بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům.
Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem (ve významu):
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ حَقَّ تُقَاتِهِۦ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
“Vy, kteří jste uvěřli, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než do Jeho vůle odevzdáni” (Álu ‘Imrán: 103).
A nejlepším vedením je Muhammedovo صلى الله عليه وسلم, jenž pravil:
وَشَرَّ الأُمُورِ مُحْدَثَاتُهَا وَكُلَّ مُحْدَثَةٍ بِدْعَةٌ وَكُلَّ بِدْعَةٍ ضَلاَلَةٌ وَكُلَّ ضَلاَلَةٍ فِي النَّارِ
„A nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“1
Milí bratři a sestry v islámu!
Islám přikazuje nezištně konat dobro, činit dobré skutky, k dobru vést, dobro učit a dobro šířit mezi ostatní lidi, ať už se týká činů, nebo slov. Toto jeden ze základních principů naší víry, shrnutým ve slovech Božích:
فَاسْتَبِقُوا الْخَيْرَاتِ
“Snažte se vzájemně předhánět v dobrých skutcích!” (Bekara: 148)
Abú Músá al-Aš’arí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
على كلِّ مُسلِمٍ صدقَةٌ
“Každý muslim je povinen udělit milodar.”
Jeho druhové se ho zeptali: “A co když nenalezne nic, co by udělil?”
Odpověděl:
فَيَعْمَلُ بِيَدَيْهِ فَيَنْفَعُ نَفْسَهُ وَيَتَصَدَّقُ
“Tak ať si vlastníma rukama vydělá to, z čeho bude mít užitek a z čeho může udělit milodar.”
Zeptali se: “A co když to nemůže, nebo neudělá?”
Odpověděl jim:
فَيُعِينُ ذَا الْحَاجَةِ الْمَلْهُوفَ
“Tak ať pomůže potřebnému, ukřivděnému nešťastníkovi.”
“A co když neudělá ani to?” zeptali se oni.
Odpověděl:
فَيَأْمُرُ بِالْخَيْرِ أَوْ قَالَ بِالْمَعْرُوفِ
“Ať tedy vybízí k dobru,” anebo řekl: “k tomu, co se patří.” ”
A co když neudělá dokonce ani to?” zeptali se dál.
Odpověděl:
فَيُمْسِكُ عَنِ الشَّرِّ، فَإِنَّهُ لَهُ صَدَقَةٌ
“Tak nechť se alespoň zdrží zla – i to je pro něj milodarem.“2
Konáním dobra věřící prokazuje svou dobrotu a své milosrdenství, jakož i pravost své víry, že každý dobrý čin, ať už je nepatrný či obrovský, bude uznán a odměněn Všemohoucím Alláhem. Dobro má nesmírně mnoho podob, včetně vřelého a laskavého slova, vstřícného chování a vznešené mravnosti, nápravy mezi lidmi či usilování o štěstí druhých. Dobrem je umožnit ostatním získat to, o co usilují, anebo odstranit překážky, které jim stojí v cestě za jejich cílem. Dobrem je narovnávat vzájemné vztahy, poskytovat svou duševní, duchovní, společenskou, fyzickou i materiální či finanční pomoc a podporu komukoli, kdo ji potřebuje. Věřící se má snažit dobro konat každý jeden den alespoň jedním způsobem, byť sebenepatrnějším, neboť žádnou z jeho bezpočtu podob nelze znevažovat.
Vznešený Alláh totiž praví v tom nejvšeobecnějším smyslu:
وَمَا تَفْعَلُوا مِنْ خَيْرٍ فَإِنَّ اللَّهَ بِهِ عَلِيمٌ
“A cokoliv dobrého učiníte, Bůh si zajisté je toho vědom.” (Bekara: 215)
Společnost, o kterou islám usiluje, je pevně spojená spoluprací, láskou a náklonností jednotlivých jejích členů. Silnější se v ní staví na ochranu práv slabšího, bohatý pomáhá chudobnému, společně čelí nepřízni osudu a nesnázím života.
Dobro, ke kterému Alláh muslimy vybízí, se nezastavuje jen mezi zbožnými muslimy, ale má být směřováno i vůči hříšníkům, vůči nemuslimům či dokonce zvířatům i přírodě jako celku.
Konání dobra je tímto pointou i odkazem celého Prorokova صلى الله عليه وسلم učení.
Abú Zerr رضي الله عنه řekl: “Můj nejbližší přítel (tj. Posel Boží صلى الله عليه و سلم) mi odkázal sedmero: Lásku k chudobným, abychom jim byli nablízku, abych hleděl na ty, kteří toho mají méně a nikoli na ty, kteří mají více, abych udržoval pouta v rodině, byť je ostatní přerušují, abych co nejvíce opakoval slova: není moci ani síly kromě u Alláha, abych vždy říkal pravdu, byť je hořká, abych se od věci Boží nenechal odradit ničími výčitkami, a abych od jiných lidí nic nežádal.“3
Dobro konající jsou nejlepšími lidmi.
Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم byla položena otázka: “Kdo je nejlepší z lidí?” Odpověděl:
كُلُّ مَخْمُومِ الْقَلْبِ صَدُوقِ اللِّسَانِ
“Každý ryzího srdce a pravdomluvného jazyka.”
Zeptali se: “Víme, co znamená pravdomluvný jazyk, ale co znamená ten, kdo je ryzího srdce?”
Odpověděl:
هُوَ التَّقِيُّ النَّقِيُّ لاَ إِثْمَ فِيهِ وَلاَ بَغْىَ وَلاَ غِلَّ وَلاَ حَسَدَ
“Ten, kdo je bohabojný a koho srdce je čisté od hříchu, nespravedlivosti, zášti či závisti.“4
To znamená, že takový člověk všem ostatním přeje to stejné a nic horšího, než co přeje i sám sobě, je nezištný a nesobecký.
Právě srdce takových jsou Alláhu nejblíže. Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
إنَّ للهِ آنيةً من أهلِ الأرضِ، وآنيةُ ربِّكم قلوبُ عبادِه الصالحين، وأحبُّها إليه أليَنُها وأرَقُّها
“Věru Alláh má v obyvatelích tohoto světa své nádoby. Nádobami vašeho Pána jsou srdce Jeho ctnostných služebníků. A z nich jsou Mu nejmilejší ta nejměkčí a nejčistší.“5
ُ
Konání dobra pomáhá nalézt cestu z životních nesnází a odstraňuje či zmírňuje rány osudu.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
مَنْ يَسَّرَ عَلَى مُعْسِرٍ يَسَّرَ اللَّهُ عَلَيْهِ فِي الدُّنْيَا وَالآخِرَةِ
“Kdokoli ulehčí někomu v obtížích, tomu ulehčí Alláh na tomto i na onom světě.“6
Konání dobra brání nepěknému konci pozemského života, neboť Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
فعلُ المعروفِ يقِي مصارِعَ السُّوءِ
“Činění dobra brání před špatnou smrtí.“7
Tomu, kdo koná dobro, budou odpuštěny hříchy. Huzejfa رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
تَلَقَّتِ الْمَلاَئِكَةُ رُوحَ رَجُلٍ مِمَّنْ كَانَ قَبْلَكُمْ فَقَالُوا أَعَمِلْتَ مِنَ الْخَيْرِ شَيْئًا قَالَ لاَ . قَالُوا تَذَكَّرْ . قَالَ كُنْتُ أُدَايِنُ النَّاسَ فَآمُرُ فِتْيَانِي أَنْ يُنْظِرُوا الْمُعْسِرَ وَيَتَجَوَّزُوا عَنِ الْمُوسِرِ – قَالَ – قَالَ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ تَجَوَّزُوا عَنْهُ
“Andělé vzali duši člověku z těch před vámi a řekli mu: “Udělal jsi někdy něco dobrého?” “Ne,” odvětil dotyčný a andělé mu řekli: “Rozpomeň se!” Pravil: “Půjčoval jsem lidem peníze a svým sluhům jsem přikazoval, aby dávali odklad těm, kteří se octinou v obtížích a aby promíjeli zbývající dluhy těm, kteří je předtím pravidelně spláceli.” Alláh pak přikázal andělům: “Promiňte mu i vy.“8
Také se uvádí, že ti, kteří se dobře a ohleduplně chovají k ostatním, budou jistě mezi obyvateli Ráje a budou mezi těmi, kdo do ráje vstoupí nejdříve. Mezi takovými bude podle Posla Božího صلى الله عليه وسلم i muž, jenž odstranil z cesty povalený strom, který zavazel lidem.9
Abychom účinky dobra ještě znásobili, je třeba se držet islámem předepsaných způsobů, ke kterým patří:
1. Upřímný a čistý, nezištný úmysl dobrého skutku, bez postranních motivů, protihodnoty či sklonu své dobro posléze připomínat.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تُبْطِلُوا صَدَقَاتِكُم بِالْمَنِّ وَالْأَذَىٰ كَالَّذِي يُنفِقُ مَالَهُ رِئَاءَ النَّاسِ وَلَا يُؤْمِنُ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ
“Vy, kteří věříte, nezmařte almužny své výčitkami a špatností jako ten, kdo rozdává ze jmění svého z licoměrnosti před lidmi, aniž uvěřil v Boha a den soudný.” (Bekara: 264)
2. Snaha dobrý skutek co nejvíce utajit a nechvástat se jím.
Vznešený Alláh praví:
إِن تُبْدُوا الصَّدَقَاتِ فَنِعِمَّا هِيَ ۖ وَإِن تُخْفُوهَا وَتُؤْتُوهَا الْفُقَرَاءَ فَهُوَ خَيْرٌ لَّكُمْ ۚ وَيُكَفِّرُ عَنكُم مِّن سَيِّئَاتِكُمْ ۗ وَاللَّهُ بِمَا تَعْمَلُونَ خَبِيرٌ
“Jestliže dáváte almužny veřejně, je to krásné, jestliže však to činíte skrytě a dáváte chudým, je to pro vás lepší a vymaže vám to špatné skutky vaše. A Bůh je dobře zpraven o tom, co činíte.” (Bekara: 271)
Prosíme Alláha Vznešeného, který vyslyší každou prosbu, aby nám dal sílu konat dobro, říkat, co je dobro a myslet o tom, co je dobro. Bože, zapiš nás mezi dobro konající na tomto světě a připoj nás k nim na světě onom. Ámín!
- Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1578 na autoritu Džábira ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه.
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6022; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1008.
- Zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsat, 7/364. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 811.
- Od ‘Abdulláha ibn ‘Amra رضي الله عنهما zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4216. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 3416.
- Od Abú ‘Anby al-Chawláního رضي الله عنه zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebíru, 1/40; ‘Abdulláh ibn Ahmed v Zewáidu z-zuhd, str. 153; Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 6/97; a další. Jako hasan ho doložil al-‘Irákí v Tachrídžu l-Ihjá, 2/154 a 3/13; Jako silný ho ocenil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1691. Jako slova Chálida ibn Me’dána رضي الله عنه ho uvádí i Ahmed v az-Zuhd, podání č. 384.
- Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenali Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2417; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 5045; a jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 1976.
- Od Abú Sa’ída al-Chudrího رضي الله عنه zaznamenal as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 5875; jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 4226.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2077; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1560 a toto je jeho znění.
- Viz v Muslimově Sahíhu, hadís č. 1914 od Abú Hurejry رضي الله عنه.