OTÁZKA: Může žena, která přijme islám a je už dříve provdaná za nemuslima, zůstat se svým manželem? Jak dlouho může čekat na manžela, než přijme islám? Může žena vdaná ještě před přijetím islámu, nežijící s manželem-nemuslimem intimně, uzavřít sňatek dle šarí’y, anebo musí nejprve čekat rozvod? Je vůbec civilní sňatek z hlediska šarí’y platný?
ODPOVĚĎ:
Když vdaná žena přijme islám a její manžel nadále zůstává věřícím jiného náboženství anebo osobou bez vyznání, jejich manželství je jejím přijetím islámu po uplynutí příslušné čekací lhůty rozvázáno. Do této doby smí s manželem zůstat za předpokladu, že s ním nebude intimně žít. Pokud manžel nepřijme islám dříve, než skončí tato čekací doba, pak této konvertitce není dovoleno, aby s tímto nemuslimem žila či setrvávala v manželském svazku. Této ženě začíná plynout čekací lhůta pro rozvod, známá jako tzv. عدة ‘idda, kterou rozpracovávají verše:
وَالْمُطَلَّقَاتُ يَتَرَبَّصْنَ بِأَنفُسِهِنَّ ثَلَاثَةَ قُرُوءٍ ۚ وَلَا يَحِلُّ لَهُنَّ أَن يَكْتُمْنَ مَا خَلَقَ اللَّهُ فِي أَرْحَامِهِنَّ إِن كُنَّ يُؤْمِنَّ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ ۚ وَبُعُولَتُهُنَّ أَحَقُّ بِرَدِّهِنَّ فِي ذَٰلِكَ إِنْ أَرَادُوا إِصْلَاحًا ۚ
A rozvedené ženy nechť samy čekají po tři periody a není jim dovoleno zatajovat to, co Bůh stvořil v lůnech jejich, věří-li v Boha a v den soudný. A je spravedlivější, jestliže manželé jejich si je vezmou nazpět v tomto stavu, pokud si přejí usmíření. (Bekara:228)
وَاللَّائِي يَئِسْنَ مِنَ الْمَحِيضِ مِن نِّسَائِكُمْ إِنِ ارْتَبْتُمْ فَعِدَّتُهُنَّ ثَلَاثَةُ أَشْهُرٍ وَاللَّائِي لَمْ يَحِضْنَ ۚ وَأُولَاتُ الْأَحْمَالِ أَجَلُهُنَّ أَن يَضَعْنَ حَمْلَهُنَّ ۚ وَمَن يَتَّقِ اللَّـهَ يَجْعَل لَّهُ مِنْ أَمْرِهِ يُسْرًا
Pro ty z vašich žen, jež již nemají naději na menstruaci, ale jste-li přesto na pochybách, nechť jsou čekací lhůtou tři měsíce; a stejně platí i pro ty, které ještě menstruaci neměly. Pro ty, jež jsou těhotné, skončí čekací lhůta tehdy, když porodí. A kdo je bohabojný, tomu Bůh věc jeho ulehčí. (Talák: 4)
Tato ‘idda je v dané situaci stanovena třemi různými lhůtami v závislosti na životním období dotyčné manželky:
a) pokud je ženou v sexuálně produktivním věku, pak čeká tři menstruační periody podle mezhebu hanefíjského a hanbelíjského a tři periody čistoty po menstruačním cyklu dle mezhebu šáfi’íjského a málikíjského. Důvodem rozdílu je, že mezheby zvolily odlišný výklad koránského termínu قروء kurú´, který může znamenat obojí;
b) pokud je ženou po menopauze, pak čeká tři lunární měsíce;
c) pokud je ženou těhotnou, pak čeká až do porodu.
Pokud během tohoto období přijme islám také i manžel této konvertitky, může se k němu dotyčná znovu vrátit, protože jimi uzavřené manželství je dle šarí’y nadále platné. V takovém případě není potřeba šarí’atského sňatku a civilní manželství je uznáno jako nadále trvající na základě principu presumpce kontinuality (arab. الاستصحاب al-istisháb). V tomto případě změna víry dotyčné nemá na trvání již uzavřeného manželství žádný vliv.
Totéž platí i v případě současné konverze obou manželů. Pokud manžeka i manžel přijmou islám v prakticky stejném okamžiku, pak je jejich manželství z hlediska šarí’y platné i nadále a rovněž nemusí svůj sňatek stvrzovat ještě jednou znovu i sňatkem šarí’atským.
Pokud manžel této konvertitky během této stanovené čekací lhůty islám nepřijme, jejich manželství díky její konverzi na islám automaticky končí. Důkazem tohoto pravidla je jednoznačný koránský verš:
وَلَا تُنكِحُوا الْمُشْرِكِينَ حَتَّىٰ يُؤْمِنُوا ۚ وَلَعَبْدٌ مُّؤْمِنٌ خَيْرٌ مِّن مُّشْرِكٍ وَلَوْ أَعْجَبَكُمْ
Neprovdávejte dcery své za modloslužebníky, pokud tito neuvěří; a věřící otrok je věru lepší než modloslužebník, i když se vám tento více líbí. (Bekara: 221)
V tomto případě se žena, která přijme islám a její manžel zůstane jinověrcem, může po uplynutí rozvodové čekací doby znovu šarí’atsky provdat. Pokud se z právě zaniknuvšího manželství již narodily děti, potom tyto děti zůstávají u toho z rodičů, který přijal islám, tedy v našem případě u matky.
Ukončení předchozího civilního manželství civilním rozvodem je potom pouze formální záležitostí odklánějící procedurální překážku takového sňatku z hlediska platné sekulární legislativy a z hlediska šarí’atského není přímo vyžadováno. Může být však vyžadováno islámskými institucemi z čistě praktických důvodů kvůli zajištění vymahatelnosti šarí’atského sňatku v cizím, sekulárním legislativním prostředí.
Pokud manžel dotyčné konvertitky přijme islám někdy později, po uplynutí této rozvodové čekací doby, je třeba uzavřít manželství znovu a to již nutně i šarí’atsky, aby bylo podle šarí’y platné a splňovalo všechny náležité podmínky. Pouhý civilní sňatek by v tomto případě nebyl dostačující.
Důkazem pro výše uvedená pravidla je hadís od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما, dle nějž nějaký muž v době Proroka صلى الله عليه و سلم přišel a přijal islám a poté přišla přijmout islám i jeho manželka. Poté se manžel otázal Proroka صلى الله عليه و سلم: “Posle Boží, ona přijala islám tehdy, kdy i já.” A Prorok صلى الله عليه و سلم ji vrátil k němu.1
Co se týče šarí’atského uznání civilního sňatku uzavřeného muslimem či muslimkou, pak aby takový sňatek byl přijatelný sám o sobě, musí být splněny následující čtyři podmínky:
1. podle názorů všech mezhebů kromě hanefíjského musí existovat opatrovník ženy (arab. ولي welí) a tento opatrovník musí dát svůj souhlas;
2. sňatek není uzavřen z donucení či pod nátlakem žádné ze stran ani z okolí a oba novomanželé musí s tímto sňatkem souhlasit;
3. ženich daruje nevěstě adekvátní věnný dar (arab. مهر mehr), který jí právem náleží jako záruka v případě jednostranného rozvodu z iniciativy manžela (arab. الطلاق at-talák);
4. podle většinového názoru musí být přítomni dva muslimové jako svědci, kromě málikovského mezhebu, kde stačí veřejné ohlášení uzavření daného manželství, přičemž těmito svědky musí být dva muži, podle názoru hanefíjského mezhebu stačí i jeden muž a dvě ženy;
Při splnění těchto podmínek je uzavřený sňatek šarí’ou uznáván jako šarí’atsky legitimní, byť by ho uzavřela sekulární instance.
Je nutné upozornit, že všechna uvedená šarí’atská řešení nejsou v právním řádu ČR vymahatelná a muslimské instituce by měli dohlížet na to, aby byla jejich vymahatelnost dle na daném území platné legislativy zajištěna.
A Alláh ví nejlépe.
Odpovídal: prof. Abdullah Mujić, absolvent Fakulty islámských nauk v JAR
Překlad a doplnění: Alí Větrovec
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2238; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1144 jako hasan či sahíh; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2008; Ahmed v Musnedu; hadísy č. 2059 a 2974. Jako sahíh ho uvádí Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1280; a al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 200. Problém tohoto konkrétního isnádu spočívá ve vypravěči Semmáku ibnu l-Harb, jenž je sám o sobě pravdomluvný, avšak zde vypráví jako jediný od ‘Ikrimy, jenž pak vypráví od Ibn ‘Abbáse, přičemž tento řetězec vypravěčů podle ‘Alího ibnu l-Medíního odporuje cestám, kterými jsou dochována spolehlivější podání. Konkrétní isnád je proto slabý z důvodu kontradikce (arab. الاضطراب al-idtiráb) v řetězci vypravěčů. Pro další diskuzi o isnádu viz Ibn Dakík al-‘Íd v al-Imámu bil-ahádísi we l-ahkám, 2/647. Jeho smysl je však správný, neboť Ibn Hadžer al-‘Askalání ho uvádí jako mef’úl bihi, tj. hadís, podle kterého se v islámsko-právní nauce postupuje, ve své sbírce takových hadísů Bulúghu l-merám, hadís č. 1011, s odvoláním na Ibn Hibbána a al-Hákima, kteří ho prohlásili za sahíh. Jako sahíh li-ghajrihi ho ve svém techrídži Abú Dáwúdova Sunenu uvádí i Šu’ajb al-Arnaut.