Jak trávit měsíc Ša’bán?

three bowls of nuts

OTÁZKA: Jak trávit měsíc Ša’bán? Jaké skutky v něm provádět a co naopak neprovádět? Je půst 15. Ša’bánu a noční modlitba v něm inovací?

ODPOVĚĎ:

Měsíc Ša’bán má být využit pro dobrovolný půst, noční modlitby, vzpomínání Alláha, prosebnou modlitbu, pokání, prosbu o odpuštění a nepovinnou recitaci Koránu.

Usáma ibn Zejd رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم ohledně měsíce Ša’bánu řekl:

ذَلِكَ شَهْرٌ يَغْفُلُ النَّاسُ عَنْهُ بَيْنَ رَجَبٍ وَرَمَضَانَ وَهُوَ شَهْرٌ تُرْفَعُ فِيهِ الأَعْمَالُ إِلَى رَبِّ الْعَالَمِينَ فَأُحِبُّ أَنْ يُرْفَعَ عَمَلِي وَأَنَا صَائِمٌ ‏

To je měsíc lidmi opomíjený, mezi Redžebem a Ramadánem. Je to měsíc, v němž k Pánu světů stoupají činy a já rád, když k Němu stoupají činy a já se zrovna postím.1

Ibn Redžeb al-Hanbelí napsal dílo nazvané Latáifu l-me’árif, v němž obšírně hovoří o celém islámském lunárním roku a skutcích uctívání, které je záhodno vykonávat v tu kterou roční dobu, na základě argumentů z Koránu a Sunny. Obzvláště zmiňuje jako doporučený půst a recitaci Koránu.2

Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها vyprávěla, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم se postíval tolik moc, až si mysleli, že se postit nepřestane a potom půst přerušoval tak dlouho, až si mysleli, že se postit znovu už nezačne. A dodala: “Nikdy jsem neviděla, že by se Posel Boží صلى الله عليه وسلم postil úplně celý měsíc, kromě Ramadánu a nejvíce se postil právě v Ša’bánu. Postil se ho téměř celý, až na pár dní.3

Podle Ibn Redžeba je půst v Ša’bánu přípravou pro povinný půst v měsíci Ramadánu:

Půst v Ša’bánu je přípravou a cvičením pro půst v Ramadánu, aby člověk nezačal ramadánský půst s těžkostmi a obtížemi.4

Tento dobrovolný půst je podle vícero nepříliš autentických podání lepší, než půst v Muharremu a svatých měsících, kvůli blízkosti povinného půstu v Ramadánu, podobně jako je nejlepší dobrovolnou modlitbou ta, která je vykonána před či po povinné modlitbě.5

Hadís o zanedbávaném měsíci také hovoří o významu skutku konaném v období, kdy ho mnoho lidí nevykonává.6 Takové činy jsou upřímnější a pro služebníka užitečnější.7

Ohledně recitace Koránu se od Habíba ibn Abí Sábita uvádí, že o Ša’bánu, když tento měsíc nastoupil, řekl: “Toto je měsíc těch, kteří recitují Korán!”8

Když nastoupil Ša’bán, ‘Amr ibnu l-Kajs al-Meláí zavíral svůj obchůdek a oddával se dlouhé četbě Koránu. 9

Co se týče prosebných modliteb a vzpomínání Alláha, ty se připojují k činům uctívání jako jsou nepovinné noční modlitby či půst.

Co se týče zvláštního významu 15. noci Ša’bánu, většina učenců smýšlí, že se jedná o inovaci, stejně jako zvláštní půst 15. dne tohoto měsíce.10 Tohoto názoru byli i Málik, al-Awzá’í a mnozí další včetně následovníků Ahmeda ibn Hanbel, přičemž na své straně mají argument, že se ozvláštní hodnotě této noci a tohoto dne nedochovalo z podání od Posla Božího صلى الله عليه وسلم vůbec nic.11

Menší část učenců z řad pozdějších generací zbožných lidí z Basry a Šámu, dokonce někteří již z generace tábi’ín, jako Mekhúl, však byli opačného názoru. Tento názor se uvádí i od aš-Šáfi’ího a jeho následovníků.9

Co se týče prosby o odpuštění, Ibn Tejmíja praví:

Prosit o odpuštění je jednou z nejvelkolepějších podob dobrého činu. Brány prosby o odpuštění jsou nadmíru široké. Kdokoli u sebe tedy spatřuje nedostatky ve své řeči nebo činech, v tom, co je uvnitř něho, co má ve svém srdci, nechť se pevně chopí prosby o odpuštění, dodržujíce správné přesvědčení o Jedinosti a Jedinečnosti Boží. Protože v těchto dvou věcech je lék, pokud jsou provázeny upřímností a ryzostí.12

  1. Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 22096; a an-Nesáí v Sunenu, hadísy č. 2357 a 2358. Jako sahíh je ve svém tahkíku an-Nesáího Sunenu doložil al-Albání.
  2. O Ša’bánu viz Latáifu l-me’árif, str. 127-154.
  3. Hadís je muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1969; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1156.
  4. Viz Latáifu l-me’árif, str. 134.
  5. Viz Ibid., str. 138-139.
  6. Viz Ibid., str. 141.
  7. Viz Ibid., str. 143.
  8. Viz Ibid., str. 135.
  9. Viz Ibid., str. 146.
  10. Tak uvádí Ibn Tejmíja v Iktidáu siráti l-mustakím, str. 302
  11. Viz Latáifu l-me’árif, str. 147.
  12. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 11/698.