Pravil ‘Abdulláh (ibn Mes’úd) رضي الله عنه:
كيف أنتم إذا لبستكم فتنة يهرم فيها الكبير ويربو فيها الصغير ويتخذها الناس سنة فإذا غيرت قالوا غيرت السنة.
Pravil ‘Abdulláh (ibn Mes’úd) رضي الله عنه:
كيف أنتم إذا لبستكم فتنة يهرم فيها الكبير ويربو فيها الصغير ويتخذها الناس سنة فإذا غيرت قالوا غيرت السنة.
„Jak vám bude, až vás svým hávem zahalí pokušení, ve kterém se dospělý změní na vetchého starce a ve kterém chlapec doroste do dospělosti? Kdy lidé přijmou něco jako sunnu, leč bude se jednat o něco jiného a když se to pak změní, oni řeknou: „Sunna se změnila.“
Bylo řečeno: „A kdy se tak stane, Abú ‘Abdurrahmáne?“
Odpověděl:
إذا كثرت قراؤكم وقلت فقهاؤكم وكثرت أمراؤكم وقلت أمناؤكم والتمست الدنيا بعمل الآخر
„Když mezi vámi vzroste počet kazatelů, ale poklesne počet skutečných učenců, když vzroste mezi vámi počet vlivných, ale poklesne počet důvěryhodných a pomocí toho, čím se má získávat onen svět, se začne získávat svět tento.“1
Tuto hlubokou moudrost uvádí ve svém Sunenu imám ad-Dárimí. Jeho sbírka hadísů je některými považována za rovnou, ne-li lepší, než šestá nejautentičtější sbírka hadísů, Sunen imáma Ibn Mádži. Podání, která ad-Dárimí uvádí jako jediný, jsou statisticky autentičtější než podání, která jako jediný uvádí Ibn Mádža. Ad-Dárimího Sunen překonává stejnojmenné Ibn Mádžovo dílo také v počtu hadísů s pouze třemi vypravěči v řetězci tradentů, tzv. ثلاثيات selásíjját.
Následující vysvětlení je převzato z knihy Fethu l-Menán, kde její autor obšírně vysvětluje každé podání zejména skrze odlišné cesty a podpůrná podání s lehce odlišným zněním. Podobným způsobem vysvětlil imám Ibn Hadžer Sahíh al-Buchárího ve svém díle Fethu l-Bárí, užil ho at-Taberí v Tehzíbu l-ásár, nebo Ibnu l-Džewzí v díle Násichun we mensúchun:
„Ad-Dárimí toto podání2 v podkapitole s názvem Změna času a co se během ní uděje. Tedy jedná se vlastně o změnu lidí během plynoucího času, protože jsou to lidé, kdo se mění. Čas zůstává stále stejný. Den střídá noc a noc končí nástupem dalšího dne. Imám al-Buchárí ve svém Sahíhu uvádí podobný název podkapitoly.
Al-Beghawí ve svém díle Šerhu s-Sunna nazval jednu kapitolu slovy Lidé se mění a spravedliví vymírají. Jedinou věcí, která způsobuje změnu lidí je situace, kdy začnou odporovat těm, kteří jim předcházeli a odchýlí se od přímé a správné cesty a způsobů jejich spravedlivých, zbožných a správně vedených předchůdců a namísto této cesty jistoty začnou následovat poryvy svého chtíče a tužeb.
O tomto hovoří Vznešený Alláh v Koránu:
فَخَلَفَ مِن بَعْدِهِمْ خَلْفٌ أَضَاعُوا الصَّلَاةَ وَاتَّبَعُوا الشَّهَوَاتِ ۖ فَسَوْفَ يَلْقَوْنَ غَيًّا
Po nich však následovali nástupci, kteří modlitbu opustili a jen vášně své sledovali, a ti se setkají s bludem (Merjem:59)
Ad-Dárimí ve zmiňované kapitole uvádí velké množství podobných podání od Prorokových společníků رضي الله عنهم أجمعين a od jejich následovníků, kteří od nich přijali jejich nauku, byli muslimy a jako muslimové také zemřeli. Všechna tato podání upozorňují na možný konflikt mezi Sunnou a tužbami a varují před upřednostněním těchto vlastních názorů, pohledů a přání. Upozorňují na nebezpečí unáhlených porovnávání a falešných, neexistujících analogií. Obsahují příkaz odvrhnout veškeré inovace, arab. بدعة bid’a, které si do náboženství přimyslela kolektivní lidská tvořivost po smrti Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم.
Ibn Mes’údova slova „až vás svým hávem zahalí pokušení“ odkazují na dobu, kdy bude Sunna smíšena s inovací.
Ve stejném smyslu praví Vznešený Alláh:
وَلَا تَلْبِسُوا الْحَقَّ بِالْبَاطِلِ وَتَكْتُمُوا الْحَقَّ وَأَنتُمْ تَعْلَمُونَ
Neodívejte pravdu falší a nezakrývejte pravdu, když ji dobře znáte! (Bekara:42)
Jeho slova „když lidé přijmou něco jako sunnu, leč bude se jednat o něco jiného“ vysvětluje jiné podání od Alkamy: „Kdykoli lidé přijmou něco ze Sunny (tj. skutečné Sunny), bude řečeno: „Sunna (tj. doposud následovaná zvyklost) je opuštěna.“
Jeho slova „když mezi vámi vzroste počet kazatelů, ale poklesne počet skutečných učenců“ vysvětluje ‘Alkamovo podání následovně: „Když zemřou skuteční učenci a naroste počet nevědomých učitelů.“ ‘Amr ibn Mejmún vysvětluje: „To je tehdy, když bude hodně těch, kteří přednášejí kázání.“
Autor: Abú ‘Ásim Nebíl al-Gamrí
Zdroj: Musned al-džámi’ – Fethu l-menán šarhu kitábi Abí Muhammed ibn ‘Abdilláh ibn ‘Abdurrahmán ad-Dárímí, 2/208-210.
1 Podání uvádí ad-Dárimí v Sunenu, podání č. 196. al-Albání ho oceňuje jako hasan sahíh.
2 Jde o tzv. أثر aser, dosl. stopa. Jedná se o výroky doložitelné jako slova prvních generací muslimů.