Povinnost druhá: Láska k Božímu příkazu
Šejch Muhammed ibn ‘Abdilwehháb at-Temímí pravil:
„Povinností je milovat to, co Alláh zjevil a nenávidět to, co On nenávidí.
Alláh řekl:
ذَٰلِكَ بِأَنَّهُمْ كَرِهُوا مَا أَنزَلَ اللَّهُ فَأَحْبَطَ أَعْمَالَهُمْ
„A to proto, že nenáviděli to, co seslal Bůh, a marné bude jejich konání.“ (Muhammed: 9)
Většina lidstva nemá ráda Proroka صلى الله عليه وسلم, přímo ho nenávidí, stejně jako to, co nám kázal, dokonce i když vědí, že to byl Alláh, kdo zjevil dané příkazy lidstvu.“1
Druhou povinností každého tváří v tvář jakémukoli Božímu příkazu je vsadit do svého srdce bezmeznou lásku k tomuto příkazu. Taková láska pak popohání k dobrému a zve k různým ctnostem.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
ألا وإنَّ في الجسَدِ مُضغةً إذا صلُحَتْ صلُحَ الجسَدُ كلُّهُ وإذا فسَدَت فسَدَ الجسَدُ كلُّهُ ألا وَهيَ القَلبُ
„Zdaž není v těle kousek masa, jenž pokud bude v pořádku, bude v pořádku i celé tělo a pokud nebude v pořádku, nebude v pořádku ani zbytek těla? A zdaž tím kouskem v těle není srdce?”2
Z tohoto důvodu je pro každého muslima nesmírně důležité vázat své srdce v každém okamžiku láskou k Alláhu a Jeho Poslu صلى الله عليه وسلم, stejně jako láskou k Božímu Zákonu. Muslim musí pracovat na posilování této víry ve svém srdci natolik, že se tato láska přetaví v jeho osobní lásku k modlitbě, půstu, zbožnosti, péči o vztahy mezi příbuznými v rámci rodiny, lásku k dokonalosti, pravdymilovnosti a samozřejmě také v odpor vůči čemukoli zakázanému, hříchům, prostopášnosti apod.
Podmínky lidstva se napraví, pokud budeme milovat kvůli Bohu a nenávidět kvůli Bohu, tak jak řekl Prorok صلى الله عليه وسلم:
مَنْ أَحَبَّ لِلَّهِ وَأَبْغَضَ لِلَّهِ وَأَعْطَى لِلَّهِ وَمَنَعَ لِلَّهِ فَقَدِ اسْتَكْمَلَ الإِيمَانَ
„Pokud někdo miluje kvůli Alláhu, cítí nevoli kvůli Alláhu, kvlli Alláha poskytuje a kvůli Alláhu odpírá, takový dosáhl dokonalosti víry.“3
Taktéž řekl:
أوثقُ عُرى الإيمانِ الحبُّ في اللَّهِ والبغضُ في اللَّهِ
„Nejpevnějším poutem víry je kvůli Alláhu milovat a kvůli Alláhu si ošklivit.“4
Právě z tohoto důvodu musí každý muslim posilovat svou lásku k Alláhu, Jeho Poslu صلى الله عليه وسلم a k Božímu Zákonu. Muslim se také musí snažit využít všech cest, které vedou k nárůstu této lásky v jeho srdci. Musí svědomitě pracovat na odstranění všeho, co růstu této lásky brání, na zbavení se všeho, co vede k neduhům srdce a jeho chorobám, jako jsou rozmanité druhy nízkých tužeb a pochybností.
Srdce přicházejí na zcestí a upadají do chorobných stavů natolik, že již nejsou schopna přijmout nic dobrého. A děje se tak jedině proto, že nejsou potěšena a nenalézají štěstí v tom, co je jim zmiňováno. Ba dokonce vůči tomu cítí trpkost. Nicméně jsou-li v témže okamžiku vyzvána k bludu, přijímají jej, uchylují se k němu a těší se na okamžik, kdy mohou zhřešit. Toto se stává díky zkaženému srdci odchýlenému od správné cesty.
Alláh cituje prosbu věřících obdařených širokými obzory:
رَبَّنَا لَا تُزِغْ قُلُوبَنَا بَعْدَ إِذْ هَدَيْتَنَا وَهَبْ لَنَا مِن لَّدُنكَ رَحْمَةً ۚ إِنَّكَ أَنتَ الْوَهَّابُ
„Pane náš, nedej odchýlit se srdcím našim poté, cos uvedl nás na cestu správnou, daruj nám milost, jež od Tebe vychází, vždyť Tys věru dárce největší.“ (Áli ‘Imrán: 8)
Z tohoto důvodu musí každý Boží služebník usilovat ve výchově svého srdce k lásce vůči Alláhu, Jeho náboženství, Jeho Zákonu a Jeho příkazům. Je-li tato láska přítomna, pak se i stav celého lidstva změní k lepšímu.
Jedna z nejčastěji opakovaných proseb Posla Božího صلى الله عليه وسلم zněla:
أسألك حبك و حب من يحبك و حب عمل يقرب إلى حبك
„Prosím Tě o lásku Tvou i lásku toho, koho Ty miluješ, jakož i lásku ke každému činu, který mne přiblíží k Tvé lásce.“5
Muslim by se měl touto prosbou obracet k Alláhu po celý svůj život. Musí se také vynasnažit v tom směru, že neponechá nevyužitý žádný ze způsobů vedoucích k posílení jeho lásky vůči Alláhu, Jeho Poslu صلى الله عليه وسلم a Jeho náboženství v jeho srdci. Protože pokud srdce cítí lásku vůči dobru, člověk si o to více přeje přijmout dobro. O to více je pak pro něj snazší dobro konat a šířit ve svém životě. Od každého služebníka Božího se pak žádá, aby miloval ty činy, které ústí v Boží blízkost a Boží lásku.
V jednom z hadísů Posel Boží صلى الله عليه وسلم zmiňuje, že Alláh pravil:
وَمَا تَقَرَّبَ إلَيَّ عَبْدِي بِشَيْءٍ أَحَبَّ إلَيَّ مِمَّا افْتَرَضْتُهُ عَلَيْهِ، وَلَا يَزَالُ عَبْدِي يَتَقَرَّبُ إلَيَّ بِالنَّوَافِلِ حَتَّى أُحِبَّهُ، فَإِذَا أَحْبَبْتُهُ كُنْت سَمْعَهُ الَّذِي يَسْمَعُ بِهِ، وَبَصَرَهُ الَّذِي يُبْصِرُ بِهِ، وَيَدَهُ الَّتِي يَبْطِشُ بِهَا، وَرِجْلَهُ الَّتِي يَمْشِي بِهَا، وَلَئِنْ سَأَلَنِي لَأُعْطِيَنَّهُ، وَلَئِنْ اسْتَعَاذَنِي لَأُعِيذَنَّهُ
„Můj služebník se ke Mně ničím nemůže přiblížit více, nežli tím, co je mi nejmilejší. A nejmilejší je pro mne to, co jsem mu stanovil za povinnost. A Můj služebník se ke Mně nepřestane přibližovat dobrovolnými zbožnými činy, dokud si ho nezamiluji. A když si ho zamiluji, stanu se jeho sluchem, kterým slyší, jeho zrakem, kterým vidí, jeho rukou, kterou uchopuje i jeho nohou, kterou kráčí. Když Mne pak o něco poprosí, Já mu to věru též poskytnu. A když Mne požádá o ochranu, věru ho také ochráním.“6
V této části věnujme taktéž pozornost příčinám, které nezbytně vedou k lásce vůči Alláhovi. Těchto příčin je podle Ibnu l-Kajjima al-Džewzíji7 deset:
- Recitovat Vznešený Korán s hlubokým rozjímáním nad jeho významem, aby člověk pochopil, co mu Alláh chce sdělit ve verších, které právě recituje a které se právě snaží naučit zpaměti.
- Hledat blízkost Alláha prostřednictvím dobrovolných činů následujících po povinných činech. Tyto činy vezmou Božího služebníka ze stupně Boží obliby ke stupni Boží přímé lásky.
- Stále si Alláha připomínat jazykem, srdcem, činy i vnitřním stavem. Člověku se dostane právě tolik Boží lásky, kolik moc dotyčný vzpomíná Alláha.
- Upřednostňovat to, co má rád On, před tím, co máte rádi vy, v dobách, kdy vás rozmary a tužby překonávají. Hledat a usilovat o to, co má rád On, byť to zrovna není v daném okamžiku nejsnadnější.
- Studovat Boží překrásná jména a vznešené atributy a získat tak možnost kráčet bujnými sady této nauky, protože kdokoli zná Alláha Jeho jmény, atributy a činy, bude Alláha určitě milovat. Právě proto popírači Božích překrásných jmen a vznešených atributů (arab. المعطلة al-mu’attila), obdoby faraonů a sektáři odstřihli sami sebe od Boží lásky. Přehradili totiž právě tuto cestu vedoucí k Milovanému Alláhu.
- Spatřit Jeho dobrotu, dobročinnost a zjevné a nezjevné požehnání a milosti, protože to jsou důvody pro Jeho lásku.
- Mít srdce úplně zlomené a odevzdaně vlát mezi Rukama Všemohoucího Boha; to by se dalo vysvětlit pouze slovy – zlomené srdce znamená být vůči Alláhu zcela pokorný. Toto je ten nejzázračnější ze všech způsobů získání Boží lásky.
- Osamět s Ním v době Jeho sestupu (tj. v poslední třetině noci), rozmlouvat s Ním, opakovat Jeho slova z Koránu, spočinout svým srdcem mezi Jeho Rukama a chovat se tak, abych Mu projevil naprostou oddanost a činil k Němu upřímné pokání.
- Sedávat jen s těmi, kdo skutečně milují Alláha a vybírat to nejlepší z jejich výroků, jako je vybírat to nejlepší z ovoce, a nemluvit, kromě případů, kdy je mluvení lepší než mlčení a vede ke zlepšení vašeho postavení u Alláha a prospěchu pro ostatní lidi.
- Odvrhnout a upozadit vše, co bývá hradbou mezi srdcem člověka na straně jedné a Alláhem na straně druhé.
Toto je deset důvodů vedoucích k prohloubení naší lásky vůči Alláhu, které mají následně za důsledek také Boží lásku vůči nám.
Dále šejch zmiňuje nenávist a nevoli vůči tomu, co Alláh nemiluje, nenávidí a vůči čemu má odpor.
Kdo by naopak nenáviděl či cítil odpor vůči čemukoli, co Alláh zjevil, ten by popřel svou víru, neboť Alláh také zjevil:
ذَٰلِكَ بِأَنَّهُمْ كَرِهُوا مَا أَنزَلَ اللَّهُ فَأَحْبَطَ أَعْمَالَهُمْ
„A to proto, že nenáviděli to, co seslal Bůh, a marné bude jejich konání.“ (Muhammed: 9)
Nenávist a odpor vůči Božímu náboženství či vůči čemukoli, co Alláh pro Své služebníky uzákonil, tímto ruší a zneplatňuje dobré činy.
Šejchova slova o tom, že „většina lidí nenávidí Posla Božího صلى الله عليه وسلم“ znamenají, že srdce většiny lidí nejsou obdařena opravdovou a ryzí láskou k Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم, která by je vedla k jeho skutečně pečlivému následování a ubírání se jím vytýčenou cestou.
Vznešený Alláh pravil:
قُلْ إِن كُنتُمْ تُحِبُّونَ اللَّهَ فَاتَّبِعُونِي يُحْبِبْكُمُ اللَّهُ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَاللَّهُ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
„Rci: “Milujete-li Boha, pak mne následujte a Bůh vás za to bude milovat a odpustí vám viny vaše, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.“ (Áli ‘Imrán: 31)
Jeden ze zbožných předků pravil:
ليس الشأن أن تحِب و لكن الشأن أن تحَب
„Nejde o to, zda miluješ ty, ale především o to, zda jsi ty sám milován!”8
Tj. Nejde o to, zda si ty sám nárokuješ své tvrzení, že miluješ Alláha, ale především jde o to, zda Alláh miluje tebe. Skutečnou lásku si totiž nelze nárokovat a vysloužit pouhým osobním tvrzením.
Právě z tohoto důvodu bylo také řečeno:
تعصي الله و أنت تزعم حبه
هذا لعمري في القياس شنيع
لو كان حبك صادقا لأطعته
ان المحب لمن أحب مطيع
„Že Boha miluješ, soudíš, byť jsi vůči Němu vzpurným?
Jak jen otřesný je takový úsudek!
Pokud by tvá láska byla ryzí, býval bys poslušným,
neboť poslušnost k milovanému vlastní je milujícím.“
Úspěch se jen u Boha nachází a jen k Němu se o pomoc obracíme!
Autor: ‘Abdurrezzák al-Bedr
Zdroj: Wádžibuná nahwe má amerana ´lláhu bih
Překlad: Adam Šlerka a Alí Větrovec
- Zdroj šejchových slov byl uveden v prvním díle seriálu, viz https://www.e-islam.cz/sejch-abdurrezak-al-bedr-vysvetleni-povinnosti-sluzebnika-vuci-bozimu-prikazu-dil-i/
- Muttefekun ‘alejhi. Od Nu’mána ibn Bešíra رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 52; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1599.
- Od Abú Umámy al-Báhilího رضي الله عنه zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4681; a at-Taberání v al-Awsatu, hadís č. 7613. Jako sahíh li-ghajrihi ho ocenil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 380.
- Od Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 18524; at-Tajálisí v Musnedu, hadís č. 783; al-Búsírí v Ittiháfu chajri l-mihra, 1/95; a další. Jako sahíh na základě všech dostupných podání ho ocenil al-Albání v an-Nasíha, hadís č. 240. Přes al-Beghawího s odvolávkou na dílo Šerhu s-sunna ho uvádí i al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 998.
- Od Mu’áze ibn Džebela رضي الله عنه zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3235 jako hasan sahíh.
- Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6502.
- Příčiny jsou tímto způsobem uvedeny v Ibnu l-Kajjimově díle Medáridžu Sálikín, 3/19.
- Viz Tejsír Ibn Kesír, 2/32.