Sémantické univerzum prosby a vzývání napříč Koránem
Sloveso دعا يدعوا de’á-jed’ú je jedním z nejvíce frekventovaných, stěžejních sloves celého Koránu a je součástí širokého sémantického pole příbuzných a souvisejících významů.
Triliter دعو d’w/ دعي d’j se v Koránu vyskytuje na více než 212 místech.1 Tento trojsouhláskový kořen má konotaci vzývání, volání, nazývání, vyzývání, modlitby, vyvolávání, apelu, naznačování, prohlašování, osočování, oslabování, předpokládání, předstírání, obviňování, vyžadování, burcování, svolávání někoho někam a za nějakým účelem.2
Základové sloveso دعا de’á s předložkou بـ bi znamená volat na někoho, s předložkou في fí znamená svolat někam, s předložkou إلى ilá či li pak nabývá významu připsat něco někomu.3
Řekneme-li دعا الله de’a ´lláha, znamená to „prosil Alláha o něco.“ Řekneme-li دعا له de’á lehu, znamená to „modlil se za něho“ a řekneme-li دعا عليه de’á ‘alejhi, znamená to „modlil se proti němu.“ Toto základové sloveso má i význam vyzývání a svolávání, např. ve větě دعا المؤذن الناس إلى الصلاة de’á muezzinu n-nása ila s-saláti znamená „muezín svolal lidi k modlitbě.“ Fráze دعوت الناس de’awtu n-nása znamená „pozval jsem lidi k sobě,“ např. na večeři. Výraz دعاه de’áhu znamená také „přivolal si ho na pomoc.“ Řekneme-li ما دعاك إلى هذا الأمر má de’áke ilá háze l-amr, ptáme se, „co tě přimělo učinit tu a tu věc.“ Řekneme-li دعوته زيدا de’autuhu Zejden anebo بزيد bi-Zejdin, znamená to „říkal jsem mu Zejde.“ Fráze دعا الميت de’a l-mejjite znamená „oplakával nebožtíka.“ Podstatná jména slovesná دعوة da’wa či دعاء du’á znamenají výzvu k islámu či modlitbu anebo prosbu k Alláhu. Výraz دعاء du’á implikuje oslovení blízkého adresáta komunikace, pro volání ke vzdálenějšímu zná arabština pojem نداء nidá´.4
Z 212 výskytišť tohoto triliteru v Koránu jich na sloveso دعا de’á s významem vzývat, volat na někoho, připadá 157. Dalších 13 pak připadá pasivnímu tvaru دعي du’ija. Tvar تدعون tedde’ún se vyskytuje třikrát. Aktivní participium داعي dá’í se vyskytuje sedmkrát. Podstatné jméno slovesné دعاء du’á – prosba, se vyskytuje dvacetkrát a podstatné jméno دعوة da’wa – vyzývání, se vyskytuje čtyřikrát. Dvakrát se vyskytuje výraz أدعياء ad’ijá s významem osvojených dětí.5
Různé varianty základového slovesa دعا de’á jsou užity v těchto koránských verších:
Jako „zavolat“ ve verši:
يَوْمَ نَدْعُو كُلَّ أُنَاسٍ بِإِمَامِهِمْ
„Přijde den, kdy zavoláme lidi všechny i s jejich záznamy“ (Isrá´: 71)
Jako volat ke zodpovědnosti ve verši:
تَدْعُو مَنْ أَدْبَرَ وَتَوَلَّىٰ
„jenž svolává toho, kdo zády se otočil a odvrátil“ (Me’áridž: 17)
Jako „úpěnlivě vzývat“ ve verši:
قَالَ هَلْ يَسْمَعُونَكُمْ إِذْ تَدْعُونَ
„I otázal se jich: “A slyší vás, když je vzýváte?“ (Neml: 72)
Jako „požádat o něco“ ve verši:
مُتَّكِئِينَ فِيهَا يَدْعُونَ فِيهَا بِفَاكِهَةٍ كَثِيرَةٍ وَشَرَابٍ
„v nich odpočívajíce budou si žádat ovoce hojnost i pití“ (Sád: 51)
Jako „připisovat někomu něco“ ve verši:
تَكَادُ السَّمَاوَاتُ يَتَفَطَّرْنَ مِنْهُ وَتَنشَقُّ الْأَرْضُ وَتَخِرُّ الْجِبَالُ هَدًّا ﴿٩٠﴾ أَن دَعَوْا لِلرَّحْمَٰنِ وَلَدًا
„že div se nebesa kvůli tomu neroztrhla, země se div nerozpoltila a hory se málem na prach rozpadly, že Milostiplnému dítě lživě připsali.“ (Merjem: 90-91)
Jako „oslovit někoho jménem“ ve verši:
وَلِلَّهِ الْأَسْمَاءُ الْحُسْنَىٰ فَادْعُوهُ بِهَا ۖ وَذَرُوا الَّذِينَ يُلْحِدُونَ فِي أَسْمَائِهِ ۚ سَيُجْزَوْنَ مَا كَانُوا يَعْمَلُونَ
„Bohu náleží jména nejkrásnější; vzývejte Jej tedy jimi a nechte být ty, kdož jména Jeho překrucují – ti budou odměněni za to, co činili.“ (A’ráf: 180)
Jako „požádat o podporu“ ve verši:
أَمْ يَقُولُونَ افْتَرَاهُ ۖ قُلْ فَأْتُوا بِسُورَةٍ مِّثْلِهِ وَادْعُوا مَنِ اسْتَطَعْتُم مِّن دُونِ اللَّهِ إِن كُنتُمْ صَادِقِينَ
„Anebo jestliže říkají: “On si to vymyslil,” odpověz: “Přineste súru podobnou této a zavolejte si na pomoc, koho můžete, kromě Boha, jste-li pravdomluvní!“ (Júnus: 38)
Jako „svádět někoho k něčemu“ ve verši:
قَالَ رَبِّ السِّجْنُ أَحَبُّ إِلَيَّ مِمَّا يَدْعُونَنِي إِلَيْهِ
„I zvolal Josef: “Pane můj, vězení je mi milejší než to, k čemu mne vyzývají.“ (Júsuf: 33)
Nebo „vzývat jako božstvo, modlit se k někomu,“ jako ve verši:
وَقَالَ رَبُّكُمُ ادْعُونِي أَسْتَجِبْ لَكُمْ ۚ إِنَّ الَّذِينَ يَسْتَكْبِرُونَ عَنْ عِبَادَتِي سَيَدْخُلُونَ جَهَنَّمَ دَاخِرِينَ
„I pravil Pán váš: “Vzývejte Mne a Já vás vyslyším! Ti, kdo se pyšně povyšují nad uctívání, ti věru vejdou do pekla, kde budou poníženi.“ (Gháfir: 60)
Či „úpěnlivě si stěžovat na někoho,“ jako ve verši:
فَدَعَا رَبَّهُ أَنَّ هَٰؤُلَاءِ قَوْمٌ مُّجْرِمُونَ
„Pak volal k Pánu svému: “Tito lidé hříšníci jsou!“ (Duchchán: 22)
Jako „modlit se za něco“ ve verši:
لَّا تَدْعُوا الْيَوْمَ ثُبُورًا وَاحِدًا وَادْعُوا ثُبُورًا كَثِيرًا
„Nevolejte dnes po zničení jediném, ale volejte po mnohém zničení!“ (Furkán: 14)
Jako „uctívat“ ve verši:
قُلْ أَنَدْعُو مِن دُونِ اللَّهِ مَا لَا يَنفَعُنَا وَلَا يَضُرُّنَا
„Rci: “Máme snad vzývat vedle Boha něco, co nám nemůže ani prospět, ani uškodit?“ (An’ám: 71)
Jako „kázat víru“ ve slovech proroka Núha/Noema, mír s ním, zde:
قَالَ رَبِّ إِنِّي دَعَوْتُ قَوْمِي لَيْلًا وَنَهَارًا
„A zvolal: “Pane můj, vyzýval jsem lid svůj nocí i dnem,“ (Núh: 5)
Pasivní tvar tohoto slovesa دعي du’ije nabírá významů „být vzýván a uctíván“:
ذَٰلِكُم بِأَنَّهُ إِذَا دُعِيَ اللَّهُ وَحْدَهُ كَفَرْتُمْ ۖ وَإِن يُشْرَكْ بِهِ تُؤْمِنُوا ۚ فَالْحُكْمُ لِلَّهِ الْعَلِيِّ الْكَبِيرِ
„A toto je trest za to, že když vyzýváno bylo k víře v Boha jediného, vy jste neuvěřili, však když k Němu byli jiní přidružováni, věřili jste. Rozsudek pak náleží Bohu vznešenému, velikému!“ (Gháfir: 12)
Znamená též „být žádán o něco“:
إِنَّمَا كَانَ قَوْلَ الْمُؤْمِنِينَ إِذَا دُعُوا إِلَى اللَّهِ وَرَسُولِهِ لِيَحْكُمَ بَيْنَهُمْ أَن يَقُولُوا سَمِعْنَا وَأَطَعْنَا ۚ وَأُولَٰئِكَ هُمُ الْمُفْلِحُونَ
„Vždyť řečí věřících, když zavoláni jsou před Boha a posla Jeho, aby mezi nimi rozsoudil, budiž: “Slyšeli jsme a uposlechli jsme.” Takoví budou pak blaženi.“ (Núr: 51) Tj. jsou žádáni přijmout takový rozsudek.
Anebo „být vyznán či pozván“:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَدْخُلُوا بُيُوتَ النَّبِيِّ إِلَّا أَن يُؤْذَنَ لَكُمْ إِلَىٰ طَعَامٍ غَيْرَ نَاظِرِينَ إِنَاهُ وَلَٰكِنْ إِذَا دُعِيتُمْ فَادْخُلُوا
„Vy, kteří věříte! Nevcházejte do domů prorokových, pokud vám to nebude dovoleno, kvůli jídlu, nečekajíce, až bude připravené! Jste-li však vyzváni, vstupte!“ (Ahzáb: 53)
Znamená i „být někým osloven s nějakou žádostí,“ jako například zde:
وَلَا يَأْبَ الشُّهَدَاءُ إِذَا مَا دُعُوا
„A nechť se svědkové nezdráhají, jsou-li přizváni.“ (Bekara: 282)
Také znamená „být požádán o něco, resp. něco poskytnout“:
هَا أَنتُمْ هَٰؤُلَاءِ تُدْعَوْنَ لِتُنفِقُوا فِي سَبِيلِ اللَّهِ فَمِنكُم مَّن يَبْخَلُ
„Hle, takoví jste – jste vyzýváni, abyste rozdávali na cestě Boží, avšak mezi vámi jsou lakomci.“ (Muhammed: 38)
Tvar تدعون tedde’ún náležející k odvozenému slovesu ادعا idde’á nabírá významů toužit po něčem, jako ve verši hovořícím o Ráji:
وَلَكُمْ فِيهَا مَا تَشْتَهِي أَنفُسُكُمْ وَلَكُمْ فِيهَا مَا تَدَّعُونَ
„a budete mít v něm to, po čem duše vaše touží, a dostane se vám tam, oč požádáte, všeho,“ (Fussilet: 31)
Anebo „něco přivolávat,“ či „něco tvrdit,“ jako ve verši:
فَلَمَّا رَأَوْهُ زُلْفَةً سِيئَتْ وُجُوهُ الَّذِينَ كَفَرُوا وَقِيلَ هَٰذَا الَّذِي كُنتُم بِهِ تَدَّعُونَ
„A až zblízka trest uvidí, naplní se tváře těch, kdož nevěřili, hrůzou; a bude jim řečeno: “Tohle je to, co jste požadovali!“ (Mulk: 27)
Participium aktivní داعي dá’í nebo داع dá’in nabírá významů „toho, kdo k něčemu vyzývá“:
يَا أَيُّهَا النَّبِيُّ إِنَّا أَرْسَلْنَاكَ شَاهِدًا وَمُبَشِّرًا وَنَذِيرًا ﴿٤٥﴾ وَدَاعِيًا إِلَى اللَّهِ بِإِذْنِهِ
„Proroku, vyslali jsme tě jako svědka a hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele vyzývajícího k Bohu, s dovolením Jeho“ (Ahzáb: 45-46)
V tomto verši je jeho významem „svolavač v Soudný den“:
يَوْمَئِذٍ يَتَّبِعُونَ الدَّاعِيَ لَا عِوَجَ لَهُ ۖ وَخَشَعَتِ الْأَصْوَاتُ لِلرَّحْمَٰنِ فَلَا تَسْمَعُ إِلَّا هَمْسًا
„V ten den následovat budou svolavatele, v němž úchylky není, a hlasy se ztiší před Milosrdným a uslyšíš jen rtů ševelení.“ (TáHá:108)
V tomto verši toto slovo znamená „uctívač prosící Alláha“:
وَإِذَا سَأَلَكَ عِبَادِي عَنِّي فَإِنِّي قَرِيبٌ ۖ أُجِيبُ دَعْوَةَ الدَّاعِ إِذَا دَعَانِ
„Když se tě zeptají služebníci Moji na Mne, věz, že jsem blízko a že odpovím na prosbu prosícího, když mne poprosí.“ (Bekara: 186)
A zde označuje „provolávače“:
وَمَن لَّا يُجِبْ دَاعِيَ اللَّهِ فَلَيْسَ بِمُعْجِزٍ فِي الْأَرْضِ وَلَيْسَ لَهُ مِن دُونِهِ أَوْلِيَاءُ ۚ أُولَٰئِكَ فِي ضَلَالٍ مُّبِينٍ
„A kdo neodpoví tomu, kdo volá k Bohu, není s to uniknout zásahu Božímu na zemi, a nebude mít kromě Něho ochránce žádného. A takoví jsou v bludu zjevném.“ (Ahkáf: 32)
Podstatné jméno slovesné دعاء du’á může znamenat „volání“, jako ve verši:
وَلَا يَسْمَعُ الصُّمُّ الدُّعَاءَ إِذَا مَا يُنذَرُونَ
„Však hluší neslyší volání, jsou-li varováni.“ (Anbijá: 45)
Nebo „modlitbu“ či „velebení a chválení Alláha“:
هُنَالِكَ دَعَا زَكَرِيَّا رَبَّهُ ۖ قَالَ رَبِّ هَبْ لِي مِن لَّدُنكَ ذُرِّيَّةً طَيِّبَةً ۖ إِنَّكَ سَمِيعُ الدُّعَاءِ
„Tehdy tam Zachariáš poprosil Pána svého: “Pane můj, dej mi z milosti Své potomstvo výtečné, vždyť Ty jsi ten, jenž rád prosby vyslyšuje!“ (Áli ‘Imrán: 38)
Znamená také „vyzvání někoho k něčemu,“ jako ve verši:
لَّا تَجْعَلُوا دُعَاءَ الرَّسُولِ بَيْنَكُمْ كَدُعَاءِ بَعْضِكُم بَعْضًا
„Neberte výzvu posla k vám tak, jako by to byla výzva jednoho z vás k druhému!“ (Núr: 63)
V tomto verši znamená „vzývání” božstva:
قَالَ رَبِّ إِنِّي وَهَنَ الْعَظْمُ مِنِّي وَاشْتَعَلَ الرَّأْسُ شَيْبًا وَلَمْ أَكُن بِدُعَائِكَ رَبِّ شَقِيًّا
„řka: “Pane můj, mé kosti již u mne zeslábly a hlava má se šedinami pokryla, a nikdy jsem nebyl při vzývání Tebe, Pane můj, neúspěšný;“ (Merjem: 4)
Anebo „prorockou zvěst,“ či „kázání víry“ jako zde:
فَلَمْ يَزِدْهُمْ دُعَائِي إِلَّا فِرَارًا
„mé kázání však rozmnožilo jejich odpor jen.“ (Núh: 6)
V jiných verších, jako v tomto, může znamenat i „křik“:
وَمَثَلُ الَّذِينَ كَفَرُوا كَمَثَلِ الَّذِي يَنْعِقُ بِمَا لَا يَسْمَعُ إِلَّا دُعَاءً وَنِدَاءً
„Ti, kdož jsou nevěřící, se podobají dobytku, na nějž se volá a který slyší jedině křik a výzvy.“ (Bekara: 171)
Podstatné jméno slovesné دعوة da’wa může znamenat taktéž „modlitbu,“ jako zde:
أُجِيبُ دَعْوَةَ الدَّاعِ إِذَا دَعَانِ
„Odpovím na prosbu prosícího, když mne poprosí.“ (Bekara: 186)
Anebo „poselství,“ jako zde ve slovech popíračů víry:
رَبَّنَا أَخِّرْنَا إِلَىٰ أَجَلٍ قَرِيبٍ نُّجِبْ دَعْوَتَكَ وَنَتَّبِعِ الرُّسُلَ
„Pane náš, dej nám odklad do blízké lhůty a my pak odpovíme na výzvu Tvou a posly následovat budeme.“ (Ibráhím: 44)
Anebo volání „Božího příkazu vzkříšení,“ jako zde:
وَمِنْ آيَاتِهِ أَن تَقُومَ السَّمَاءُ وَالْأَرْضُ بِأَمْرِهِ ۚ ثُمَّ إِذَا دَعَاكُمْ دَعْوَةً مِّنَ الْأَرْضِ إِذَا أَنتُمْ تَخْرُجُونَ
„A patří k Jeho znamením, že nebesa a země z rozkazu Jeho pevně stojí a že potom, až zvoláním vás zavolá ze země, vy ven vyjdete z ní.“ (Rúm: 25-26)
Syntagma دعزة الحق da’wetu l-hakk, tj. výzva k pravdě, znamená výzvu k potvrzení, že nic nemá nárok na uctívání kromě Alláha Jediného:
لَهُ دَعْوَةُ الْحَقِّ ۖ وَالَّذِينَ يَدْعُونَ مِن دُونِهِ لَا يَسْتَجِيبُونَ لَهُم بِشَيْءٍ إِلَّا كَبَاسِطِ كَفَّيْهِ إِلَى الْمَاءِ لِيَبْلُغَ فَاهُ وَمَا هُوَ بِبَالِغِهِ ۚ وَمَا دُعَاءُ الْكَافِرِينَ إِلَّا فِي ضَلَالٍ
„Jen Jemu patří vzývání pravé; ti, kdož vzývají něco jiného kromě Něho, nebudou v ničem vyslyšeni, stejně jako voda nedospěje k ústům toho, jenž po ní dlaně své vztahuje, ona však není v dosahu jeho, vždyť vzývání nevěřících jen bludem je.“ (Ra’d:14)
Korán používá pro modlitbu také synonymního termínu دعوى da’wá:
دَعْوَاهُمْ فِيهَا سُبْحَانَكَ اللَّهُمَّ وَتَحِيَّتُهُمْ فِيهَا سَلَامٌ ۚ وَآخِرُ دَعْوَاهُمْ أَنِ الْحَمْدُ لِلَّهِ رَبِّ الْعَالَمِينَ
„v nichž voláním jejich bude: “Sláva Tobě, Bože veliký!” a přivítáním pozdrav: “Mír s vámi!” a koncem zvolání jejich: “Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého!“ (Júnus:10)
Stejného výrazu je užito pro volání zde:
فَمَا زَالَت تِّلْكَ دَعْوَاهُمْ حَتَّىٰ جَعَلْنَاهُمْ حَصِيدًا خَامِدِينَ
„A nepřestalo toto volání jejich, dokud jsme je jak obilí neskosili a životy jejich nezhasili.“ (Anbijá´:15)
Posledním výrazem je koránský termín pro osvojené dítě, الدعي ad-da’íjju, pl. الأدعياء al-ad’ijá´, jako zde:
وَمَا جَعَلَ أَدْعِيَاءَكُمْ أَبْنَاءَكُمْ
„a neučinil z vašich adoptivních dětí vaše syny skutečné.“ (Ahzáb: 4)
- Viz ‘Abdulmannan Omar. 2003. A dictionary of the Holy Qur’an, Hockesin: Noor Foundation, str. 179.
- Viz Elsaid M. Badawi & Muhammad Abdel Haleem. 2008. Arabic-English Dictionary of Qur’anic Usage, Leiden: Brill, str. 307.
- Viz John Penrice. 1973 (1991). A dictionary and glossary of the Koran, Delhi: Adam Publishers, str. 48.
- Viz ‘Abdullah ‘Abbas Nadwi, 1983. Vocabulary of the Holy Qur’an, Chicago: Iqra, str. 188-189.
- Viz Elsaid M. Badawi & Muhammad Abdel Haleem, 2008: 307.