OTÁZKA: Je povinností nemuslima, aby přijal islám?
ODPOVĚĎ:
Je povinností každého nevěřícího, aby přijal náboženství islámu, i když je křesťan nebo žid, neboť Allah Nejvyšší říká ve Své Knize:
قُلْ يَـٰٓأَيُّهَا ٱلنَّاسُ إِنِّى رَسُولُ ٱللَّهِ إِلَيْكُمْ جَمِيعًا ٱلَّذِى لَهُۥ مُلْكُ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضِ ۖ لَآ إِلَـٰهَ إِلَّا هُوَ يُحْىِۦ وَيُمِيتُ ۖ فَـَٔامِنُوا۟ بِٱللَّهِ وَرَسُولِهِ ٱلنَّبِىِّ ٱلْأُمِّىِّ ٱلَّذِى يُؤْمِنُ بِٱللَّهِ وَكَلِمَـٰتِهِۦ وَٱتَّبِعُوهُ لَعَلَّكُمْ تَهْتَدُونَ
Rci: „Lidé, já věru jsem poslem Božím k vám všem vyslaným od toho, jemuž náleží království na nebesích i na zemi. Není božstva kromě Něho a On je ten, jenž život i smrt dává. Věřte tedy v Boha a posla Jeho, proroka neučeného, jenž věří v Boha a Jeho slova, a následujte jej – snad se octnete na cestě správné!“ (A’ráf: 158)
Je tedy povinností celého lidstva,1 aby uvěřilo v Božího Posla ﷺ. Nicméně protože náboženství islámu přichází z Milosrdenství Všemocného Alláha a z Jeho Moudrosti, Alláh dovolil, aby nemuslimové zůstali u svých náboženství, pod podmínkou, že se podrobí vládě muslimů, neboť Allah Nejvyšší říká:
قَـٰتِلُوا۟ ٱلَّذِينَ لَا يُؤْمِنُونَ بِٱللَّهِ وَلَا بِٱلْيَوْمِ ٱلْـَٔاخِرِ وَلَا يُحَرِّمُونَ مَا حَرَّمَ ٱللَّهُ وَرَسُولُهُۥ وَلَا يَدِينُونَ دِينَ ٱلْحَقِّ مِنَ ٱلَّذِينَ أُوتُوا۟ ٱلْكِتَـٰبَ حَتَّىٰ يُعْطُوا۟ ٱلْجِزْيَةَ عَن يَدٍۢ وَهُمْ صَـٰغِرُونَ
Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce podrobeni. (Tewba: 29)2
Imám Muslim zmiňuje ve své sbírce hadísů Sahíh, v hadísu od Ibn Burejdy, kéž je s ním Alláh spokojen, že kdykoliv Prorok ﷺ jmenoval někoho vůdcem tažení nebo vojenské jednotky, nařídil mu, aby byl bohabojný a zacházel s muslimy ve své skupině dobře, a dále Prorok ﷺ řekl:
فَادْعُهُمْ إِلَى ثَلاَثِ خِصَالٍ – أَوْ خِلاَلٍ – فَأَيَّتُهُنَّ مَا أَجَابُوكَ فَاقْبَلْ مِنْهُمْ وَكُفَّ عَنْهُمْ
„Pozvi je ke třem věcem. Pokud odpoví na kteroukoliv z nich, přijmi to od nich a zdrž se toho, abys jim jakkoliv ublížil.“ 3
První z těchto věcí je přijetí islámu a druhou platba džizjy (جزية džizja je daň, kterou platí nemuslimové žijící pod suverenitou muslimského státu). Proto nejsilnějším názorem zastávaným učenci je, že džizja je přijatelná od kohokoli, tedy i od těch, kdo nejsou ani křesťané, ani židé.
Ve zkratce, je tedy povinností nemuslimů, aby buď přijali islám, anebo se podrobili islámskému zákonnému pořádku. A Alláh je Ten, kdo uděluje úspěch.
Odpovídal: Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín
Zdroj: Fetáwá arkáni l-islám, str. 60-62.
Přeložila: ‘Áiša Tauschová
Poznámka redakce:
Toto je pouze shrnutí teoretické definice předpisu povinnosti nemuslima vůči šarí’i coby zjevenému zákonu islámu z hlediska věrouky a státoprávního pořádku. Praktické uplatnění těchto teoretických předpokladů závisí na vnějších okolnostech i vnitřních dynamikách vztahů mezi muslimy a nemuslimy a dohodách, které mezi sebou uzavírají a které jsou i jedni i druzí povinni navzájem respektovat. Nikomu pak není ukládáno více, než je v jeho silách a nikdo neponese břímě těžší, než dokáže unést. Praktická podoba naplnění tohoto příkazu pak podléhá konkrétním fetwám v závislosti na konkrétních případech, přičemž nelze všechny případy vtěsnat do pouze jediného vzorce.
- Povinnost je definována jako čin, za jehož vykonání následuje odměna a za jehož nevykonání následuje trest. Tedy pokud s sebou víra nese na onom světě jako následek odměnu a nevíra jako následek trest, potom lze říci, že povinností je uvěřit.
- Toto podrobení se znamená přijetí islámského státoprávního pořádku.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1731.