Může být muslim vegetariánem?

Islám a Zákon, který přináší, je v plném souladu s přirozeností člověka a odmítá vše, co se této přirozenosti příčí.

Člověk je, přírodovědecky vzato, všežravec, čemuž odpovídá jak anatomie jeho vnitřních orgánů, tak i stavba jeho chrupu. Proto konzumuje jak potravu rostlinného, tak i živočišného původu.

Tento fakt dokumentuje i Korán, když pochválil maso jako výtečný dar Boží.

O rybách a plodech moře Alláh praví:

On je ten, jenž podmanil vám moře, abyste z něho mohli maso čerstvé jíst (Nahl:14, přibližný překlad významu)

Na jiném místě vzpomenul dva druhy vod – slanou a sladkou, přičemž dodal:

… z obou pak pojídáte čerstvé maso (Fátir:12, přibližný překlad významu)

Poté, co vzpomenul mléko, vlnu, přepravu břemen a mnohé další podoby užitku dobytka, Alláh vzpomenul i pojídání jeho masa:

A maso jejich pojídáte (Mu´minún: 21, přibližný překlad významu)

Mezi rajské pokrmy řadí Alláh v Koránu i maso. Podle Koránu budou obyvatelé Ráje krmeni:

A ovocem a masem je opatříme podle jejich přání (Túr: 22, přibližný překlad významu)

… a s masem ptačím podle přání svých. (Wáki’a: 21 přibližný překlad významu):

Navzdory tomu, že rajské pokrmy mají s těmi důvěrně známými, pozemskými, společný jen název, jsou uvedeny jako příklad odměny a nezměrného dobra. Podobně jsou i věci brané jako nepříjemné, zlé a nečisté Koránem užity pro popis Pekla a strašlivého trestu v něm. Alláh by tedy masitou složko stravy v Koránu neuvedl jako příklad dobra, pokud by nebyla dobrá a prospěšná i na tomto světě.

Korán totiž Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم popisuje jako toho, „který jim dovoluje pokrmy výtečné a zakazuje jim škodlivé“ (A’ráf:157, přibližný překlad významu).

Zakazovat si maso je jednou z podob zakazování toho, co Alláh povolil a proto se v případě vegetariánství jedná o nepřijatelnou praktiku. Alláh o zakázaných druzích potravy praví:

Bůh zakázal vám jedině zdechliny, krev, vepřové maso a to, co bylo zasvěceno někomu jinému než Bohu. (Bekara: 173, přibližný překlad významu) Tento verš tedy jasně stanovuje, která potrava je zakázána.

Na jiném místě Alláh varuje před zakazováním těch druhů jídla, které On povolil:

Vy, kteří věříte! Nezakazujte výtečné pokrmy, jež vám Bůh dovolil, a nepřestupujte Jeho příkazy – vždyť Bůh věru nemiluje přestupníky. (Máida: 87, přibližný překlad významu).

V době Božího Proroka صلى الله عليه و سلم jistí lidé zamýšleli jako akt vyjádřené zbožnosti přestat jíst maso, stále se postit, modlit se v noci bez přestání, či žít bez manželství a žen. Když se celá věc dostala k Prorokovi صلى الله عليهو سلم, pravil:

„Co je s těmi lidmi, kteří takto hovoří? Já se postím a přerušuji půst, vstávám k modlitbě i spím a žením se se ženami. Kdokoli pak neprahne po mé sunně, není ode mne.“¹

Existuje mnoho hadísů o tom, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم  maso jedl, například podání o ženě, která se pokusila Proroka صلى الله عليه و سلم otrávit jedem v jehněčím mase.

Maso jedli také první generace muslimů a od jeho konzumace se nezdržovali ani oni sami, ani ji nezakazovali druhým. Čtvrtý chalífa po smrti Proroka صلى الله عليهو سلم, jeho zeť a bratranec ‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه dokonce pravil: „Jezte maso! Čistí barvu kůže, vyprazdňuje žaludek a dává dobrý charakter.“²

Vegetariánství je dále charakteristickou vlastností mnoha neislámských kultů, zejména džainizmu³ a některých proudů hinduizmu. V antickém světě byli slavnými vegetariány zase následovníci filozofa Epikúra. Ve všech zmíněných duchovních učeních s sebou zákaz konzumace masa nese silný nábožensko-etický podtext.

Známým principem islámu je i zákaz napodobovat nevěřící v tom, co je charakteristické pro jejich víru. Alláh pravil:

A přáli by si, abyste se stali nevěřícími, jako jsou oni, a abyste byli stejní. (Nisá´:89, přibližný překlad významu)

Ahmed a Abú Dáúd zaznamenali sahíh hadís, kde Posel Boží صلى الله عليهو سلم praví: „Kdo napodobuje nějaký národ, ten je z něj (ten k němu patří).“

Tedy, nechť nám Alláh dá následovat Korán a Sunnu namísto modloslužebnických kultů a prázdných výkřiků módy. Ámín!