Nebezpečí inovací

Inovace představuje esenciální nebezpečí pro každého, kdo hodlá následovat čistou a nepokřivenou věrouku prvních generací. Toto nebezpečí může nabývat několika podob:

 

a)      Inovace je hlavním důvodem přidružování k Bohu. Od Ibn Abbáse se traduje komentář slov Vznešeného v súře Núh, 23 ajet:

„To jsou jména dobrých lidí z Núhova, mír s ním, národa. Když tito zemřeli, našeptával šejtán Núhovu národu, aby na místech, kde se shromažďovali, vybudovali sochy (nikoli klasické sochy), které jim je budou připomínat, aby je nazvali jmény těchto lidí, načež oni tak učinili. Tyto sochy se ze začátku neuctívali, ale až zemřeli ti první (ti, kterým šejtán našeptával) a když to bylo zapomenuto, začaly být tyto sochy uctívány.“[1] Říká imám Ibn Kajjím: „Šejtán vždy uctívačům hrobů zjevuje, že budování nad hroby a jejich navštěvování spadá do dílu lásky k dotyčným nebožtíkům z proroků či dobrých lidí a že je prosba u těchto hrobů přijata u Boha.“ Potom je vede k druhému stupni, tj. prosebným modlitbám na těchto hrobech a potom je začnou uctívat, potom je berou jako sochy v pravém slova smyslu, stavějí na ně a zapalují svíce, zdobí je, rituálně je obcházejí, dotýkají se jich, líbají je, vykonávají k nim pouť, přinášejí jim obětiny atd. Jsou i tací, kteří urazí tisíce kilometrů, aby vykonali „pouť“ a pojídají zeminu okolo hrobů, cizoloží atd.

b)     Inovace je příčinou mnohých bludů, stejně jako i vstupu do ohně. To potvrzují mnohé hadísy, protože Posel صل الله عليه و سلم řekl: „Střezte se novot, protože každá novota je inovace, každá inovace je bludem a každý blud je v ohni.“[2] To neznamená, že každá inovace nutně vede ke věčnému peklu.

c)      Inovace je důvodem, že se člověk v Soudný Den nedostane k Hawdu Posla Božího صل الله عليه و سلم a že nebude schopen pít z něj – a po takovém napojení se není žízně. Říká Posel صل الله عليه و سلم: „A budou přede mne dovedeny národy, které znám i které neznám a bude odděleno mezi nimi a mnou. Já řeknu, že oni jsou má umma a bude mi řečeno: „Ty nevíš, co vnesli tito po tobě.“ Pak řeknu: „Běda, běda tomu, kdo pozmění po mně.“[3]

d)     Ve vnášení inovace je nepřímé tvrzení o neúplnosti Šarí’e a nepřímá pomluva Posla Božího صل الله عليه و سلم, že nedostavil víru kompletně a že podváděl. Říká Vznešený Bůh:

(Máida:3)

Boží Posel صل الله عليه و سلم nezanechal jediné dobro, aniž by na něj neukázal, naučil své asháby všemu, dokonce i tomu, jak mají vykonávat potřebu. Abdulláh ibn Mes’úd se jednou dozvěděl o skupině lidí, kteří se oddělili do mešity, zformovali kroužky, do jejichž středu se postavil člověk, který jim hovořil: „Řekněte stokrát Subhána lláh! Řekněte stokrát al-Hamdu lilláh! Řekněte stokrát Alláhu akbar!“ Odběhl tedy za nimi a řekl jim: „Buďto otevíráte dveře pro zbloudění, nebo jste na cestě lepší než cesta Muhammeda!“ „Ale my jsme nechtěli nic, nežli dobro,“ řekli oni. „Kolik již bylo těch, kteří si přejí dobro, ale neuspějí ho nalézt,“ odvětil Abdulláh. Říká vypravěč z generace tábi’ín: „Viděl jsem většinu z nich bojovat proti nám v den Nahrawánu.[4]“[5]

e)      V šarí’i zakrývá inovace ničení Sunny a šarí’atských předpisů. Řekli zbožní předkové: „Není oživena jediná inovace, aniž by nebyla umrtvena jedna sunna.“

f)       Inovace je ryzí důvod neshod mezi muslimy. Pravý, správný islám je ten, kterého se drží ahl sunna we l-džema’a, takže když se objeví inovace, obzvláště pak v akídě, zapříčiňuje to rozpad jednoty muslimů.

g)      Inovace je ryzím důvodem narušování dobrého obrazu islámu. To opravdu vede k odhánění lidí od Boží víry, protože lidé utíkají pryč před pokřivením, před převrácenými vírami, pověrami aj.

---