‘Irbád ibn Sáríja رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم během svého pobytu na Miná v době své poslední pouti řekl:
‘Irbád ibn Sáríja رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم během svého pobytu na Miná v době své poslední pouti řekl:
أُوصِيكُم بِتَقوَى الله وَ السَّمعِ وَ الطَّاعَةِ وَ إِن تَأَمَّرعَلَيكُم عَبدٌ (حَبَشِيٌّ) وَ إنَّهُ مَن يَعِش مِنكُم فَسَيَرَى إِختِلاَفًا كَثِيرًا, فَعَلَيكُم بِسُنَّتِي وَ سُنَّةِ الخُلَفَاءِ الرَّاشِدِينَ المَهدِيِينَ عَضُّو عَلَيهَا بِالنَّوَاجِذِ وَ إِيَّاكُم وَ مُحدَثَاتُ الأُمُوِر,فَإَنَّ كُلَّ بِدعَةٍ ضَلاَلَةٌ.
„Odkazuji vám být bohabojnými, poslouchat a uposlechnout, i kdyby vám velel (habešský) otrok. Kdokoli bude žít po mně, uvidí mnoho rozepří. Na vás je držet se sunny mé a sunny pravověrných chalífů po mně. Držte se toho, jak zahryznutí i zadními zuby. Mějte se na pozoru a střezte se každé novoty, neboť každá inovace je bludem.“1
V jiném podání stojí dodatek: „a každý blud je v Ohni.“2
Tento sahíh hadís shrnuje několik cenných rad, potřebných ummě v době po smrti Božího Posla صلى الله عليه و سلم při řešení všemožných rozepří a problémů.
Následuje jeho vysvětlení.
„Odkazuji vám být bohabojnými…“
Tj. dodržujte příkazy Boží, nepřekračujte Jeho zákazy a vězte, že Alláh vás vidí, když jste mezi lidmi i když jste osamotě a ví o všech vašich činech. Nenechte se proto svést svými tužbami a chtíči, protože ty způsobují zlo a utrpení v pekle. Očistěte své duše a konejte dobro. Nenechte se oklamat a zmámit pozlátky tohoto světa a vždy z něj berte jen povolené. Takto se vám vyhnou všechny útrapy:
وَمَن يَتَّقِ اللَّهَ يَجْعَل لَّهُ مَخْرَجًا وَيَرْزُقْهُ مِنْ حَيْثُ لَا يَحْتَسِبُ
A kdo je bohabojný, tomu On připraví východisko a uštědří mu obživu z místa, odkud s tím ani nepočítal.(Talák:2-3)
وَمَن يَتَّقِ اللَّهَ يَجْعَل لَّهُ مِنْ أَمْرِهِ يُسْرًا
A kdo je bohabojný, tomu Bůh věc jeho ulehčí.(Talák:4)
Chcete-li uspět, buďte bohabojní:
وَاتَّقُوا اللَّهَ ۖ وَيُعَلِّمُكُمُ اللَّهُ ۗ وَاللَّهُ بِكُلِّ شَيْءٍ عَلِيمٌ
Jestliže tak učiníte, jest to hanebnost. A bojte se Boha, vždyť Bůh vás věru učí a ví o všech věcech. (Bekara: 282)
Chcete-li převahu nad ostatními, chcete-li být předáky celého lidstva a mezi všemi nejlepší, buďte bohabojí:
وَعَدَ اللَّهُ الَّذِينَ آمَنُوا مِنكُمْ وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ لَيَسْتَخْلِفَنَّهُمْ فِي الْأَرْضِ كَمَا اسْتَخْلَفَ الَّذِينَ مِن قَبْلِهِمْ وَلَيُمَكِّنَنَّ لَهُمْ دِينَهُمُ الَّذِي ارْتَضَىٰ لَهُمْ وَلَيُبَدِّلَنَّهُم مِّن بَعْدِ خَوْفِهِمْ أَمْنًا ۚ يَعْبُدُونَنِي لَا يُشْرِكُونَ بِي شَيْئًا ۚ وَمَن كَفَرَ بَعْدَ ذَٰلِكَ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الْفَاسِقُونَ
Bůh přislíbil těm z vás, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, že z nich učiní nástupce na zemi, tak jako již učinil nástupci ty, kdož byli před nimi. A přislíbil jim, že upevní pro ně náboženství jejich, které se mu zlíbilo jim dát, a že nahradí posléze obavy jejich jistotou. "Uctívejte Mne a nepřidružujte ke Mně nic! "A ti, kdo ještě po tomto budou nevěřící, jsou věru hanebníci! (Núr:55)
Chcete-li si zachovat svou čest a důstojnost a stát se nejctihodnějšími, buďte bohabojní:
ۚ إِنَّ أَكْرَمَكُمْ عِندَ اللَّهِ أَتْقَاكُمْ
Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější (Hudžurát:13)
Nejhorší zločiny a nejodpornější zlo je jen projevem nedostatku bohabojnosti. Bohabojnost znamená posvátnou bázeň před Alláhem a absolutní podřízenost vůči pravdě, byť by pocházela od někoho, kdo je vámi samými vnímán jako nižší z hlediska původu, etnicity, rasy, pohlaví, bohatství, společenského postavení, nebo věku.
Příkaz bohabojnosti platí pro všechny stejně, bez ohledu na zmíněná kritéria.
„…poslouchat a uposlechnout, i kdyby vám velel (habešský) otrok…“
Tato Prorokova صلى الله عليه و سلم slova jsou podobna následujícímu jeho výroku:
اسمعوا و أطيعوا و إن استُعمِل عليكم عبدٌ حبشيٌّ كأنَّ رأسه زبيبة.
„Poslouchejte a uposlechněte, i kdyby byl nad vámi ustaven habešský otrok s hlavou jako rozinka.“3
V jiném hadíse Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
من رأى من أميره شيئا يكرهه فلْيصبر, فإنه ليس أحد يُفارق الجماعة شبرا فيموت, إلا مات موتة جاهلية.
„Kdokoli uvidí u svého vůdce něco, co se mu příčí, nechť je trpělivý, protože není nikdo, kdo by se oddělil od společenství byť o jeden loket a zemřel na tom, aniž by nezemřel smrtí doby nevědomosti.“4
Tento hadís nehovoří nic o tom, abychom následovali vůdce, který se svou skupinou jde proti přesvědčení a zájmu všech ostatních muslimů. Přidání se k určité frakci pouze zvyšuje existující zlo a vyhrocuje stávající konflikt.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم vysvětlil tento princip:
السمع و الطَّاعَة على المرء المسلم في ما أحب و كره, ما لم يؤمر بمعصية, فإذا أمر بمعصية, فلا السمع و لا طاعة.
„Poslouchat a uposlechnout je povinností každého muslima, v tom, co má rád i v tom, k čemu má odpor, dokud mu není přikázáno učinit hřích. Pokud je mu přikázáno učinit hřích, pak již není ani poslušnosti, ani uposlechnutí.“5
Ani rasa, ani barva pleti spravedlivého a pravdymilovného vůdce není důvodem k neuposlechnutí, jinak hrozí vážné konflikty mezi lidmi, o kterých Prorok صلى الله عليه و سلم hovoří dále.
„…Kdokoli bude žít po mně, uvidí mnoho rozepří …“
A tak se i stalo. Rozepře se objevily v politice, ve věrouce, v interpretaci islámského zákonodárství a nejhůře dokonce i v srdcích muslimů. Co bývalo jednotnou komunitou je nyní masa hašteřících se drobných komunit, z nichž každá volá a vyzývá jen ke svým přijatým a vytvořeným principům. Kolik knih v knihovně, tolik rozdílů v tom, co každá z nich hlásá. Muslim však ani neví, co má přijmout a co má odmítnout. Neshody, rozepře a konflikty potom vedou k záhubě:
وَأَطِيعُوا اللَّهَ وَرَسُولَهُ وَلَا تَنَازَعُوا فَتَفْشَلُوا وَتَذْهَبَ رِيحُكُمْ ۖ وَاصْبِرُوا ۚ إِنَّ اللَّهَ مَعَ الصَّابِرِينَ
Poslouchejte Boha a posla Jeho a nehádejte se, abyste neztratili odvahu a neodvrátil se od vás vítr příznivý! Buďte trpěliví, neboť Bůh stojí na straně trpělivých! (Anfál:46)
Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:
لا تختلفوا فإن من كان قبلكم اختلفوا و اهلكوا.
„Nerozdělujte se, vždyť věru ti, kteří byli před vámi, se rozdělili a byli zničeni.“6
V jiném známém hadísu podle Sewbána رضي الله عنه Posel Božíصلى الله عليه و سلم vysvětlil, že úspěch nepřátel v boji proti muslimům nespočívá v jejich početní převaze, ale v ochabnutí morálky samotných muslimů:
يُوشِكُ الأُمَمُ أَنْ تَتَدَاعَى عَلَيْكُمْ؛ كَمَا تَدَاعَى الأَكَلَةُ إلَى قَصْعَتِهَا، فَقَالَ قَائِلٌ: ومِنْ قِلَّةٍ نَحْنُ يَوْمَئِذٍ؟ قَالَ: بَلْ أَنْتُمْ كَثِيرٌ، ولَكِنَّكُمْ غُثَاءٌ كَغُثَاءِ السَّيْلِ، وَلَيَنْزِعَنَّ اللَّهُ مِنْ صُدُورِ عَدُوِّكُمُ المَهَابَةَ مِنْكُمْ وَلَيَقْذِفَنَّ فِي قُلُوبِكُمُ الوَهَنَ، فَقَالَ قَائِلٌ: يَا رَسُولَ اللَّهِ، وَمَا الوَهَنُ؟ قَالَ: حُبُّ الدُّنْيَا، وَكَرَاهِيَةُ المَوْتِ”
„Národy se na vás chystají sesypat jako na společné jídlo, ke kterému se vzájemně zvou.“ Někdo se zeptal: „Bude nás toho dne málo?“ Posel Božíصلى الله عليه و سلم odpověděl: „Nikoli, spíše vás bude mnoho, ale budete jako pěna nesená velkou vodou a Alláh odejme ze srdcí vašich nepřátel strach, který z vás mají a vrhne do vašich srdcí ochablost (arab. الوهن al-wehn).“ Zeptali se jej: „Co je to ochablost, Posle Boží?“ „Láska k tomuto světu a odpor vůči smrti,“ odpověděl Prorokصلى الله عليه و سلم.7
Arabský výraz قصعة kis’a znamená společný chod pro alespoň deset lidí.
Proč se objeví tyto rozpory? Protože lidé dají přednost systémům a zákonům, které vymyslel člověk, před Zákonem Božím. Slovu lidí před slovem Božím. Cokoli však přichází od Alláha, sjednocuje, leč cokoli přichází od člověka, působí mezi lidmi rozkol.
„…Na vás je držet se sunny mé a sunny pravověrných chalífů po mně …“
Tj. následujte mou cestu, která je světlem, spásou a lékem. Podobně řekl Posel Boží صلى الله عليه و سلم také:
ترنت فيكم أمرين, لن تضلّوا ما تمسكتم بهما: كفاب الله و سنة رسوله.
„Zanechal jsem vám dvě věci, pokud se jich budete držet, nikdy nezbloudíte: Knihu Alláha a Sunnu Jeho Posla.“8
Posel Boží صلى الله عليه و سلم uvedl přirovnání jasnosti této své cesty:
إني قد تركتكم على مِثل البيضاء, ليلها كنارها لا يزيغ عنها إلا هالك.
„Věru jsem vás již zanechal na něčem, co podobno je bělostné noci, jež je (jasná) jako den. Neodchýlí se od ní nikdo, nežli ten, kdo je zahuben.“9 Bělostnou nocí Arabové označovali takovou, ve které svítí měsíc od jejího nástupu až do rozednění.
Džábir uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم nakreslil na zemi hlavní čáru, znázorňující přímou cestu Sunny a z ní odstupující čáry, jež označil za cesty šejtána. Poté recitoval:
وَأَنَّ هَٰذَا صِرَاطِي مُسْتَقِيمًا فَاتَّبِعُوهُ ۖ وَلَا تَتَّبِعُوا السُّبُلَ فَتَفَرَّقَ بِكُمْ عَن سَبِيلِهِ ۚ ذَٰلِكُمْ وَصَّاكُم بِهِ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ
A toto je vskutku stezka má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho. A toto je to, co On vám přikazuje – snad budete bohabojní!" (An’ám:153)
Následování Sunny je nezbytné, protože právě Sunna obsahuje nenahraditelné informace o tom, jak aplikovat v životě každičkého jedince i společnosti jako celku to, čím nás Alláh povinuje v Koránu. Cokoli Prorokصلى الله عليه و سلم zakázal či přikázal, je totéž, co zakázal nebo přikázal i Alláh. Na těch, kteří odvrhují jeho Sunnu, spočívá prokletí.10
Učenci hadísu vynaložili nezměrné úsilí k tomu, aby rozlišili autentická a neautentická podání. Následujeme cestu, kterou v tomto vytýčili.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
لا تزال طائفة من أمتي ظاهرين على الحق, لا يضرهم من خذلهم حتى يأتي أمر الله و هم كذلك.
„Skupina z mé ummy nepřestane na pravdě vítězit. Neuškodí jim, kdo je opustí, dokud nepřijde rozkaz Boží, přičemž oni budou stále takoví.“11
Těmito lidmi jsou podle mnohých podání právě následovníci hadísů (arab. أهل الحديث ahlu l-hadís). Tohoto názoru byli ‘Abdulláh ibn Mubárek, Ahmed ibn Sinán či ‘Alí ibnu l-Medení.
Ahmed ibn Hanbel pravil: „Pokud touto vítěznou skupinou nejsou ahlu l-hadís, pak nevím, kdo jí je.“
Imám Muhammed ibn Ismá’íl al-Buchárí vysvětlil: „To jsou lidé nauky.“ Na jiných místech je ztotožnil s ahlu l-hadís přímo, což si neprotiřečí.
Posel Božíصلى الله عليه و سلم, což je důležité, nepřikázal následovat konkrétní učence určitého vymezeného myšlenkového směru. Nepřikázal upřednostnit názory lidí před textem Koránu a Sunny.
Ohledně sunny pravověrných chalífů Abu l-‘Álija řekl: „Je vaší povinností následovat to, na čem se shodli, na počátku, předtím, než se rozešli.“12
Právě sahába a z nich nejvíce pravověrní chalífové رضي لله عنهم أجمعين, byli lidmi, kteří tvořili okruh Prorokovýchصلى الله عليه و سلم nejbližších a nejlépe rozuměli tomu, co Prorokصلى الله عليه و سلم zamýšlel a co učil. Jejich srdce byla mezi lidskými tou nejčistší a jejich víra tou nejryzejší, vykonali nejvíce zbožných činů a hlavně byli přímými svědky všech událostí Prorokovaصلى الله عليه و سلم života, okamžiků, důvodů a situací seslání jednotlivých veršů a vyřčení jednotlivých hadísů. Viděli toto vše přímo, na rozdíl od nás, kteří se o tom doslýcháme zprostředkovaně. A slyšet není totéž, co vidět na vlastní oči.
Důkazem výjimečného postavení prvního pokolení muslimů, jakož záruky správnosti jejich pochopení a síly jejich víry jsou slova Boží:
وَمَن يُشَاقِقِ الرَّسُولَ مِن بَعْدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُ الْهُدَىٰ وَيَتَّبِعْ غَيْرَ سَبِيلِ الْمُؤْمِنِينَ نُوَلِّهِ مَا تَوَلَّىٰ وَنُصْلِهِ جَهَنَّمَ ۖ وَسَاءَتْ مَصِيرًا
A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný!(Nisá´:115)
Důkazem je také známý hadís o rozdělení ummy na frakce,13 které vejdou do pekelného ohně všechny do jedné, kromě té, kterou Prorokصلى الله عليه و سلم popsal jako:
ما أنا عليه و أصحابي.
„(Ta, která je) na tom, na čem jsem já a moji společníci.“14
Ibn Omar رضي الله عنه pravil: „Nehaňte společníky Muhammedaصلى الله عليه و سلم, neboť to, co vykonali za jedinou hodinu je lepší, než co vykonáte vy za celý svůj život.“15
Všichni sahába přebírali moudrost od Prorokaصلى الله عليه و سلم, v čemž nejvíce vynikali čtyři správně vedení chalífové, od kterých přebrali mnohé také ostatní sahába رضي الله عنهم أجمعين. Kdokoli následuje Prorokaصلى الله عليه و سلم, následuje i Korán. Proto nelze následovat Korán, aniž bychom nenásledovali i sahába.
Kdo prohlašuje sahába za nevěřící, se sám zpronevěřuje Koránu a Sunně a přichází o pravidla, kterými se má ve svém životě řídit. Ti, kteří sešli z cesty přímé, z ní sešli jedině proto, že odmítli následovat cestu zbožných předků této ummy. Korán a Sunnu nechápou, i když se jí zaštiťují. Ve svých tvrzeních však nejsou konzistentní.
1 Zaznamenali Abú Daúd v Sunenu, hadís č. 3851; Tirmizí v Sunenu, viz al-Albáního Sahíh Suneni t-Tirmizí, hadís č. 2157; Ibn Mádža v Sunenu, viz Sahíh Sunen Ibni Mádža, hadís č. 40, a další. Viz též Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, str. 25; Ibn Abí ‘Ásim v Kitábu s-Sunna, podání č. 54. Al-Albání jej ocenil jako sahíh.
2 Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu a al-Bejhekí v Asmá´u we s-sifát. Dodatek doložen al-Albáním jako sahíh v al-Adžwibetu n-náfi’a, str. 545 a v Isláhu l-mesádžid, str. 11.
3 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7142.
4 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7143.
5 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7144.
6 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2410.
7 Zaznamenal Abú Daúd a další, al-Albání doložil jako sahíh v Silsiletu s-sahíha, hadís č. 958.
8 Zaznamenal Málik v al-Muwetta’u jako mursal, tj. chybí jméno sahábího, který hadís vyprávěl. Al-Hákim v Mustedreku dokládá tento hadís k Ibn ‘Abbásovi a oceňuje jej jako hasan. S ním souhlasí i al-Albání v at-Tewassul, anwá’uh we ahkámuhu, str. 7.
9 Zaznamenali Ahmed v Musnedu, 4/126; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 43. Hadís je hasan na základě četnosti svých podání, viz Ibn Abí ‘Ásim v Kitábu s-Sunna, podání č. 47, 48 a 49.
10 O závaznosti Sunny jsme hovořili např. zde: http://www.e-islam.cz/node/25; http://www.e-islam.cz/node/256. Pravděpodobně nejlepším novodobým dílem, vyvracejícím názory těch, kteří odmítají Sunnu a jak říkají, náledují výhradně Korán, je práce šejcha al-Albáního Menziletu s-Sunneti fi l-islámi we beján annehu lá justaghná ‘anhá bi l-Kur´án.
11 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1920.
12 Odkazuje na konsenzus sahábů před jejich rozchodem na nově obsazená území, kam odcházeli šířit islám.
13 Zaznamenali jej Abú Daúd, ad-Dárimí, Ahmed a mnozí další. Viz as-Sahíha, hadís č. 204. Jeho vysvětlení ve třech částech viz zde: http://www.e-islam.cz/content/vysv%C4%9Btlen%C3%AD-had%C3%ADsu-o-rozd%C4%9Blen%C3%AD-ummy-d%C3%ADl-1; http://www.e-islam.cz/content/vysv%C4%9Btlen%C3%AD-had%C3%ADsu-o-rozd%C4%9Blen%C3%AD-ummy-d%C3%ADl-2; http://www.e-islam.cz/content/vysv%C4%9Btlen%C3%AD-had%C3%ADsu-o-rozd%C4%9Blen%C3%AD-ummy-d%C3%ADl-3.
14 Al-Albání jej ocenil jako hasan na základě četnosti jeho podání, viz as-Sahíha, hadísy č. 203 a 204.
15 Zaznamenal Ibn Abí ‘Ásim v Kitábu s-Sunna. Všichni jeho vypravěči jsou spolehliví a všichni kromě Násira ibn Du’lúka (rovněž spolehlivého) jsou vypravěči hadísů z al-Buchárího i Muslimova Sahíhu. Viz také al-Albání v as-Sahíha, podání č. 1006.