Jahjá ibn Jahjá an-Nejsábúrí vypráví, že zrovna seděl se Sufjánem ibn ‘Ujejnou, když k němu přistoupil jeden muž a pravil: “Abú Muhammede! Přišel jsem si postěžovat na svou manželku. V jejích očích jsem ten nejodpornější a nejvíce mrzký.”
Sufján zůstal chvílí zticha, zamyslel se a potom řekl: “Možná, žes o ni jevil zájem jen proto, aby ti sňatek s ní přinesl pouze prestiž!”
“To je, Abú Muhammede, naprostá pravda …” přiznal tazatel.
Sufján pak řekl: “Kdokoli hledá společenskou prestiž skrze sňatek s urozenou ženou, toho bude Alláh zkoušet opovržením. Kdokoli hledá sňatkem s bohatou ženou bohatství, toho bude Alláh zkoušet chudobou. A kdokoli se pro sňatek snaží nalézt zbožnou a spravedlivou ženu, tomu Alláh nadělí jak bohatství, tak i společenské postavení, stejně jako to, že se ona vůči němu bude chovat příkladně zrovna tak, jako on k ní.”
A pak mu vyprávěl následující příběh:
“Byli jsme čtyři bratři. Muhammed, ‘Imrán, Ibráhím a já. Muhammed byl nejstarší, ‘Imrán nejmladší a já prostřední.
Když si Muhammed hledal nevěstu, pídil se po takové, která by byla nejurozenější svým původem. Proto se oženil se ženou vznešenější krve, než byl on sám. A Alláh ho zkoušel tím, že jím její rodina opovrhovala.
‘Imránovi šlo o bohatství, proto hledal nevěstu bohatší, než byl on sám. Alláh ho proto vyzkoušel chudobou. Její rodina ho obrala o to málo, co měl a nenechali mu vůbec nic.
Já jsem se zamýšlel nad tím, co se přihodilo oběma mým bratrům. Zrovna k nám přijel Ma’mer ibn Rášid a já mu vyprávěl, co se jim přihodilo. Celý tento jejich příběh.
Ma’mer mi připoměl hadís, který vypráví matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها a Jahjá ibn Dže’da.
V hadísu od Jahjá ibn Dže’dy Posel Boží صلى الله عليه وسلم praví:
تُنْكَحُ الْمَرْأَةُ لأَرْبَعٍ لِمَالِهَا وَلِحَسَبِهَا وَجَمَالِهَا وَلِدِينِهَا، فَاظْفَرْ بِذَاتِ الدِّينِ تَرِبَتْ يَدَاكَ
“Žena se může provdat díky čtyřem vlastnostem: svému majetku, svému postavení, své kráse či své víře. Ožeň se s tou, která má víru a povede se ti úspěšně!“1
A v ‘Áišině hadíse Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
أعظمُ النِّساءِ برَكةً أيسرُهنَّ مؤنةً
“Nejvíce požehnání přinesou ty, jejichž věno je nejnižší.“2
Proto jsem si vybral takovou nevěstu, která je zbožná a která žádala nejmenší věno, následujíce tím Sunnu Posla Božího صلى الله عليه وسلم. A Alláh mi skrze ni dopřál jak postavení, tak i bohatství a ctnosti.”3
- Hadís je muttefakun ‘alejhi. Od Abú Hurejry رضي الله عنه ho zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5090; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1466.
- Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 25162; a an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 9274. Jako slabý ho ocenil al-Albání v Da’ífu l-Džámi’, hadís č. 962. Navzdory slabosti jeho isnádu má jeho znění pro četnost podání přeci jen jistý smysl.
- Zaznamenal al-Mizzí v Tehzíbu l-kemál fí asmái r-ridžál, 11/194-195.