budete z činů dělat, My svědky vašimi budeme, když to budete podnikat a neunikne Pánu tvému ani váha zrnka prachu na zemi a na nebi, ba ani nic menšího či většího – aniž by to bylo zapsáno v Knize zjevné. (Júnus: 61)
Vše bylo zapsáno padesát tisíc let před samotným stvořením nebes i země, jak uvádí Posel Boží صلى الله عليه و سلم v hadísu od ‘Abdulláha ibn ‘Amra ibnu l-‘Ás رضي الله عنهما:
كَتَبَ اللَّهُ مَقَادِيرَ الْخَلاَئِقِ قَبْلَ أَنْ يَخْلُقَ السَّمَوَاتِ وَالأَرْضَ بِخَمْسِينَ أَلْفَ سَنَةٍ – قَالَ – وَعَرْشُهُ عَلَى الْمَاءِ.
„Alláh zapsal předurčení každého stvoření padesát tisíc let před tím, než stvořil nebesa a zemi, zatímco Jeho Trůn byl nad vodami.“ [4]
Tento hadís naznačuje, že Trůn Boží byl stvořen ještě před samotným zapsáním všech dějů, které se odehrály a odehrají.
Tento zápis je naprosto dokonalý a nic neopomenul. Alláh v Koránu převyprávěl následující dialog mezi prorokem Músou/Mojžíšem, mír s ním, a faraonem, který se ho ptá:
قَالَ فَمَا بَالُ ٱلْقُرُونِ ٱلْأُولَىٰ قَالَ عِلْمُهَا عِندَ رَبِّى فِى كِتَـٰبٍ ۖ لَّا يَضِلُّ رَبِّى وَلَا يَنسَى
Otázal se: “A jak to bylo s prvními pokoleními?” Odpověděl: “Znalost toho je u Pána mého v Knize a Pán můj se nemýlí ani nezapomíná. (TáHá: 51-52)
Tedy všechny naše dobré činy jsou předzaznamenány na Přísně střežených deskách. Cokoli Pero kdysi zapsalo, se s naprostou jistotou nevyhnutelně také stane. Posel Boží صلى الله عليه و سلم Abú Hurejrovi رضي الله عنه řekl
يَا أَبَا هُرَيْرَةَ جَفَّ الْقَلَمُ بِمَا أَنْتَ لاَقٍ…
„Abú Hurejro, Pero už oschlo poté, co zapsalo, co tě má potkat.” [5]
Ibn Hadžer k tomu dodal:
„To znamená, že Pero už oschlo poté, co zapsalo vše, co bylo předurčeno. Vykonání všeho toho je pak v souladu s tím, co Pero do Přísně střežených desek zapsalo.“ [6]
Vznešený Alláh pravil:
وَإِذْ أَخَذَ رَبُّكَ مِنۢ بَنِىٓ ءَادَمَ مِن ظُهُورِهِمْ ذُرِّيَّتَهُمْ وَأَشْهَدَهُمْ عَلَىٰٓ أَنفُسِهِمْ أَلَسْتُ بِرَبِّكُمْ ۖ قَالُوا۟ بَلَىٰ ۛ شَهِدْنَآ ۛ أَن تَقُولُوا۟ يَوْمَ ٱلْقِيَـٰمَةِ إِنَّا كُنَّا عَنْ هَـٰذَا غَـٰفِلِينَ
A hle, Pán tvůj vzal potomstvo všechno ze synů Adamových, jež vzešlo z ledví jejich, a dal jim svědčit o nich samých a řekl: “Což nejsem Já Pánem vaším?” I odpověděli: “Ano, dosvědčujeme to!” A to proto, abyste neřekli v den zmrtvýchvstání, že jsme k tomu byli lhostejní (A’ráf: 172)
Muslim ibn Jesár al-Džuhení uvádí, že když se Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه dotazovali na tento verš, odpověděl: „Když se na něj tázali Posla Božího صلى الله عليه وسلم, odpověděl:
إِنَّ اللَّهَ خَلَقَ آدَمَ ثُمَّ مَسَحَ ظَهْرَهُ بِيَمِينِهِ فَاسْتَخْرَجَ مِنْهُ ذُرِّيَّةً فَقَالَ خَلَقْتُ هَؤُلاَءِ لِلْجَنَّةِ وَبِعَمَلِ أَهْلِ الْجَنَّةِ يَعْمَلُونَ ثُمَّ مَسَحَ ظَهْرَهُ فَاسْتَخْرَجَ مِنْهُ ذُرِّيَّةً فَقَالَ خَلَقْتُ هَؤُلاَءِ لِلنَّارِ وَبِعَمَلِ أَهْلِ النَّارِ يَعْمَلُونَ .
„Věru Alláh stvořil Adama, poté potřel po jeho zádech Svou Pravicí a vyvedl z něj jeho potomstvo, načež řekl: „Stvořil jsem tyto pro Ráj a tito budou konat činy obyvatel Ráje.“ Poté znovu potřel po jeho zádech a vyvedl z něj jeho potomstvo, načež řekl: „Tyto jsem stvořil pro Oheň a tito budou konat činy obyvatel Ohně.“
Jeden z přítomných se otázal: „A k čemu potom jsou, Posle Boží صلى الله عليه وسلم, vůbec dobré skutky?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
إِنَّ اللَّهَ إِذَا خَلَقَ الْعَبْدَ لِلْجَنَّةِ اسْتَعْمَلَهُ بِعَمَلِ أَهْلِ الْجَنَّةِ حَتَّى يَمُوتَ عَلَى عَمَلٍ مِنْ أَعْمَالِ أَهْلِ الْجَنَّةِ فَيُدْخِلَهُ اللَّهُ الْجَنَّةَ وَإِذَا خَلَقَ الْعَبْدَ لِلنَّارِ اسْتَعْمَلَهُ بِعَمَلِ أَهْلِ النَّارِ حَتَّى يَمُوتَ عَلَى عَمَلٍ مِنْ أَعْمَالِ أَهْلِ النَّارِ فَيُدْخِلَهُ اللَّهُ النَّارَ.
„Věru když Alláh stvořil služebníka pro Ráj, dá, aby vykonával skutky lidí Ráje, dokud nezemře, vykonávaje nějaký skutek ze skutků obyvatel Ráje a Alláh mu tak dá vejít do Ráje. A když Alláh stvořil služebníka pro Oheň, dá, aby vykonával skutky obyvatel Ohně, dokud nezemře, vykonávaje nějaký skutek ze skutků obyvatel Ohně a Alláh mu tak dá vejít do Ohně.“ [7]
Al-Albání tento hadís ocenil jako hasan a poskytl následující objasnění slov „tyto jsem stvořil pro Ráj“ a „tyto jsem stvořil pro Oheň“:
„Mnoho lidí může tento hadís pochopit tak, že člověk nemá žádnou svobodnou vůli výběru svých skutků, zatímco další se mohou domnívat, že patřit k lidem Ráje nebo lidem Pekla je jen arbitrární záležitost či otázka pouhého štěstí. Nicméně musíme vědět, že Alláh je dokonalý ve Svých přívlastcích a atributech a že:
لَيْسَ كَمِثْلِهِۦ شَىْءٌ ۖ وَهُوَ ٱلسَّمِيعُ ٱلْبَصِيرُ
A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý. (Šúrá: 11)
Alláh si pro Ráj i pro Peklo jeho obyvatele již vybral, což je v naprostém souladu s Jeho znalostí, moudrostí a spravedlivostí. On již dopředu ví, že ti, kterým předurčil Ráj budou těmi, kdo Ho budou poslouchat vždy, když jim něco bude přikázáno a že ti, kterým předurčil Peklo, se budou Jeho příkazům vzpírat. (Tj. Boží výběr je plně v souladu s Jeho znalostí všech dějů, včetně budoucích a s tím, co již bylo zapsáno.) Víra (arab. الإيمان al-ímán) vyžaduje, aby se člověk nakonec dostal do Ráje, zatímco nevíra (arab. الكفر al-kufr) s sebou nezbytně nese trest v Pekle. A jak víra, tak i nevíra jsou záležitostí svobodné volby každého člověka. Alláh nikoho nenutí zvolit si tu anebo onu cestu, ve shodě se Svými slovy:
فَمَن شَآءَ فَلْيُؤْمِن وَمَن شَآءَ فَلْيَكْفُرْ
Kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří! (Kehf: 29)
A Alláh je Všeznající a Nejspravedlivější, proto nemůže být dotazován proč zvolil tak, jak zvolil.” [8]
Pero, o kterém hovoří náš předmětný hadís, bylo první stvořenou věcí, nicméně existují i podání zmiňující přítomnost více než jen jednoho pera. Jeden z hadísů zmiňujících „pera“ v množném čísle je i tento:
Džábir رضي الله عنه uvádí, že za Prorokem صلى الله عليه وسلم přišel Suráka ibn Málik رضي الله عنه a řekl: „Posle Boží, vysvětli nám Náboženství tak, jako kdybychom byli stvořeni právě nyní. Cokoli dnes učiníme, je kvůli tomu, že pera již oschla a osudy se již odvíjejí? Anebo je to něco, co se prostě jen děje?”
Posel Boží صلى الله عليه وسلم odpověděl:
لاَ . بَلْ فِيمَا جَفَّتْ بِهِ الأَقْلاَمُ وَجَرَتْ بِهِ الْمَقَادِيرُ.
„Nikoli. Je to proto, že pera již oschla a osudy se odvíjejí.“
Suráka se následně zeptal: „Pokud je tomu tak, k čemu jsou potom činy?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم odpověděl:
اعْمَلُوا فَكُلٌّ مُيَسَّرٌ !
„Ty konej, protože každému bude ulehčeno to, co je pro něj předurčeno.“ [9]
Korán i Sunna dále poskytují četné důkazy o tom, že tento původní zápis předurčení do Přísně střežených desek není jediným svého druhu. Existují i mnohé další, z nichž jmenujme:
1. Předurčení délky života jedince (arab. تقدير العمور takdíru l-‘umúr).
Sem patří předurčení toho, jak dlouho bude dotyčný naživu, jaké se mu dostane obživy, jaké bodou jeho činy a jaké bude jeho postavení na Onom světě (zda bude blažený či zatracený). Toto je zapsáno ještě v době, kdy dotyčný jedinec pobývá v lůně své matky v ranném stadiu jeho vývoje.
Toto potvrzuje hadís ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه, dle nějž Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
إِنَّ أَحَدَكُمْ يُجْمَعُ فِي بَطْنِ أُمِّهِ أَرْبَعِينَ يَوْمًا، ثُمَّ عَلَقَةً مِثْلَ ذَلِكَ، ثُمَّ يَكُونُ مُضْغَةً مِثْلَ ذَلِكَ، ثُمَّ يَبْعَثُ اللَّهُ مَلَكًا فَيُؤْمَرُ بِأَرْبَعٍ بِرِزْقِهِ، وَأَجَلِهِ، وَشَقِيٌّ، أَوْ سَعِيدٌ، فَوَاللَّهِ إِنَّ أَحَدَكُمْ ـ أَوِ الرَّجُلَ ـ يَعْمَلُ بِعَمَلِ أَهْلِ النَّارِ، حَتَّى مَا يَكُونُ بَيْنَهُ وَبَيْنَهَا غَيْرُ بَاعٍ أَوْ ذِرَاعٍ، فَيَسْبِقُ عَلَيْهِ الْكِتَابُ، فَيَعْمَلُ بِعَمَلِ أَهْلِ الْجَنَّةِ، فَيَدْخُلُهَا، وَإِنَّ الرَّجُلَ لَيَعْمَلُ بِعَمَلِ أَهْلِ الْجَنَّةِ، حَتَّى مَا يَكُونُ بَيْنَهُ وَبَيْنَهَا غَيْرُ ذِرَاعٍ أَوْ ذِرَاعَيْنِ، فَيَسْبِقُ عَلَيْهِ الْكِتَابُ، فَيَعْمَلُ بِعَمَلِ أَهْلِ النَّارِ، فَيَدْخُلُهَا .
„Věru každý z vás je sestavován v lůně své matky čtyřicet dní jako kapička, poté se na stejnou dobu stává sraženinou a potom na stejnou dobu soustem masa. Pak Alláh vyšle anděla se čtyřmi druhy záznamu: záznamem obživy daného jedince, záznamem délky jeho života, záznamem jeho činů a záznamem toho, zda bude nešťasten či šťasten. Potom do něj bude vdechnuta duše. A při Alláhu, někdo – či muž – z vás může konat činy obyvatel Ohně, až mezi ním a Ohněm zůstane vzdálenost jen na loket či sáh, načež ho předežene to, co je zapsáno a on začne vykonávat skutky obyvatel Ráje a vejde do něj. A člověk může věru vykonávat činy obyvatel Ráje, až mezi ním a Rájem zůstane vzdýálenost jen na loket či sáh, načež ho předežene to, co je zapsáno a on začne vykonávat činy obyvatel Ohně a vstoupí do něho.” [10]
2. Každoroční předurčení.
K tomuto předurčení dochází během Noci úradku (arab. ليلة القدر lejeltu l-kadr), o níž Vznešený Alláh praví:
فِيهَا يُفْرَقُ كُلُّ أَمْرٍ حَكِيمٍ
V ní jsou rozdělována všechna nařízení moudrá (Duchchán: 4)
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vysvětlil: „Za Noci úradku přichází předurčení na celý následující rok z toho, co je zaznamenáno v Knize původní, včetně toho, kdo zemře, kdo se narodí, dále veškerá obživa a živobytí, déšť, dokonce bude předurčeno i to, že ten a ten vykoná pouť.“ [11]
3. Každodenní předurčení.
Situuje výše zmíněná předurčení do konkrétního času tak, jak bylo předtím rozvrženo. Vznešený Alláh o Sobě praví:
يَسْـَٔلُهُۥ مَن فِى ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضِ ۚ كُلَّ يَوْمٍ هُوَ فِى شَأْنٍ
A vzývají Jej ti, kdož na nebesích jsou i na zemi, a každý den On při díle je. (Rahmán: 29)
Abu d-Dardá´رضي الله عنه uvedl, že Posel Božíصلى الله عليه وسلم poskytl následující vysvětlení tohoto verše:
فِي شَأْنِهِ أَنْ يَغْفِرَ ذَنْبًا، وَيَكْشِفَ كَرْبًا، وَيُجِيبَ دَاعِيًا، وَيَرْفَعَ قَوْمًا وَيَضَعَ آخَرِينَ.
„Každý den je při díle odpouštění hříchů, odstranění tísně, odpovídání vzývajícím, pozvedání jedněch a ponížení druhých.” [12]
Ibn Tejmíja a Ibnu l-Kajjim vysvětlili vztah mezi těmito jmenovanými úrovněmi předurčení. Předurčení na Přísně střežených deskách je obecná a všezahrnující osnova všech dalších předurčení, pokrývá všechno, všechna další předurčení jsou už omezenější, specifičtější, konkrétnější a zacházejí do naprostých detailů toho, co jinak zmiňují i Přísně střežené desky. [13]
Ibn Tejmíja praví:
„To, co je zapsáno na Přísně střežených deskách, nepodléhá žádné změně, protože je to založeno na všeobjímající Znalosti Boží. Jiné zápisy předurčení, které jsou v rukou andělů, už změnám podléhat mohou.“ [14]
Důkazem tohoto tvrzení jsou slova Boží:
يَمْحُوا۟ ٱللَّـهُ مَا يَشَآءُ وَيُثْبِتُ ۖ وَعِندَهُۥٓ أُمُّ ٱلْكِتَـٰبِ
Bůh vymazává i potvrzuje to, co chce, a u Něho je Kniha původní. (Ra’d: 39)
A také slova Jeho Proroka صلى الله عليه وسلم vyprávěná Anasem ibn Málikem:
مَنْ أَحَبَّ أَنْ يُبْسَطَ لَهُ فِي رِزْقِهِ وَيُنْسَأَ لَهُ فِي أَثَرِهِ فَلْيَصِلْ رَحِمَهُ.
„Kdokoli by rád, aby se rozmnožila jeho obživa a prodloužil jeho život, nechť udržuje pokrevní svazky.” [15]
Ibn Tejmíja poskytl následující objasnění:
„Obživy a délky života jsou dva druhy:
1. Nezměnitelný záznam v Knize původní
2. To, co je z Boží Vůle známo andělům (a tyto záznamy již jsou předmětem možné úpravy).
Proto Vznešený Alláh hovoří: „Bůh vymazává i potvrzuje to, co chce, a u Něho je Kniha původní.“
V záznamech andělů může být jak na obživě, tak i na délce života přidáno nebo odebráno kvůli specifickým důvodům. Alláh tedy přikáže andělovi připsat k obživě a délce života služebníka specifické přírůstky. [16] Anděl pak konečný výsledek délky života či výše obživy nezná. Ten zná jen Alláh.” [17]
Ibn Hadžer vysvětluje:
„Tedy andělovi je řečeno, že délka života dotyčného bude v případě, že bude udržovat pokrevní svazky, sto let, ale v případě, kdy je zpřetrhá, pouze šedesát. Alláh ve své znalosti budoucích věcí dopředu ví, zda dotyčný bude pokrevní svazky udržovat či zpřetrhávat. A cokoli patří ke znalosti Boží není předmětem ani prodloužení, ani odložení. Nicméně znalost anděla je omezená a mění se, jím známá délka života může růst či klesat. A k tomu se vztahují i Boží slova „Bůh vymazává i potvrzuje to, co chce, a u Něho je Kniha původní.“ Tedy vymazávání a potvrzování se vztahuje na znalost, kterou Alláh poskytuje Svým andělům, ale záznam v Knize původní se vztahuje na Boží Znalost, která je absolutní a nepodléhá žádné změně.“ [18]
__________________________________________________________
[1] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4700; at-Taháwí v ‘Akídetu t-taháwíja, podání č. 232; a at-Tebrízí v Miškátu l-mesábíh, hadís č. 94.
[2] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3319 jako hasan sahíh.
[3] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2155.
[4] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2653.
[5] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5076.
[6] Viz Fethu l-Bárí, 9/119.
[7] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3355 jako hasan s tím, že Muslim ibn Jesár nevyprávěl přímo od Omara a mezi ním a Omarem tak chybí neznámý vypravěč.
[8] Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 4/76-80.
[9] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2468. Jeho vysvětlení viz Šerhu l-‘Akídeti t-Taháwíja, str. 267-268.
[10] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6594; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2643.
[11] Tak uvádí as-Sujútí v ad-Durru l-mensúr, 6/25; a aš-Šewkání ve Fethu l-kadír, 4/572.
[12] Zaznamenal Ibn Abí ‘Ásim v as-Sunenu, hadís č. 301; v podobné verzi jej uvádí i Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 207. Jako hasan ocenil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 167.
[13] Viz Muhammed Chalíl al-Harrás v Šerhu l-‘Akídeti l-wasatíja, str. 221; a Ibnu l-Kajjim v Šifáu l-‘alíl, str. 173.
[14] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 8/840.
[15] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5986; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2557.
[16] Tj. protože služebník poslechl Alláha a dbal na pokrevní svazky, bude jeho život prodloužen na větší předurčenou délku, v opačném případě, pokud pokrevní svazky zpřetrhává, k tomuto posunutí nedojde a této vyšší hodnoty věku nedosáhne. V obou případech jsou obě varianty zapsány v Knize původní, ať už pokrevní svazky bude udržovat, či je zpřetrhá. To samé platí i o obživě. Viz at-Taháwíja, str. 143
[17] Viz al-Fetáwá, 8/517 a 540.
[18] Viz Fethu l-Bárí, 10/430.