Vysvětlení hadísu o rozdělení ummy, díl 1.

Logo XXL

Mu’áwíjja ibn Abí Sufján رضي الله عنه vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil:

Mu’áwíjja ibn Abí Sufján رضي الله عنه vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil:

ألا إن من قبلكم من أهل الكتاب افترقوا على ثنتين و سبعين ملة ، و إن هذه الملة ستفترق على ثلاث و سبعين ، ثنتان و سبعون في النار ، و واحدة في الجنة ،و هي الجماعة 
 „Vskutku se lidé knihy před vámi rozdělili na sedmdesát dvě skupiny a má umma se rozdělí na sedmdesát tři skupiny. Sedmdesát dvě vejdou do ohně a jedna vejde do ráje. A to je al-džemá’a.[1]
 
Jeho isnád neobsahuje žádné sporné či závadové vypravěče je kvalifikován jako hasan li zátihi[2] Jeho smysl je nezpochybnitelný.
 
Jiné verze hadísu
 
Tento hadís existuje v několika dalších podáních:
 
1.     Od Abú Hurejry رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Židé se rozdělili na sedmdesát jednu, či sedmdesát dvě skupiny, křesťané podobně jako oni a má umma se rozdělí na sedmdesát tři skupiny.[3]
 
2.     Od Mu’áwíjji رضي الله عنه, s dodatkem „všechny vejdou do ohně, kromě jedné a ona je džemá’a. A věru se v mé ummě najdou lidé, mezi kterými se toto rozkolnictví rozšíří, jako se šíří vzteklina v těle nakaženého, do té míry, že v něm nezůstane ani céva, ani kloub, aby nebyl nakažen.“ Mu’áwíjja zde dodává: „Ó Arabové! Při Alláhu, pokud nebudete postupovat podle toho, s čím přišel Boží Posel صلى الله عليه و سلم, pak tím spíše podle toho nebudou postupovat ostatní lidé mimo vás.[4] V jiném senedu téhož hadísu se nachází Azhar ibn Abdulláh, pravděpodobně násibí[5], ale dobrý a dostačující jako přenašeč hadísů. Metodologie nauky o vypravěčích dovoluje přijmout hadís inovátora, dokud se netýká jeho inovace, s výjimkou ší’itů, protože ti dovolují lež. Kvůli Azharovi ale hadís jako slabý oceňuje aš-Šewkání a souhlasí s názorem Ibn Wezíra a Ibn Hazma, že dodatek „všechny vejdou do ohně“ je přimyšlený.[6]
 
3.     Tento hadís, či smysl jeho slov, ale podporuje několik dalších podání od Anase رضي الله عنه, kolující ve vícero verzích, s přibližně stejným obsahem: „Věru se synové Izraele rozdělili na sedmdesát dvě skupiny a vy se rozdělíte tak jako oni, všechny skupiny pak vejdou do ohně, kromě jedné“ – s vynecháním slov „a ona je džemá’a.“[7] V další verzi následuje otázka Prorokovi صلى الله عليه و سلم, kdo je onou skupinou, načež Prorok صلى الله عليه و سلم odpovídá: „Džemá’a, džemá’a![8] V další verzi, uvádějící počet frakcí pouze na dvaasedmdesát, stojí Prorokova صلى الله عليه و سلم  slova „a ona je džemá’a“ přímo v hlavním textu hadísu a nejsou oddělena otázkou.[9] Další verze obsahuje dodatek: „a má umma bude mít o jednu skupinu víc, než ony dvě (tj. ahlu l-kitáb), sedmdesát dvě vejdou do ohně a jedna do Ráje.“ Zeptali se: „A která je to, ó Posle Boží?“ Prorok صلى الله عليه و سلم odpověděl: „Má džemá’a.[10] Podle další verze odpověděl Prorok صلى الله عليه و سلم na otázku, kdo je zachráněnou skupinou, slovy „Džemá’a,“ majíce tím na mysli svou džemá’a.[11]
 
4.     Podání od ‘Awfa ibn Málika رضي الله عنه, kde Prorok صلى الله عليه و سلم říká: „Co bude s tebou, ‘Awfe, až se tato umma rozdělí na sedmdesát tři skupiny, jedna vejde do Ráje a všechny ostatní do Ohně?[12] Podle jiné verze Posel Boží صلى الله عليه و سلم  řekl: „Při Tom, v Jehož ruce je má duše, věru se má umma rozdělí na sedmdesát tři skupiny, jedna vejde do Ráje a sedmdesát dvě do Ohně.“ Zeptali se: „A kdo to jsou, ó Posle Boží?“ Odpověděl: „Džemá’a.[13]
 
5.     Abdulláh ibn Selám رضي الله عنه se Proroka صلى الله عليه و سلم ptal, na kolik skupin se rozdělili Synové Izraele. Prorok صلى الله عليه و سلم mu odpověděl: „Na sedmdesát jednu nebo sedmdesát dvě skupiny,“ načež dodal: „A má umma se rozdělí na stejný počet, nebo o jednu skupinu více, všechny vejdou do Ohně, kromě jediné.[14]
 
6.     Ve verzi Sa’ada ibn Abí Wekkáse رضي الله عنه Prorok صلى الله عليه و سلم říká: „Synové Izraele se rozdělili na sedmdesát jednu skupinu, neuplynou dny a noci, dokud se má umma nerozdělí tak, jako oni, každá skupina vejde do Ohně, kromě jedné, to je džemá’a.[15] 
 
7.     Od Abú Umámy al-Báhilího رضي الله عنه se uvádí, že slyšel Proroka صلى الله عليه و سلم říci: „Synové Izraele se rozdělili na sedmdesát jednu skupinu, křesťané se rozdělili na sedmdesát dvě a má umma se rozdělí na jednu skupinu navíc, všechny vejdou do Ohně, kromě největšího uskupení (arab. السواد الأعظم  as-sewádu l-a’zamu).[16] V dalším podání chybí informace o křesťanech,[17] další je ve formě převyprávění samotným Abú Umámou s dodatkem: „Toto jsem opravdu slyšel od Božího Proroka صلى الله عليه و سلم, ne jednou, ani dvakrát, ani třikrát![18] V dalším podání stojí „má umma se rozdělí, jako se rozdělili oni a o jednu skupinu navíc,[19] Další podání dokumentuje událost, na jejíž popud Abú Umáma hadís citoval. Bylo to tehdy, když viděl hlavy popravených cháridžovců.[20] Tento dodatkem „kromě největěšího uskupení“ podporují dvě další podání na autoritu Anase ibn Málika رضي الله عنه, jinak velmi slabá. Proto je na základě podpůrných důkazů věrohodný.[21]
 
8.     Od Abdulláha ibn Amra ibnu l-Ás رضي الله عنهما je zaznamenáno, že slyšel Proroka صلى الله عليه و سلم říci: „Věru tuto ummu potká přesně stejným způsobem to, co potkalo Syny Izraele, dokonce i kdyby někdo z nich veřejně obcoval s vlastní matkou, bylo by i v mé ummě těch, kteří by se dopustili téhož. A věru se Synové Izraele rozdělili na sedmdesát dvě skupiny a má umma se rozdělí na sedmdesát tři skupiny, všichni vejdou do ohně, kromě skupiny jediné.“ Zeptali se: „Kdo je tou skupinou, ó Posle Boží?“ Odpověděl Prorok صلى الله عليه و سلم: „Ti, kteří jsou na tom, na čem já a mí společníci.[22] At-Tirmizí praví: „Tento hadís je hasan gharíb, objasňuje jiná podání, neznáme jej však v jiné verzi, kromě této.“ O věrohodnosti tohoto hadísu je spor, někteří jej ocenili jako hasan[23] a jiní jako daíf, tedy slabý.[24] Podpůrným svědectvím je podání od Anase رضي الله عنه, kde je dodatek „ti, kteří jsou na tom, na čem jsem dnes já a moji společníci.[25] Obě tato podání nejsou autentická, tedy dodatek „kteří jsou na tom, na čem já a moji společníci“ není přenesen žádnou autentickou cestou, ale jeho smysl je správný.
 
9.     Přes Nu’ajma ibn Hammáda na autoritu ‘Awfa ibn Málika رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Má umma se rozdělí na sedmdesát a několik skupin, největším pokušením bude skupina oceňující věci svým rozumem, kteří proto budou povolovat zakázané a zakazovat povolené.[26] Tento hadís Ibn ‘Abdulberr napadl díky stanovisku Jahjá ibn Ma’ína, který jej označil za bátil[27] a prostý reálného základu.[28]Aš-Šátibí je méně kategorický a dle jeho názoru hadís obsahuje nějakou skrytou vadu, kterou Jahjá ibn Ma’ín diagnostikoval. Ibn ‘Abdulber uvádí tři rozličná podání[29] a první označuje za slabé kvůli Nu’ajmu ibn Hammádovi[30], další dvě pak za nepodložená, na základě vyjádření Ahmeda ibn Hanbala a Jahjá ibn Me’ína.[31] Podle al-Bejhekího se tímto podáním oproti jiným spolehlivějším vypravěčům Nu’ajm odlišuje a od něj ho přejímá několik slabých vypravěčů a proto je hadís nepřijatelný.[32] Tedy, dodatek o lidech povolujících a zakazujících na základě rozumu je dle jedněch slabý, dle druhých nepřijatelný a nepodložený a dle třetích vymyšlený samotným Nu’ajmem ibn Hammád. V žádném případě jej nelze použít jako důkaz.
 
10. Verze od Ismá’íla ibn Abí Uwejse přes Kesíra ibn Abdulláha, od jeho otce a od jeho děda, že seděli okolo Božího Proroka صلى الله عليه و سلم v mešitě v Medíně a ten jim řekl mimo jiné i toto: „Věru se Synové Izraele rozešli ohledně Músá na sedmdesát skupin a všechny jsou v bludu, kromě jedné, islámu a jeho skupiny, potom se rozdělili ohledně ‘Ísá na sedmdesát jedna skupin a všechny jsou v bludu, kromě islámu a jeho skupiny. Potom se rozdělíte i vy na sedmdesát dvě skupiny, všechny vejdou do Ohně kromě jedné – islámu a jeho skupiny.[33] Vzpomínaný Kesír je podle aš-Šáfi’ího lhářem[34], Ibn Hadžer jeho stanovisko mírní.[35] Hadís však nemožno užít jako důkaz.
 
11. Přes Lejsa ibn Abí Sulejma od Mudžáhida, od Ibn ‘Abbáse, od ‘Alího رضي الله عنهم, s dodtatkem: „a věru nejzbloudilejší a nejšpinavější je mezi nimi ta, která přijme ší’itskou věrouku, nebo ší’ité.[36] Al-Albání říká, že tento isnád je slabý kvůli Lejsovi ibn Abí Sulejm, všichni ostatní vypravěči jsou věrohodní, věrohodný je i sám hadís bez dodatku o ší’itech.[37]
 
12. Přes Kesíra ibn Merwána přes Abdulláha ibn Jezída od skupiny sahábů – Abú Dardá, Abú Umáma, Wásila ibnu l-Aská a Anase رضي الله عنهم, že jim Prorok صلى الله عليه و سلم na otázku, kdo je to největší uskupení (arab. السواد الأعظم as-sewádu l-a’zam), odpověděl: „Ten, kdo bude na tom, na čem jsem já i moji společníci, kdo nediskutuje o Boží víře a neprohlašuje nikoho z muwehhidů za nevěřícího kvůli hříchu, který mu je odpuštěn.[38] Hadís je odvržený kvůli Kesíru ibn Merwánovi, který je dle Ibn Ma’ína lhářem a nicotným vypravěčem odvržených hadísů.[39] S ním souhlasí an-Nesáí[40] a podle Abú Hátima se jeho hadísy mohou zapisovat, ale nelze je užít jako důkaz.[41] Podle Ibn Hibbána jsou hadísy tohoto vypravěče odvržené a není dovoleno je brát za důkaz, ani je přenášet dále, kromě kvůli poučení, že jsou odvržené.[42]
 
13. Hadísy připisované Anasovi رضي الله عنه, s dodatkem „a všechny vejdou do ráje, kromě az-zenádika[43].[44] Ten je uveden ve vícero podání, další je přes al-Abrada ibn Abí l-Ašrase, kde je jsou zindíkové vysvětleni jako kaderíje buď Prorokem,[45] nebo Anasem.[46] Podle Abú l-Feredže Ibnu l-Džewzího je hadís padělkem, který vymyslel al-Abrad, lhář a padělatel hadísů, od kterého jej následně přebírali jiní.[47] Podle al-‘Adžlúního byly do původně autentického hadísu vneseny dodatky „všechny vstoupí do ráje“ a „zenádika,“ které jej činí nepodloženým.[48] Ibn Tejmíjja o tomto hadísu prohlašuje: „Není ničím podložen, je to vymyšlený padělek a na tom se všichni učenci hadísů shodují.[49] Tento fakt možno podepřít ještě několika indiciemi. Předně, hadís odporuje všem ostatním podáním v této věci a zároveň jeho vypravěči jsou slabí. Slovo zindík není obsaženo v žádném textu Koránu a Sunny, jde o slovo nearabského, pravděpodobně perského původu, které arabština přejala až v době po prorocké misi Posla Božího Muhammeda صلى الله عليه و سلم, jak dokládá Ibn Tejmíjja.[50] Podle Ibn Hadžera je text i isnád hadísu hrubě poškozen a jeho věrohodný text možno sestavit jako „Má umma se rozdělí na sedmdesát tři skupiny a všechny vejdou do Ohně, kromě jediné.“ Někdo se zeptal: „A kdo je tato skupina?“ Prorok صلى الله عليه و سلم  odpověděl: „Ti, kteří jsou na tom, na čem jsem já a moji společníci dnes.“ Ibn Hadžer uvádí tento hadís jako příklad hadísu maklúb, tj. převráceného.[51]
 
14. Několik podání hovoří o osmdesáti dvou skupinách, na které se umma rozpadne.[52] Všechna se však uvádí přes slabé vypravěče Jezída ibn Abánu ar-Rikášího a Ahmeda ibn Abdurrahmána ibn Wehba. jejich text odporuje silnějším verzím. Ibn Hadžer uvádí, že as-Sadží o vzpomínaném Jezídovi uvedl, že chyboval a špatně si pamatoval. Ibn Hibbán nedovoloval přenášet jeho hadísy, leda kvůli poučení o jejich slabosti.[53] Navíc vypráví od Amra ibnu l-Hárisa, který je neznámý.[54] Ohledně jmenovaného Ahmeda ad-Dárekutní uvádí, že byl kritizován učenci hadísů, zejména co se týče vyprávění hadísů od jeho strýce ‘Ísá ibn Júnuse, mezi které patří i toto podání.[55]
 
Věrohodnost tohoto hadísu
 
Z přehledu nejrozšířenějších verzí tohoto hadísu vidíme, že jeho význam v nejobecnějším smyslu slova je v základu věrohodný, až na některé dodatky některých verzí. Všechna doložitelná přijatelná podání tento hadís zdvihají na stupeň věrohodnosti a přidávají mu na váze jakožto šarí’atskému důkazu. Některé verze jsou dokonce věrohodné samy o sobě. Autentický text hadísu by zněl: „Rozdělili se židé na sedmdesát jednu, nebo sedmdesát dvě skupiny, křesťané podobně jako oni a má umma se rozdělí na sedmdesát tři skupiny.“ K tomuto hadísu patří autentické dodatky „všechny vejdou do ohně, kromě jedné, a to je džemá‘a“ a „a to je as-sewádu l-a’zam.
Žádné další dodatky nejsou přeneseny autetickou cestou.
 
Dodatek „všechny vejdou do Ohně, kromě jediné, a to je džemá’a“ je přenesen různým stupněm autenticity v mnoha podáních, ve velké většině slabých, jejichž slabost však není příliš velká. Anasova verze je dokonce hasan, proto ji lze díky existenci tolika podpůrných vyprávění pozdvihnout na stupeň věrohodnosti sahíh.
Tento hadís přijali učenci této ummy a dokazují jím v otázkách, které se týkají věcí, na něž hadís odkazuje. Za autentický ve svém smyslu a podle některých svých podání považují tento hadís aš-Šátibí,[56] Ibn Tejmíjja, který prohlásil: „Toto je věrohodný hadís známý ve vícero verzích.[57] Al-Hákim poté, co ve svém Mustedreku uvádí různé přijatelné verze tohoto hadísu, říká: „Tyto verze jsou silnými důkazy pro kvalifikaci tohoto hadísu jako sahíh.“ Ibn Kesír v tefsíru 118. verše súry Húd říká, že množství různých podání tohoto hadísu se navzájem posiluje. Dále s nimi souhlasí aš-Šehrestání na začátku své knihy Milel we n-nihal, al-Irákí v Tachrídžu l-ihjá, Chatíb al-Baghdádí v knize al-Ferku bejne l-firak a Ibn Hadžer v Techrídžu l-Keššáf. Smysl tohoto  hadísu je přenesen tewáturem[58] podle názoru as-Sujútího[59] a al-Kuttáního.[60]
 
Al-Albání shrnuje: „Je naprosto jasné, že jde o věrohodný hadís, o tom není pochyb. Kvůli tomu jej používali ranní i pozdější učenci jako důkaz, do té míry, že al-Hákim na začátku své knihy Mustedrek napsal: „Toto je ohromný hadís o základech víry, není mi znám nikdo, kdo by tento hadís napadl, kromě několika jedinců, jejichž opozici v této otázce nemožno brát v potaz.[61]
 
Smysl tohoto hadísu je podpořen koránskými verši:
 
وَمَا تَفَرَّقُوا إِلا مِنْ بَعْدِ مَا جَاءَهُمُ الْعِلْمُ بَغْيًا بَيْنَهُمْ وَلَوْلا كَلِمَةٌ سَبَقَتْ مِنْ رَبِّكَ إِلَى أَجَلٍ مُسَمًّى لَقُضِيَ بَيْنَهُمْ وَإِنَّ الَّذِينَ أُورِثُوا الْكِتَابَ مِنْ بَعْدِهِمْ لَفِي شَكٍّ مِنْهُ مُرِيبٍ
A rozštěpily se národy předchozí teprve poté, co dostalo se jim vědění, kvůli vzájemné nevraživosti. A kdyby nebylo slova, jež již dříve přišlo od Pána o lhůtě stanovené, bylo by mezi nimi již rozsouzeno. A věru ti, kdož po nich Písmo zdědili, v hlubokých pochybnostech o něm byli. (Šúrá:14)
 
فَتَقَطَّعُوا أَمْرَهُمْ بَيْنَهُمْ زُبُرًا كُلُّ حِزْبٍ بِمَا لَدَيْهِمْ فَرِحُونَ
Však lidé se rozštěpili ve věci své na sekty a strana každá se radovala jen z toho, co jí bylo vlastní. (Mu´minún: 53)
 
إِنَّ الَّذِينَ فَرَّقُوا دِينَهُمْ وَكَانُوا شِيَعًا لَسْتَ مِنْهُمْ فِي شَيْءٍ
S těmi, kdož rozštěpili náboženství své a stali se sektáři, ty věru nemáš nic společného! (An’ám:159)
 
Námitka ohledně autenticity

Dodatek „a všechny vejdou do ohně kromě jedné“ údajně napadl Ibn Hazm jako neautentický, či padělaný[62] a na základě jeho kritiky Ibn Wezír,[63] aš-Šewkání a  al-Kewserí, z novějších učenců al-Kardáwí, aš-Šankítí a další.

Al-Albání tuto námitku podrobil důkladné analýze a dospěl k závěru, že se jedná o nejasnost. Samotná námitka není v originálech uváděných děl uvedena, zmínění kritici hadís jednou považují za neautentický (podle aš-Šewkáního) a jednou za vymyšlený (podle Ibn Wezíra), mezi čímž je propastný rozdíl. V samotném textu Ibn Hazmova díla al-Fisál, kde by se měla kritika nacházet, není vůbec uveden dokonce ani samotný hadís. I kdyby Ibn Hazm námitku ohledně autenticity tohoto dodatku skutečně vznesl, neobstála by proti velkému množství důkazů, že autentický je. Ibn Wezír navíc protiřečí sám sobě, když v jiné knize[64] označuje tento hadís ve verzi podle Mu’áwíjje za sahíh.[65]



[1] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 4/102; Abú Daúd, 4/198; Ibn Mádža v Sunenu, 2/480, jako sahíh; al-Hákim v Mustedreku, 1/128; ad-Dárímí v Sunenu, 2/241. Uvádějí ho dále al-Ádžurrí v aš-Šarí’a, hadís č. 18; Ibn Betta v al-Ibána, 1/119 a 2/108; a al-Lálikáí v Šarhu s-sunna, 1/23. Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja tento hadís v díle Mesáil, 2/83, ocenil jako známý sahíh hadís. S ním souhlasí aš-Šátibí v al-I’tisám, 3/38. Ibn Hadžer v Techrídžu l-Keššáf, str. 63, ocenil jeho isnád jako hasan. Viz al-Albání v Silsiletu ahádísi s-sahíha, 1/20, hadís č. 204.
[2] Tj. vyhovující na základě sebe sama, bez nutnosti podpůrných podání.
[3] Tento hadís uvádějí jako sahíh at-Tirmízí, Ibn Hibbán, al-Hákim, az-Zehebí. Zaznamenává jej i as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, 2/20. Jako hasan jej uvádí al-Irákí v Techrídžu ahádísi l-ihjá, 3/220; Ibn Hadžer v Techrídžu l-Keššáf, str. 63; Ibn Kesír v Tefsíru, 2/482 a Šu’ajb al-Arnáút v revizi Ibn Hibbánova Sahíhu, 15/126. Jako sahíh hadís známý z musnedů a sbírek sahíhů jej označuje Ibn Tejmíjja v Medžmú’u l-fetawá, 3/345.
[4] Tento hadís ocenili jako sahíh al-Hákim, az-Zehebí a Ibn Tejmíjja v Iktidáu siráti l-mustekím, 1/118. Jako hasan jej ocenil al-Irákí v Techrídžu ahádísi l-ihjá, 3/199, Ibn Hadžer v Techrídžu l-Keššáf, podání č. 63, a al-Albání v Silsiletu ahádísi s-sahíha, hadís č. 204.
[5] Nenáviděl a urážel ‘Alího a Prorokovu صلى الله عليه و سلم rodinu.
[6] Viz Resáilu we l-abhásu fí hadísi iftiráki l-umma, str. 64-68; al-Fisál fi l-milel we n-nihal, 3/248.
[7] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 1798; al-Albání v as-Sahíha, k podání č. 204, uvádí, že hadís je slabý, kvůli slabému vypravěči an-Numejrímu. Všichni ostatní vypravěči jsou spolehliví.
[8] Zaznamenal Ahmned v Musnedu, hadís č. 12070; al-Albání jej oceňuje jako dobrý na základě podpůrných podání. V tomto konkrétním isnádu se však nachází Ibn Lehía, který měl špatnou paměť a tento isnád je kvůli němu slabý. Všichni ostatní vypravěči jsou spolehliví.
[9] Zaznamenali jej Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3993; Ibn Abí Ásim, hadís č. 64; podle al-Albáního al-Busírí tento hadís ocenil jako sahíh. Al-Albání s ním souhlasí, ale dodává, že v tomto konkrétním isnádu se nachází Hišám ibn ‘Ammár, který je slabý. Všichni ostatní vypravěči jsou spolehliví.
[10] Zaznamenali Abú Ja’lá, hadís č. 3668; al-Ádžurrí v aš-Šarí’a, podání č. 16. Hadís ocenili jako slabý al-Hajsemí v Medžme’a, 7/257; Ibn Kesír v tefsíru verše Máida:66 a al-Albání v as-Sahíha, kvůli slabému Abú Ma’šerovi.
[11] Zaznamenal Abú Ja’lá, hadís č. 4127; Abdurrezzák v Musennefu, hadís č. 18674, jako merfú‘. Al-Hajsemí v al-Medžme’a, 6/226, uvádí, že tento konkrétní isnád je slabý kvůli Jezídovi ar-Rikkášímu. Všichni ostatní vypravěči jsou spolehliví.
[12] Zaznamenal at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 91; al-Hejsemí v al-Medžme’a uvádí, že v tomto konkrétním isnádu se nachází Abdulhamíd ibn Ibráhím, jenž je slabý a vedle něj i několik neznámých vypravěčů. Abdulhamíd byl podle Abú Hátima slabé paměti a hadís nezapisoval,viz Tehzíbu l-kemál, 16/407.
[13] Zaznamenali Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 992; Ibn Abí Ásim, hadís č. 63; at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 129. Al-Albání na jednom místě ocenil tento hadís jako sahíh a na jiném správně jako hasan.
[14] Zaznamenal Abdurrezák v Musennefu, hadís č. 18675. Jenže v tomto konkrétním isnádu Katáda vypráví od Abdulláha, od kterého hadísy neposlouchal, tj. řetězec je přerušen a toto konkrétní podání ve výsledku slabé.
[15] Zaznamenává jej al-Ádžurrí v aš-Šarí‘a, podání č. 17 a 18; al-Merwezí v as-Sunna, str. 55 a 56. V tomto konkrétním isnádu figuruje Músá ibn ‘Ubejda, kterého podle az-Zehebího v Mízánu, 4/213; Ahmed an-Nesáí a Ibn Me’ín ocenili jako velmi slabého vypravěče a isnád je proto velmi slabý.
[16] Zaznamenal at-Taberání v al-Awsetu, hadís č. 7202. V isnádu se nachází Abú Ghálib, kterého Jahjá ibn Ma’ín a skupina znalců isnádů považuje za věrohodného vypravěče, všichni ostatní jsou věrohodní. Toto podání je hasan. Viz al-Medžme’a, 7/258.
[17] Zaznamenal at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 8054; a Ahmed v Musnedu, 19/242 Jako dobrý je oceněn ve vydání Musnedu od nakladatelství ar-Risála. Hadís je hasan.
[18] Zaznamenal Ibn Abí Ásim v as-Sunna, str. 68. Al-Albání toto podání oceňuje jako slabé kvůli Kutnovi ibn Abdulláhovi, který je neznámý, všichni ostatní jsou spolehliví, kromě trochu slabšího Abú Táliba. Tento isnád je slabý.
[19] Zaznamenal at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 8053. Isnád je hasan.
[20] Zaznamenal ar-Taberání v al-Kebíru, hadís č, 8035; Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, hadís č. 12; al-Bejhekí v Sunenu, hadís č. 17254. Samotnou událost s cháridžovci zaznamenává Ahmed v Musnedu na třech oddělených místech, ovšem bez uvedení citace hadísu. Všichni vypravěči tohoto podání jsou spolehliví, isnád této verze je hasan. Viz al-Medžme’a, 6/234.
[21] Viz al-Albání v Zilelu l-dženna, 1/28.
[22] Zaznamenali jej at-Tirmizí v Sunenu, 2641; al-Hákim v Mustedreku, 1/128; al-Ádžurrí v aš-Šarí’a, str. 16; al-Lálikáí v as-Sunna, podání č. 147; al-Merwezí v as-Sunna, podání č. 62; Ibn Bettá v al-Ibána, 1/265; a Ibnu l-Džewzí v Telbísu Iblís, str.7.
[23] Kromě at-Tirmizího i al-Irákí v Techrídžu l-ihjá, 3/230; Ibn Tejmíjja v Medžmú’u l-fetawá, 3/345; al-Albání v Sahíhu l-Džámi‘, hadís č. 5343. Ibn Hadžer v Lisánu l-mízán, 6/56, smysl tohoto hadísu považuje za autenticky dochovaný.
[24] Al-Hákim v Mustedreku, 1/129; Sulejmán al-‘Ulwán v Ahádísu mutekellimu ‘alejhá, 1/17. Jako slabý jej uvádí i al-Albání v Techrídžu miškát, 1/61. Důvodem tohoto oslabení je vypravěč Abdurrahmán ibn Zijád al-Ifríkí, zbožný muž, ovšem slabší paměti. Jako slabého jej oceňují skoro všichni, počínaje Jahjá ibn Me’ínem, Jahjá ibn Sa’ídem, přes imáma Ahmeda, Ibn Hibbána a Ibn Hadžera v Tehzíbu t-tehzíb, 6/175.
[25] Zaznamenal at-Taberání v al-Awsetu, hadís č. 4886, a v as-Saghíru, 724; ad-Dijá´u l-Makdísí v al-Ahádísu l-muchtára, hadís č. 2733. V isnádu tohoto hadísu se nachází ‘Abdulláh ibn Sufján, o kterém al-‘Ukajlí říká, že jej není možno brát za autoritu v tom, co přenáší samostatně a čím se liší od jiných.
[26] Zaznamenal ho Ibn ‘Adí v al-Kámilu, 8/251, s poznámkou: „Řekl Ibn Hammád (ad-Dewlebí): „Toto si Nu’ajm ibn Hammád vymyslel.“ Zaznamenává jej i al-Chatíb v al-Fekíh we l-mutefekih, 1/179, a v Táríchu Baghgád, 13/307. Hadís je munker (odmítnutý), nemá základ a je podvržený.
[27] Arab. باطل, nicotný, falešný.
[28] Arab. لا أصل له lá asle lehu. Tj. neexistuje nic, čím by podání mohlo být podloženo.
[29] Džámi’u l-bejáni l-‘ilm, podání č. 1673, 1996 a 1997.
[30] Az-Zehebí uvádí, že podle Abú Daúda tento Nu’ajm vypráví okolo dvaceti nepodložených podání, viz Men tukellime fíhi we huwe muwessek, 1/184.
[31] Ibid., 2/891 a 2/1039.
[32] Viz al-Medchal, str. 207.
[33] Zaznamenal jej al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č. 445 a oceňuje jej jako slabý kvůli Kesíru ibn Abdulláhovi a dodává, že hadís nemožno brát jako důkaz. Uvádí jej i at-Taberání v al-Kebíru, 3/13 s tím, že je slabý kvůli Kesírovi. Toto podání je velmi slabé podle al-Hejsemího v al-Medžme’a, 7/260; al-Albáního v Zilálu l-dženna, 1/19.
[34] Irwáu l-ghalíl, 3/109.
[35] Takríbu t-tehzíb, 2/460.
[36] Zaznamenal Ibn Abí Ásim v as-Sunna, podání č. 995.
[37] Zilálu l-dženna, 2/203.
[38] At-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 7659; al-Ádžurí v aš-Šarí’a, str. 55; al-Hejsemí v al-Medžme’a, 7/259, uvádí, že v isnádu je Kesír ibn Merwán, který je velmi slabý.
[39] Táríchu Baghdád, 12/481.
[40] Ta’džílu l-menfa’a, 2/147.
[41] Al-Džerhu we t-ta’díl, 7/157
[42] Al-Medžrúhín, 2/255.
[43] Arab.  الزنادقةaz-zenádika, sg.الزنديق az-zindík, označují pokrytce, heretiky, lidi křivé víry.
[44] V tomto podání se nachází trojce slabých vypravěčů navazujících po sobě – Nu’ajm ibn Hammád, Jahjá ibn Jemám a Jásín ibn Zejját, nejhorší z nich. Al-Buchárí soudí, že jeho hadísy jsou odvrženy an-Nesáí a Ibn Džunejd jej považují za zavrženého vypravěče a Ibn Hibbán jej označuje za vypravěče vymyšlených hadísů. Podle al-Albáního je obviněn ze lži a pravděpodobně al-Abradův padělek ukradl.
[45] Zaznamenává jej al-‘Ukejlí v ad-Du’afá´, hadís č. 1782 a Ibnu l-Džewzí v al-Mewdú’át 1/267. Uvádí jej i al-Albání v ad-Da’ífa, 3/125. V isnádu se nachází Mu’áz ibn Jásín, který je neznámý a tím slabý. Jeho učitel al-Abrad je ještě horší. Podle az-Zehebího  a Ibn Chuzejmy je lhářem a padělatelem hadísů. Hadís je pravděpodobně vymyšleným padělkem.
[46] Al-Albání v Silsiletu d-da’ífa, 3/127, říká: „V senedu se nachází Osmán as-Sidžistání, Ibnu Chuzejma přísahal, že si vymýšlel hadísy o Prorokovi صلى الله عليه و سلم, stejně jako jeho šejch Hafs ibn Omar, o kterém al-‘Ukajlí v ad-Du’afá říká, že přenáší nicotné hadísy. Abú Hátim jej prohlašuje lhářem.“ Hadís je vymyšleným padělkem.
[47] Al-Mewdú’át, 1/268. Toto potvrzuje as-Sujútí v al-Álá, 1/128; Ibnu l-‘Irákí v Tenzíhu š-šarí’a, 1/310; aš-Šewkání v al-Fewáidu l-medžmú’a, str. 502.
[48] Kešfu l-chafá´, 1/309.
[49] Nazmu l-mutenásir, 1/47; Hadísu iftiráki l-umma, str. 28.
[50] Bughjetu l-murtad, str. 338.
[51] Lisánu l-mízán, 5/56.
[52] Zaznamenává je al-Chatíb v al-Fekíh we l-mutefekkih, 1/237. 435. Dodává, že i těch, kteří uvádějí i počet sedmdesát jedna skupina, je více a jsou silnější. Aš-Šátibí v al-I’tisámu, 2/190, o něm hovoří jako o nejzvláštnějším podání v této věci.
[53] Tehzíbu t-tehzíb, 11/311.
[54] Ibid., 8/13.
[55] Ibid., 1/55.
[56] Al-I’tisám, 1/430.
[57] V nevytištěném rukopise al-Mesáil, 2/83. Cituje ho al-Albání v Sahíhu, str. 204.
[58] Nejvěrohodnější způsob ústního podání. Tj. vypravěčů a cest, kterými se podání dochovalo, je tolik, že je vyloučena konspirace.
[59] Viz např. al-Munewí ve Fejdu l-kadír.
[60] Viz Nazmu l-mutenásiri mine l-hadísi l-mutewátir, 1/47.
[61] Viz Silsiletu ahádísi s-sahíha, 1/8.
[62] V díle al-Fisál, 3/138.
[63] Viz al-‘Awásim we l-kawásim.
[64] Jde o ar-Rewdu l-básimu fí z-zebbi ‘an sunneti Abí l-Kásim, hadís je zde uveden v pojednání o sahábech, které ší’ité odmítli i s jejich hadísy, v kapitole o hadísech od Mu’áwíjji, kde je doložen i podpůrnými podáními.
[65] Viz Silsiletu s-sahíha, k podání č. 1035.