‘Abdulláh ibn Selám رضي الله عنه byl nesmírně vzdělaný, urozený, uznávaný a zbožný medínský rabín, který jako jeden z mála místních židů přijal islám a dosvědčil pravdivost proroctví Posla Božího Muhammeda صلى الله عليه وسلم navzdory společenskému nátlaku, výhružkám, posměškům, nadávkám a nenávistné kampani ze strany svého vlastního lidu.
Toto je jeho příběh.
Od ‘Awfa ibn Málik al-Ašdža’ího رضي الله عنه se uvádí:
„Prorok صلى الله عليه وسلم jednoho dne někam odešel a já jsem šel s ním, dokud jsme nevstoupili do synagogy místních židů v Medíně, zrovna v den jejich svátku, přičemž židům se nelíbilo, že jsme za nimi vstoupili.
Řekl jim:
يا معشر اليهود أروني اثني عشر رجلا يشهدون أن لا إله إلا الله وأن محمدا رسول الله يحط الله عن كل يهودي تحت أديم السماء الغضب الذي غضب عليهم
„Shromáždění židů! Ukažte mi dvanáct mužů, kteří budou vydávat svědectví, že nikdo nemá právo být uctíván kromě Alláha a že Muhamed je Poslem Božím. Alláh pak odstraní z každého žida pod nebeskou klenbou hněv, který na sebe uvalili.“
Přítomní zůstali mlčet nikdo mu neodpověděl. Pak svou výzvu zopakoval, ale zase mu nikdo neodpovědel.
Řekl tedy:
أبيتم فوالله [إني] لأنا الحاشر وأنا العاقب وأنا النبي المصطفى آمنتم أو كذبتم
„Odmítli jste. Avšak při Alláhu! Já jsem skutečně ten Prorok, za nímž se lidé shromáždí. Já jsem také Poslední Prorok a já jsem též Prorokem vyvoleným, ať už v to věříte, anebo pravdu zapíráte.“
Pak se zvedl k odchodu a já jsem šel s ním. Až když jsme skoro odešli, jeden muž za námi řekl: „Zůstaň takový jaký jsi, ó Muhammede!‟
Pak se ten muž obrátil k zástupu za ním a řekl svým lidem: „Za jakého muže mne máte, dokud jsem zde mezi vámi, ó shromáždění židů?‟
Řekli: „Při Hospodinu přísaháme! Neznáme nikoho, takového kdo by byl mezi námi a znal Písmo lépe než ty; ani kdo lépe rozumí našemu náboženství, než ty; ani než tvůj otec před tebou; ani než tvůj dědeček před tvým otcem.“
Řekl: „Potom tedy dosvědčuji, při Bohu, že tento muž je skutečně Božím Prorokem, tím, kterého najdete popsaného v Tóře.“
Odvětili: „Lžeš!“
Poté vyvraceli jeho slova a říkali o něm moc zlé věci, takže Posel Boží صلى الله عليه وسلم se ho zastal:
كذبتم لن يقبل قولكم أما آنفا فتثنون عليه من الخير ما أثنيتم وأما إذ آمن فكذبتموه وقلتم فيه ما قلتم فلن يقبل قولكم
„To vy lžete. To vaše slova nebudou nikdy přijata. Právě jste ho vychvalovali a vzpomínali po dobrém, ale jakmile uvěřil, nazvali jste ho lhářem a řekli jste to, co jste řekli. To vaše slova nebudou nikdy přijata.“
Tak jsme z toho shromáždění odešli a byli jsme už tři: Posel Boží صلى الله عليه وسلم, já a ‘Abdulláh ibn Selám رضي الله عنه. A jako čtvrtý s námi i Alláh Nejvyšší.
Následně byl zjeven tento verš:
قُلْ أَرَأَيْتُمْ إِن كَانَ مِنْ عِندِ اللَّـهِ وَكَفَرْتُم بِهِ وَشَهِدَ شَاهِدٌ مِّن بَنِي إِسْرَائِيلَ عَلَىٰ مِثْلِهِ فَآمَنَ وَاسْتَكْبَرْتُمْ ۖ إِنَّ اللَّـهَ لَا يَهْدِي الْقَوْمَ الظَّالِمِينَ
Rci: “Co si myslíte? Jestliže je toto od Boha a vy jste v to neuvěřili, a jestliže svědek z dítek Izraele dosvědčuje podobnost toho a věří v to, zatímco vy jste hrdopyšní…? Bůh věru nevede lid nespravedlivý.”(Ahkáf: 10)”1
Jak ‘Abdulláh ibn Selám potkal Proroka
Anas ibn Málik رضي الله عنه udává další okolnosti ‘Abdulláhova příběhu:
„Abdulláh ibn Selám se doslechl o příchodu Proroka صلى الله عليه وسلم do Medíny. Proto se za ním vypravil a řekl mu: „Chci se tě zeptat na tři věci, které nikdo kromě Proroka nezná: 1. Co bude prvním znamením příchodu Hodiny? 2. Jaké bude první jídlo, které obyvatelé Ráje okusí? 3. A čím to, že se dítě někdy podobá více svému otci a jindy se více podobá svým strýcům z matčiny strany?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
خَبَّرَنِي بِهِنَّ آنِفًا جِبْرِيلُ
„Džibríl mne zpravil i o nich.“
Abdulláh namítl: „Ale on je přece nepřítelem židů mezi Anděly …“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pokračoval:
أَمَّا أَوَّلُ أَشْرَاطِ السَّاعَةِ فَنَارٌ تَحْشُرُ النَّاسَ مِنَ الْمَشْرِقِ إِلَى الْمَغْرِبِ. وَأَمَّا أَوَّلُ طَعَامٍ يَأْكُلُهُ أَهْلُ الْجَنَّةِ فَزِيَادَةُ كَبِدِ حُوتٍ. وَأَمَّا الشَّبَهُ فِي الْوَلَدِ فَإِنَّ الرَّجُلَ إِذَا غَشِيَ الْمَرْأَةَ فَسَبَقَهَا مَاؤُهُ كَانَ الشَّبَهُ لَهُ، وَإِذَا سَبَقَ مَاؤُهَا كَانَ الشَّبَهُ لَهَا
„Pokud jde o první ze znaků příchodu Hodiny, pak to bude oheň, který nažene lidi z východu na západ. Pokud jde o první jídlo, které lidé v ráji budou jíst, pak to bude vybraná porce laloku rybích jater. Pokud jde o podobnost dítěte, potom když muž obcuje se ženou a jeho tekutina předstihne tekutinu ženy, bude se dítě více podobat jemu. Pokud však její tekutina předstihne tu jeho, bude se více podobat na ni.“
‘Abdulláh pravil: „Svědčím, že jsi opravdu Posel Boží,“ načež pak dodal: „Posle Boží! Židé jsou lidé, kteří jsou skvělí lháři. Pokud se dozvědí o mém Islámu, než se jich zeptáš, budou ti o mně lhát.‟
‘Abdulláh ibn Selám odešel. Za Prorokem mezitím přišli další židé a Posel Boží صلى الله عليه وسلم se jich tedy zeptal:
أَىُّ رَجُلٍ فِيكُمْ عَبْدُ اللَّهِ بْنُ سَلاَمٍ
„Co je za člověka ten Abdulláh ibn Selám, co žije mezi vámi?”
Řekli: „Je z nás nejučenější, je synem toho nejznalejšího z nás mezi námi a on je nejlepší z nás a syn toho nejlepšího z nás.‟
Posel Boží صلى الله عليه وسلم tedy řekl:
أَفَرَأَيْتُمْ إِنْ أَسْلَمَ عَبْدُ اللَّ
„Co byste si pomysleli, kdyby Abdulláh přijal islám?“
Řekli: „Ať ho před tím Hospodin ochrání.“
Abdulláh před ně předstoupil a řekl: „Svědčím, že nikdo nemá právo být uctíván, nežli Alláh, a svědčím, že Muhamed je Jeho Poslem.“
Na to odvětili: „On je ten nejhorší z nás, syn toho nejhoršího z nás.“ A od té doby vždy mluvili jen proti němu.“2
Stručný životopis ‘Abdulláha ibn Selám
Abú Júsuf Abdulláh ibn Selám ibnu l-Háris al-Isráílí رضي الله عنه byl spojencem klanu Benú ‘Awf ibnu l-Chazredž. Přijal Islám, když Posel Boží přišel do Medíny. Byl přítomen v bitvě u Příkopu (arab. غزوة الخندق ghazwetu l-Chandek) a v bitvách po ní.
Byl přítomen po boku Omara رضي الله عنه při dobytí Jeruzaléma a také u al-Džábija. Zemřel v Medíně v roce 43 po hidžře.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم o něm dosvědčil, že bude obyvatelem ráje, jak uvádí Sa’d ibn Abí Wakkás رضي الله عنه: „Já jsem nikdy neslyšel Božího Posla صلى الله عليه وسلم o někom, kdo stále chodí po zemi, říct, že je člověkem ráje, vyjma Abdulláha ibn Selám. O něm byl zjeven tento verš:
قُلْ أَرَأَيْتُمْ إِن كَانَ مِنْ عِندِ اللَّـهِ وَكَفَرْتُم بِهِ وَشَهِدَ شَاهِدٌ مِّن بَنِي إِسْرَائِيلَ عَلَىٰ مِثْلِهِ فَآمَنَ وَاسْتَكْبَرْتُمْ ۖ إِنَّ اللَّـهَ لَا يَهْدِي الْقَوْمَ الظَّالِمِينَ
Rci: “Co si myslíte? Jestliže je toto od Boha a vy jste v to neuvěřili, a jestliže svědek z dítek Izraele dosvědčuje podobnost toho a věří v to, zatímco vy jste hrdopyšní…? Bůh věru nevede lid nespravedlivý.”(Ahkáf: 10)3
Tj. ‘Abdulláh ibn Selám se zde nazývá „svědkem z dítek Izraele (arab. شاهدمن بني إسرائيل šáhidun min Bení Isráíl).“
Mu’áz ibn Džebel رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم ohledně ‘Abdulláha ibn Seláma رضي الله عنه řekl:
إِنَّهُ عَاشِرُ عَشَرَةٍ فِي الْجَنَّةِ
„On bude ten desátý z deseti v Ráji.“4
Autor: Šemsuddín Ismá’íl ibn Kesír
Editor: Muhammed Násiruddín al-Albání
Zdroj: Sahíhu s-sírati n-nebewíja, str. 80–81 (redigovaná verze Ibn Kesírovy as-Síratu n-nebewíja).
- S drobnými odchylkami zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 24030; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 7162; a at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, 18/47. Jako sahíh ho doložil as-Sujútí v Lubábu n-nukúl, str. 265.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3329.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3812; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2483.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3804, jako hasan sahíh gharíb.