Sufján ibn Ujejna vyprávěl od Bejána a Ismá’íla ibn Abí Chálida, který slyšel Kajse ibn Abí Házima vypovědět:
„Viděl jsem Chálida ibnu l-Welída رضي الله عنه v místě zvaném Híra, když mu přinesli jed.
Zeptal se: „Co je to?“
Odpověděli: „To je jed, který namístě usmrcuje.“
Chálid ibnu l-Welíd pravil: „Bismilláh … (tj. Ve jménu Alláha),“ vypil jed – a zůstal naživu.“ [1]
Sufján ibn Ujejna vyprávěl od Bejána a Ismá’íla ibn Abí Chálida, který slyšel Kajse ibn Abí Házima vypovědět:
„Viděl jsem Chálida ibnu l-Welída رضي الله عنه v místě zvaném Híra, když mu přinesli jed.
Zeptal se: „Co je to?“
Odpověděli: „To je jed, který namístě usmrcuje.“
Chálid ibnu l-Welíd pravil: „Bismilláh … (tj. Ve jménu Alláha),“ vypil jed – a zůstal naživu.“ [1]
Prorokův společník, velký vojevůdce a osvojitel Persie, Chálid ibnu l-Welíd, ve zmíněném iráckém městě jen aplikoval to, co se naučil od Posla Božího صلى الله عليه و سلم a k tomu přidal obrovskou sílu svého přesvědčení, že se mu může stát jen to, co pro něj Alláh již předurčil, spolu s neotřesitelnou důvěrou v Něho.
Přímo od Posla Božího صلى الله عليه و سلم se dochoval také následující způsob využití slov Koránu a zbožných proseb k úlevě od bolesti:
Polož svou pravou ruku na místo, které tě bolí a potom třikrát za sebou řekni:
بِسْمِ اللهِ
„Bismilláh (tj. ve jménu Božím).“
Potom řekni sedmkrát po sobě:
أَعُوذُ بِاللهِ وَ قُدْرَتِهِ مِنْ شَرِّ مَا أَجِدُ وَ أُحَاذِرُ
„A’úzu billáhi we kudretihi min šerri má adžidu we uhádiru” tj. „Utíkám se k Alláhu a Jeho Moci před zlem toho, co shledávám a před čím se mám na pozoru.“ [2]
Imám Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja tuto samoléčbu prosbami a recitací al-Fátihy osobně vyzkoušel a poté o něm napsal:
„Když jsem byl v Mekce, trpěl jsem četnými nemocemi, ale nemohl jsem nalézt lékaře. Léčil jsem se tedy sám – recitoval jsem al-Fátihu a zpozoroval podivuhodné výsledky. Totéž jsem vypověděl řadě dalších, jež trpěli bolestmi. Mnozí z nich to vyzkoušeli také a záhy se uzdravili.“ [3]
Na jiném místě podává i toto upřesnění léčebného postupu:
„Když jsem byl v Mekce a nemohl jsem najít lékaře, recitoval jsem několikrát po sobě al-Fátihu na šálek vody z pramene Zemzem. Když jsem ho pak vypil, pocítil jsem, že jsem se zcela uzdravil.“ [4]
________________________________________________________
[1] Isnád tohoto podání je hasan. Zaznamenali ho al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 9/350; a at-Taberí v at-Tárích, 3/363.
[2] Viz Muchtesaru Sahíhi Muslim, hadís č. 1447.
[3] Viz al-Džewábu l-káfí, str. 5.
[4] Viz at-Tibbu n-nebewí, str. 164.