Abú Tufejl se tázal ‘Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنه, zda mu Prorok صلى الله عليه و سلم potají něco neodkázal, co neřekl nikomu jinému. ‘Alí odpověděl, že šlo o čtyři věci a jednou z nich bylo toto:
وَلَعَنَ اللَّهُ مَنْ آوَى مُحْدِثًا
„Alláh proklel kohokoli, kdo poskytne útočiště inovátorovi.“ [1]
Použité slovo محدث muhdis je odvozeno od slova محدثة muhdesa, jež je synonymem slova بدعة bid’a, znamenajícího novotu či inovaci, podobně jako je řečeno: كل محدثة بدعة kullu muhdesetin bid’a, tj. „každá novota je inovací.“
Důležitým principem správné islámské věrouky je ve vší rozhodnosti se distancovat od všech inovací i jejich nositelů, od všech a všeho, co protiřečí Sunně a stojí v opozici vůči ní.
Omar ibnu l-Chattáb pravil: „Nevzpomínejte blud a tím ho umrtvěte. Naopak vzpomínejte pravdu a tím ji oživujte.“ [2]
Imám Málik pravil: „Vyvarujte se inovací!“ Bylo mu řečeno: „Abú ‘Abdilláhu, co je to inovace?“ Odpověděl: „Následovníci inovace jsou ti, kteří spekulují o Božích Přívlastcích a Vlastnostech, o Jeho Řeči, Jeho Znalosti, Jeho Moci, kteří nemlčí ohledně toho, o čem pomlčeli i sahábové a ti, kteří je ve víře přesně následovali.“ Také řekl: „Pokud by spekulativní teologie (arab. الكلام al-kelám) byla skutečně znalostí, sahábové a jejich následovníci by o ní hovořili podobně, jako hovořili o náboženských pravidlech, avšak jde o faleš vedoucí k další falši.“ [3]
Imám al-Buchárí pravil ohledně svých kolegů a učitelů: „Zakazovali inovace, tedy cokoli, na čem nebyli Posel Boží صلىالله عليه وسلم a jeho společnícilرضي الله عنهم na základě Božích slov:
اعْتَصِمُوا بِحَبْلِ اللَّـهِ جَمِيعًا وَلَا تَفَرَّقُوا ۚ وَاذْكُرُوا نِعْمَتَ اللَّـهِ عَلَيْكُمْ إِذْ كُنتُمْ أَعْدَاءً فَأَلَّفَ بَيْنَ قُلُوبِكُمْ فَأَصْبَحْتُم بِنِعْمَتِهِ إِخْوَانًا وَكُنتُمْ عَلَىٰ شَفَا حُفْرَةٍ مِّنَ النَّارِ فَأَنقَذَكُم مِّنْهَا ۗ كَذَٰلِكَ يُبَيِّنُ اللَّـهُ لَكُمْ آيَاتِهِ لَعَلَّكُمْ تَهْتَدُونَ
Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se! Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se – díky milosti Jeho – bratry; a byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A takto vám Bůh objasňuje Svá znamení – snad budete správně vedeni. (Áli ‘Imrán: 103)
a též Božích slov:
قُلْ أَطِيعُوا اللَّـهَ وَأَطِيعُوا الرَّسُولَ ۖ فَإِن تَوَلَّوْا فَإِنَّمَا عَلَيْهِ مَا حُمِّلَ وَعَلَيْكُم مَّا حُمِّلْتُمْ ۖ وَإِن تُطِيعُوهُ تَهْتَدُوا ۚ وَمَا عَلَى الرَّسُولِ إِلَّا الْبَلَاغُ الْمُبِينُ
Rci: “Poslouchejte Boha a poslouchejte posla! Odvrátíte-li se, pak on ponese jedině to, co na něj bylo vloženo, a vy ponesete to, co bylo na vás vloženo. Však uposlechnete-li jej, budete na cestě správné.” A poslu přísluší jen hlásání zřetelné. (Núr: 54)“ [4]
‘Abdulláh ibnu l-Mubárek pravil: „Věz, bratře, že smrt je šlechetností pro každého muslima, který potká Alláha následujíce Sunnu, neboť věru Alláhu patříme a k Němu se také navrátíme. Proto jen Alláhu si stěžujeme na svou osamělost a odcizenost, na nedostatek bratří a malý počet podporovatelů a též na obrovské množství inovací. A jen Alláhu si stěžujeme na pohromy, které zasáhly tuto ummu vymizením učenců a následovníků Sunny a objevením se a rozšířením se inovací.“ [5]
‘Abdulláh ibn Muhajriz ohledně ničení islámu cestou inovací pravil: „Náboženství se bude postupně zpřetrháno s každou odvrženou Sunnou, podobně jako i lano puká vlákno po vlákně.“ [6]
Naši zbožní předkové kategoricky odsuzovali nejen inovaci samu, ale její i šiřitele.
Muhammed ibn Sirín pravil: „Kdyby přišel ad-Dedždžál, následovníci inovací by ho následovali.“ [7]
‘Abdulláh ibn Mubárek pravil: „Inovátor (arab. مبتدع mubtedi’) má potemnělou tvář, i kdyby si ji myl třicetkrát denně.“ [8]
Lidé, o kterých hovoří, jsou jako muž, kterého zmiňoval at-Taberání v podání od Abú Jahjá Zekeríjji ibn Jahjá as-Sádžího, jenž pravil: „Jednoho dne jsme procházeli uličkami Basry s úmyslem učit se nauce před jistými učenci Hadísu. Byl s námi i jeden člověk zkažené věrouky, známý svými inovacemi. Poté, co jsme si trochu pospíšili, začal se vysmívat andělům slovy: „Pokud nesundáte nohy z křídel andělů, polámete je!“ A nepohl se z místa, aniž jeho nohy zcela nezchromly, načež padl na zem.“ [9]
Aš-Šátibí ohledě inovátorů praví:
„Inovátor následuje jedině své vlastní tužby a nikoli spásné vedení od Alláha!“ [10]
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja pravil:
„Nikdy nenalezneš žádného inovátora, aniž by rád neukrýval ty textuální důkazy, které jeho vidění odporují. Nenávidí, když jsou odhalovány, tradovány či když se o nich hovoří. A všechny ty, kteří tak činí, inovátor nenávidí.“ [11]
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja pravil:
„Hroby hříšníků z řad ahlu s-sunna jsou jako zahrady ze zahrad Ráje a hroby uctívačů z řad následovníků inovace jsou jako propasti z propastí pekelných. Následování Sunny může vykoupit i z velkých hříchů, zatímco následování inovace ruší i dobré skutky. Pokud činy následovníků Sunny pokulhávají, jsou posíleni svou věroukou. A pokud jsou následovníci inovace posíleni svými činy, k zemi je táhne jejich falešná věrouka.“ [12]
Imám aš-Šewkání pravil:
„V minulosti i současnosti bylo odpozorováno, že následovníci inovací se radují jednomu jedinému slovu nějakého učence mezi učenci, zpopularizují toto jeho slovo mezi svými následovníky i ostatními lidmi a učiní ho důkazem pro svou inovaci, kterým pak bijí do tváře veškeré své odpůrce.“ [13]
Proto je nutné se od inovátorů a heretiků držet co nejdále.A ještě tvrději je třeba vystoupit proti nim v situaci, kdy si to vyžaduje nauka a zachování její autenticity.
Dnes však co se týče tohoto pravidla existují dvě přehánějící skupiny muslimů – jedna zůstává vůči tomuto principu zcela laxní a dává tak všanc svou vlastní víru, nehledě nijak, od koho ji přijímají a druhá pod záminkou boje proti inovaci nešetří nejhrubějšími slovy na adresu každého, na kom se jí znelíbí jeho jediné slovo nebo čin.
Ale zbožní předkové a následovníci se drželi uprostřed obou těchto extrémů, neboť pravidlem při tomto je, jak říká šejch Sulejmán ar-Ruhajlí, v základě nebránit nikomu, aby přišel ke komukoli a družil se s ním, nejen inovátorovi, ale dokonce ani nemuslimovi, protože i ten může být příkladným chováním uveden na správnou cestu. Lidé, kterým je však třeba zamezit v přístupu a na které se toto pravidlo vztahuje v plné své míře jsou ti, kteří veřejně šíří rozkol, pokušení, nesváry a nenávist mezi lidmi, a působí zlou krev. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla jsou pak situace, kdy by tím bylo způsobeno více škody, nežli užitku.
A nikde není řečeno, že podobná blokáda musí nastat vždy a musí trvat napořád. A už vůbec nelze vynášet unáhlené a přemrštěné soudy o druhých. Naopak, platí to, co řekl ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه: „Nechvalte či nekritizujte lidi zbrkle, neboť možná to, co vás u dotyčného těší dnes, zítra zmizí a možná to, co vás u dotyčného dnes pobuřuje, vás zítra bude těšit. Věru, lidé se mění. A je to Alláh, kdo odpouští hříchy. A Alláh je v den, kdy se s ním setká, vůči Svému služebníkovi milostivější, nežli je matka ke svému dítěti uléhající v pustině na holou zem, aby, pokud ji má něco štípnout, to raději štíplo ji a ne její dítě a pokud by ji mělo popíchat trní, nechť raději ji a ne její dítě.“ [14] A platí to, co řekl Omar ibnu l-Chattábرضي الله عنه: „Nesmýšlej zle o slovu tvého bratra, dokud pro ně můžeš nalézt dobrý výklad.“ Tj. takový, který staví tvého bratra do příhodného světla. [15]
Tedy skuteční následovníci Sunny nikoho nebojkotují jako inovátora, dokud lze jeho chybu vysvětlit neznalostí nebo špatným idžtihádem a je to Alláh, na kom je konečný soud. Pravidlo bojkotu se vztahuje až na toho, kdo odkryje své případné bludy a nade vší pochybnost se stane zřejmým, že se skutečně jedná o následovníka zcestných inovací.
Potom v takovém případě platí, co říká kádí Abú Ja’lá:
„Ohledně odvrhnutí inovátorů a přerušení styků s nimi panuje konsensus sahábů رضي الله عنهم أجمعين a tábi’ínů.“ [16]
Al-Kurtubí praví:
„A pokud již byla prokázána nutnost vyhýbat se lidem hříchu, jak jsme již vysvětlili, pak vyhýbání se lidem inovace a tužeb je ještě přednější.“ [17]
Al-Beghawí pravil:
„Sahábové i Tábi’íni, dále jejich následovníci i učenci Sunny žili a umírali jednomyslně sjednoceni v přesvědčení o nutnosti distancovat se od lidí inovace a povinnosti vyhýbat se jim.“ [18]
Ibn Kudáma al-Makdisí pravil:
„Zbožní předkové zakazovávali vysedávání s lidmi inovace, nahlížení do jejich knih a naslouchání jejich slovům.“ [19]
Na takové skutečné inovátory a hříšníky je poté nutno jednoznačně upozornit, aby se jich i ostatní vyvarovali a byli v bezpečí před jejich zlem a nákazou bludnými idejemi a zcestnými názory, které šíří. Takové varování potom není vnímáno jako pomlouvání či štvaní proti někomu, jak stanovuje al-Hasan al-Basrí: „Varování před inovátorem či hříšníkem veřejně hřešícím není pomluvou.“ [20] Podobně an-Necha’í pravil: „Není pomluvy ve věci inovátora.“ [21]
Míru a mez dokládá toto podání Ismá’íla al-Chattábího od ‘Abdulláha ibn Ahmeda: „Zeptal jsem se svého otce(tj. imáma Ahmeda ibn Hanbela): „Co si myslíš ohledně hledače nauky Hadísu, který chodí k učiteli, který je možná murdží nebo ší’ita, či někdo kdo v něčem oponuje Sunně – je mi dovoleno pomlčet ohledně něj, anebo mám dotyčného před ním varovat?“ Můj otec mi odpověděl: „Pokud dotyčný ke své inovaci veřejně vyzývá lidi a je navíc vůdčí osobou, potom ano, varuj ho před ním.“ [22]
‘Abdulláh také vypráví, že k jeho otci jednou přišel Abú Turáb an-Nachšebí. Ahmed zrovna hovořil o vypravěčích hadísu, kdo z nich je spolehlivý a kdo je slabý. Abú Turáb namítl: „Šejchu, nepomlouvej učence!“ Ahmed se k němu otočil a odvětil mu: „Běda tobě, toto je jen rada a nikoli pomluva.“ [23]
Šejch Ibn ‘Usejmín to zdůvodnil takto:
„Hovořit proti následovníkům inovace a nositelům chybného přístupu či učení, které odporuje autentickému přístupu a učení islámu není pomlouváním, ale formou rady.
Daleko více je to jednou z podob přímosti vůči Alláhu, Jeho Knize a Jeho Poslu صلى الله عليه و سلم i muslimům vůbec.
Tedy pokud vidíme inovátora, jak šíří svou inovaci, je naší povinností vysvětlit lidem, že jde o inovátora, aby se oni zachránili před jeho zlem.
Podobně, pokud uvidíme někoho, kdo následuje ideologii nebo koncept protiřečící tomu, na čem byli naši zbožní předkové, je naší povinností toto ozřejmit, aby jím lidé nebyli oklamáni. Též je naší povinností upozornit lidi na člověka následujícího metodologii vedoucí ke zlu, aby byli před tímto zlem v bezpečí – a vše toto je konáno z upřímnosti vůči Alláhu, Jeho Knize, Jeho Poslu صلى الله عليه و سلم a muslimům jako celku, jejich vůdcům i poddaným.
Bez ohledu na to, zda je tak činěno v naučných kroužcích mezi hledači nauky či na jakýchkoli jiných shromážděních, nejadná se o pomlouvání, dokud máme reálnou obavu z dané inovace, přístupu, konceptu či ideologie protivící Sunně – pak máme povinnost upozornit na to lidi, aby tím nebyli oklamáni.“ [24]
Takovými šiřiteli inovace a bludu jsou v dnešní době například i extrémisté z řad těch, kteří škatulkují a cejchují ostatní a označují je za odpadlíky a nevěřící, šíříce nenávist mezi lidem a ospravedlňujíce akty bezprecedentního násilí, nebo jacíkoli jiní jim podobní sektáři, kteří rozvracejí jednotný šik muslimů a tříští muslimskou ummu stavějíce proti sobě děti i rodiče a přátele a bratry mezi sebou.
Toto byla také praxe selef, kteří svým spraktickým příměrem ukázali, v čem blokáda inovátorů dále spočívá.
Ibráhím Ibn Mejsara pravil: „Kdokoli poctí inovátora, ten přispěl k ničení islámu.“ [25]
Al-Hasan al-Basrí pravil: „Nesedej s následovníkem inovace, neboť on tvé srdce věru nakazí chorobou!” [26]V jiné verzi tohoto podání je doložen i dodatek: „Nesedej s následovníky inovace a tužeb, nepři se s nimi a ani je neposlouchej.“ [27]
Sufján as-Sewrí pravil: „Kdokoli naslouchá inovátorovi, ten opustil Boží ochranu a je na něj uvaleno břímě inovace.” [28] Též pravil: „Pokud jsi miloval někoho kvůli Alláhu a dotyčný se posléze dopustil inovace v islámu a ty jsi neprojevil odpor vůči tomu, potom jsi jej ve skutečnosti nemiloval kvůli Alláhu.“ [29]
Málik ibn Anas pravil: „Jak špatní jsou následovníci inovace, ani je nezdravíme pozdravem míru!” [30]
Hammád ibn Zejd vyprávěl: „Byl jsem s Ajjúbem, Júnusem a Ibn ‘Awnem. Okolo prošel ‘Amr ibn ‘Ubejd, který býval mu’tezilitou. Pozdravil je pozdravem míru, ale oni mu neodpověděli.“ [31]
Al-Fudajl ibn Ijjád pravil: „Kdokoli miluje následovníka inovace, toho činy Alláh učiní neplatnými a odejme světlo islámu z jeho srdce.“ [32] Také řekl: „Kdokoli se vydá na cestu s následovníkem inovace, ty se vydej jinou cestou, než on.“ [33] A také: „Pokud někdo sedává s následovníkem inovace, ty se ho vyvaruj.“ [34]Rovněž řekl: „Kdokoli provdá svou dceru za inovátora, ten s ní přerušil veškeré styky.“ [35] Rovněž řekl: „Potkal jsem ty nejlepší z lidí, všichni z nich byli následovníky Sunny a všichni z nich zakazovali doprovázet následovníky inovace.“ [36] Fudajl ibn Ijjád pravil také: „Kdokoli odežene inovátora, tomu Alláh zaručí ochranu v Den Velké Hrůzy.“ K tomuto výroku šejch al-Fewzán dodal:
„Kdokoli jej odežene svými slovy a odmítne ho, toho Alláh odmění v Den Soudu, poskytne mu velkou odměnu na Den Velké Hrůzy za to, že odmítl zlý čin. Pokud jej naopak bude vychvalovat a povzbuzovat, toto je jedním ze znaků pokrytectví ve vztahu k nepřátelům Božím.“ [37]
Jistý inovátor chtěl otevřít rozpravu s Ajjúbem as-Sichtijáním: „Abú Bekre, jen na slovíčko!“ Ten ho však rázně odbyl: „Ani na půl slovíčka! Ani na půl slovíčka!“ [38]
I’bád ibnu l-‘Awwám vyprávěl: „Před více než padesáti lety k nám přišel kádí Šurejk ibn ‘Abdulláh. Zeptali jsme se ho: „Abú ‘Abdulláhu, existuje skupina mu’tazilitů popírajících hadísy o Alláhu sestupujícím do nejnižšího nebe a to, že lidé spatří svého Pána.“ Šurejk následně citoval asi deset hadísů, které to dokládaly, načež řekl: „Co se nás týče, my jsme své Náboženství převzali od synů následovníků Prorokových společníků. Odkud ale vzali oni to své?“ [39]
Dcery ‘Ásima ibn ‘Alího napsaly během rozkolu způsobeného mu’tazilovskými sektáři, tvrdícími, že Korán je stvořený, dopis, ve kterém stálo: „Ó otče, dozvěděly jsme se, že al-Mu’tesim uvěznil Ahmeda ibn Hanbela a dal ho bičovat, aby ho donutil potvrdit mu, že Korán byl stvořen. Proto se boj Alláha a odmítni mu to potvrdit, pokud tě o to požádá. Neboť, při Alláhu, je nám milejší, abychom se dozvěděly novinu o tvé smrti, nežli novinu, že jsi prohlásil Korán za stvořený!“ [40]
‘Alí ibn Abí Chálid vyprávěl, že kdysi řekl imámu Ahmedovi ohledně jistého starého muže: „Tento stařec je můj soused. Říkal jsem mu, aby nedoprovázel určitého člověka a nyní by chtěl slyšet, co o něm říkáš ty. Jde o Hárise al-Kasíra. Před mnoha lety jsi mne s ním viděl a řekl jsi mi, abych s ním neseděl a nehovořil s ním. Od té doby jsem s ním nepromluvil. Ale tento stařec s ním sedává. Co na to řekneš?“ ‘Alí ibn Abí Chálid vypráví, co následovalo: „Viděl jsem Ahmedovu tvář zčervenat zlostí, vypoulil oči a řekl: „S ním?! Ať s ním Alláh provede to a to! Jen ti, kteří o něm velmi dobře vědí, si jsou vědomi, čím ve skutečnosti je, al-Mugházilí, Ja’kúb a další s ním sedávali, ale on způsobil, že začali zastávat názory Džehmovy (tj. Džehma ibn Safwána, zakladatele sekty džehmíjja, popírající Boží atributy). Byli zničeni jen díky němu.“ Starý muž řekl: „Ale Abú ‘Abdulláhu, on vypráví hadísy, je jemný a skromný, vykonal takové a takové dobré skutky.“ Abú ‘Abdulláh(Ahmed) se rozhněval a opakoval: „Nechť vás jeho skromnost a jemnost neoklame!“ Také řekl: „Nechť vás neobalamutí jeho pokorně sehnutá hlava, on je zloduch! Jen ti dobře zpravení, kteří s ním mají zkušenosti, ho opravdu znají! Nemluvte s ním, ve vším disrespektu k němu. Chcete snad vysedávat s někým, kdo sice vypráví od Proroka صلى الله عليه و سلم, ale zároveň je heretikem? Ne, ve vším disrespektu!“ [41]
Ibn ‘Ubejd al-Ghulábí pravil: „Následovníci inovace mohou skrývat vše, kromě svých přátelství.“ [42]
Imám al-Berbehárí pravil:
„Pokud totiž uvidíš někoho, koho chování je nepěkné, kdo je zkažený, hříšný a kdo utlačuje, ale je následovníkem Sunny, raději dobrovázej jeho a seď s ním, protože jeho říchy ti neublíží. Ale pokud uvidíš někoho, kdo dlouze a usilovně uctívá, kdo setrvale vykonává činy uctívání, ale je zároveň následovníkem inovace, neposlouchej jeho slova a nechoď s ním, neboť před ním nebudeš v bezpečí a ani nebudeš v bezpečí před tím, že začneš být spokojen s jeho cestou a pak budeš kráčet vstříc zkáze spolu s ním.” [43]
Al-Ádžurrí ohledně bojkotu následovníků inovace napsal:
„To, že s nimi nemluvíš a neodpovídáš jim, ani když k tobě hovoří, je pro ně ještě horší, nežli pokud s nimi budeš diskutovat. Toto bylo řečeno těmi, kteří nás předešli v dobru, z řad našich zbožných předků a učenců mezi muslimy.“ [44]
Abú Osmán as-Sábúní pravil:
„Jednou z věcí, na kterých se zbožní předkové jednomyslně shodli, byla jejich slova ohledně následovníků inovace, že mají být podrobeni, poníženi, zneváženi, vykázáni a vyhnáni, že se člověk musí držet co nejdál nejen od nich, ale i od těch, kteří je doprovázejí, připojují se k nim a mají k nim blízko. Tím, že se jim vyhýbáme a prcháme před nimi, hledáme blízkost Boží.“ [45]
Důvod tak ostrého přístupu zmiňuje Sufján as-Sewrí: „Člověk, který sedává s heretikem, následovníkem inovace, neunikne některé ze tří věcí – buď se stane pokušením a původcem rozkolu pro jiné lidi, nebo se v jeho srdci objeví nějaké odchýlení, on uklouzne a bude Alláhem uvržen do Ohně, anebo si řekne: „Při Alláhu, nestarám se o to, co říkají, mám důvěru v sebe sama“ – avšak tomu, kdo se cítí v bezpečí před Alláhem co se týče svého náboženství, toho může Alláh zbavit jeho víry během jediného mrknutí oka.“ [46]
Ibnu l-Kajjim tento princip vysvětlil:
„Věru zbožní předkové byli nesmlouvavě kritičtí a ostře přistupovali ke každému, kdo oponoval hadísu Božího Posla صلى الله عليه و سلم nějakým svým názorem, analogií, či považováním něčeho za dobré jen na základě toho, že je to dobré, či uvažováním slov nějakého člověka bez ohledu na to, kým byl!
Selef bojkotovali toho, kdo oponoval hadísu, kritizovali toho, kdo namísto hadísů užíval přísloví či podobenství a nedovolovali poslušnost vůči nikomu jinému, nežli vůči Prorokovi صلى الله عليه و سلم, s plnou oddaností a naprostým přijímáním všeho, co řekl s plným posloucháním a naprostým uposlechnutím!
V jejich srdcích nebylo místo pro zlý pocit z přijímání hadísu, natolik, že nepotřebovali doklad hadísu nějakou analogií nebo souhlasností s tvrzením nějaké osoby, spíše se jen chovali ve shodě se slovy Božími:
وَمَا كَانَ لِمُؤْمِنٍ وَلَا مُؤْمِنَةٍ إِذَا قَضَى اللَّهُ وَرَسُولُهُ أَمْرًا أَنْ يَكُونَ لَهُمُ الْخِيَرَةُ مِنْ أَمْرِهِمْ وَمَنْ يَعْصِ اللَّهَ وَرَسُولَهُ فَقَدْ ضَلَّ ضَلَالًا مُبِينًا
A ani věřícímu, ani věřící není dána volba v záležitostech jejich, jakmile Bůh a posel Jeho věc jednou rozhodli; a kdo neposlouchá Boha a posla Jeho, ten zbloudil zjevným zblouděním. (Ahzáb: 36)
Alláh pravil:
فَلَا وَرَبِّكَ لَا يُؤْمِنُونَ حَتَّى يُحَكِّمُوكَ فِيمَا شَجَرَ بَيْنَهُمْ ثُمَّ لَا يَجِدُوا فِي أَنْفُسِهِمْ حَرَجًا مِمَّا قَضَيْتَ وَيُسَلِّمُوا تَسْلِيمًا
Však nikoliv, při Pánu tvém, oni nebudou věřící, pokud tě neučiní rozhodčím v tom, o čem jsou ve sporu. Potom nenaleznou v duších svých pochybnosti o tom, cos rozhodl, a podrobí se plným podrobením. (Nisá´: 65)
A také:
اتَّبِعُوا مَا أُنزِلَ إِليكُم مِن رَّبِّكُم وَلا تَتَّبِعُوا مِن دُونِهِ أَولِياءَقليلاً مَا تَذَكَّرُون
Následujte to, co bylo vám sesláno od Pána vašeho, a nenásledujte jiných pánů vedle Něho! Jak málo si to připomínáte! (al-A’ráf: 3)
Podobných veršů je celá řada.
Dospěli jsme do doby, kdy pokud je někomu takovému řečeno: „Od Proroka صلى الله عليه و سلم se dochoval takový a takový výrok,“ dotyčný namítne: „A kdo to říká?!“ Odmítá hadís tváří v tvář tomu, kdo ho říká a ignoruje toho, kdo ho cituje, čímž dokazuje, že oponuje Prorokovi صلى الله عليه و سلم! Ponechme pro chvíli stranou praktické následování hadísu, již samotná tato slova by mu byla, pokud by byl upřímným, důkazem té největší falši, neboť žádnému člověku není dovoleno odmítat Sunnu Posla Božího صلى الله عليه و سلم s takovou ignorancí.
Co je ohavnějšího než jeho výmluva na neznalost! Obzvláště, když ví a věří, že ohledně oponování Sunně panuje konsensus! Jde o zlou spekulaci na adresu muslimů jakožto kolektivu, neboť dotyčný se připisuje k nim a oni se jednomyslně shodují na nutnosti neoponovat Sunně Božího Posla صلى الله عليه و سلم.
A ještě ohavnější je, když se dotyčný začne proti hadísu bránit právě konsensem. Jde vlastně opět o jeho neznalost a nevědomost ohledně toho, kdo vyřkl daný výrok, takže věc se vrací zpět na jeho původní neznalost o jednomyslné shodě na povinnosti následovat Sunnu.
A Alláha prosíme o pomoc.“ [47]
Proto šejch Ibn Báz uzavírá:
„Pokud věřící spatří jakoukoli inovaci, je jeho povinností zakazovat ji podle jeho možností a schopností k tomu uzákoněným způsobem.“ [48]
A také dodává, co by se stalo, kdyby tak věřící nečinili:
„Tedy pokud by následovníci Sunny mlčeli o chybách těch, kteří odporují Knize Boží a Sunně, začali by se sami podobat následovníkům předchozích písem – těm, kteří na sebe uvalili Boží Hněv a těm, kteří bloudí.“ [49]
________________________________________________________
[1] Hadís o tom zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1978. Podle jiných podání „kdokoli přijde s inovací, nebo poskytne útočiště, spojenectví či podporu inovátorovi, na tom je prokletí Alláha, Jeho andělů i celého lidstva.“ Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 12/41; a Muslim, 9/140.
[2] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 1/55.
[3] Zaznamenal al-Begháwí v Šerhu s-Sunna, 1/217.
[4] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i’tikád, 2/172.
[5] Zaznamenal aš-Šátibí v Kitábu l-i’tisám, 1/115.
[6] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 5/144.
[7] Zaznamenal al-Láliká’í v Šerhu usúli l-i’tikád, 1/131.
[8] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i’tikád, podání č. 284.
[9] Viz Miftáhu dári s-se’áda, 1/256.
[10] Viz al-I’tisám, 1/31.
[11] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 20/161.
[12] Viz I’lámu l-muwekki’ín, 3/329.
[13] Viz Ádábu t-talebi we munteha l-adeb, str. 64.
[14] Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, podání č. 6177.
[15] Uvádí šejch Ibn Báz v Medžmú’u l-fetáwá we l-makálát, 26/365.
[16] Viz Hedžeru l-mubtedi’, str. 32.
[17] Viz al-Džámi’u li ahkámi l-Kur´án, 5/418.
[18] Viz Šerhu s-sunna, 1/227.
[19] Viz al-Ádábu š-šarí’a, 1/263.
[20] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i’tikád, 1/140, podání č. 279.
[21] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i’tikád, 1/140, podání č. 276.
[22] Zaznamenal Ibn Redžeb v komentáři k at-Tirmizího dílu Šerhu l-‘ilel, 1/350. Viz také al-Kifája, str. 93.
[23] Zaznamenal Chatíb al-Baghdádí v al-Kifájetu fí ‘ilmi r-riwája, str. 92. Viz také Ibn Redžeb v Šerhu ‘ilel, 1/350.
[24] Viz Likáu l-bábi l-meftúh, 8/121.
[25] Zaznamenal al-Láliká’í v Šerhu usúli l-i’tikád, 1/39.
[26] Zaznamenal aš-Šátibí v al-I’tisám, p. 62.
[27] Zaznamenal ad-Dárimí v Sunenu, 1/121.
[28] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 7/26.
[29] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´,7/34.
[30] Viz Šerhu s-sunna, 1/234.
[31] Zaznamenal az-Zehebí v Mízánu l-i’tidál, 3/274.
[32] Zaznamenali al-Lálikáí v Šerhu l-i’tikád, podání č. 263; Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, podání č. 440; Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 8/103; a Ibnu l-Džewzí v Telbísu Iblís, str. 16, jeho isnád je sahíh.
[33] Zaznamenal Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, podání č. 493, Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 8/103 a Ibnu l-Džewzí v Telbísu Iblís, str. 16.
[34] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 8/103.
[35] Uvádí al-Berbehárí v Šerhu s-sunna, str. 137.
[36] Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli l-i’tikád, 1/267.
[37] Viz Itháfu l-kárí, 2/322.
[38] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 6/15.
[39] Zaznamenal Ibn Menda v at-Tewhíd, 1/97.
[40] Viz Tehzíbu l-Kámil, 13/514.
[41] Zaznamenal Abú Ja’lá v Tabakátu l-hanábila, čl. 325.
[42] Zaznamenal Ibn Batta v al-Ibána, 2/347.
[43] Viz Šerhu s-Sunnah, čl. 149.
[44] Viz aš-Šarí’a, 1/196.
[45] Viz ‘Akídetu s-selefi ashábi l-hadís, str. 112.
[46] Zaznamenal Ibn Weddáh v al-Bida’, str. 125.
[47] Viz I’lámu l-muwekki’ín, 3/464-465.
[48] Viz Medžmú’u l-fetáwá´ we l-makáláti l-mutenewwi’a, 7/186.
[49] Viz Ibid., 3/72.