Dotaz ohledně odsouzené súdánské křesťanky

 

 

Ohledně případu zmíněné súdánské křesťanky, které hrozí za údajné odpadlictví trest smrti, lze z naší strany vyjádřit jen souhlasné stanovisko s výzvou pana Halíka a iniciativou českých muslimů. I my se hlásíme k toleranci a dodržování univerzálních pravidel lidskosti, ke kterým shodně vybízí jak Korán a Sunna, tak i křesťanský humanizmus.

 

Podporujeme výzvu ke společnému slovu a ke všem podobám dobra, zavázáni následovat koránský imperativ:

Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. (Máida:2)

 

Vyjadřujeme přesvědčení, že Boží Zákon je nejspravedlivější a nejdokonalejší a že každý lidský zákon je pouze chabým jeho odleskem. Šarí’a učí jen nejvznešenějším hodnotám a neučí ani náboženskému násilí, ani zneužívání soudního systému.

Šarí’ou stanovené odstrašující tresty nelze aplikovat tam, kde není jejich místo a způsobem, který pak více než cokoli jiného připomíná ostentativní rádoby zbožnost, kterou chtějí některé kruhy maskovat vlastní selhání v jiných oblastech lidské činnosti.

 

Prohlašujeme, že základním příkazem Koránu, kterým se řídí a mají řídit vztahy mezi muslimy a nemuslimy je:

Nebudiž žádného donucování v náboženství (Bekara:256)

 

Na základě naší znalosti šarí’y vyhlašujeme, že pokud zmíněná žena byla vychována jako křesťanka svou křesťanskou matkou a nikdy muslimkou nebyla, jelikož její otec, ač muslim, se její výchovy nikdy neúčastnil a k islámu ji nevedl, nemůže být shledána vinou z odpadlictví a z nelegálního sňatku s nemuslimským mužem.

 

Sňatek křesťanky s křesťanem a její právo dál vyznávat svou víru je šarí’ou garantováno jako nezcizitelné.

 

Rovněž se objevily i informace, že obviněná žena není duševně zcela zdráva. Zde pak nutno upozornit, že podle konsensu učenců sunny nelze hovořit o odpadlictví v případě nepříčetné osoby.

 

Podle šarí’y je zločinem zavraždit nemuslima žijícího pod dohodou s muslimy. Posel Boží, mír a požehnání s ním, varoval: „Zabije-li muslim osobu, která uzavřela s muslimy dohodu, ani neucítí vůni ráje, i přesto že je možno ji cítit ze vzdálenosti čtyřiceti let.“¹

Dále uvádíme, že šarí’a sama disponuje řadou precedentů v podobných případech, např. ten, kdy slavného židovského učence Moše ben Maimona donutili Almohádé v Andalusii přijmout islám, načež tento následně uprchl do Egypta, kde se představil jako žid. Jistý almohádský právník jej pak zažaloval za odpadlictví, ale přední soudce ajjúbovské doby ‘Abdurrahmán ibn ‘Alí žalobu smetl s poukazem na to, že Moše nikdy muslimem nebyl a ke konverzi byl donucen.

 

Jsme pro spravedlivé posouzení případu, který vrhá zlé světlo na spravedlivé islámské zákonodárství, které je neprávem obviňováno z nelidskosti. Stojíme a budeme stát na straně pravdy a spravedlnosti.

 

Nechť Stvořitel nás i vás vede správnou cestou. Ámín.