Abú Hurejra رضي الله عنه, muž který ze všech Prorokových صلى الله عليه وسلم společníků vyprávěl dalším generacím nejvíce hadísů, zažil pozoruhodný příběh ve vztahu ke své matce. Sám o tom vypráví následující:
“Vyzval jsem svou matku, která byla toho času ještě modloslužebnicí, aby přijala islám. Vyzval jsem ji k přijetí náboženství jednoho dne, avšak ona mi odpověděla urážkami, které pronesla na adresu Božího Posla صلى الله عليه وسلم. Řekla slova, která jsem nenáviděl.
Vydal jsem se tedy za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم plačíce. Řekl jsem mu: “Posle Boží, já jsem vyzval svou matku k přijetí náboženství islámu, ale ona mou pobídku nepřijala. Dnes jsem ji vyzval znovu, ale ona mi odpověděla tak, že začala o tobě říkat věci, které se mi vůbec nelíbí. Prosím tě, pros za ni pokorně Alláha, aby uvedl matku Abú Hurejry na pravou cestu.”
Posel Boží صلى الله عليه وسلم na to řekl:
اللَّهُمَّ اهْدِ أُمَّ أَبِي هُرَيْرَةَ
“Ó Bože, uveď Abú Hurejrovu matku na správnou cestu!”
Cítil jsem uvnitř nesmírnou útěchu, že právě Prorok صلى الله عليه وسلم prosí za právě mou matku. Vracel jsem se domů, ale dveře od domu zůstaly pro mne zavřené. Má matka však slyšela zvuky mých kroků a zavolala na mne: “Abú Hurejro, počkej chvíli!”
Už jsem byl tak blízko, že jsem mohl slyšet zvuky kapek vody dopadajících na zem. Koupala se. Potom si oblékla košili, rychle si přikryla vlasy a poté otevřela dveře od našeho domu.
Hned jak mi otevřela, řekla mi: “Abú Hurejro, i já svědčím, že není božstva kromě Alláha a že Muhammed je služebník a Posel Boží!”
Radostí jsem se rozběhl zpět k Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم. Zase jsem plakal, ale tentokrát to byly slzy štěstí a radosti.
Řekl jsem: “Posle Boží, raduj se! Alláh vyslyšel tvé prosby a uvedl na správnou cestu Abú Hurejrovu matku!”
Posel Boží صلى الله عليه وسلم chválil a velebil Alláha a též pronesl několik vřelých slov.
Řekl jsem mu: “Posle Boží, pros Alláha, aby do mého srdce a do srdce mé matky vložil lásku k ostatním věřícím služebníkům Božím. A nechť se i jejich srdce naplní láskou vůči nám oběma.”
Posel Boží صلى الله عليه وسلم na to pravil:
اللَّهُمَّ حَبِّبْ عُبَيْدَكَ هَذَا – يَعْنِي أَبَا هُرَيْرَةَ وَأُمَّهُ – إِلَى عِبَادِكَ الْمُؤْمِنِينَ وَحَبِّبْ إِلَيْهِمُ الْمُؤْمِنِينَ
“Ó Bože, dej, aby v srdcích těchto dvou Tvých služebníků – tj. Abú Hurejry a jeho matky – vzklíčila láska k ostatním Tvým věřícím služebníkům! A dej, aby i v srdcích ostatních věřících služebníků vzklíčila láska k těmto dvěma Tvým věřícím služebníkům!”
Abú Hurejra poté, co celý tento svůj příběh dovyprávěl, dodal: “I tuto prosbu Vznešený Alláh Svému Poslu صلى الله عليه وسلم vyplnil. Nenarodil se žádný upřímný věřící Boží služebník, co by mne viděl či se o mně doslechl a který by si mne nezamiloval.”1