Mezi muslimy existují dvě skupiny:
a) Učenci. Sem spadají i mudžtahidové a ti jsou zároveň i muftíjové, tzn. mohou vydávat fatwy a jsou pro to kvalifikovaní.
b) Ostatní muslimové, laici, běžní lidé.
Je proto logické, že každý nemůže být učenec mudžtahid, stejně jako nemůže být každý lékař, pekař, inženýr, atd.
Aby mohla společnost fungovat, musí v ní být zastoupena všechna povolání, tedy každý by měl dělat to v čem je nejlepší, někdo má vlohy pro manuální práci, někdo pro vědecká zaměření, někdo je dobrý technik, a další je třeba výborný psycholog, a nemůžou být všichni jen učenci v islámu, protože taková společnost by zanikla.
Podmínky, které musí splnit učenec
Stát islámským učencem se může jen muslim. Může jím být jak žena, tak muž, ale musí znát islámské vědy.
Abú Ishák Ibráhím ibn Músá aš-Šátibí stanovil hlavní dvě podmínky, které musí splnit islámský učenec, aby si mohl toto označení nárokovat:
1. znalost arabštiny a
2- znalost cílů islámského učení.
Znalost cílů islámského učení zahrnuje znalost Koránu, hadísů (není podmínkou znát vše zpaměti, ale je nutné být schopen vše dohledat, umět posoudit správnost haditů, vědět jak z nich vyvozovat právní nařízení atd.), znát právo, otázky a názory učenců a jejich důkazy a znát usúlu l-fikh – nauku o tom, jak se vyvozují právní nařízení z islámských zdrojů.
Tato nauka je spolu s arabštinou považována za nejdůležitější a každý učenec ji musí ovládat.
Teprve učenec, který toto vše ovládá, může vydávat fatwy.
Rozdíl mezi fatwou a právním nařízením
Právní nařízení je obecné a platné pro všechny muslimy na světě. Skutečnost, že např, podmínkou pro modlitbu je být očištěn, je právním nařízením.
Fatwa se týká konkrétní události, člověka, země.
Např. různé fatwy týkající se půstu v zemích, kde nezapadá slunce, nebo různé fatwy pro komunity muslimů, kteří žijí v nemuslimských zemích, atd.
Otázka názorových neshod
Někdy existuje vícero názorů na jednu věc, např. v otázce přetření hlavy při rituální očistě, podle málikovského a hanbalovského názoru je povinností pretřít celou hlavu, podle hanafíjské interpretace stačí přetřít jen čtvrt hlavy a podle šáfi’íjské dokonce jen pár pramínků vlasů.
V takovém případě je nutné si uvědomit, že:
1- U Boha je pouze jeden správný názor, tzn. že pravda je jen jedna a ostatní je špatně, na tom se shodli v podstatě všichni učenci, kteří kdy žili.
2- Učenec je povinnen tuto pravdu hledat, posoudit důkazy a hledat, který názor je nejsprávnější, pokud se mu to podaří má dvě odměny, pokud se uchýlí k názoru, který není správný, tzn. udělal ve svém idžtihádu chybu, má jen jednu odměnu za hledání pravdy a není hříchem, že se řídí tím k čemu došel, naopak je povinnen se tím řídit tak dlouho, dokud si myslí, že to je ten nejsprávnější názor.
Důkazem výše uvedeného je hadís:
.إِذَا حَكَمَ الْحَاكِمُ فَاجْتَهَدَ ثُمَّ أَصَابَ فَلَهُ أَجْرَانِ، وَإِذَا حَكَمَ فَاجْتَهَدَ ثُمَّ أَخْطَأَ فَلَهُ أَجْرٌ
“Když soudce vynaloží veškeré úsilí a na základě svého závěru vydá nařízení, které je správné u Boha, dostane dvě odměny. A pokud vynaloží veškeré úsilí a vydává nařízení, které je chybné, dostane jen jednu odměnu.“1
Co má dělat obyčejný muslim?
Co se týče ostatních muslimů, kteří nejsou učenci, takoví musí stejně, jako i učenec, hledat pravdu způsobem, kterého jsou schopní. Je samozřejmé, že v hodně případech nebudou schopni posoudit důkazy, a tak by se měli řídit tím, který z učenců je nejschopnější, který nejvíc ví, má u nich největší důvěru atd.
Každopádně musí hledat upřímně pravdu a v žádném případě si nemohou vybírat z názorů jak se jim to hodí nebo jak je to pro ně nejvýhodnější, protože to by bylo rozhodování na základě touhy, a to je přesný opak toho s čím přišel islám.
Jak uzavírá aš-Šátibí: “Islám přišel s tím, aby vyvedl člověka z jeho tužeb k tomu, co chce Bůh.”
Autor: Abú Ishák Ibráhím ibn Músá aš-Šátibí
Zdroj: různé pasáže díla al-Muwaffakát
Sestavila: Daniela Bastlová, absolventka univerzity al-Azhar, Káhira.