Abú Bekrova رضي الله عنه poslední rada

„Buď bohabojný, Omare, a věz, že Alláh tě povinoval skutky, které musí být učiněny ještě přes den a které od tebe nepřijme, když je vykonáš až v noci. A že ti uložil povinnosti, které musí být vykonány v noci a nepřijme je od tebe, pokud budou vykonány až přes den. A nepřijme žádné tvé dobrovolné skutky, dokud si řádně nesplníš své povinnosti. Misky vah těch, jejichž váhy budou v Soudný Den obtěžkány, budou obtěžkány jedině proto, že v tomto životě následovali pravdu a tato pravda jim byla drahá. A váhy, na něž bude nazítří pravda položena, si věru zasluhují být těžkými. A váhy těch, které v Soudný Den budou lehké a nepřeváží jejich zlo, budou lehkými jedině proto, že tito následovali faleš a brali toto vše jen na lehkou váhu. A váhy, na které bude nazítří položena faleš, věru zasluhují být lehkými.

 

Alláh Vznešený zmínil lidi Ráje a hovořil o nich v souvislosti s jejich nejlepšími činy, přičemž jejich zlé činy přehlížel. Proto kdykoli si na ně vzpomenu já, říkám si pro sebe: „Doufám, že se nebude zaobírat ani mými zlými činy.“ A Vznešený Alláh taktéž zmínil lidi Pekla a hovořil o nich v souvislosti s jejich nejhoršími činy, přičemž jejich dobré činy zcela odmítl. Když si na ně tedy vzpomenu já, říkám si pro sebe: „Doufám, že nebudu mezi nimi.“ Služebníci Alláha se vždy musí nacházet mezi stavem naděje a stavem obavy, neměli by ohledně Alláha podléhat klamlivým nadějím a ani by neměli ztrácet naději v Boží Milost.

 

Pokud se budeš této mé rady přidržovat, nikdo z těch, co jsou nyní s tebou, ti nebude dražší, nežli smrt, která k tobě jednou stejně jistojistě přijde. Pokud však nebudeš této mé rady dbát, nikoho z těch, kdo jsou nyní s tebou, nebudeš více nenávidět, nežli smrt, které nakonec stejně nemůžeš uniknout.“¹