Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu a všem, kteří ho následují až do soudného dne.
Rád bych nám všem připomenul, že Alláh nestvořil toto vše, co okolo sebe vidíme, jen tak pro nic za nic. Nestvořil celičký vesmír jen tak z rozmaru či pro zábavu. Alláh je čist a dalek něčeho takového! Naopak, On stvořil toto vše, co okolo sebe máme, pro pravdu a kvůli pravdě. Vznešený praví:
خَلَقَ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ بِالْحَقِّ ۚ تَعَالَىٰ عَمَّا يُشْرِكُونَ
On nebesa i zemi jako skutečnost stvořil a On vznešenější je než všechno, co k Němu přidružují. (Nahl: 3)
Samotný Alláh Sám Sebe zprošťuje od pomyšlení, že by celé toto stvoření, včetně lidí a džinů, stvořil bezúčelně či jen tak z prostého rozmaru:
وَمَا خَلَقْنَا السَّمَاءَ وَالْأَرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا بَاطِلًا ۚ ذَٰلِكَ ظَنُّ الَّذِينَ كَفَرُوا ۚ فَوَيْلٌ لِّلَّذِينَ كَفَرُوا مِنَ النَّارِ ﴿٢٧﴾ أَمْ نَجْعَلُ الَّذِينَ آمَنُوا وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ كَالْمُفْسِدِينَ فِي الْأَرْضِ أَمْ نَجْعَلُ الْمُتَّقِينَ كَالْفُجَّارِ
A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, jen pro nic za nic; to je jen domněnka nevěřících! Běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm pekelným! Máme snad postavit ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, na roveň s těmi, kdo pohoršení šíří na zemi? A máme bohabojné rovnými učinit s hříšníky? (Sád: 27-28)
Alláh jasně ukazuje, že takové pomyšlení či smýšlení náleží jen nevěřícím. To jen nevěřící si mohou myslet a věřit, že byly stvořeni jen tak pro nic za nic, z rozmaru a bezúčelně, že v tomto stvoření není účelu, moudrosti, nebo cíle. Proto to Alláh nazývá „domněnkou nevěřících.“ Tedy jen nevěřící si mohou dovolit věřit v takové falešné dogma a mít takto hříšné myšlenky na adresu Stvořitele a Pána všehomíra, všeho, co existuje. Následně Alláh varuje před takovým smýšlením, když říká: „Běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm pekelným.“
V jiném verši říká:
وَمَا خَلَقْنَا السَّمَاءَ وَالْأَرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا لَاعِبِينَ ﴿١٦﴾ لَوْ أَرَدْنَا أَن نَّتَّخِذَ لَهْوًا لَّاتَّخَذْنَاهُ مِن لَّدُنَّا إِن كُنَّا فَاعِلِينَ
My nebesa a zemi a vše, co je mezi nimi, jsme pro zábavu nestvořili; kdybychom se byli chtěli pobavit, našli bychom si zábavu u Sebe, kdybychom už tak učinit zamýšleli. (Anbijá´: 16-17)
V Koránu Alláh chválí Své bohabojné služebníky, ty, které On přichýlil k Sobě do Své blízkosti, ty, kteří jsou Stranou Boží, jedince obdařené zdravým smýšlením a nadané rozmyslem. Jedním z jejich nejvlastnějších rysů byla také schopnost přemýšlet a rozjímat nad stvořením nebes i země. Všichni z nich taktéž pevně věřili a dosvědčovali skutečnost, že Alláh stvořil vše toto s hlubokým účelem a nikoli jen tak pro zábavu.
إِنَّ فِي خَلْقِ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ وَاخْتِلَافِ اللَّيْلِ وَالنَّهَارِ لَآيَاتٍ لِّأُولِي الْأَلْبَابِ ﴿١٩٠﴾ الَّذِينَ يَذْكُرُونَ اللَّهَ قِيَامًا وَقُعُودًا وَعَلَىٰ جُنُوبِهِمْ وَيَتَفَكَّرُونَ فِي خَلْقِ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ رَبَّنَا مَا خَلَقْتَ هَٰذَا بَاطِلًا سُبْحَانَكَ فَقِنَا عَذَابَ النَّارِ
Věru ve stvoření nebes a země a ve střídání noci a dne je znamení pro lidi rozmyslem nadané, kteří vzývají Boha stojíce, sedíce i ležíce a kteří přemýšlejí o stvoření nebes a země a říkají: “Pane náš, Tys věru nestvořil toto vše pro nic za nic – sláva Tobě! Ušetři nás trestu ohně pekelného! (Áli’Imrán: 190-191)
Tedy všechna jmenovaná stvoření, včetně džinů a lidí, nebyla přivedena v existenci jen tak z rozmaru. Jejich zvolání „Pane náš, Tys věru nestvořil toto vše pro nic za nic – sláva Tobě“ znamená: „Pane náš, Ty jsi vznešenější nad cokoli, co je k Tobě přidružováno a my dosvědčujeme, že jsi zrovna takový a že jsi nic nestvořil jen tak.“ Prosba „Ušetři nás trestu ohně pekelného“ znamená jejich hledání ochrany u Alláha před mukami pekla tím, že opouští myšlenku, že by Alláh stvořil vše, co na světě existuje, bezúčelně. Toto je jeden z významných způsobů, jakými se k Alláhu utíkali o ochranu před Peklem ti nejzbožnější.
V tom tkví jedno ohromné tajemství, ke kterému je nutno upřít svou pozornost:
Toto je přesvědčení následovníků víry. Alláh stvořil celý svět pro daný účel. A toto přesvědčení se v mnohém odráží na činech věřících, na jejich chování, jejich mravnosti a jejich uctívání. Umožňuje to věřícím držet se dále od prázdných řečí, zábavy a falši, protože si uvědomují, že tyto věci popírají účel, ke kterému byl svět stvořen.
Současně přesvědčení popíračů víry o tom, že tento svět byl stvořen bezúčelně, se na jejích činech, mravnosti, chování či uctívání odráží taktéž. Díky svému přesvědčení touží jen po zábavě, která je pohlcuje a stahuje do prázdnoty do té míry, že jejich životy se podobají na životy zvířat, ba dokonce žijí ještě hůře!
Víra toho věřícího, který je pevně přesvědčen o účelnosti tohoto světa, ho vede k vynakládání toho největšího úsilí a maximální energie ke splnění tohoto účelu, o němž je přesvědčen, že je důvodem jeho existence. Stejně jako ten, kdo si myslí, že jeho existence žádný důvod nemá, je touto svou myšlenkou veden k nejkrutější zkáze na tomto i na onom světě.
Tím nejlepším způsobem ochrany před Ohněm není nic jiného, nežli neochvějné vědění, že Alláh nestvořil nic ve stvořeném světě bezúčelně. Naopak, stvořil nás pro Pravdu a kvůli Pravdě. To pro věřícího na oplátku znamená nutnost konat dobré skutky, uctívat Alláha a splnit či udělat cokoli, co ho k Němu může přiblížit.
Alláh poukázal na hříšné myšlenky nevěřících také v těchto svých slovech:
ذَٰلِكَ ظَنُّ الَّذِينَ كَفَرُوا ۚ فَوَيْلٌ لِّلَّذِينَ كَفَرُوا مِنَ النَّارِ
to je jen domněnka nevěřících! Běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm pekelným! (Sád: 27)
Alláh jim hrozí Pekelným ohněm v Den zmrtvýchvstání, do kterého vstoupí a ve kterém zůstanou navěky věků. V Soudný den vstoupí a okusí trestu, přijdou o všechny možnosti, jak se zachránit a už jim nezbyde sil. Alláh jim v tom momentu řekne:
أَفَحَسِبْتُمْ أَنَّمَا خَلَقْنَاكُمْ عَبَثًا وَأَنَّكُمْ إِلَيْنَا لَا تُرْجَعُونَ ﴿١١٥﴾ فَتَعَالَى اللَّهُ الْمَلِكُ الْحَقُّ ۖ لَا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ رَبُّ الْعَرْشِ الْكَرِيمِ
Domníváte se snad, že jsme vás stvořili jen bezúčelně a že k Nám nebudete navráceni? Nechť je povznesen Bůh, vládce skutečný! Není božstva kromě Něho, Pána trůnu vznešeného! (Mu´minún: 115-116)
Kdokoli zapřemýšlí nad kontextem těchto veršů ze súry Mu´minún (čes. Věřící, 23. v pořadí), uvědomí si, že Alláh takto promlouvá k obyvatelům Pekla, zatímco hoří a úpějí v jeho Ohni. Předtím totiž Alláh zmiňuje, v jakém stavu se budou v Soudný den nacházet různí lidé, když stanou před Pánem všeho, co existuje. Alláh je potom rozdělí na dvě skupiny – skupinu určenou pro Ráj a skupinu určenou pro Peklo. Alláh v tom okamžiku učiní každému jasné, ke které z těchto dvou skupin patří, jak uvádí v těchto velkolepých verších:
فَمَن ثَقُلَتْ مَوَازِينُهُ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الْمُفْلِحُونَ ﴿١٠٢﴾ وَمَنْ خَفَّتْ مَوَازِينُهُ فَأُولَٰئِكَ الَّذِينَ خَسِرُوا أَنفُسَهُمْ فِي جَهَنَّمَ خَالِدُونَ ﴿١٠٣﴾ تَلْفَحُ وُجُوهَهُمُ النَّارُ وَهُمْ فِيهَا كَالِحُونَ
أَلَمْ تَكُنْ آيَاتِي تُتْلَىٰ عَلَيْكُمْ فَكُنتُم بِهَا تُكَذِّبُونَ ﴿١٠٥﴾ قَالُوا رَبَّنَا غَلَبَتْ عَلَيْنَا شِقْوَتُنَا وَكُنَّا قَوْمًا ضَالِّينَ ﴿١٠٦﴾ رَبَّنَا أَخْرِجْنَا مِنْهَا فَإِنْ عُدْنَا فَإِنَّا ظَالِمُونَ ﴿١٠٧﴾ قَالَ اخْسَئُوا فِيهَا وَلَا تُكَلِّمُونِ ﴿١٠٨﴾ إِنَّهُ كَانَ فَرِيقٌ مِّنْ عِبَادِي يَقُولُونَ رَبَّنَا آمَنَّا فَاغْفِرْ لَنَا وَارْحَمْنَا وَأَنتَ خَيْرُ الرَّاحِمِينَ ﴿١٠٩﴾ فَاتَّخَذْتُمُوهُمْ سِخْرِيًّا حَتَّىٰ أَنسَوْكُمْ ذِكْرِي وَكُنتُم مِّنْهُمْ تَضْحَكُونَ ﴿١١٠﴾ إِنِّي جَزَيْتُهُمُ الْيَوْمَ بِمَا صَبَرُوا أَنَّهُمْ هُمُ الْفَائِزُونَ
A až bude zatroubeno na pozoun, v ten den mezi nimi nebude platit rodokmen a nebudou se vzájemně vyptávat. Ti, jejichž váha bude těžká, ti věru budou blažení, ale ti, jejichž váha bude lehká, ti sami sobě ztrátu způsobili a budou v pekle nesmrtelní, jejich tváře bude oheň ošlehávat a oni zuby budou skřípat. „Což vám nebyla Má znamení zvěstována? Vy však jste je za lživá prohlásili!“ Řeknou: „Pane náš, přemohla nás naše nešťastná povaha a stali jsme se lidmi bloudícími. Pane náš, vyveď nás odsud, a jestliže to budeme na zemi opakovat, pak vskutku budeme nespravedliví.“ I řekne Bůh: „Zahnáni buďtež do něho a nemluvte na Mne! Vždyť věru jedna část služebníků Mých hovořila: ,Pane náš, uvěřili jsme, odpusť nám a slituj se nad námi, neboť Tys nejlepší ze slitovníků!’ A vy jste si z nich posměšky tropili, takže jste na Mé připomenutí zapomněli a ještě jste se jim smáli. Dnes však Já odměňuji věřící za to, co vytrpěli, a oni dnes úspěchu dosáhli.“ (Mu´minún: 101-111)
Alláh se pak obrátí na obyvatele pekelného Ohně slovy:
قَالَ كَمْ لَبِثْتُمْ فِي الْأَرْضِ عَدَدَ سِنِينَ ﴿١١٢﴾ قَالُوا لَبِثْنَا يَوْمًا أَوْ بَعْضَ يَوْمٍ فَاسْأَلِ الْعَادِّينَ
A pak se Bůh otáže: „Jaký počet let jste na zemi setrvali?“ Odpovědi: „Setrvali jsme tam den či jeho část. Zeptej se těch, kdož počítat umějí!“ (Mu´minún: 112-113)
Tedy ptejte se andělů, kteří počítali, kolik jste na zemi strávili let, dní a hodin, těch, kteří zapisovali vaše skutky. Zeptejte se jich, co jste na tomto světě vykonali.
Dále je řečeno:
قَالَ إِن لَّبِثْتُمْ إِلَّا قَلِيلًا ۖ لَّوْ أَنَّكُمْ كُنتُمْ تَعْلَمُونَ ﴿١١٤﴾ أَفَحَسِبْتُمْ أَنَّمَا خَلَقْنَاكُمْ عَبَثًا وَأَنَّكُمْ إِلَيْنَا لَا تُرْجَعُونَ
I odpoví: „Setrvali jste tam pouze dobu nepatrnou, ach, kéž byste byli věděli! Domníváte se snad, že jsme vás stvořili jen bezúčelně a že k Nám nebudete navráceni?“ (Mu´minún: 114-115)
Toto Alláh řekne obyvatelům Ohně, když okusí jeho žár: „Myslíte si, že jsem vás stvořil pro zábavu?!“ Tedy bez účelu a záměru. Je to to, co si myslíte o Pánu všeho, co existuje?! Že celé toto Své stvoření, všechny tvory, kteří obývají vesmír, stvořil jen tak z žertu, pro nic za nic, bez jakékoli moudrosti anebo cíle?! Toto je výklad, který k výše citovaným veršům poskytli učenci výkladu Koránu.
Podle další možné interpretace to v důsledku znamená: Myslíte si, že jste byli stvořeni jen tak pro zábavu, tedy abyste se na tomto světě oddávali zábavě a zahálce?! Opravdu si myslíte, že vás Alláh stvořil k tomuto účelu?!
Dále místě Alláh o Sobě říká:
فَتَعَالَى اللَّهُ الْمَلِكُ الْحَقُّ ۖ لَا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ رَبُّ الْعَرْشِ الْكَرِيمِ
Nechť je povznesen Bůh, vládce skutečný! Není božstva kromě Něho, Pána trůnu vznešeného! (Mu´minún: 116)
Tj. On je Čist jakéhokoli nedostatku a omnoho vznešenější, nežli toto, co mu připisují. Boží jména Vládce a Skutečný patří ke vznešeným Božím přívlastkům. Znamenají, že On je Ten, o Jehož existenci, podstatě, přívlastcích a vlastnostech není nejmenších pochyb. On je ten, kdo je v pravdě uctíván a vedle Nějž neexistuje nikdo další hodný uctívání, kdo by měl nárok, aby mu lidé sloužili jako božstvu. On je Pravda, Jeho přívlastky a vlastnosti jsou pravdivé, Jeho činy a slova jsou pravdou, Jeho víra a Jeho Zákon je pravdou, cokoli o čem Jeho stvoření byla zpravena ohledně Něho je pravdou. Jeho hrozby jsou pravdou a pravdou je i setkání s Ním.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم začínal své noční modlitby potvrzováním a zdůrazňováním právě takových významů. V hadísu od Ibn ‘Abbáse رضي الله عنها říká: „Když Posel Boží stanul k nočním modlitbám (arab. التهجد at-tehedždžud), říkával:
اللَّهُمَّ لَكَ الْحَمْدُ أَنْتَ قَيِّمُ السَّمَوَاتِ وَالأَرْضِ وَمَنْ فِيهِنَّ وَلَكَ الْحَمْدُ، لَكَ مُلْكُ السَّمَوَاتِ وَالأَرْضِ وَمَنْ فِيهِنَّ، وَلَكَ الْحَمْدُ أَنْتَ نُورُ السَّمَوَاتِ وَالأَرْضِ، وَلَكَ الْحَمْدُ أَنْتَ الْحَقُّ، وَوَعْدُكَ الْحَقُّ، وَلِقَاؤُكَ حَقٌّ، وَقَوْلُكَ حَقٌّ، وَالْجَنَّةُ حَقٌّ، وَالنَّارُ حَقٌّ، وَالنَّبِيُّونَ حَقٌّ، وَمُحَمَّدٌ صلى الله عليه وسلم حَقٌّ، وَالسَّاعَةُ حَقٌّ، اللَّهُمَّ لَكَ أَسْلَمْتُ، وَبِكَ آمَنْتُ وَعَلَيْكَ تَوَكَّلْتُ، وَإِلَيْكَ أَنَبْتُ، وَبِكَ خَاصَمْتُ، وَإِلَيْكَ حَاكَمْتُ، فَاغْفِرْ لِي مَا قَدَّمْتُ وَمَا أَخَّرْتُ، وَمَا أَسْرَرْتُ وَمَا أَعْلَنْتُ، أَنْتَ الْمُقَدِّمُ وَأَنْتَ الْمُؤَخِّرُ، لاَ إِلَهَ إِلاَّ أَنْتَ ـ أَوْ لاَ إِلَهَ غَيْرُكَ
„Ó Alláhu, všechna chvála Tobě, Ty jsi světlem nebes i země a všechna chvála náleží jedině Tobě. Ty jsi Udržovatel nebes i země. Všechna chvála náleží jedině Tobě, Ty jsi Pánem nebes i země a všeho na nich. Ty jsi pravdivý, Tvůj slib je pravdivý, Tvé slovo je pravdivé, setkání s tebou je pravdivé, Ráj je pravdou, Peklo je pravdou, všichni proroci jsou pravdou a nástup Hodiny je taktéž pravdou. Ó Bože, kořím se před Tebou, věřím v Tebe, k Tobě se upínám, k Tobě se kaji, pro Tebe bojuji a dle Tvých rozkazů vládnu. Odpusť mi proto mé minulé i budoucí hříchy, hříchy, které jsem vykonal veřejně i ty, které jsem vykonal ve skrytu. Jedině Tebe já uctívám a nic nemá nárok být uctíváno vedle Tebe.“ 1
Opakem pravdy je pouze lež a lež je právě nejpřiléhavějším popisem čehokoli, co se uctívá mimo Alláha, neboť On pravil:
ذَٰلِكَ بِأَنَّ اللَّهَ هُوَ الْحَقُّ وَأَنَّ مَا يَدْعُونَ مِن دُونِهِ هُوَ الْبَاطِلُ وَأَنَّ اللَّهَ هُوَ الْعَلِيُّ الْكَبِيرُ
A je to proto, že Bůh je pravda a že to, co je místo Něho vzýváno, je nicotné a Bůh věru je vznešený, veliký. (Hadždž: 62)
Toto bylo stejně tak potvrzeno v Koránu ještě i na dalším místě, kde Alláh praví:
أَيَحْسَبُ الْإِنسَانُ أَن يُتْرَكَ سُدًى
Myslí si člověk snad, že sám sobě bude zůstaven? (Kijáma: 36)
Což si tedy myslí, že ho Alláh ponechal jen tak?! Zůstavení sám sobě se vykládá jako zanechání bez příkazů a zákazů. Také se vykládá jako bezúčelnost.
Ibn Kesír ohledně tohoto verše uvádí:
„Verš jasně spojuje oba významy. To znamená, že člověk nebyl na tomto světě ponechán jen tak napospas sám sobě, aniž by mu nebylo něco přikazováno a zakazováno. A zrovna tak nebude ponechán sám sobě ani v hrobě, aniž by byl vzkřísen. V tomto životě naopak člověk dostává mnoho příkazů a zákazů a na světě onom pak bude znovu navrácen k Alláhu a umístěn do svého konečného příbytku věčného budoucího života.”2
Alláh lidstvo vzkřísí v Den Soudu. Každý člověk stane před svým Pánem, Pánem všeho, co existuje. Alláh pak odmění ty, kteří konali dobré skutky tou nejlepší a nejdokonalejší odměnou, jakož i potrestá ty, kteří se dopouštěli skutků špatných, za jejich zlo. Pán všeho, co existuje, rozdělí mezi těmi, kteří konali dobro a těmi, kteří konali zlo, mezi zbožnými a zkaženými, mezi poslušnými a neposlušnými.
أَمْ نَجْعَلُ الَّذِينَ آمَنُوا وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ كَالْمُفْسِدِينَ فِي الْأَرْضِ أَمْ نَجْعَلُ الْمُتَّقِينَ كَالْفُجَّارِ
Máme snad postavit ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, na roveň s těmi, kdo pohoršení šíří na zemi? A máme bohabojné rovnými učinit s hříšníky? (Sád: 28)
Toto se v žádném případě nestane, protože Pán je zcela čist jakékoli podoby nespravedlnosti.
Toto jsou znamení a příklady v Knize Boží. Probouzejí srdce lidí a vnášejí do nich světlo správného pochopení. Jsou varovným kázáním pro lhostejné, připomínkou pro věřící a osvětou pro nevědomé. Jasně ukazují na nezměrnou realitu, které si musí být neustále přítomna v mysli každého člověka, aby jeho dny a hodiny neubíhali jen tak naprázdno a bezúčelně. Protože jsme, jakožto lidé, nebyli stvořeni jen tak pro nic za nic, jen tak z pouhého rozmaru. Nebyli jsme stvořeni z žertu a máme účel své existence.
Ibn Abí Hátim uvádí od jednoho muže z rodiny Sa’ída ibnu l-Aws, že Omar ibn ‘Abdil’azíz ve svém posledním kázání chválil Alláha a potom pravil:
„Nebyli jsme stvořeni jen tak, ani nebudeme ponecháni bez účelu. Naopak, každý z vás má určený čas, kdy se navrátí k Alláhu a On vás bude soudit. Zkažený a ztroskotalý bude ten, kdo opustí Boží Milost a komu bude upřena zahrada Ráje o šíři nebes i země.
Věz, že zítra bude v bezpečí každý, kdo byl dnes bohabojný a měl se na pozoru, kdo prodal tento pomíjivý svět a to, co mu z něj zbylo, ono málo za hodně, aby za svou bázeň nakoupil své bezpečí na světě onom.
Což nevidíte, že kráčíte mezi lůny mrtvých, aby vás potom ti, co po vás zůstanou, odnesli za nimi a vše, co máte, se navrátí k Nejlepšímu z dědiců?
Každý den vyprovázíte ty, kteří se právě navracejí ke Vznešenému Alláhu. Trávíte čas s těmi, kteří se záhy ocitnou v temné díře v zemi, v nitru holé a ponuré jámy, v odloučení od svých milovaných, zahrnuti špínou, čelíce zúčtování za vlastní činy.
Pak už závisí jen na jejich skutcích, nemůže jim prospět nic, co po sobě zanechali, ničím se nemohou vykoupit. Proto se bojte Alláha dříve, než nadejde váš čas a přijde si pro vás smrt. A to je vše, co jsem chtěl říci.“
Potom Omar pozdvihl cíp svého oděvu přes svou tvář a plakal tolik, že rozplakal všechny okolo sebe.“3