Abú Hurejra, vl. jm. Abduššems, tj. „služebník Slunce,“ po přijetí islámu si u Proroka صلى الله عليه و سلم nechal změnit jméno na Abdurrahmán, tj. Služebník Milostiplného. Známější je pod přízviskem Abú Hurejra, který odkazuje na kotě, se kterým si jako malý chlapec hrával.
Je znám jako jeden z největších vypravěčů hadísů v generaci sahába, tj. společníků Proroka صلى الله عليه و سلم. Sám osobně předal 1600 hadísů. Kromě Abú Hurejry, patří mezi významné svědky a vypravěče hadísů i Abdulláh ibn Omar, Anas ibn Málik, matka věřících ‘Áiša, Džábir ibn Abdulláh a Abú Sa‘íd al-Chudrí – ti všichni zachovali další více než tisícovku výroků Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم.
Abú Hurejra přijal islám z rukou at-Tufejla ibn Amr vůdce kmene Dews, k němuž patřil. Kmen Dews obýval oblast zvanou Tiháma, jež se rozprostírá podél pobřeží Rudého moře na jihu Arabského poloostrova. Když se at-Tufejl vrátil do své osady poté, co navštívil Proroka صلى الله عليه و سلم a stal se muslimem v ranných letech jeho mise, byl Abú Hurejra jedním z prvních kdo odpověděli na jeho výzvu, na rozdíl od ostatních členů kmene Dews, kteří po velmi dlouhou dobu zatvrzele setrvávali ve starých pověrách.
Abú Hurejra zůstal v Tihámě po mnoho let, a bylo to až počátkem sedmého roku hidžry, když dorazil do Medíny s ostatními z jeho kmene. Prorok صلى الله عليه و سلم byl v té době na tažení do Chajberu. Protože byl nuzný, ubytoval se Abú Hurejra v mešitě společně s ostatními Ahl as-Suffa[1]. Byl sám, bez ženy nebo dětí. Přijela s ním však jeho matka, která byla stále modloslužebnicí. Toužil, aby se stala muslimkou, modlil se za to, ale ona neústupně odmítala. Jednoho dne ji znovu vyzval aby přijala víru v Jediného Boha a následovala Jeho Proroka صلى الله عليه و سلم, ale ona utrousila o Proroku صلى الله عليه و سلم slova, která Abú Hurejru velmi zarmoutila. Se slzami v očích, šel za Prorokem صلى الله عليه و سلم a ten se ho zeptal: "Co tě rozplakalo, Ó Abú Hurejro?" "Nevzdal jsem výzvu své matky k Islámu, ale ona mne vždy stroze odbyla. Dnes jsem s ní o tom mluvil znovu a slyšel jsem od ní slova, která se mi nelíbila. Prosím popros Alláha Všemohoucího, aby obrátil srdce matky Abú Hurejry k porozumění Islámu."
Prorok صلى الله عليه و سلم vyslechl prosbu Abú Hurejry a modlil se za jeho matku. Abú Hurejra řekl: "Vrátil jsem se domů a našel dveře zavřené. Slyšel jsem šplouchání vody a když jsem chtěl vejít, má matka řekla: "Zůstaň kde jsi, Ó Abú Hurejro." A když se znovu oblékla, řekla, "Vstup!" Vstoupil jsem a ona řekla: "Dosvědčuji, že není božstva, kromě Alláha a dosvědčuji, že Muhammed je Jeho Služebník a Jeho Posel."
"Vrátil jsem se k Proroku, mír s ním, plačíce štěstím, stejně jako jsem před hodinou k němu šel plačíce zármutkem a řekl jsem: "Mám dobré zprávy, Ó Posle Boží. Alláh vyslyšel tvou modlitbu a přivedl matku Abú Hurejry k Islámu."
Abú Hurejra si velmi oblíbil Proroka صلى الله عليه و سلم a nikdy ho neunavilo dívat se na jeho tvář, která mu připadala jako by zářila jako slunce, a nikdy ho neunavilo naslouchat mu. Často chválil Alláha za své štěstí a říkal: "Chvála budiž Alláhu, Jenž přivedl Abú Hurejru k Islámu." Chvála budiž Alláhu, Jenž naučil Abú Hurejru Koránu." "Chvála Alláhu Jenž poskytl Abú Hurejrovi společnost Muhammeda صلى الله عليه و سلم." Po příjezdu do Medíny se srdce Abú Hurejry napřímilo k získání poznání. Zejd ibn Sábit, významný společník Proroka صلى الله عليه و سلم vyprávěl: "Zatímco Abú Hurejra, já a ještě jeden můj přítel jsme se modlili v mešitě k Alláhu Všemohoucímu a vzpomínali Jej, objevil se Posel Boží صلى الله عليه و سلم. Přišel k nám a sedl si mezi nás. Ztichli jsme a on řekl: "Pokračujte v tom co jste dělali." Tak já i můj přítel jsme vyslovili prosbu k Alláhu dříve než, Abú Hurejra a Prorok na naši du’á´ odvětil ámín." Pak Abú Hurejra vyslovil prosbu řkouce: "Ó Pane, žádám Tě o totéž, o co tě žádali dva mí společníci a žádám Tě o poznání, které nebude zapomenuto. Prorok, mír s ním, řekl: „Amín.“ My jsme pak odpověděli: „I my žádáme Alláha o poznání, jež nebude zapomenuto“ Prorok صلى الله عليه و سلمvšak na to řekl: „Mladík z kmene Dews o to požádal před vámi."
Se svou vynikající pamětí se Abú Hurejra vydal na cestu zapamatovat si během čtyř let, které strávil ve společnosti Proroka, všechny skvosty poznání, které vyšly z jeho rtů. Uvědomil si, že má velký dar a snažil se jej plně využít ve službách Islámu.
Měl k dispozici volný čas. Na rozdíl od mnoha muhádžirů se nezaměstnával obchodem, nákupy a prodejem. Na rozdíl od mnoha ansárů, neměl pozemek, který by obdělával ani úrodu o kterou by se staral. Pobýval s Prorokem صلى الله عليه و سلم v Medíně a jezdil s ním na cesty a výpravy.
Mnoho společníků bylo ohromeno množstvím hadísů, které si zapamatoval a často se ho vyptávali kdy a za jakých okolností vyslechl konkrétní hadís.
Jednou Marwán ibn al-Hakam chtěl vyzkoušet možnosti paměti Abú Hurejry. Posadil se s ním v jedné místnosti, a za závěs posadil písaře, kterého Abú Hurejra neznal a uložil mu zapsat všechno, co Abú Hurejra řekne. O rok později zavolal Marwán Abú Hurejru znovu a požádal ho stejné hadísy, které písař zapsal. Zjistil, že nevynechal jediné slovo.
Abú Hurejra měl zájem učit a předávat hadísy, které si zapamatoval, i učení Islámu jako takové. Vypráví se, že jednoho dne procházel tržištěm Medíny a přirozeně viděl lidi ponořené do obchodování – prodávajíce a nakupujíce.
"Jak ubozí jste, Ó lidé Medíny!" řekl. "Co na nás vidíš tak ubohého, Abú Hurejro?" zeptali se. "Dědictví Posla Božího, mír s ním, se rozdává a vy trávíte čas tady! Nepůjdete snad a nevezmete si svůj díl?" "A kde se to děje, Ó Abú Hurejro?" zeptali se. "V mešitě," odpověděl. Rychle se tam vydali a Abú Hurejra čekal, dokud se nevrátili. Když ho uviděli, řekli: "Ó Abú Hurejro, šli jsme do mešity, vstoupili jsme a neviděli jsme, že by se tam něco rozdávalo." "Neviděli jste tam nikoho?" zeptal se. "Ó ano, viděli jsme několik lidí se modlit, několik lidí číst korán a někteří diskutovali o tom co je halál a co je haram." "Běda vám," odpověděl Abú Hurejra, "to je dědictví Muhammeda, nechť mu Alláh žehná a dá mu mír."
Abú Hurejra podstoupil mnoho těžkostí jako důsledek svého odhodlaného hledání vědomostí. Byl často o hladu a osamělý. Sám o sobě řekl:
"Když jsem už měl obrovský hlad, šel jsem za společníkem Proroka صلى الله عليه و سلم a zeptal se ho na verš z Koránu a (zůstal jsem s ním) abych se ji naučil zpaměti, takže mě vzal do svého domu a pohostil mne. "Jednoho dne byl můj hlad tak obrovský, že jsem si přiložil na žaludek kámen. Potom jsem se posadil na cestu kudy procházeli sahába. Abú Bekr šel kolem a já jsem se ho zeptal na jeden verš z Knihy Boží. Zeptal jsem se ho jen proto aby mne pozval, ale on tak neučinil. Pak prošel kolem Omar ibn al-Chattáb a já jsem se ho zeptal na jeden verš, ale on mne také nepozval k sobě domů. Pak šel kolem Posel Boží, mír s ním a všiml si že jsem velmi hladový a řekl: "Abú Hurejro!" "Jsem k tvým službám," odpověděl jsem a následoval až dokud jsme nevstoupili do jeho domu. Našel misku s mlékem a zeptal se své rodiny: "Odkud máte tohle?" "Někdo ti to poslal", odpověděli. On mi pak řekl: "Ó Abú Hurejro, jdi za Ahl as-Suffah a pozvi je." Abú Hurejra učinil, jak mu bylo řečeno a všichni se z mléka napili.
Samozřejmě, že nadešel i čas, kdy muslimové byli požehnáni velkým bohatstvím a materiálním prospěchem všeho druhu. Abú Hurejra také dostal svůj podíl na bohatství muslimů. Měl pak pohodlný dům, ženu a dítě. Ale ani tento obrat osudu nezměnil jeho osobnost. Ani nezapomněl na svou osamělost. Říkal: "Vyrostl jsem jako sirotek a přesídlil jsem jako nuzný, chudý člověk. Brával jsem si potravu pro svůj žaludek od Busry bint Ghazwán. Sloužil jsem lidem, když se vraceli ze svých cest a vodil jejich velbloudy, když se na cesty vydávali. Pak Alláh způsobil, že jsem se s ní oženil. Tak chvála buď Alláhu, který posílil své náboženství a učinil Abú Hurejru imámem."[2]
Většinu svého času strávil, Abú Hurejra duchovní činností a oddaností k Alláhu. Noční modlitba byla pravidelnou praxí jeho rodiny, včetně jeho ženy a jeho dcery. On zůstal vzhůru třetinu noci v modlitbách, jeho žena další třetinu a jeho dcera jednu třetinu noci. Tímto způsobem v domě Abú Hurejry neproběhla jediná hodina noci bez uctívání, zikru a modlitby.
Za panování chalífy Omara, jej chalífa jmenoval místodržícím Bahrajnu. Omar byl přepečlivý při výběru správné osobnosti pro funkci místodržícího. Vždy dbal na to, aby jeho místodržící žili jednoduše a skromně a neshromažďovali příliš mnoho bohatství, i když by to činili spravedlivě.
V Bahrajnu Abú Hurejra poměrně zbohatl. Omar se o tom doslechl a odvolal ho do Medíny. Omar se obával, že svého majetku dosáhl nelegálním způsobem a dotazoval se ho odkud a jak získal takový majetek. Abú Hurejra odpověděl: "Z chovu koní a darů, které jsem obdržel." "Předej je do společné pokladny muslimů," nařídil Omar. Abú Hurejra tak učinil a zvedl své ruce k nebi a modlil se: "Ó Pane, odpusť vládci věřících." Následně jej Omar opět požádal stát se místodržícím, ale on odmítl. Omar se ho zeptal proč to odmítl a Abú Hurejra řekl: "Proto aby má čest nebyla pošpiněna, mé bohatství odebráno a můj hřbet bit." A dodal: "A obávám se soudu bez znalosti věci a hovoru bez moudrosti."
Po celý svůj život zůstal Abú Hurejra milý a zdvořilý ke své matce. Kdykoli chtěl odejít z domu, zastavil se u jejích dveří a řekl: As-salámu ‘alejkum, já ummatá, we rahmetulláhi we bereketuhu (tj. mír s vámi, matko a milosrdenství a požehnání Boží.)" Ona mu odpovídala: „We ‘alejke sselám, já bunejja, we rahmetulláhi we bereketuhu (tj. i s tebou mír, synku, milosrdenství a požehnání Boží." Často také říkával: "Nechť je k tobě Alláh milosrdný, tak jako ty ses o mne starala, když jsem byl malý," a ona odpovídala: "Nechť je i k tobě Alláh milosrdný za to že jsi mne vyvedl z omylu když jsem byla stará." Abú Hurejra vždy nabádal ostatní lidi, aby byli milí a dobří ke svým rodičům. Jednoho dne viděl dva muže jak spolu jdou, jeden byl starší než ten druhý. Zeptal se mladšího: "Čím je ti tento muž?" "Je to můj otec," zněla odpověď. "Neoslovuj ho jménem. Nechoď před ním a nesedej si před něj," poradil mu Abú Hurejra.
Muslimové jsou zavázáni Abú Hurejrovi vděkem za to, že napomohl uachovat a předat cenné dědictví Proroka, nechť mu Bůh žehná a dá mu mír.
Abú Hurejra zemřel v roce 59 h. ve věku 78 let.