‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم vzpomenul ‘Ášúru a řekl:
إِنَّ هَذَا يَوْمٌ كَانَ يَصُومُهُ أَهْلُ الْجَاهِلِيَّةِ فَمَنْ أَحَبَّ أَنْ يَصُومَهُ فَلْيَصُمْهُ وَمَنْ أَحَبَّ أَنْ يَتْرُكَهُ فَلْيَتْرُكْهُ .
„Věru tento den býval dnem, který se postili i lidé v době nevědomosti. Kdokoli se ho chce postit, ať se ho postí a kdokoli nechce, ať se nepostí.“ [1]
Většina jak současníků, tak i dávnějších učenců smýšlí, že den ‘Ášúrá (arab. يوم العاشوراء jewmu l-‘ášúrá) připadá na desátý den měsíce muharramu. Tohoto názoru byli mezi jinými imámové Ibn Musejjeb, al-Hasan al-Basrí, Málik, Ahmed, Ishák ibn Ráhawejh a další. Na správnost jejich názorů ukazují mnohé hadísy na toto téma, podobně jako i Prorokův صلى الله عليه و سلم záměr postit se následujícího roku kromě ‘Ášúry i devátý den, což se však z důvodu jeho smrti nikdy neuskutečnilo. Malá část učenců smýšlí, že se ve skutečnosti jedná o devátý den, protože se Posel Božíصلى الله عليه و سلم začínal postit už tehdy a tento půst podle nich nikdy nebyl zrušen, nicméně tento názor je slabý a protiřečí explicitnímu znění šarí’atských textů.
Od Abú Músá al-Aš’arího رضي الله عنه se dochovalo, že ‘Ášúru v době nevědomosti ctili zejména židé a z nich zejména obyvatelé Chajberu, kteří jej také bujaře oslavovali jako svátek, jejich ženy si oblékaly ten nejlepší oděv a krášlily se, načež Posel Boží صلى الله عليه و سلم svým věrným poručil:
صُومُوهُ أَنْتُمْ
„Vy se ho postěte.“ [2]
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl, že když Posel Božíصلى الله عليه و سلم přišel do Medíny, nalezl tam židy, kteří se postili ‘Ášúru. Zeptal se jich proto:
مَا هَذَا الْيَوْمُ الَّذِي تَصُومُونَهُ
„Co znamená pro vás tento den, kdy se postíte?“
„To je nádherný den,“ odpověděli, „Alláh v něm zachránil Mojžíše a syny Izraele před jejich nepřáteli a potopil Faraona a jeho nohsledy, proto se jej Mojžíš postil a postíme se ho i my.“
Řekl:
فَنَحْنُ أَحَقُّ وَأَوْلَى بِمُوسَى مِنْكُمْ
„A my jsme vůči Músá (Mojžíšovi) přednější a máme na něj větší nárok!“
a nařídil, aby se daný den muslimové postili. [3]
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
فَإِذَا كَانَ الْعَامُ الْمُقْبِلُ – إِنْ شَاءَ اللَّهُ – صُمْنَا الْيَوْمَ التَّاسِعَ.
„Pokud budu mít možnost i příští rok, budu se – dá-li Alláh – postit i devátý den.“
Jenže příští rok už Posel Božíصلى الله عليه و سلم další možnost neměl, neboť odešel na lepší svět. [4]
Tyto hadísy naznačují kontinualitu poselství všech proroků a také fakt, že islám je onou původní verzí jejich víry, protože lidstvo se nerozešlo na množství duchovních cest, kromě díky odchylkám od původního učení.
Po příchodu do Medíny Prorok صلى الله عليه و سلم na praktiku půstu v tento den, kterou z Mekky znal již dříve a kterou i on sám praktikoval, aniž by k tomu ovšem nabádal druhé, navázal tím, že ji od nynějška stanovil věřícím jako povinnost, do té míry, že na ni muslimové postupně navykávali i své děti. Učinil tak z toho důvodu, aby praktickým činem prokázal, že právě muslimové jsou ti první, kdo následují také Músá/Mojžíše, mír s ním, pospíchají k dobru a doufají v odpuštění svých hříchů.
Ibn Hadžer uvažujíce nad původem půstu v den ‘Ášúrá v době před zjevením Koránu uvádí, že je možné, že jej pohanští Arabové převzali z nějakého předcházejícího náboženského zákona, což je důvodem i jejich praktiky přikrývat v tento den Ka’bu. Podle dalších zdrojů se Kurejšovci kdysi dávno v minulosti dopustili určitého velkého hříchu, načež jim bylo doporučeno, aby se postili den ‘Ášúrá jako vykoupení za tento prohřešek. Prorokovaصلى الله عليه و سلم možnost výběru ukazuje, že po uzákonění povinnosti postit se ramadán nebyla obnovena povinnost postit se i ‘Ášúru a Prorokصلى الله عليه و سلم nikomu nebránil, aby se ji postil, ale ani to nikomu nepřikazoval. Osobní svědectví některých sahábů o tom, že se jej postili i nadále, ukazují, že hodnota tohoto dne i půstu v něm trvá i nadále.
Odkaz dávných proroků a mimořádná dobrota této ummy
Abú Katáda al-Ansárí رضي الله عنه vypráví, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:
وَصِيَامُ يَوْمِ عَاشُورَاءَ أَحْتَسِبُ عَلَى اللَّهِ أَنْ يُكَفِّرَ السَّنَةَ الَّتِي قَبْلَهُ.
„Za půst v den ‘Ášúrá´ doufám, že mi Alláh odpustí hříchy za tento i minulý rok.“ [5]
Uvádí se také v kontextu odměny půstu v den ‘Arefát, která je odpuštění hříchů za tento, předcházející a následující rok. [6] Podle komentátorů je důvodem tohoto rozdílu skutečnost, že půst v den ‘Ášúrá spadá ještě do Mojžíšova, mír s ním, náboženského zákona, zatímco půst v den ‘Arefá je uzákoněna šarí’ou Muhammeda صلى الله عليه و سلم.
‘Ubejdulláh ibn Jezíd slyšel ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما, jak ohledně ‘Ášúry řekl: „Neviděl jsem, že by Posel Boží صلى الله عليه و سلم tolik vyhledával přednosti nějakého jiného dne, jako tohoto dne a přednosti jakéhokoli jiného měsíce, nežli tohoto měsíce, ramadánu.“ [7]
Matka věřících Hafsa رضي الله عنها uvedla, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم nikdy nevynechal tři věci – půst v den ‘Ášúrá´, půst tři dny v každém měsíci a dva rek’áty před ranní modlitbou. [8]
Ibn ‘Abbás podle Radí’y ibn ‘Atá´a doporučoval postit se navíc i devátý den, aby se tím člověk jednak odlišil od židů a jednak získal další odměnu, v souladu se slovy Božími:
فَاسْتَبِقُوا الْخَيْرَاتِ
Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! (Máida:48)
Al-Hakem ibnu l-A’radž přišel k Ibn ‘Abbásovi sedícímu na svém plášti u pramene Zemzem zeptal se ho na ‘Ášúru. Řekl mu: „Až spatříš srpek nového měsíce, počítej. Když nadejde devátý den, začni se postit.“ [9] Toto podání je důkazem menšiny těch, kteří zastávají názor, že ‘Ášúrá je devátého muharramu, což podkládají i dalšími četnými příměry z arabského jazyka. Posel Boží صلى الله عليه و سلم se totiž na konci svého života zamýšlel postit už devátého, aby se odlišil od nemuslimů, kteří se také postili ‘Ášúru a aby je překonal v dobrém činu.
Posle podání imáma Ahmeda v Musnedu se od Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما také uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم výslovně doporučil svým následovníkům spojit půst v den ‘Ášúrá´ také půstem den před ním, či podle dalšího podání případně den po něm. Není tu ovšem jisté, zda jde o dvě možné alternativy, anebo o nejistotu vypravěče daného podání ohledně toho, která varianta platí. Podle doslovného znění Muslimova podání zamýšlel Posel Boží صلى الله عليه و سلم devátý den, tedy den před ‘Ášúrou.
An-Newewí praví:
„Imámové aš-Šáfi’í, Ahmed a Ishák říkají, že je oblíbené postit se devátý a desátý den muharramu, protože Posel Božíصلى الله عليه و سلم se postil desátý a zamýšlel přidat k němu i devátý, aby se odlišil od židů, postících se jen desátého. Imám Abú Hanífa dokonce smýšlel, že půst jen desátého dne, bez dodání devátého či jedenáctého, je zavrženíhodný.“ [10]
Šejch Ibn Báz pravil:
„Sunnou je tedy pro věřícího postit se jak devátý, tak i desátý den, případně spojit desátý den s jedenáctým, anebo se postit všechny tři dny – devátý, desátý i jedenáctý.“ [11]
Šejch al-‘Usejmín byl dotázán, zda je zavrženíhodné postit se jen ‘Ášúru a odpověděl:
„Někteří učenci řekli, že ano, protože Posel Božíصلى الله عليه و سلم vybízel k půstu i den před nebo den po něm, aby se věřící odlišili od židů. Jiní řekli, že to zavrženíhodné není, nicméně půstem jen desátého člověk přichází o odměnu za odlišení se od židů. A to, že není zavrženíhodné postit se pouze ‘Ášúrá´, je správnější pozice.” [12]
Citované hadísy také ukazují, že chvályhodnost půstu v tento den nebyla zrušena nahrazením povinnosti se postit tento den povinností postit se ramadán.
Povinnost nahrazená ramadánem
Původní povinnost půstu dokládá podání Selemy ibn Akwe’a رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم po svém příchodu do Medíny dal jistému muži z Benú Aslem vyhlásit:
مَنْ كَانَ لَمْ يَصُمْ فَلْيَصُمْ وَمَنْ كَانَ أَكَلَ فَلْيُتِمَّ صِيَامَهُ إِلَى اللَّيْلِ
„Kdo se dnes nezačal postit, ať se postí a i ten, kdo už něco pozřel, nek se do večera postí!“ [13]
‘Abdurrahmán ibn Meslemaرضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم přikázal těm, kteří ‘Ášúru zmeškali, aby tento půst nahradili jiný den. [14]
Rubejja bint Mu’awwiz رضي الله عنها toto svědectví potvrzuje a přináší další podrobnosti o vztahu rané muslimské komunity k tomuto dni: „Potom jsme se tento den vždy postili a i naše malé děti jsme na půst v tento den navykávali – šli jsme do mešity, tam jsme vyráběli hračky z vlny a když některé z nich zaplakalo, dali bychom mu tu hračku, takto jsme činili, dokud nenastoupil čas iftáru.“ [15]
Muhammed ibn Sajfí رضي الله عنه uvádí, že v této rané době za nimi v den ‘Ášúrá přišel Posel Boží صلى الله عليه و سلم a zeptal se jich, zda někdo z nich náhodou něco nesnědl. Když jej zpravili, že pár takových mezi nimi bylo, nařídil jim dokončit půst po zbytek dne a nahradit ho jiný den. [16]
Na základě Prorokovaصلى الله عليه و سلم nařízení těm, kteří se nezačali postit, nebo již něco pozřeli, aby se postili po zbytek dne, vyvodili učenci v čele s an-Nesáím pravidlo, že pokud pomine důvod úlevy z povinného půstu, jako je např. cesta či nemoc, anebo jeho překážka, např. menstruace, potom je nutno se po zbytek dne postit.
Tato povinnost postit se ‘Ášúru byla ukotvena hned první muharram po příchodu Proroka صلى الله عليه و سلم do Medíny, tedy počátkem druhého roku hidžry, ještě před ukotvením ramadánu coby měsíce povinného půstu. Ohledně stupně povinnosti půstu v den ‘Ášúrá existují dva známé názory:
1. Podle většiny učenců šáfi’ovského mezhebu nebyl před zjevením povinnosti postit se v ramadánu ani tento půst na stupni povinnosti a opírají se o hadísy, kde Posel Božíصلى الله عليه و سلم implikuje pro věřící možnost zvolit si, zda se budou, nebo nebudou postit. Příkaz potom neznamená povinnost, ale pouze doporučení, tedy podle šáfi’ovců, ke kterým se přidává i nemalá část učenců mezhebu hanbelovského, byl tento půst vždy silně doporučovaným aktem (arab. سنة مؤكدة sunna muakkeda). Po ukotvení ramadánského půstu jako povinnosti zůstalo toto doporučení v platnosti i nadále. [17]
2. Podle názoru učenců hanefíjského a málikovského mezhebu byl půst na ‘Ášúrá nejprve povinný, než byl ukotven jako povinný půst ramadán. K tomuto názoru se hlásí i imám Ahmed a četní jeho následovníci, jakož i zbývající šáfi’ovci. Po ukotvení ramadánu coby povinného půstu je povinnost půstu v den ‘Ášúrá zrušena. Důkazem správnosti tohoto názoru je obecná rozkazovací formulace podání v al-Buchárího Sahíhu, či slova sahábů o tom, že Prorok صلى الله عليه و سلم nařídil, aby se postilo, či praktika jejich žen navykávat na tento půst postupně i děti.
Dobrovolný půst
Humejd ibn Abdurrahmán slyšel Mu’áwíju ibn Abí Sufjána رضي الله عنه kázat na ‘Ášúrá v Medíně během jedné z jeho návštěv. Řekl: „Medíňané! Kde jsou vaši učenci? Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:
هَذَا يَوْمُ عَاشُورَاءَ، وَلَمْ يُكْتَبْ عَلَيْكُمْ صِيَامُهُ، وَأَنَا صَائِمٌ، فَمَنْ شَاءَ فَلْيَصُمْ وَمَنْ شَاءَ فَلْيُفْطِرْ
„Toto je den ‘Ášúrá, Alláh vám nepředepsal postit se ho, já se postím, kdo chce, ať se postí se mnou, kdo nechce, ať půst nezapočne.“ [18]
Abú Dža’fer at-Taberí uvádí, že první hadždž, který Mu’áwíja už coby guvernér aš-Šámu vykonal, se uskutečnil roku 44 hidžry a poslední roku 57 hidžry. Ibn Hadžer dodává, že tento hadís vyřkl pravděpodobně při své poslední pouti v roce 57 hidžry. Jeho otázka „Kde jsou vaši učenci?“ ukazuje na to, že reagoval na nějaké negativum ve vztahu k ‘Ášúrá, možná nespatřil zájem poslouchajících o tento den a půst v něm, nebo se dozvěděl, že jej někdo považuje za zavrženíhodný či ho dokonce zakazuje. [19]
Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها vyprávěla: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم se postíval den ‘Ášúrá´ předtím, než byl uzákoněn povinný ramadánský půst. Po jeho uzákonění se ‘Ášúrá postil, kdo chtěl a kdo nechtěl, se nepostil.” [20] Tento hadís bývá vícero muhaddisy uváděn v kapitolách „O půstu v den ‘Ášúrá,“ at-Tirmizí jej uvádí v kapitole „O ulehčení nepostit se dne ‘Ášúrá.“
Džábir ibn Semurra رضي الله عنه tato ‘Áišina رضي الله عنها slova potvrzuje: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم nám přikazoval půst v den ‘Ášúrá, povzbuzoval nás k němu, navštěvoval nás a sděloval, že přichází. Když potom byl předepsán ramadánský půst, už nadále nic nepřikazoval, ani nezakazoval, ani nás o tomto dni nezpravoval.“ [21]
Kajs ibn Sa’d ibn ‘Ubáda رضي الله عنه říká: „Postívali jsme se ‘Ášúrá´ a dávali jsme zekátu l-fitr i předtím, než byl ramadánský půst učiněn povinným. Když byl učiněn povinným ramadánský půst i zekát, už nám nikdo nenařizoval postit se i v den ‘Ášúrá´, nicméně jsme se tento den i přesto postili dál.“ [22]
Uvádí se, že Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه poslal Hárisovi ibn Hišám dopis, v němž mimo jiné stálo: „Zítra je ‘Ášúrá, posti se a řekni své rodině, aby se také postili.“ [23]
Někteří z prvních muslimů, jako Ibn ‘Abbás رضي لله عنهما, Ahmed, Abú Ishák as-Sa’bí, nebo Muhammed ibn Šiháb az-Zuhrí, se postili ‘Ášúru i když byli na cestách a nemuseli by se modlit ani povinný půst.
Imáma az-Zuhrího se tázali, proč se tento den postí, byť je na cestě a tento půst je nepovinný, zatímco pokud by šlo o povinný půst v ramadánu, nepostil by se. Odpověděl: „Věru ramadán trvá mnoho dní, ale ‘Ášúrá´ jen jeden.” [24]
Předpis povinně se postit ‘Ášúru byl nicméně zrušen a našli se i velcí sahábové, o kterých je známo, že ‘Ášúru někdy vynechali, jak dokládá i ‘Alkama ibn Kajs an-Necha’í od Aš’ase ibn Kajse, jenž přišel k ‘Abdulláhu ibn Omarovi رضي الله عنهما, který v den ‘Ášúrá jedl. Aš’as mu řekl: „’Abdulláhu, dnes je ‘Ášúrá´!“ ‘Abdulláh mu odpověděl: „’Ášúrá´ se postila předtím, než byl jako povinnost ustaven ramadánský půst. Když byl ramadánský půst ustaven jako povinný, ‘Ášúrá už povinná nebyla. Jak chceš. Postit se nemusíš.“ [25]
Po uzákonění povinnosti postit se celý měsíc ramadán tedy Posel Boží صلى الله عليه و سلم přestal trvat na půstu v den ‘Ášúrá, což umožnilo třeba Ibn Omarovi obvykle se jej nepostit, kromě pokud nadešel i v nějaký jiný den, kdy se zvykl postit, jako např. na pondělí či čtvrtek. Proto dnes mezi učenci není sporu, že půst v den ‘Ášúrá je pouze dobrovolný.
Kádí ‘Ijjád praví: „ V otázce půstu v den ‘Ášúrá je dosaženo konsenzu učenců (arab. الإجماع al-idžmá’), že je oblíbený (arab. مستحب mustehabb).“ [26]
_____________________________________________________________
[1] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2005; Muslim v Sahíhu, hadís č. 1126 a toto je jeho verze; Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2443.
[2] Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2005; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1131.
[3] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2004; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1130.
[4] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1134; a Abú Dáwúd v Sunenu, hadísy č. 2445 a 2446.
[5] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 752, jako hasan jej doložili al-Arnáút a al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 3583.
[6] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1162.
[7] Muttefakun ‘alejhi, Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2006; Muslim v Sahíhu, hadís č. 1132; a an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2372.
[8] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadísy č. 2417 a 2418. Podle al-Arnáúta se však v tomto isnádu nachází neznámý vypravěč Ishák al-Ašdža’í al-Kúfí. Nicméně hadís je možno použít pro dokreslení hodnoty zmíněných činů, doporučovaných i jinými podáními.
[9] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1133.
[10] Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 4/267.
[11] Viz Fetáwá núru ‘ale d-derb, 16/357.
[12] Viz Šerhu l-mumti’, 6/468.
[13] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2007; Muslim v Sahíhu, hadís č. 1135; a an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2323.
[14] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2447.
[15] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1960; a Muslim v Sahíhu; hadís č. 1136.
[16] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2322, hasan podle al-Arnáúta.
[17] Viz an-Newewí v Šerhu Sahíhi Muslim, 4/265.
[18] Muttefekun ‘alejhi, zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 2416 a 2417 s poznámkou, že se tak stalo ještě na hadždži a ne až na ‘Ášúrá; Muslim v Sahíhu, hadís č. 1129; Málik v al-Muwatta´u, 1/248; a an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2373.
[19] Viz Fethu l-Bárí, 4/290.
[20] Hadís je muttefakun ‘alejhi, zaznamenal ho al-Buchárí v Sahíhu, č. 1893; Muslim v Sahíhu, hadís č. 1125; Málik v Muwetta’u, 1/248; Abú Dáwúd v Sunenu, hadísy č. 2442 a 2443; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 753.
[21] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1128.
[22] Zaznamenal an-Nesaí v Sunenu, hadís č. 2508. ‘Abdulkádir al-Arnáút jej ocenil jako hasan.
[23] Zaznamenal Málik v al-Muwetta´u, 1/248, al-Arnáút jej ocenil jako hasan li ghajrihi.
[24] Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, podání č. 3518.
[25] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, 7/134; a Muslim v Sahíhu, k hadísu č. 1127.
[26] Zaznamenal an-Newewí v Šerhu Sahíhi Muslim, 4/264.