بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
“Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
Ctít příkazy islámu, jeho symboly a jejich nedotknutelnost, plnit příkazy Boží a nepřekračovat Jím stanovené hranice je nezbytností pro kohokoli, kdo chce sebe nazývat muslimem.Vznešený Alláh praví:
تِلْكَ حُدُودُ اللَّهِ فَلَا تَعْتَدُوهَا ۚ وَمَن يَتَعَدَّ حُدُودَ اللَّهِ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الظَّالِمُونَ
“Toto jsou omezení Bohem daná, nepřekračujte je! Ti, kdož překračují Boží omezení, ti jsou nespravedliví!” (Bekara: 229)
ذَٰلِكَ وَمَن يُعَظِّمْ حُرُمَاتِ اللَّهِ فَهُوَ خَيْرٌ لَّهُ عِندَ رَبِّهِ
“A takto konejte! A kdo v úctě bude mít posvátné věci Boží, bude to pro něj lepší u Pána jeho.” (Hadždž: 30)
ذَٰلِكَ وَمَن يُعَظِّمْ شَعَائِرَ اللَّهِ فَإِنَّهَا مِن تَقْوَى الْقُلُوبِ
“Takto konejte! A má-li kdo v úctě obřady Boží, je to známka bohabojnosti srdcí.” (Hadždž: 32)
Boží hranice a posvátné věci Boží odkazují na příkazy a zákazy stanovené Vznešeným Alláhem. Skutečný muslim je dodržuje, respektuje, má je v úctě a drží se daleko od jejich překračování. Jedním z takových je i příkaz a povinnost půstu v měsíci Ramadánu. Patří dokonce k těm nejdůležitějším, neboť spadá do pěti základních pilířů, na nichž spočívá celá stavba islámu. Kdo ho odvrhne, toho víra se zhroutí jako domeček z karet.
K ramadánskému půstu se váže celá řada dalších symbolů, aby byla jeho nedotknutelnost pro lidi o to zřejmější, aby uvnitř sebe cítili jeho důležitost a aby byl jimi o to více ctěn. Už samo spatření srpku nového měsíce na začátku a konci Ramadánu, vybírání zekátu l-fitru, cyklus opakujících se jídel suhúr a iftár před začátkem a po skončení každého postního dne, to vše ukazuje na mimořádnost půstu coby stěžejního prvku ramadánského uctívání. Všechny též souvisí s půstem, velkolepou povinností a jedním z pěti pilířů islámu.
Muslimové musí tuto svátost půstu a Ramadánu cítit a chápat, musí se jí učit a vzájemně si ji vysvětlovat. Nesmí docházet k tomu, že dokonce i v zemích s muslimskou většinou a vládou je svátost ramadánu a půstu v něm veřejně pošlapávána a nerespektována lidmi, kteří všem na očích ukazují, že se nepostí, ba dokonce soutěží v tom, aby ukázali, jak moc jim na Ramadánu nezáleží. Takovému jednání je třeba předcházet moudrým slovem a upřímnou radou, anebo v případě potřeby i ostřejšími metodami a hrozbami sankce ze strany společnosti a těch, kdo v ní mají autoritu a hlavní slovo. Vládcové muslimů v zemích s muslimskou většinou mají stanovit trestní sazbu pro ty, kteří veřejně narušují atmosféru postních dní. Ramadán má totiž své významné postavení v očích muslimů jako kolektivu, jednání takových jedinců narušuje veřejný pořádek, snižuje význam Ramadánu, půstu i víry jako celku, čímž útočí na kolektiv muslimů, jejich pravidla a způsob života.
Jak potom chtít také po nemuslimech, aby měli respekt a ohledy vůči postícím se a vůči důležitosti Ramadánu, když toho nejsou schopni ani příslušníci ummy islámu?
Kdo v Ramadánu přerušuje svůj půst bez jakéhokoli šarí’atského ospravedlnění, hrubě narušuje předivo své víry a útočí na samotnou její podstatu. A takoví nedojdou úspěchu, neboť Vznešený Alláh praví:
وَمَن يَعْصِ اللَّهَ وَرَسُولَهُ وَيَتَعَدَّ حُدُودَهُ يُدْخِلْهُ نَارًا خَالِدًا فِيهَا وَلَهُ عَذَابٌ مُّهِينٌ
“Kdo však neposlechne Boha a posla Jeho a překračuje omezení Jeho, tomu Bůh dá vstoupit do ohně a tam nesmrtelný bude – a pro něj určen je trest zahanbující.” (Nisá´:14)
Kdo během ramadánských dní veřejně přerušuje svůj půst bez odůvodnění, ten sám sebe zbavuje podílu na islámu, jak dokazuje hadís matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم praví:
ثَلاثٌ أحلِفُ عليهِنَّ: لا يَجعَلُ اللهُ عزَّ وجلَّ مَن له سَهمٌ في الإسلامِ كَمَن لا سَهمَ له، وأسهُمُ الإسلامِ ثَلاثةٌ: الصَّلاةُ، والصَّومُ، والزَّكاةُ
“Přísahám, že tři věci ručí člověku podíl na islámu a kdo je nedodrží, tomu Alláh nedá účasti na islámu. A ten, kdo je na islámu účasten není jako ten, který na něm nemá podílu. Ty tři věci jsou modlitba, půst a zekát.“1
(…)
Služebníci Boží! Oddejte se půstu a jeho nejryzejší podstatě, jíž je nácvik bohabojnosti, neboť Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا كُتِبَ عَلَيْكُمُ الصِّيَامُ كَمَا كُتِبَ عَلَى الَّذِينَ مِن قَبْلِكُمْ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ
“Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli – snad budete bohabojní!” (Bekara: 183)
Jak může někdo porušit tak velkolepý Boží příkaz, když Posel Boží صلى الله عليه وسلم vypráví, že o něm Samotný Alláh říká:
الصَّومُ لي وأنا أَجزي به، يدعُ شهوتَهُ وطعامهُ من أجلي
“Půst patří Mně a Já za něho odměňuji. Služebník se zříká svých chtíčů a své potravy jen kvůli Mně!“2
O to horší je porušení svátosti půstu souloží, což se stává u čerstvě sezdaných párů. Kdo se tohoto dopustí, jedná v přímém rozporu s Božím příkazem zdržet se své touhy a žádostivosti během ramadánského dne. Dopouští se velikého hříchu, zasluhujícího upřímné pokání a zvláštní způsob vykoupení se z takového skutku, tzv. كفارة keffára, spočívajícího v propuštění otroka, pokud to nelze tak v půstu dvou měsíců bez přestávky a pokud toho dotyčný není schopen, tak v nakrmení šedesáti chudobných.Veliké upozornění těm, kteří berou ramadánský půst na lehkou váhu a spěchají s jeho přerušením ještě dřív, než zajde slunce, můžeme spatřit i v hadísu Abú Umámy al-Báhilího رضي الله عنه, dle nějž Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
بينا أنا نائمٌ إذ أتاني رجلانِ فأخذا بِضَبعيَّ فأتيا بي جبلًا وعرًا فقالا لي اصعَد فقلتُ إنِّي لا أطيقُهُ فقالا إنّا سنسهِّلُهُ لكَ فصعِدتُ حتّى إذا كنتُ في سَواءِ الجبلِ إذا أنا بأصواتٍ شديدةٍ قلتُ ما هذهِ الأصواتُ قالوا هذا عُوِيُّ أهلِ النّارِ ثمَّ انطلقَ بي فإذا أنا بقومٍ معلَّقينَ بعراقيبِهم مشقَّقةٍ أشداقُهم تسيلُ أشداقُهم دمًا قالَ قلتُ من هؤلاءِ قالَ هؤلاءِ الَّذينَ يُفطِرونَ قبلَ تحلَّةِ صومِهم
“Zatímco jsem spal, přišli ke mně dva muži a vzali mne za ruce. Potom se se mnou vydali na rozeklanou horu. Řekli: “Vystup na ni!” Řekl jsem: “To nedovedu.” Odvětili: “My ti to ulehčíme.” Šplhal jsem tedy na horu, až jsem se ocitl na jejím vrcholu. Tam jsem slyšel hlasitý jekot. Zeptal jsem se: “Co je to za hlasy?” Odpověděli mi: “To je vřískot obyvatel Pekla.” Potom mne vzali dál, až jsem uviděl lidi visící za šlachy, s rozseknutými koutky úst, z nichž crčela krev. “Kdo jsou oni?” zeptal jsem se. Jeden z těch dvou mi odpověděl: “To jsou ti, kteří přerušovali svůj půst dřív, než k tomu nadešel čas!“3
Prosím Alláha, aby nám dal dostatek bohabojnosti a výdrže k tomu, abychom respektovali Ramadán a plnili v něm všechny své povinnosti náležitým způsobem. Ámín!
- Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 25121; Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 4566; a at-Taháwí v Šerhu muškili l-ásár, hadís č. 2185, jako hasan li-ghajrihi ho doložil Šu’ajb al-Arnáút ve své korekci Ahmedova Musnedu.
- Muttefekun ‘alejhi. Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7492; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1151.
- Zaznamenali Ibn Chuzejma v Sahíhu, hadís č. 1986; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 7491. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Mewáridi z-zem’án, hadís č. 1509.