Základní rysy věrouky ahl sunna we l-džemá'a

 

Tato věrouka je jedinečnou a jedinou správnou věroukou, která vede ke spáse. Splňuje následující body:

 

1.      Je od Alláha, dž.š., prostá, nemá v sobě příměsi lidských výmyslů. Všemi svými jak pilíři, tak i větvemi, pochází od Pána lidstva. Proto byla, a i dnes je, jedinou správnou akídou, spasenou od veškerého pokřivení, bludu a inovace.

 

2.      Pevnost a věčnost. Tato akída je pevná, podložená, nepřijímá žádné dodatky, ani odejmutí, je úplná a dokonalá, nepotřebuje měnit nebo spravovat, jak by také mohla, když pochází od Moudrého a o všem Zpraveného.

 

3.      Jasnost. Díky Bohu, je to akída, která je velmi jasná, jednoduchá pro pochopení každému, protože v sobě nezahrnuje komplikace a nejasnosti, není v ní tajemství známých pouze „určitým velikým[1]“ lidem.

 

4.      Souhlasí s fitrou[2], stejně jako je v souladu se zdravým lidským rozumem, čistým od nemoci a pochyb. Islámská akída je v souladu se zdravým lidským rozumem, který je čist chorob, pochybností atd. nemocný rozum je v opozici k islámské akídě.

 

5.      Je vybudována na úplném podřízení se Alláhu dž.š. a Jeho Poslu صل الله عليه و سلم. Říká Vznešený Alláh:

Takže, nejprve se musí pokořit před tím, co říká Alláh dž.š. a Jeho Posel صل الله عليه و سلم, což je ve skutečnosti významem slova „islám.“ Bez této normy není islám jednoho člověka úplným a správným. Navzdory tomu, že je vybudováná na pokornosti a oddanosti, disponuje důkazy pro všechny otázky, od víry v Alláha, v Jeho jedinečnost, právo na uctívání přes víru v posly, Knihy, osud Den Soudu, utrpení a užívání v hrobě, v Sirát a v ostatní neviděné věci. Avšak v rozumu neexistuje nic, co by tyto věci absolutně negovalo. My skrze tisíce důkazů cestou toho stejného rozumu věříme v existenci Boha, v to, že posílal posly, potom v upřímnost Posla Božího صل الله عليه و سلم a tím samým se povinujeme tomu, o čem nás zpravuje On, bez ohledu na to, že nám to zakazuje rozum.

 

6.      Střední cesta, ve které není odchodu ani k jedné krajnosti, ani v ní není přehánění. Ibn Tejmíja říká: „Sunna je vždy mezi dvěma krajnostmi (inovacemi).“ Ahl sunna we l-džema’a nejlépe představují střední cestu ve všech kapitolách věrouky. V otázce víry (ímán) jsou střední cestou mezi murdžíjemi, kteří nepovažují lidské činy za součást víry a cháridžovci, kteří prohlašují člověka za nevěřícího na základě spáchání velkého hříchu. V otázce Božích atributů jsou ahl sunna we l-džema’a střední cestou mezi těmi, kteří přeháněli v otázkách atributů Božích a takto Ho připodobnili ke stvořením, to jsou mutešebbiha a těch, kteří preháněli s druhé strany a negovali tak některé Boží atributy, to jsou mu’attila.

 

7.      Ochrana před kontradikcí. Ta pochází od o všem Zpraveného, ve shodě s jeho slovy:

8.      Je prapříčinou pomoci a převahy na tomto světě a spásy a úspěchy ve světě budoucím.

 

9.      spojitost jejího řetězce tradentů s Poslem Božím صل الله عليه و سلم, ctěnými asháby a s těmi, kteří je následují v dobru, jako s imámy mudžtehidy.