Vysvětlení Prorokova صلى الله عليه و سلم posledního odkazu, díl 2.

 

Jde o přirovnání pevnosti držení, arabský výraz an-newádžiz النواجذ označuje stoličky, či zadní zuby jako takové, tj. nejen letmo se přidržovat, ale pevně se držet, tak jako to činili první muslimové. Ve skutečnosti je Sunna pravověrných chalífů jen dějinným pokračováním žité Sunny Prorokaصلى الله عليه و سلم. Následování praktik prvních muslimů tedy není ničím jiným, nežli následováním Proroka صلى الله عليه و سلم samotného. Je to jednotná cesta v opozici k množství rozličných a rozporuplných cest následovníků vlastních tužeb a chtíčů.

Kdo následuje Sunnu, musí se hodně vynasnažit, jako beduín zápasící o své holé přežití na nemilosrdné poušti, pídíce se každým dnem za vodou a potravou.

 

 

V jedné ze svých posledních rad své ummě Posel Boží صلى الله عليه و سلم odsuzuje inovace a varuje před nimi. To je podobné jeho slovům, které uvádí matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها:

من أحدَث في أمرنا هذا ما ليس منه فهو ردٌّ.

„Kdokoli nově vymyslí v této naší věci něco, co do ní nepatří, toto je odmítnuto.“¹

Podle Muslimova podání od ‘Áiši také řekl:

من عمل عملاً ليس عليه أمرنا فهو ردٌّ.

„Kdokoli vykoná čin, který není podložen naší věcí, tento (čin) je odmítnut.“²

Varování před inovací je de facto rubem příkazu následovat Sunnu. Zaváděním inovace se ztrácí konkrétní praktika Sunny v dané otázce. Slovo محدثة muhdesa, tj. novota, evokuje něco nového, vylepšeného, k čemuž lidé přirozeně tíhnou, v protikladu ke starému, či zastaralému. Jenže zachování čisté a správné víry tkví v následování toho původního, slovy Ibn Mes’úda رضي الله عنه: „Následujte a nevnášejte novoty, neboť vám bylo dáno to, co dostačuje. Na vás je následovat to, co bylo odjakživa ustaveno.“ Sám Ibn Mes’úd uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم popsal čas měnění náboženství takto:

كيف أنتم إذا لبستكم فتنة؟ يَهرم فيها الكبيرو يربو فيها الصغير و يتَّخذوها الناس سنة, إذا تُرك فيها شيء, قيل: تركت السنة؟ قالوا: „و متى ذاك؟“ قال: „إذا ذهبت علمؤكم و كُثرت قراؤكم و قلَّت فقهؤكم و كُثرت أمراؤكم و قلَّت أمناؤكم و ِتُمستِ الدنيا بعمل الآخرة و تُفُقِّه لغير الدين.“

„Jak vám bude, až budete zasaženi rozvratem, kdy staré postihne vetchost staroby, mladí odrostou, lidé to přeberou jako Sunnu a pokud se jakákoli část z toho ztratí, bude namítnuto: „Což opouštíte zvyklost? (resp. Sunnu)?“ Zeptali se: „A kdy se tak stane?“ Prorok صلى الله عليه و سلم odpověděl: „Když odejdou vaši učenci, když vzroste počet vašich recitátorů, když bude vašich znalců málo a počet vašich vládců vzroste, když bude důvěryhodných velmi málo, tento svět bude získáván prostřednictvím činů určených pro svět onen a nauka náboženství bude získávána nikoli kvůli náboženství samému.“

 

Huzajfa ibn Jemán رضي الله عنه, důvěrník Božího Poslaصلى الله عليه و سلم , pravil: „Nevykonej žádný čin uctívání, který nevykonal i Posel Božíصلى الله عليه و سلم.“

 

Mnozí dnes soudí, že důraz na odstraňování inovací vnáší do řad muslimů neshody. Prorokovoصلى الله عليه و سلمvarování před inovacemi je však jednoznačné a nemožno prosazovat své chápání nad jasný text Koránu a Sunny.

Ti, kteří se nechtějí vymezovat vůči inovacím se mýlí v několika ohledech. Předně, tím, že se inovacím nebudou bránit, jejich počet a četnost bude pouze vzrůstat, čímž se vytratí analogické množství toho, co je Sunna. Každý muslim je povinen, dle svých možností a schopností, bojovat a usilovat proti zlu, jako jsou různé podoby nevíry, nebo hříchy typu úroku či mravní zkaženosti. Nedostatek autentické znalosti v populaci působí příznivě na vznik a šíření sekt a odštěpeneckých frakcí, oslabujících jednotu muslimů. Sahába رضي الله عنهم أجمعين, jejichž víra byla nejčistší, byli díky nepřítomnosti inovací nejvíce uchráněni sektářského zla.

 

Inovace přicházejí v mnoha podobách a typech. Mohou se týkat chápání Jedinosti Boží (arab.توحيد tewhíd), věrouky, uctívání i vztahů mezi lidmi. Čistota a autenticita víry a přesvědčení je naprostou a neoddiskutovatelnou nezbytností, neboť proti nevěřícím a modloslužebníkům muslimové usilovali právě z důvodu jejich chybné víry. Posel Boží صلى الله عليه و سلم toto jasně vyjádřil, když každou inovaci označil za blud. Pakliže jde o blud, nikdy nelze ummu sjednotit na bludu, neboť Posel Boží صلى الله عليه و سلم jasně řekl:

إن الله قد أجار أمتي من أن تجتمع على الضلالة.

„Věru Alláh uchránil mou ummu toho, aby se sjednotila na bludu.“⁴

 

Není možno doufat ve sjednocení muslimů, dokud mezi námi budou kolovat tak hrubé inovace a nepochopení ve věcech víry. Alláh praví:

إِنَّ اللَّهَ لَا يُغَيِّرُ مَا بِقَوْمٍ حَتَّىٰ يُغَيِّرُوا مَا بِأَنفُسِهِمْ

Bůh nezmění to, co je v lidu nějakém, pokud se tento sám nezmění. (Ra’d:13)

 

Následováním inovací se vzdalujeme pravé víře a upadáme do téhož, do čeho upadli i Synové Izraele. Svou víru tak přetváříme na pouhý soubor příběhů. Posel Boží صلى الله عليه و سلم o tom řekl:

إنَّ بني إسرائيل لما هَلكوا قَصُّوا.

„Věru když byli Synové Izraele zničeni, začali si vypravovat příběhy.“⁵

Šejch al-Albání uvádí, že namísto pochopení toho, jak svou víru praktikovat, se soustředili na promluvy, kázání a příběhy, které se v nich uvádějí. Podobné věci možno spatřit i u našich kazatelů dnes. Namísto potřebné, užitečné a praktické znalosti lidem vyprávějí častokrát neautentické příběhy.

 

Každá inovace ve víře je zlem a žádná dobrá inovace neexistuje. Všechny texty, které spojují slovo بدعة bid’a, tj. inovace, s adjektivem حسنة hasana, tj. dobrá, tohoto spojení užívají v jazykovém, nikoli terminologickém smyslu slova. V jazyce je bid’a cokoli nového, co předtím neexistovalo, nebo bylo zapomenuto, zatímco v terminologii islámských nauk se jedná o novum ve věci náboženství. Důkazem toho, že cokoli nově vnesené do náboženství je špatné, je Prorokův صلى الله عليه و سلم jednoznačný odsudek všeho tohoto jakožto bludu. V tomto smyslu Ibn Omar رضي الله عنه výstižně poznamenal: „Každá inovace je bludem, byť lidé mohou některou z nich považovat za dobrou.“⁷

 

Naše odpověď na inovace musí být podepřená autentickou znalostí. Vždy musí být i adekvátní, precizní, rozumná a správně formulovaná, prostá fanatizmu či sektářské zášti. Jen ten, kdo nejlépe rozumí této otázce, je nejvíce schopen shromáždit a sjednotit muslimy na tom, co je správné z hlediska víry, uctívání i etiky.

 

Je totiž nesmírně nebezpečné snažit se přiblížit k Alláhu bez následování Koránu, Sunny a praxe prvních pokolení muslimů. Nenásledovat je ukazuje na vzdornost, přehánění ve víře, odbojnost a zatvrzelost. Kdo se opováží ukrást desítky, může se následně opovážit ukrást miliony, protože ztratí zábrany. Kdo se opováží dopustit se inovace, může se stejným způsobem nakonec odvážit i k modloslužebnictví. Takto vzniklo modloslužebnictví mezi lidem Proroka Núha عليه السلام. Své zbožné a dobré předky nezačali uctívat jako božstva hned, porušujíce tím výsadní právo na uctívání, náležející výhradně Alláhu. K tomuto zničujícímu hříchu klesali postupně poté, co zanedbali předpisy víry zakazující určité praktiky na hrobech a pohřebištích – na příkaz šejtána se u nich scházeli, aby si je připomínali, postavili jim pomníky a sochy a nakonec je i zbožštili.⁸ Nikdy by se nestali modloslužebníky, pokud by se neodvážili k prvnímu kroku, jinými slovy první učiněnou inovací nastoupili cestu, z níž není návratu.

 

K podobnému incidentu došlo již velmi záhy i v naší historii, jak dokládá al-Hakem ibnu l-Mubárek od Omara ibn Jahjá a ten od svého otce, jak přišli s ‘Abdulláhem ibn Mes’údem a Abú Músou al-Aš’arím do mešity, kde lidé seděli v kruhu s jedním člověkem, vůdcem, uprostřed, který jim předříkával tesbíh, tehmíd a tehlíl, z čehož každé opakovali stokrát, k čemuž jim sloužilo sto kaménků. ‘Abdulláh ibn Mes’úd jim řekl: „Spočítejte tedy své hříchy! Ó ummo Muhammeda صلى الله عليه و سلم, jak rychle spějete v záhubu! Mezi vámi je ještě dost společníků Prorokových, jeho oděv ještě nesteřel a jeho miska se ještě nerozbila! Při Tom, v Jehož Ruce je má duše, buď vás vaše náboženství vede po přímé cestě lépe, než náboženství Muhammedovo, anebo otevíráte dveře bludu!“ Přítomní se hájili, že zamýšlí jen dobré. Ibn Mes’úd se na ně znovu obořil: „A kolik je těch, kteří zamýšleli jen dobré, ale tohoto cíle nikdy nedosáhli?! Věru nám Posel Božíصلى الله عليه و سلم vyprávěl o lidech recitujících Korán, jejichž recitace však nepostoupí hlouběji, než k jejich klíčním kostem! Při Alláhu, nevím, ale možná je většina z nich mezi vámi!“ Poté se otočil a odešel. ‘Amr ibn Seláma k tomuto dodává, že většinu z těchto lidí pak spatřili ve vojsku cháridžovců bojovat proti muslimům v den bitvy u Nehrawánu.⁹ Nejprve vše začalo malým sporem ohledně správného způsobu zikru. A skončilo to krveprolitím, zabíjením a mrzačením muslimů navzájem mezi sebou. Mysleli si, že konají dobro. Možná si i u Nehrawánu stále mysleli totéž.

 

Kdokoli tedy uzavře bránu inovace, kráčí po správné cestě. Tím spíše, že inovace brání přijetí pokání ze hříchů, slovy Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم:

إنَّ الله احتجزّ التوبة عن صاحب كلِّ بدعة.

„Věru Alláh brání pokání tomu, kdo činí jakoukoli inovaci.“¹⁰

 

Následujme tedy odkaz Prorokaصلى الله عليه و سلم. Držme se pevně a nekompromisně těchto Prorokovýchصلى الله عليه و سلم rad a nikdy nesejdeme z cesty.

Za nás všechny proto prosíme Alláha Vznešeného o Jeho podporu a pomoc. Ámín!

 

Autor: šejch Husejn ibn ‘Awda al-‘Awájiša

Zdroj: Šerhu wasíjjeti l-wadá’, str. 16-50, redakčně kráceno a upraveno.