Povinnost pátá: upřímné a správné vykonání příkazu
Šejch Muhammed ibn ‘Abdilwehháb at-Temímí konstatuje, že „je mnoho lidí, kteří konají dobré skutky, ale konají je neupřímně. A mnoho lidí je koná sice upřímně, ale provádí je špatně (tj. nedodržuje postup stanovený Prorokovou صلى الله عليه وسلم Sunnou).“
Poté, co služebník pochopí příkaz, který je mu uložen, cítí ve svém srdci lásku a rozhodnost ho vykonat a poté, co přejde od slov a pocitů k činům, měl by si dát pozor, zda své dobré skutky upřímně, skutečně jen pro Alláha.
Pokud je čin neupřímný, nebude Bohem přijmut, byť by takových činů bylo tolik mnoho, kolik se jen chce, jak říká Alláh v hadísu kudsí:
أنا أغْنى الشُّرَكاءِ عَنِ الشِّرْكِ، مَن عَمِلَ عَمَلًا أشْرَكَ فيه مَعِي غيرِي، تَرَكْتُهُ وشِرْكَهُ
„Já jsem ten, kdo je nejvíce oproštěn od toho, abych měl společníky. Kdo udělá něco a přidruží ve svém úmyslu ke Mně někoho dalšího, odvrhnu jak jeho čin, tak i jeho přidružování.“1
Zároveň by měl pamatovat na správné provedení svých činů, podle sunny Proroka صلى الله عليه وسلم, protože pokud není čin vykonán podle sunny, také nebude přijat, jak řekl Prorok صلى الله عليه وسلم:
مَن عَمِلَ عَمَلًا ليسَ عليه أمْرُنا فَهو رَدٌّ
„Kdo vykoná čin tak, jak jsme ho nepřikázali, takový čin bude odmítnut.“2
Proto čin nebude přijat, dokud nebude jednak vykonán naprosto upřímně a čistě a jen pro Alláha, se záměrem uctívat prostřednictvím tohoto činu pouze Jeho, a jednak dokud nebude plně v souladu s vedením Posla Božího صلى الله عليه وسلم. Jen tehdy se čin stává dobrým a přijatým u Alláha.
Vznešený Alláh praví:
الَّذِي خَلَقَ الْمَوْتَ وَالْحَيَاةَ لِيَبْلُوَكُمْ أَيُّكُمْ أَحْسَنُ عَمَلًا ۚ وَهُوَ الْعَزِيزُ الْغَفُورُ
„jenž stvořil smrt i život, aby vyzkoušel, kdo z vás bude v skutcích nejlepší – a On mocný je i odpouštějící“ (Mulk: 2)
Podle al-Fudajla ibn ‘Ijjáda Boží slova „aby vyzkoušel, kdo z vás bude v skutcích nejlepší“ znamenají „čí skutky jsou nejupřímněji vykonané a nejsprávněji provedené.“
Jeho učedníci se ho zeptali: „Abú ‘Alí, co toto znamená?“
Odpověděl jim: „Pokud je čin upřímně vykonán, avšak není proveden správně, nemůže být přijat. Pokud je proveden správně, ale není vykonán upřímně, také nemůže být přijat. Čin může být přijat jedině tehdy, až bude jak vykonán naprosto upřímně, tak i proveden naprosto správně podle učení Sunny.“3
Autor: ‘Abdurrezzák al-Bedr
Zdroj: Wádžibuná nahwe má amerana ´lláhu bih
Překlad: Adam Šlerka a Alí Větrovec