OTÁZKA: Přijala jsem islám jako jediná ze své rodiny. Nikdo jiný v mé rodině není muslimem. Kdo má být můj welí na mé svatbě? Koho má můj nastávající žádat o mou ruku? Kdo má jinak právo nevěstu zastupovat? Může to být i nemuslim, pokud je jejím příbuzným?
ODPOVĚĎ:
Zákonný zástupce nevěsty (arab. ولي welí) je mužská osoba, zastupující svou svěřenkyni při uzavírání manželského svazku, která nesmí dovolit, aby se tato žena provdala bez jeho souhlasu.1
Podle velké většiny učenců je přítomnost zákonného zástupce nevěsty nezbytnou a elementární podmínkou platnosti správně uzavřeného islásmkého sňatku (arab. النكاح an-nikáh). Tohoto názoru byli mezi saháby Omar ibnu l-Chattáb, ‘Alí ibn Abí Tálib, ‘Abdulláh ibn ‘Abbás, Abú Hurejra a další, nechť je s nimi všemi Alláh spokojen. V dalších generacích se tohoto názoru drželi Se’íd ibnu l-Musejjib, al-Hasan al-Basrí, aš-Šurejh, Ibráhím an-Necha’í, Omar ibn ‘Abdil’azíz a další. Souhlasí s nimi Sufján as-Sewrí, al-Awzá’í, ‘Abdulláh ibn Mubárek, Málik, aš-Šáfi’í, Ahmed a Ishák ibn Ráhawejh.2 Stejného názoru byli i záhirovci.3 Ibn Munzir a al-Máwerdí o tom dokonce uvádějí konsensus mezi sahába.4
Opačného názoru ale jen ve věci již provdané ženy jsou jen učenci hanefíjského mezhebu v čele se samotným Abú Hanífou5 a totéž se traduje i od Ahmeda ibn Hanbela jako méně autentické stanovisko.6
Jde však o velmi slabou pozici kvůli kontradikci s jasnými textuálními důkazy.
Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها totiž vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
أَيُّمَا امْرَأَةٍ نَكَحَتْ بِغَيْرِ إِذْنِ مَوَالِيهَا فَنِكَاحُهَا بَاطِلٌ
“Kterákoli žena se provdá beze svolení svého zákonného zástupce, té manželství není platné” a třikrát to opakoval.7
Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لاَ تُزَوِّجُ الْمَرْأَةُ الْمَرْأَةَ وَلاَ تُزَوِّجُ الْمَرْأَةُ نَفْسَهَا
“Žena nemůže provdat jinou ženu, ani samu sebe.“8
Proponenti tohoto názoru také argumentují formulací koránského zákazu:
وَلَا تُنكِحُوا الْمُشْرِكِينَ حَتَّىٰ يُؤْمِنُوا
“Neprovdávejte dcery své za modloslužebníky” (Bekara: 221)
Tj. Není řečeno “vašim dcerám je zakázáno provdat se za ně,” nýbrž “je vám zakázáno provdávat je za ně.”
Také je zakázáno zástupcům bránit rozvedeným ženám v dalších vdavkách:
فَلَا تَعْضُلُوهُنَّ أَن يَنكِحْنَ أَزْوَاجَهُنَّ إِذَا تَرَاضَوْا بَيْنَهُم بِالْمَعْرُوفِ
“Nebraňte jim vstoupit v manželství s jejich novými manžely, jestliže se dohodli podle zvyklosti” (Bekara: 232)
Pokud by bylo manželství uzavřeno za přítomnosti zodpovědných institucí řídících se názorem, že souhlas zákonného zástupce není potřebný, manželství by bylo s ohledem na existenci výše uvedené názorové neshody akceptováno9 a nebylo by bráno jako smilstvo. 10
Podle hanefíjských učenců má přednost v zastupování syn nevěsty její mužská sestupná linie (tj. po synovi vnuk atd.), po nich nastupuje vzestupná mužská linie (tj. otec, pak dědeček atd.), potom bratr, potom nevlastní bratr po otci, potom vlastní synovec, potom syn nevlastního bratra po otci, potom strýc z otcovy strany, potom bratranec, potom poloviční bratranec atd., následováni mužskými příbuznými z matčiny strany. 11 Muhammed aš-Šejbání se od svého učitele Abú Hanífy liší v názoru, že otec má přednost před synem.12
Málikovci dávají oproti hanefíjcům přednost bratrům a strýcům před dědečkem z otcovy strany.13 Podle jiné verze Málik upřednostňoval nad synem otce, tak jako aš-Šáfi’í a Ahmed.14
Podle aš-Šáfi’ího a Ahmeda a jejich mezhebů je primárním zástupcem ženy otec, dědeček a pradědeček, potom syn či vnuk, potom bratr, nevlastní bratr z otcovy a pak z matčiny strany, potom syn rodného bratra, pak syn nevlastního bratra z otcovy strany, potom strýc z otcovy strany, potom jeho syn. Toto je také názor as-Sewrího, Lejse ibn Se’da a dalších, dle nichž jsou zástupci mužští eventuální dědicové z otcovy strany.
Konečný důkaz pro jednu z těchto interpretací na úkor jiných neexistuje. Proto nelze právo zástupnictví omezit jen na mužské příbuzné výhradně z otcovy strany, lze preferovat hanefíjské stanovisko.
Mezi muslimskými učenci není názorové neshody, že muslimku může provdávat pouze zákonný zástupce, který je sám muslimem. Touto možností nemuslim nedisponuje. Konsenzus v této otázce uvádí Ibn Munzir, Ibn Rušd, Ibn Kudáma, al-Chattáb a Ibn Kásim.15
V případě, že první a nejprioritnější zástupce nevěsty není muslim, přechází právo zástupnictví na další mužskou osobu ve výše uvedeném pořadí. Pokud by v celém příbuzenstvu nebyl ani jediný muslim, potom nastává sporná záležitost a v ní přechází právo zástupnictví na místní autoritu, shodně Prorokovým صلى الله عليه وسلم slovům:
فَإِنْ تَشَاجَرُوا فَالسُّلْطَانُ وَلِيُّ مَنْ لاَ وَلِيَّ لَهُ
“V případě sporu je vládce zástupcem toho, kdo jinak zástupce nemá.“16
Z tohoto hadísu vyplývá, že právo zastupovat nevěstu mají její mužští příbuzní, pokud se mezi sebou nedohodnou, anebo ani jeden z nich nesplní dané podmínky, např. tím, že nejsou muslimové, přechází právo zastupování na místní autoritu, která tuto ženu následně provdá a bude ji zastupovat z moci úřední, ex offo.17
Klasická díla islámské právní vědy považovala za tuto autoritu vládce, nebo jím pověřený guvernér či soudce na šarí’atské soudnici. V případě, jako je ten náš, žádná taková autorita v našich podmínkách neexistuje, přejímá funkci zástupce nevěsty ex offo, tj. klasicky vládce, nebo soudce, místní islámská organizace, tedy imám, šejch, dá’í, či učenec nebo student nauky přítomný na daném místě.18
V podmínkách ČR je jedinou uznanou organizací a institucí zastupující muslimy vůči státu Ústředí muslimských obcí v České republice (ÚMO ČR). Pouze ÚMO ČR má tedy právo přidělit konvertitce k islámu jejího zákonného zástupce pro uzavření šarí’atského sňatku. Děje se tak při jednotlivých obcích ve struktuře ÚMO buď individuální dohodou, anebo formováním speciální komise pro rodinu.
Takto určený zástupce nevěsty má požadovat oficiální sňatek podle platné legislativy, aby byl právně vymahatelný, neboť prostý obřad uzavření šarí’atského sňatku nemá podle stávajících norem českého pozitivního práva žádnou legitimitu. Muslimské obce nemají uzavírat takové sňatky, z nichž neplynou pro zúčastněné strany žádné důsledky.
Ženich v takovém případě nežádá budoucího zástupce o ruku jím zastupované, ale je důležité, aby tento přidělený zástupce byl přítomen samotnému aktu uzavírání manželství, dal svůj souhlas k takovému sňatku a schválil ho. Tím se plní smysl funkce zástupce coby podmínky platnosti takto uzavíraného manželství.
Konvertitka k islámu by měla dbát na to, bez ohledu na to kdo bude nakonec jejím zástupcem při formálním uzavření šarí’atského sňatku, aby předešla nesouhlasu svých nemuslimských rodičů a získala pro svůj sňatek jejich požehnání a dobrou vůli, čímž se předejde potenciálním sporům a rozmíškám.
A Alláha prosím o podporu a pomoc.
Odpovídal a na základě citovaných zdrojů sestavil: Alí Větrovec
- Viz Lisánu l-‘arab, 15/407.
- Tak uvádí at-Tirmizí ve svém Džámi’u s-sunen, 3/401-402.
- Viz Ibn Hazm v al-Muhalla, 9/451.
- Zaznamenal Ibn Hadžer ve Fethu l-Bárí, 9/94; viz též al-Háwilu l-kebír, 9/42.
- Viz např. al-Merghinání v al-Hidája, 1/191.
- Viz al-Insáf, 8/66.
- Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2083; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1102; ‘Abdurrezzák v al-Musannefu, hadís č. 10472; at-Tajálisí v Musnedu, hadís č. 1566; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 4074. Jako sahíh ho doložil kromě jiných i al-Albání v Irwáu l-ghalíl, 6/243.
- Zaznamenali Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1882; al-Bezzár v al-Bahru z-zechchár, hadís č. 10116; ad-Dárekutní v Sunenu, hadís č. 3496; a al-Bejhekí v Sunenu, hadís č. 13632. Jako sahíh ho doložil vedle jiných al-Albání v Irwáu l-ghalíl, 6/248.
- Viz Ibn Rušd v Bidájetu l-mudžtehid, 2/16.
- Viz Mewsú’atu l-fikhíja, 41/342.
- Viz např. al-Hidája, 1/195.
- Viz al-Mebsút, 4/220.
- Viz Bidájetu l-mudžtehid, 2/13.
- Viz al-Kurtubí v al-Džámi’u li-ahkámi l-kur´án, 3/77.
- Viz al-Idžmá’, str. 103; Bidájetu l-mudžehid, 2/12; al-Mughní, 7/21; Mewáhibu l-dželíl, 5/72;a Hášijetu r-Rewdi l-murbí’a, 6/264.
- Od matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2083; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1102; ‘Abdurrezzák v al-Musannefu, hadís č. 10472 a další. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Irwáu l-ghalíl, 6/243.
- Viz Ibn Kudáma v al-Mughní, 7/24-25; viz též al-Háwí al-kebír, 9/47.
- Viz Safet Kuduzović. 2021. Vodić za muslimansku porodicu, Sarajevo, 3/91. Viz také Zijad Ljakić. Ko može biti staratelj – velijj za udaju žene. Online <https://zijadljakic.ba/ko-moze-biti-staratelj-velijj-za-udaju-zene/>[10.III.2022]