Budeš li toho hoden, Alláh bude stále na tvé straně
Vznešený Alláh o sobě dává na vědomí:
وَهُوَ يَتَوَلَّى ٱلصَّـٰلِحِينَ
On bude stát na straně bezúhonných (A’ráf: 196)
Na jiném místě Vznešený praví:
وَإِنَّ كُلًّا لَّمَّا لَيُوَفِّيَنَّهُمْ رَبُّكَ أَعْمَـٰلَهُمْ ۚ إِنَّهُۥ بِمَا يَعْمَلُونَ خَبِيرٌ فَٱسْتَقِمْ كَمَآ أُمِرْتَ وَمَن تَابَ مَعَكَ وَلَا تَطْغَوْا ۚ إِنَّهُۥ بِمَا تَعْمَلُونَ بَصِيرٌ
Pán tvůj pak zajisté přesně každému za skutky jeho odplatí a On dobře je zpraven o tom, co dělají. Jdi přímo tak, jak přikázáno ti bylo, a taktéž nechť činí ti, kdož s tebou k Bohu se obrátili! A nebuďte vzpurní, vždyť On jasně zří vše, co konáte. (Húd:112-113)
O Proroku ‘Ísá/Ježíšovi, mír s ním, je řečeno:
وَمَكَرُوا وَمَكَرَ ٱللَّـهُ ۖ وَٱللَّـهُ خَيْرُ ٱلْمَـٰكِرِينَ
I strojili mu úklady, avšak i Bůh strojil lest a Bůh nejlépe umí strojit lest. (Áli ‘Imrán: 54)
V příběhu o Músá/Mojžíši, mír s ním a jeho národu utíkajícím před faraonovým útlakem, čteme:
فَلَمَّا تَرَاءَى الْجَمْعَانِ قَالَ أَصْحَابُ مُوسَىٰ إِنَّا لَمُدْرَكُونَ قَالَ كَلَّا ۖ إِنَّ مَعِيَ رَبِّي سَيَهْدِينِ
Když obě skupiny se spatřily, druhové Mojžíšovi zvolali: “Teď vskutku dostiženi jsme!” I pravil Mojžíš: “Však nikoliv, vždyť Pán můj je se mnou a On povede mne!” (Šu’ará: 61-62)
Když Posel Boží صلى الله عليه وسلم s Abú Bekrem رضي الله عنه odcházeli z Mekky na hidžru do Medíny, byli v jeskyni Sewr už už dostiženi modloslužebníky, ale Alláh je zachránil, načež o této události zjevil:
إِلَّا تَنصُرُوهُ فَقَدْ نَصَرَهُ اللَّـهُ إِذْ أَخْرَجَهُ الَّذِينَ كَفَرُوا ثَانِيَ اثْنَيْنِ إِذْ هُمَا فِي الْغَارِ إِذْ يَقُولُ لِصَاحِبِهِ لَا تَحْزَنْ إِنَّ اللَّـهَ مَعَنَا
Jestliže vy mu nebudete pomáhat, Bůh pomohl mu již dříve, když vyhnali jej nevěřící a když byl jedním ze dvou; a když byli oba skryti v jeskyni, pravil svému příteli: “Nermuť se, vždyť Bůh je s námi!” (Tewba: 40)
Alláh nás vybízí, abychom se na Něho spoléhali a obraceli se k Němu s prosbami:
وَقَالَ رَبُّكُمُ ادْعُونِي أَسْتَجِبْ لَكُمْ
Vzývejte Mne a Já vás vyslyším! (Gháfir: 60)
Někteří zbožní předkové ohledně tohoto verše říkávali: „Pokud ti Alláh umožnil prosit, potom čekej, že ti na tvou prosbu také odpoví.“ 1
Šemsuddín Muhammed Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:
„Cestou k záchraně je upřímnost víry, islám je lodí plující do bezpečí a pevná víra je pečetí bezpečné plavby.“ 2
A je to nakonec Sám Všemohoucí Alláh, kdo si vzal povinnost pomoci Svým služebníkům a Svému náboženství přímo na Sebe:
يُرِيدُونَ لِيُطْفِئُوا نُورَ اللَّـهِ بِأَفْوَاهِهِمْ وَاللَّـهُ مُتِمُّ نُورِهِ وَلَوْ كَرِهَ الْكَافِرُونَ
Rádi by sfoukli světlo Boží ústy svými, avšak Bůh učiní světlo Své dokonalým, i když se to protiví nevěřícím. (Saff: 8)
Spokojenost ve spolehnutí se na Alláha
Alláh Svému Prorokovi صلى الله عليه وسلم přikazuje říci:
قُل لَّن يُصِيبَنَآ إِلَّا مَا كَتَبَ ٱللَّـهُ لَنَا هُوَ مَوْلَىٰنَا ۚ وَعَلَى ٱللَّـهِ فَلْيَتَوَكَّلِ ٱلْمُؤْمِنُونَ
Rci: “Budeme postiženi jenom tím, co nám Bůh připsal a On naším je Pánem a nechť na Boha se věřící spoléhají!” (Tewba: 51)
Vznešený Alláh praví v Koránu:
ا تَحْسَبُوهُ شَرًّا لَّكُم ۖ بَلْ هُوَ خَيْرٌ لَّكُمْ ۚ لِكُلِّ امْرِئٍ مِّنْهُم مَّا اكْتَسَبَ مِنَ الْإِثْمِ ۚ وَالَّذِي تَوَلَّىٰ كِبْرَهُ مِنْهُمْ لَهُ عَذَابٌ عَظِيمٌ
Však nepokládejte to za něco zlého pro vás. Nikoliv, je to pro vás dobré. Každému muži z nich se dostane toho, co zaslouží si podle hříchu, zatímco ten, kdo z nich vzal na sebe jeho větší část, obdrží trest nesmírný. (Núr: 11)
Od Ibráhíma ibn Adhema, Ibn Tejmíji a dalších zbožných předků se dochovalo pořekadlo „Kdyby králové a vládcové viděli, jakou slast cítíme ve svých hrudích, bojovali by proti nám svými šavlemi a meči, jen aby nám ji vzali!“
Kdo toto pochopí, ten nepocítí žádné chmury, které by byly hodny toho, aby se jimi trápil, jako to byl případ Posla Božího صلى الله عليه وسلم, o němž ‘Abdulláh ibnu l-Háris ضي الله عنه pravil: „Neviděl nikoho, kdo by byl více usměvavý, nežli on.“ 3
Ibnu l-Kajjim na adresu těch, kteří jsou ve svém spoléhání se na Alláha skutečně upřímní a opravdoví, říká:
„Ti opravdoví vyčkávají úlevu od Alláha a neztrácejí naději na Jeho milost.” 4
Ať se situace zdá bezvýchodnou, jak jen chce, Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín nám připomíná následující radu:
„Neciťte nevoli vůči čemukoli, co vám Alláh předurčil, protože v tom, co vám přiřkl, je určitě něco dobrého pro vás, o čem zatím nemáte potuchy.” 5
A to je přístup, s nímž je možno dosáhnout opravdového štěstí ještě na tomto světě, o kterém stejný autor hovoří zde:
„Věz, že vlastnit peníze, mít přepychový dům, či se pyšnit kopou dětí tě nemusí nezbytně učinit šťastným. Nicméně šťastným tě učiní to, že budeš spokojený s tím, co máš, dokonce i kdybys byl měřitelně nejchudším mezi všemi.“ 6
Neštěstí těch, kteří se odmítli odevzdat do Rukou Božích
Vznešený Alláh popisuje:
مَا أَصَابَ مِن مُّصِيبَةٍ إِلَّا بِإِذْنِ اللَّـهِ ۗ وَمَن يُؤْمِن بِاللَّـهِ يَهْدِ قَلْبَهُ ۚ وَاللَّـهُ بِكُلِّ شَيْءٍ عَلِيمٌ وَأَطِيعُوا اللَّـهَ وَأَطِيعُوا الرَّسُولَ ۚ فَإِن تَوَلَّيْتُمْ فَإِنَّمَا عَلَىٰ رَسُولِنَا الْبَلَاغُ الْمُبِينُ اللَّـهُ لَا إِلَـٰهَ إِلَّا هُوَ ۚ وَعَلَى اللَّـهِ فَلْيَتَوَكَّلِ الْمُؤْمِنُونَ
Pohroma žádná nepropukne jinak než s dovolením Božím. A kdo věří v Boha, toho srdce On na správnou cestu uvede a Bůh je v každé věci vševědoucí. Poslouchejte Boha a poslouchejte posla; však obrátíte-li se zády. . . tedy poslu Našemu přísluší jedině hlásání zjevné! Bůh – není božstva kromě Něho – a na Boha nechť se spoléhají věřící! (Taghábun: 10-13)
Alláh v kontextu Músá/Mojžíše, mír s ním, a jeho armády, když vstupovali do Svaté země, říká:
وَعَلَى ٱللَّـهِ فَتَوَكَّلُوٓا۟ إِن كُنتُم مُّؤْمِنِينَ
A na Boha se spoléhejte, jste-li věřící! (Máida: 23)
Protože Izraelité podlehli pochybnostem a nespoléhali se na Alláha, zůstali bloudit na poušti dalších čtyřicet let.
Vznešený Alláh dále na adresu těch, kteří pravou víru odvrhli a popřeli, praví:
مَتَـٰعٌ فِى ٱلدُّنْيَا ثُمَّ إِلَيْنَا مَرْجِعُهُمْ ثُمَّ نُذِيقُهُمُ ٱلْعَذَابَ ٱلشَّدِيدَ بِمَا كَانُوا۟ يَكْفُرُونَ
Krátké bude jejich života pozemského užívání; k Nám pak se jejich návrat uskuteční a nakonec jim dáme okusit trestu strašného za to, že byli nevěřící. (Júnus:70)
Jak zoufalý je stav toho, kdo se nespoléhá na Alláha! Chytá se falešných představ a pověr, které ho nakonec vždy nutně a nevyhnutelně musí zklamat. Upíná se sice možná k racionálním řešením, avšak zapomíná, že na tomto světě nic nefunguje stoprocentně, aby se dříve nebo později na vlastní kůži bolestivě přesvědčil o svém krátkozrakém omylu.
Když už myslí, že se z bažiny vymanil, upadne do jiné, ještě hlubší. Potácí se z bláta do louže, z deště pod okap tak dlouho, dokud nepadne vyčerpáním zklamán a opuštěn všemi a vším.
Hyne v děsu a bolestech osamění, aby byl vzkříšen do prázdnoty a věčného utrpení, zatracen na věky věků, daleko od Milosti Jediného, na kterého se lze bezvýhradně spolehnout.
Úleva a vysvobození je blízko
Vše výše uvedené ústí v Božích slovech:
وَلَا تَهِنُوا وَلَا تَحْزَنُوا وَأَنتُمُ الْأَعْلَوْنَ إِن كُنتُم مُّؤْمِنِينَ
Neochabujte, nermuťte se, vždyť přece budete mít vrch, jste-li věřící! (Áli’Imrán: 139)
Na jiném místě Alláh oznamuje:
إِن يَمْسَسْكُمْ قَرْحٌ فَقَدْ مَسَّ ٱلْقَوْمَ قَرْحٌ مِّثْلُهُۥ ۚ وَتِلْكَ ٱلْأَيَّامُ نُدَاوِلُهَا بَيْنَ ٱلنَّاسِ وَلِيَعْلَمَ ٱللَّـهُ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟
Jestliže jste utrpěli poranění , tedy podobné poranění utrpěli i ti druzí. Takové dny šťastné i nešťastné necháváme střídat mezi lidmi, aby Bůh rozeznal ty, kdož uvěřili (Áli ‘Imrán: 140)
Nezapomeňme také na důvod toho zlého, co se před námi odehrává:
لِّكَيْلَا تَأْسَوْا عَلَىٰ مَا فَاتَكُمْ وَلَا تَفْرَحُوا بِمَآ ءَاتَىٰكُمْ ۗ وَٱللَّـهُ لَا يُحِبُّ كُلَّ مُخْتَالٍ فَخُورٍ
A jedná tak, abyste si nezoufali nad tím, co vám uniklo, a abyste se neradovali příliš z toho, čeho se vám dostalo. Bůh nemiluje žádného domýšlivce vychloubačného (Hadíd:23)
Proto je namístě spolehnout se na Alláha, kát se a prosit ho o odpuštění.
Mudžáhidovi, jednomu z velkých vykladačů Koránu, se jistý muž jednou svěřil s mnohými hříchy, které spáchal. Mudžáhid mu následně položil jedinou otázku: „A jak jsi na tom s pokáním?“ 7
Chtěl tím říci, že nezáleží na tom, kolik moc člověk hřešil, záleží na upřímnosti jeho pokání a síle jeho přesvědčení, že mu Alláh může odpustit a na míře, s jakou se spoléhá, že tak i učiní.
Prosba na závěr
Naše pojednání skončíme prosbou, kterou ‘Atá ibnu s-Sáib uvádí přes svého otce od ‘Ammára ibn Jásira رضي الله عنه, slavného společníka Prorokova صلى الله عليه وسلم, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم prosil Všemohoucího Alláha těmito slovy:
اللَّهُمَّ بِعِلْمِكَ الْغَيْبَ وَقُدْرَتِكَ عَلَى الْخَلْقِ أَحْيِنِي مَا عَلِمْتَ الْحَيَاةَ خَيْرًا لِي وَتَوَفَّنِي إِذَا عَلِمْتَ الْوَفَاةَ خَيْرًا لِي اللَّهُمَّ وَأَسْأَلُكَ خَشْيَتَكَ فِي الْغَيْبِ وَالشَّهَادَةِ وَأَسْأَلُكَ كَلِمَةَ الْحَقِّ فِي الرِّضَا وَالْغَضَبِ وَأَسْأَلُكَ الْقَصْدَ فِي الْفَقْرِ وَالْغِنَى وَأَسْأَلُكَ نَعِيمًا لاَ يَنْفَدُ وَأَسْأَلُكَ قُرَّةَ عَيْنٍ لاَ تَنْقَطِعُ وَأَسْأَلُكَ الرِّضَاءَ بَعْدَ الْقَضَاءِ وَأَسْأَلُكَ بَرْدَ الْعَيْشِ بَعْدَ الْمَوْتِ وَأَسْأَلُكَ لَذَّةَ النَّظَرِ إِلَى وَجْهِكَ وَالشَّوْقَ إِلَى لِقَائِكَ فِي غَيْرِ ضَرَّاءَ مُضِرَّةٍ وَلاَ فِتْنَةٍ مُضِلَّةٍ اللَّهُمَّ زَيِّنَّا بِزِينَةِ الإِيمَانِ وَاجْعَلْنَا هُدَاةً مُهْتَدِينَ
„Ó Bože, který znáš nepoznatelné a máš moc nad všemi stvořeními, udrž mne naživu, dokud budeš vědět, že je pro mne lepší, abych žil a usmrť mne tehdy, když budeš vědět, že je pro mne lepší smrt. Ó Bože, obdař mne bohabojností v osamění i na veřejnosti. Prosím Tě, abys mne učinil pravdomluvným, když budu v dobré náladě i když se budu hněvat. Učiň mne střídmým v bohatství i v chudobě. Prosím tě o nekončící radost a potěšení, které nikdy nepomine. Prosím tě o spokojenost se vším, co pro me rozhodneš a o lehkost potom, co zemřu. Prosím tě o slast pohledu do Tvé Tváře a toužím po setkání s Tebou tak, že mne při něm nepostihne žádná pohroma ani nesnáz, či zkouška, díky níž sejdu na zcestí. Ó Bože, okrášli nás ozdobami víry a učiň nás těmi, kteří sami kráčí správnou cestou a vedou po ní i druhé.“ 8
Nechť tedy Alláh vede přímou cestou nás všechny. Ámín.
- Uvádí al-‘Usejmín v al-Kawlu l-mufíd, 2/165.
- Viz Miftáhu dári s-se’áda, 1/74.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3641.
- Viz Medáridžu s-sálikín, 3/122.
- Šerhu Rijádi s-sálihín, 3/309.
- Viz Šerhu l-Káfíja, 4/464.
- Zaznamenal Ahmed v Kitábu z-zuhd, str. 455.
- Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1305. Jako sahíh ho doložil al-Albání v at-Tewessul, str. 45.