Z tohoto důvodu je nezbytné spěchat k naplnění tohoto všeho, co podle Koránu a Sunny zajišťuje jednotu a svornost a ihned opustit vše, co je jimi označeno za příčinu rozkolu a rozepří.
Ohledně toho šejch Sálih al-Fewzán napsal:
„Patří sem hledání a získávání nauky, šíření pozdravu míru, vyrovnávání řady a přimykání se jedni k druhým při společné modlitbě, opakování pozdravu nakolik to jde, vzájemné navštěvování se a upřímnost jedněch vůči druhým.
Dále sem také patří zanechání rozbrojů, rozepří. Říkám zanechte toho, zanechte každého, kdo s tím přijde, nechte to být. Zanechte přetrhávání pout jedněch s druhými. Přestaňte se jedni k druhým obracet zády a pokud si někdo z vás myslí, že by měl druhého bojkotovat a vyhýbat se mu, potom toto není cesta. Pokud si toto skutečně přejete učinit, potom pro to musí být skutečně pádný důvod a musí být dodrženy ty správné prostředky, které jsou jasně vysvětleny učenci, takovými učenci, kteří přesně chápou užitek a škodu, která je s tímto spolena, takovými, kteří dokáží od sebe odlišit následovníky Sunny od následovníků inovace. (…)
Dále sem patří také verva ve vykonávání všeho, co posílí bratrství mezi vámi, čehokoli, co vás přiblíží k vašim bratrům a vztahy mezi vámi zlepší, utuží a do budoucna zpevní.
Co se potom týká někoho, kdo je zcela očividně následovníkem inovace a vyzývá k ní, nedbá na varování ostatních a nepřijímá jejich upřímné rady, potom, když se vám jeho záležitost vyjeví jasnou, učiňte tzv. تحذير tehzír – varujte před ním ostatní lidi, aby neupadli do téže inovace, která se již stala jasnou a zřejmou. Varujte před ním a raďte i ostatním, aby se před ním a jeho inovací měli na pozoru. A dotyčného nechte být.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إن الله رفيق يحب الرفق في الأمر كله.
„Věru Alláh je Jemný a miluje jemnost v každé věci.“ [1]
Také řekl:
ما كان الرفق في شيء إلا زانه ولا نزع من شيء إلا شانه.
„Není věci, aniž by ji jemnost v ní nezkrášlila a není věci, z níž by byla jemnost vytržena, aniž by ji nezohavila.“ [2]
Prorok صلى الله عليه و سلم také varoval:
إن منكم منفرين !
„Věru jsou mezi vámi ti, kdož svou hrubostí odhánějí jiné!“ [3]
A také řekl:
بشروا ولا تنفروا ويسروا ولا تعسروا.
„Přinášejte radost a neodhánějte lidi pryč, ulehčujte a nepřitěžujte.“ [4] ” [5]
Nenechme se zmýlit slovy některých, kteří zanedbávají výzvu k pravdě, k následování Koránu a Sunny a k odvržení toho, co bylo do víry vneseno neznalými a zbloudilými lidmi, pod výmluvou, že nechtějí kvůli této výzvě riskovat a obětovat svornost muslimů. Proponenti této výzvy se snaží o eliminaci jakýchkoli věroučných rozdílů v rámci muslimské ummy a toto dokonce nazývají zlatým pravidlem – „spolupracujme v tom, co máme společné a přehlížejme to, v čem se neshodneme.“ [6] Takové tvrzení odporuje principům jednoty, které jsme výše nastínili. Nevede ke skutečné jednotě, ale jen k její laciné, v konečném důsledku iluzorní náhražce. Nebezpečné atrapě jednoty, protože upřímní a pravdymilovní nejsou odděleni od falešných pokrytců a pravda zamlžena lží. Proto ti, kterým Alláh dal proniknout do podstaty celé záležitosti, tuto zásadu doplnili o slova: „… a to, na čem se neshodneme, rozsuzujme a rozvažujme podle zjeveného Zákona a jeho spravedlivých vah.“ [7] A jen takové názory, které nejsou v rozporu s touto spravedlivou váhou, potom zasluhují, aby byly ctěny. [8]
Proto výzva k následování pravdy uvnitř skupiny lidí, kde tuto pravdu nenásledují všichni, nikdy nemůže oslabit jednotu této skupiny, ba naopak ji vždy jen posilní.
Šejch ‘Abdurrezzák ibn ‘Abdulmuhsin al-Bedr pravil:
„Dokud vyzýváš ke Knize Boží a Sunně, potom vyzýváš k jednotě a sjednocování se. Protože toto je to, co lidi sjednocuje. Pokud budou konat v souladu s Knihou Boží a řídit se Sunnou Božího Posla, potom se sjednotí, přiblíží se jedni k druhým a pocítí vzájemnou lásku, svornost a bratrství. Budou si vzájemně pomáhat a budou zachráněni před rozhádaností, štěpením se a vzájemným nepřátelstvím.“ [9]
Na jiném místě řekl:
„Varovat lid před bludem nezpůsobuje nejednotnost, daleko spíše bývá příčinou sjednocení.“ [10]
Boží zvyklostí v dějinách lidstva totiž je, že k rozdílům mezi lidmi, původně následujícími pravdu a dobro je odchylka některých z nich od přímé cesty – tu někteří odmítnou a jiní přijmou, čímž se automaticky vytvoří dvě skupiny, ať již chceme, anebo nechceme: skupina nadále následující pravdu a skupina, která se odchýlila. A poté dochází ve skupině odchýlených, která již pozbyla pevné jistoty toho, k čemu by se navracela, k dalším a dalším rozkolům a k propukání dalších a dalších svárů a nenávistí.
Vznešený Alláh praví:
كَانَ النَّاسُ أُمَّةً وَاحِدَةً فَبَعَثَ اللَّـهُ النَّبِيِّينَ مُبَشِّرِينَ وَمُنذِرِينَ وَأَنزَلَ مَعَهُمُ الْكِتَابَ بِالْحَقِّ لِيَحْكُمَ بَيْنَ النَّاسِ فِيمَا اخْتَلَفُوا فِيهِ ۚ وَمَا اخْتَلَفَ فِيهِ إِلَّا الَّذِينَ أُوتُوهُ مِن بَعْدِ مَا جَاءَتْهُمُ الْبَيِّنَاتُ بَغْيًا بَيْنَهُمْ ۖ فَهَدَى اللَّـهُ الَّذِينَ آمَنُوا لِمَا اخْتَلَفُوا فِيهِ مِنَ الْحَقِّ بِإِذْنِهِ ۗ وَاللَّـهُ يَهْدِي مَن يَشَاءُ إِلَىٰ صِرَاطٍ مُّسْتَقِيمٍ
Lidé byli národem jediným a poslal Bůh proroky jako hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele a seslal s nimi Písmo s pravdou, aby rozsoudil mezi lidmi to, v čem se rozcházeli. A byli ve sporu jedině ti, jimž bylo Písmo darováno poté, co přišla k nim znamení jasná, a to ze vzájemné závisti. A nyní Bůh přivedl z dovolení Svého ty, kdož uvěřili, k pravdě, o níž se dříve rozcházeli v názorech. A Bůh vede, koho chce, ke stezce přímé. (Bekara: 213)
Šejchu l-islám Ibn Tejmíja pravil:
„Důvodem toho, proč náboženství Boží a jeho rituály vymizely a převládla nevíra a hřích bylo, že se lidé odchylovali, přestávali věřit a byli v tom následováni dalšími. Podobně jako důvodem zachování všeho dobrého bylo a je i následování zákonů ustavených Proroky.“ [11]
Rovněž řekl:
„Kdokoli podloží své pojednání o nauce slovy Koránu, Sunny a podáními od těch, kteří se po správné cestě ubírali před námi, ten věru dosáhl cesty proroků, mír s nimi všemi.“ [12]
Vznešený Alláh také zjevil:
وَلَوْ شَاءَ اللَّـهُ لَجَعَلَكُمْ أُمَّةً وَاحِدَةً وَلَـٰكِن يُضِلُّ مَن يَشَاءُ وَيَهْدِي مَن يَشَاءُ ۚ وَلَتُسْأَلُنَّ عَمَّا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ
Kdyby Bůh chtěl, byl by vás národem jediným učinil; avšak On dává zbloudit, komu chce, a uvádí na správnou cestu, koho chce; a na skutky své zajisté tázáni budete. (Nahl:93)
وَلَوْ شَاءَ اللَّـهُ لَجَعَلَهُمْ أُمَّةً وَاحِدَةً وَلَـٰكِن يُدْخِلُ مَن يَشَاءُ فِي رَحْمَتِهِ ۚ وَالظَّالِمُونَ مَا لَهُم مِّن وَلِيٍّ وَلَا نَصِيرٍ
Kdyby Bůh chtěl, učinil by vás věru národem jediným, avšak On uvádí do milosrdenství Svého, koho chce, zatímco nespravedliví nebudou mít ochránce ani pomocníka. (Šúrá:8)
Katáda proto pravil: „Spatříš následovníky falši různit se ve svých přesvědčeních, různit se ve svých tužbách a různit se ve svých činech. Avšak shodují se na svém nepřátelství vůči následovníkům pravdy.“ [13]
Jediným lékem je proto znovu se navrátit k tomu, s čím přišli Proroci a na základě toho, co se nám od nich dochovalo, rozsoudit kde je pravda a potom tuto pravdu svorně a společně následovat, jak se uvádí od Abú ‘Áliji – je třeba následovat původní stav věci předtím, než k rozkolu došlo. A jak řekl Abú Bekr at-Tartúší: „Náboženstvím Islámu není nic jiné, nežli Kniha Boží a Sunna Božího Posla.” [14]
Z tohoto důvodu ‘Alí Ibn Abí Tálib رضي لله عنه pravil: „Neopustím Sunnu Posla Božího صلى الله عليه وسلم pro názor kohokoli.” [15]
A proto Sufján as-Sewrí pravil: „Není ani jediný hadís Božího Posla صلى الله عليه وسلم, který se ke mně dostal, aniž bych se podle něj nezařídil, byť třeba jen jednou jedinkrát.” [16]
Málik ibn Anas řekl: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم zavedl Sunnu, následovat ji znamená následovat i Knihu Boží, ona je poslušností vůči Alláhu ve své celistvosti, ona je silou Náboženství Božího. Proto nikomu není dovoleno ji změnit, ani se poohlížet po něčem, co Sunně odporuje. A kdokoli v ní hledá správné vedení, ten bude také správně veden.“ [17] K Máliku ibn Anasovi přišel nějaký muž a na něco se ho zeptal. Málik mu odpověděl s tím, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم stanovil tak a tak. Dotyčný se otázal: „A ty máš stejný názor?“ Málik mu odpověděl koránským veršem:
فَلْيَحْذَرِ الَّذِينَ يُخَالِفُونَ عَنْ أَمْرِهِ أَنْ تُصِيبَهُمْ فِتْنَةٌ أَوْ يُصِيبَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌ
Nechť se mají na pozoru ti, kdož se vzpouzejí Jeho rozkazu, aby je nepostihla zkouška či trest bolestný. (Núr: 63) [18]
A o těch, kteří tohoto věčného pravidla nedbali, je řečeno:
وَمَن يُشَاقِقِ الرَّسُولَ مِن بَعْدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُ الْهُدَىٰ وَيَتَّبِعْ غَيْرَ سَبِيلِ الْمُؤْمِنِينَ نُوَلِّهِ مَا تَوَلَّىٰ وَنُصْلِهِ جَهَنَّمَ ۖ وَسَاءَتْ مَصِيرًا
A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný! (Nisá:115)
Fudajl ibn ‘Ijjád pravil: „Kdokoli pozná Sunnu, tomu se inovace vyjeví očividnou.“ [19]
Imám al-Berbehárí pravil:
„Kdokoli tvrdí, že v záležitosti islámu zůstává něco, co by Posel Boží صلى الله عليه و سلم nevysvětlil svým společníkům a oni nám, ten sobě položil dostačující základ pro vlastní sektářství a nactiutrhání vůči nim. Taková osoba je inovátorem, je zbloudilá a vede ostatní do bludu.“ [20]
Je tomu tak proto, že dotyčný neuposlechl tento příkaz Boží:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تُقَدِّمُوا بَيْنَ يَدَيِ اللَّـهِ وَرَسُولِهِ ۖ وَاتَّقُوا اللَّـهَ ۚ إِنَّ اللَّـهَ سَمِيعٌ عَلِيمٌ يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَرْفَعُوا أَصْوَاتَكُمْ فَوْقَ صَوْتِ النَّبِيِّ وَلَا تَجْهَرُوا لَهُ بِالْقَوْلِ كَجَهْرِ بَعْضِكُمْ لِبَعْضٍ أَن تَحْبَطَ أَعْمَالُكُمْ وَأَنتُمْ لَا تَشْعُرُونَ
Vy, kteří věříte! Nesnažte se předejít Boha a posla jeho! Buďte bohabojní, vždyť Bůh věru je slyšící, vševědoucí! Vy, kteří věříte! Nezvedejte hlas svůj nad hlas prorokův a neobracejte se k němu s řečí hlučnou, tak jak to děláte mezi sebou, aby se skutky vaše nestaly marnými, aniž o tom budete mít tušení. (Hudžurát: 1-2)
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما tato slova vykládá takto: „Neříkejte nic, co odporuje, rozporuje nebo protiřečí Knize Boží a Sunně.” [21]
Fudajl ibn ‘Ijjád pravil: „Dobrý život, to je islám a následování Sunny.“ [22]
Muhammed Násiruddín al-Albání řekl:
„Jediným způsobem, jak muslimové mohou na zemi ustavit Boží Zákon, je následováním Knihy Boží a autentické Sunny Božího Posla صلى الله عليه و سلم v pochopení jejich zbožných předků.“ [23]
Al-‘Usejmín pravil:
„Korán a Sunna jsou jako dvě křídla – pokud je jedno z nich poškozeno, nelze vzlétnout.“ [24]
‘Abdurrezák al-Bedr napsal:
„Podmínky muslimů dneška se zlepší jedině tehdy, pokud nezačnou následovat cestu stejnou, jako je cesta našich zbožných předků, kteří se pevně drželi Koránu a Sunny Posla Božího صلى الله عليه و سلم a odvrhovali vše, co tomu odporuje.“ [25]
________________________________________________________________
[1] Muttefakun ‘alejhi. Od matky věřících ‘Áišeرضي الله عنها zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6528; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2165.
[2] Od matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها zaznamenal Chatíb at-Tebrízí v Miškátu l-mesábíh, hadís č. 4854; jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 5654.
[3] Muttefakun ‘alejhi. Od Abú Mes’úda ‘Ukby ibn ‘Amra al-Bedrího رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí (jako část několika delších hadísů) v Sahíhu, hadísy č. 670, 672, 5759 a 6740; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 466 v souvislosti s přiměřenou délkou společných modliteb.
[4] Od Anase ibn Málika a Abú Músá al-Aš’arího رضي الله عنهما zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1732.
[5] Viz al-Adžwibetu l-mufídetu ‘an as´ileti l-menáhidži l-džedída, str. 130-131.
[6] Proponentem tohoto smýšlení byl např. autor této citace, Hasan al-Banná, viz Medžmú’u resáili l-Banná, str. 453.
[7] Viz např. Rešíd Ridá v al-Menár, 15/833.
[8] Viz šejch al-Fewzán v al-Idžábetu l-fásila, str. 27.
[9] Viz al-Fewáidu l-muchtesara: al-I´tiláf. K dispozici online na: <http://al-badr.net/muqolat/2646> [k 8. XII. 2017].
[10] Viz al-Menáhidž, str. 147.
[11] Viz al-Iktidá as-siráti l-mustakím, 1/413.
[12] Viz Medžmú’u l-fetáwá´, 10/363.
[13] Uvádí al-Kurtubí v Tefsíru, 23/292.
[14] Zaznamenal al-Kurtubí ve svém Tefsíru, 11/238.
[15] Zaznamenal Ibn Hadžer ve Fethu l-Bárí, 2/421.
[16] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 7/184.
[17] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 8/98.
[18] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 6/326.
[19] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 8/95.
[20] Viz Šerhu s-sunna, str. 101.
[21] Zaznamenal al-Herewí v Zemmu l-kelámi we ahlih, str. 266.
[22] Zaznamenal al-Herewí v Zemmu l-kelám, str. 237.
[23] Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, č. 219.
[24] Viz Kitábu l-‘ilm, str. 61.
[25] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 1/27.