Muslime! Skláněj v pokoře svou hlavu před pravdou a podřiď se jí, byť by ti nebyla vždycky po vůli. A vždy zůstávej bezúhonným, prostým, obyčejným člověkem z lidu.
Vznešený Alláh pravil:
إِنَّآ أَنزَلْنَآ إِلَيْكَ ٱلْكِتَـٰبَ بِٱلْحَقِّ لِتَحْكُمَ بَيْنَ ٱلنَّاسِ بِمَآ أَرَىٰكَ ٱللَّـهُ
A věru jsme ti seslali Písmo s pravdou, abys soudil mezi lidmi podle toho, co ti Bůh ukázal. A nebuď obhájcem zrádcům (Nisá: 105)
Abú Zerr رضي الله عنه uvedl: „Posel Boží صلى الله عليه وسلمmi řekl:
اتَّقِ اللَّهَ حَيْثُمَا كُنْتَ وَأَتْبِعِ السَّيِّئَةَ الْحَسَنَةَ تَمْحُهَا وَخَالِقِ النَّاسَ بِخُلُقٍ حَسَنٍ
„Buď bohabojný, každý zlý skutek následuj dobrým, který ho smaže a k lidem se chovej příkladnou mravností.“ 1
‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه pravil: „Kdokoli je střídmý a zdrženlivý ve věcech tohoto světa, aby tak usiloval o svět onen, toho život bude snadným. A kdokoli si je vědom své smrtelnosti, ten bude konat dobré skutky s lehkostí.“ 2
Jahjá ibn Mu’áz ar-Rází pravil: „Všechny rozdíly mezi lidmi spadají do tří kategorií. Každá má protikladnou kategorii a kdokoli nespadá do jedné, spadá automaticky do druhé. Protikladem tewhídu je širk, protikladem Sunny je inovace a protikladem poslušnosti vůči Alláhu je hříšnost.“ 3
Současný učenec ‘Abdulláh al-Buchárí pravil:
„Učenci zdůrazňují, že náboženství spočívá a bývá uhájeno na základě dvou věci: objasnění toho, co je pravda a vyvrácení falši a jejích proponentů.“ 4
Tedy hájit islám znamená vysvětlit, co islám je v opozici vůči tomu, co islámem není, vysvětlit, co je skutečným naplněním svědectví, že není božstva kromě Jediného Boha a co je toho protikladem a vysvětlit, co obnáší následování Muhammeda coby Posla Božího صلى الله عليه و سلم a co je s tímto v rozporu. Tím se vysvětluje, co je dobro a cokoli, co tomuto dobru protiřečí, je samo o sobě zlem.
A věz, Alláh ti se smiluj, že hřích a faleš pramení v následování tužeb namísto Božího Zákona. Díky následování tužeb a upřednostňování vlastního ega nad Koránem a Sunnou si nemálo muslimů ohýbá islám ve svůj prospěch a vybírá si z něj, co je jim po vůli, zatímco o tom ostatním mlží a mlčí.
Islám se jim hodí, když skrze něj mohou něco získat, ale neznají se k němu, když jim káže něco poskytnout. K islámu se mají, když jim něco dovoluje, ale když jim něco zakazuje, dělají jakoby žádný islám neexistoval. Islám je jim dobrý a souhlasí s ním, když jim něco garantuje, ale běda když jim káže, aby se něčeho vzdali, to se islám snaží obcházet a oponovat jeho učení. Islám využívají jen jako nástroj k obviňování druhých, ale nestydí se vším svým řevem zapírat, když islám obviňuje je a svědčí proti nim.
Toto nebezpečí velmi dobře pochopil už kdysi dávno al-A’meš, když pravil: „Nevím, co z těchto dvou je větší požehnání: že mě Alláh přivedl k islámu, či že mě drží dále od těchto tužeb.“ 5
Následuj pravdu, kamkoli tě zavede
Vznešený Alláh praví:
وَإِذَا قُلْتُمْ فَٱعْدِلُوا۟ وَلَوْ كَانَ ذَا قُرْبَىٰ
A když hovoříte, buďte spravedliví, i když se jedná o vám blízkého (An’ám: 152)
وَلَا تَكُن لِّلْخَآئِنِينَ خَصِيمًا
A nebuď obhájcem zrádcům (Nisá: 105)
Abú Hurejra pravil: „Věřící je zrcadlem svého bratra. Kdykoli v něm nalezne chybu, snaží se ji opravit.“ 6
Ibn Kudáma al-Makdisí pravil:
„Naši zbožní předkové milovali ty, kteří je upozornili na jejich nedostatky a chyby. Dnes lidé takové, kteří je upozorní na jejich nedostatky a chyby, nenávidí snad nejvíce ze všech.“ 7
Proto pokud jsme nuceni volit mezi možností objasňovat, hájit a šířit pravdivou zvěst islámu a pečovat o pohodlí muslimů jakožto skupiny v rámci společnosti, vždy volme pravdivou zvěst islámu, i kdyby svědčila proti nám samým, podobně jako Ibnu s-Semmák na své smrtelné posteli pravil: „Ó Bože, Ty víš, že i pokud jsem Tě někdy v něčem neuposlechl, vždy jsem miloval ty, kteří ti byli pokorní.“ 8
A nebuďme jako ten, o němž Júnus ibn ‘Ubejd řekl: „Věru spatříš člověka, co se mnoho postí, zdržuje se zakázaného a modlívá se noční modlitby, avšak ráno je schopen svědčit ve prospěch nepravdy.“ 9
Sálih al-Fewzán pravil:
„Kdokoli pevně následuje Sunnu se setká s mnoha nepříjemnostmi, obtížemi a překážkami. Budou mu zlořečit a budou jím pohrdat, či mu dokonce vyhrožovat. Má však za povinnost na své cestě vytrvat a nenechat se od pravdy odradit.“ 10
Taktéž pravil:
„Člověk se nesmí nechat zaslepit tím, co už ví o náboženství, jeho naukách, nebo tím, kolik dobrých skutků už udělal. Naopak musí Alláhu děkovat za jeho požehnání, uznávat je a být si vědom, že jsou výsledkem Boží přízně, které se mu dostalo.“ 11
Proto šejch Ibn Báz praví:
„Vytrvale pros Alláha, aby ti nedal odchýlit se od správného vedení a od pravdy a kdykoli se dopustíš poklesku, okamžitě k Němu spěchej s pokáním.“ 12
Buď pokorný a nad nikoho se nepovyšuj
Vznešený Alláh přikázal:
وَلَا تَمْشِ فِى ٱلْأَرْضِ مَرَحًا ۖ إِنَّكَ لَن تَخْرِقَ ٱلْأَرْضَ وَلَن تَبْلُغَ ٱلْجِبَالَ طُولًا
A nevykračuj si po zemi troufale, vždyť zemi nemůžeš rozpoltit a nedosáhneš výškou svou hor vrcholku. (Isrá:37)
وَلَا تُصَعِّرْ خَدَّكَ لِلنَّاسِ وَلَا تَمْشِ فِى ٱلْأَرْضِ مَرَحًا ۖ إِنَّ ٱللَّـهَ لَا يُحِبُّ كُلَّ مُخْتَالٍ فَخُورٍ
Neodvracej tvář svou od lidí a nechoď nadutě po zemi, neboť Bůh věru nemiluje domýšlivé vychloubače! (Lukmán:18)
Od Abú Hurejry رضي الله عنه se uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم řekl:
من تواضعَ للَّهِ رفعَهُ اللَّهُ
„Kdokoli se kvůli Alláhu zachová pokorně, toho Alláh pozdvihne v jeho postavení.“ 13
Mnoho se toho vypráví o prostinkém a obyčejném životu Božího Posla صلى الله عليه و سلم , který jezdil na oslíkovi, jako všichni v jeho době, sám si spravoval obuv, sám si látal oblečení a nedal, aby mu druzí posluhovali. Taktéž řekl:
فَمَنْ رَغِبَ عَنْ سُنَّتِي فَلَيْسَ مِنِّي
„Kdo se pak nedrží mé Sunny, ten ke mě nepatří.“ 14
Jeho následovníci tuto Sunnu vždy dodržovali.
‘Abdulláh ibn Selám رضي الله عنه jednou přišel na trh nesouce na zádech otep dříví na otop. Řekli mu: „Což ti Alláh nedal dostatek živobytí aby ses nemusel snižovat k něčemu takovému?“ „Samozřejmě,“ odpověděl on a dodal: „já jsem takto chtěl jen zlomit svou pýchu.“ 15
Jistý muž řekl ‘Abdulláhu ibn Mes’údovi رضي الله عنه: „Nechci být mezi lidmi po pravici (tj. těmi, kteří v Soudný Den přijdou s více skutky dobrými, než špatnými). Chci být mezi těmi, kteří v dobru všechny ostatní předeženou.“ ‘Abdulláh ibn Mes’úd mu odpověděl: „Avšak mezi nimi je i muž (myslel sebe, ale nechtěl se chvástat), který by byl radši, kdyby po smrti ani nebyl vzkříšen.“ 16 Jednoho dne se také stalo, že Ibn Mes’úd vyšel ven a za ním se seskupil dav lidí. Ibn Mes’úd se obrátil a zeptal se jich: „Přejete si něco?“ „Jen tě chceme provázet a následovat,“ odpověděli oni. On jim odvětil: „Vraťte se zpět! Věru by to bylo ponižováním toho, kdo následuje a zkouškou pro toho, kdo je následován!“ 17 A také řekl: „Pokud byste o mně věděli to, co o sobě vím já, vyklopili byste mi popel na hlavu.“ 18
Katáda pravil: „Komukoli je dáno bohatství, krásy, luxusních šatů či širokého vědění, nechť je skromný a pokorný, jinak bude v Soudný den čelit strašlivým následkům.“ 19
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:
„Jedním ze znaků štěstí a úspěchu je i to, že kdykoli Boží služebník rozmnoží své vědění, míra jeho pokory a milosrdenství vzroste. Kdykoli vykoná více zbožných skutků uctívání, jeho posvátná bázeň a obava z konečného osudu na onom světě vzroste spolu s tím. Kdykoli mu přibudou roky, ubude jeho žádostivosti. Kdykoli se mu dostane více bohatství, stane se štědřejším a začne velkodušněji rozdávat ze svého jmění. Kdykoli dosáhne vyššího postavení a pozice, stane se o to více blízký lidem a ještě ochotnějším plnit jejich žádosti a nároky a chovat se k nim ve vší skromnosti a pokoře.“ 20
Nikdy nebuď vůči nikomu arogantní
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه slyšel Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم říci:
لاَ يَدْخُلُ الْجَنَّةَ مَنْ كَانَ فِي قَلْبِهِ مِثْقَالُ ذَرَّةٍ مِنْ كِبْرٍ
„Nevstoupí do Ráje ten, komu v srdci zůstane pýchy byť i tolik, kolik je zrnko hořčičné.“ 21
Al-Ahnaf ibn Kajs řekl: „Udivuje mne syn Adamův, jak může být tak zpupný a arogantní, byť ví, že prošel vylučovacím ústrojím – a to dokonce hned dvakrát.“ 22
Selema ibn Dinár al-Machzúmí pravil: „Schovávej své dobré skutky tak, jak schováváš i své špatné. Nekochej se dobrem, kterés vykonal, neboť sám ani nevíš, zda budeš v Soudný den mezi šťastlivci, anebo mezi zoufalci.“ 23
Bekr ibn ‘Abdilláh al-Muzení pravil: „Pokud uvidíš někoho staršího, řekni si, že tě určitě překonal ve víře a dobrých skutcích a je proto lepší, než jsi ty. A pokud uvidíš někoho mladšího, řekni si, že jsi ho ty určitě překonal v počtu hříchů a v neposlušnosti vůči Alláhu a proto je on také lepší, nežli jsi ty.“ 24
Ibn Hibbán napsal:
„Nikdo se nezachová zpupně, aniž by se nestal zahleděným do sebe a nezačal si o sobě myslet, že je něco víc, než ostatní.“ 25
Buďme proto pokorní. Sami jsme ubožáci, slabí, stvoření z prachu, z nepatrné kapičky semene, sami jsme dvakrát prošli cestami, kterými tělo ze sebe jinak vylučuje svůj odpad. A sami chodíme každý den na záchod. Jak si potom můžeme myslet, že jsme více než všichni ostatní okolo nás? Kdo si myslíme, že jsme? A potom, když se nás něco dotkne, začneme z narcistického úrazu ega ublíženě plakat jako malé rozmazlené děti, obviňovat všechny dokola ze zaujatosti vůči nám a nehledáme, jak by se slušelo, chybu nejprve v sobě.
Nezavírej oči před podobami zla přímo v našem středu
Věz, Alláh ti se smiluj, že je velmi mnoho synů této ummy, kteří patří do výše jmenovaných špatných kategorií sektářů a hříšníků a špiní pověst islámu i muslimské komunity jako celku, zvláště pak mezi těmi na Západě a mezi těmi, co se jakýmikoli prostředky snaží na Západ dostat. Proto nereaguj ihned podrážděně, pokud někdo ze Zápaďanů něco vyčítá či předhazuje a raději hledej příčinu tohoto jeho jednání.
Pokud nám mnoho lidí vmétá stále dokola jednu a tu samou věc, potom pravděpodobnost, že se dotyční nemýlí, úměrně tomu vzrůstá. Nemusí to vždy a ve všech případech nutně být způsobeno pouze tím, že jsou proti nám zaujatí a nenávidí nás jen proto, že dýcháme tentýž vzduch a také pijeme vodu, kterou si oni nárokují jen pro sebe.
Proto každý z muslimů v nemuslimských zemích, kdo má dnes plná ústa tzv. islamofobie a šermuje tímto pofidérním slůvkem jako magickým zaklínadlem na všechny strany, nechť nejprve sám bojuje proti vlastnímu egu a osobním morálním nedostatkům a následně nejprve proti zlu uvnitř své vlastní komunity, než namíří svůj prst na ostatní mimo ni. Jen tak získá tu lidskou důstojnost, o kterou tolik usiluje a která mu nakonec sama pomůže emancipovat se a obhájit své jméno.
Nechť se má každý muslim na pozoru před pýchou a arogantním vystupováním vůči ostatním, což je sama o sobě odporná charakteristika vedoucí k nevíře, k ponižování jiných lidí a k opovrhování pravdou.
Ibnu l-Kajjim pravil:
„Skutečné pokory nedosáhneš, dokud nebudeš schopen přijmout pravdu nejen od těch, které miluješ, ale i od těch, které nemiluješ.“ 26
Proto nezavírejme oči nad tím, co všechno vyvádějí výrostci z muslimských rodin v západoevropských ulicích, nad brutalitou gangů násilníků a zlodějů s muslimskými jmény, nad přistěhovaleckou mafií, lačností a nízkým dychtěním migrantů, jejich kriminalitou a obzvláště odpornými sexuálními delikty, nad ghettoizací a vznikem paralelních společenských struktur, nad rakovinou ideologie tekfíru, nad tupostí, poblázněností a egocentrizmem velké části konvertitů k islámu, nad dvojím metrem, nejednakými standardy a absurditou politické korektnosti, která háže klacky pod nohy komukoli, kdo v sobě sebere odvahu o těchto problémech veřejně a adresně promluvit, nazývaje tak věci jejich pravými jmény.
Odsuďme tato negativa jasně a jednoznačně, ohraďme se proti nim a postarejme se, aby díky nám navždy přestala být vnímána optikou islámskosti. Protože do islámu nepatří a ti muslimové, kteří za ně nesou vinu, nemají právo jménem islámu hovořit. Protože to my, většina muslimů, které se – dá-li Bůh – nic z toho netýká, jsme ta norma a oni jsou naopak deviace, choroba a problém. Oni jsou špína a islám je od nich čist. Nelze kvůli nim odsuzovat islám, protože právě islám odsuzuje je samotné.
Významný učenec minulého století, Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín pravil:
„Není dovoleno závidět a prahnout po dobru, které bylo dáno jinému, dokonce i kdyby šlo o nevěřícího. To proto, že závist a touha po cizím dobru implikuje nespokojenost s Božím předurčením a rozhodnutím osudu.“27
Nenárokujme si proto to, co bylo dáno k užívání jiným. Nechtějme proto pro sebe ani osobité úlevy, ani zvláštní podmínky či speciální zacházení. Buďme jednoduše jen slušnými, prostými, obyčejnými lidmi, jako je i velká většina ostatních lidí okolo nás.
(…)
1 Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1987 jako hasan sahíh.
2 Viz Zemmu d-dunjá, 2/460.
3 Zaznamenal aš-Šátibí v al-I’tisámu, 1/91.
4 Viz al-Makálátu š-šar’íja, str. 14-15.
5 Zaznamenal ad-Dárimí v Sunenu, 1/103.
6 Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, podání č. 238. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-adebi l-mufred, podání č. 177.
7 Viz Minhádžu l-kásidín, str. 196.
8 Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v al-Muhtadarín, str. 232.
9 Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 3/20.
10 Viz Šerhu s-Sunna, str. 306.
11 Viz Má tejessere we techassale min durúsi l-Kur´áni fí hizbi l-mufessal, 1/24.
12 Viz Medžmú’u l-fetáwá we makáláti l-islámíja, 2/27.
13 Tato slova jsou doložena velkým množstvím různě dlouhých slabých podání různého znění, která se navzájem posilují, takže tento princip je doložený a platí. Jednotlivá podání viz u al-Albáního v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2328. Vyskytují se také v autentickém podání, které zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2599, ve znění:
مَا نَقَصَتْ صَدَقَةٌ مِنْ مَالٍ وَمَا زَادَ اللَّهُ عَبْدًا بِعَفْوٍ إِلاَّ عِزًّا وَمَا تَوَاضَعَ أَحَدٌ لِلَّهِ إِلاَّ رَفَعَهُ اللَّهُ
„Almužna z majetku nikdy nic neubere, kdo promíjí druhým, tomu Alláh přidá jedině respektu a kdokoli se kvůli Alláhu zachová pokorně, toho Alláh pozdvihne v jeho postavení.“
14 Hadísy o tom vypráví Abú Ajjúb al-Asárí رضي الله عنه a jako autentické je doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, k hadísu č. 2130. Výrok „kdo se pak nedrží mé Sunny…“ je muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5063; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1401.
15 Viz at-Ta’líkátu l-melíhatu ‘alá Silsileti l-ahádísi s-sahíha, 1/269.
16 Zaznamenal Ahmed ibn Hanbel v az-Zuhd, str. 195.
17 Viz Ibid., str. 198.
18 Viz Ibid., str. 265.
19 Ibn Abi d-Dunjá v at-Tewádu’u we l-chumúl, podání č. 90.
20 Viz al-Fewáid, str. 168.
21 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 91.
22 Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 4/92.
23 Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, podání č. 6412.
24 Zaznamenal Ibnu l-Džewzí v Sifetu s-safwa, 3/175.
25 Viz Rawdatu l-‘ukalá, str. 61.
26 Viz Medáridžu s-sálikín, 2/337.
27 Viz Šerhu Sahíhi l-Buchárí, 1/276.