Vznešený Alláh pravil:
وَالسَّابِقُونَ الأَوَّلُونَ مِنَ الْمُهَاجِرِينَ وَالأَنصَارِ وَالَّذِينَ اتَّبَعُوهُم بِإِحْسَانٍ رَّضِيَ اللَّهُ عَنْهُمْ وَرَضُواْ عَنْهُ وَأَعَدَّ لَهُمْ جَنَّاتٍ تَجْرِي تَحْتَهَا الأَنْهَارُ خَالِدِينَ فِيهَا أَبَدًا ذَلِكَ الْفَوْزُ الْعَظِيمُ
Vznešený Alláh pravil:
وَالسَّابِقُونَ الأَوَّلُونَ مِنَ الْمُهَاجِرِينَ وَالأَنصَارِ وَالَّذِينَ اتَّبَعُوهُم بِإِحْسَانٍ رَّضِيَ اللَّهُ عَنْهُمْ وَرَضُواْ عَنْهُ وَأَعَدَّ لَهُمْ جَنَّاتٍ تَجْرِي تَحْتَهَا الأَنْهَارُ خَالِدِينَ فِيهَا أَبَدًا ذَلِكَ الْفَوْزُ الْعَظِيمُ
A Bůh nalezl zalíbení v prvních předchůdcích z přesídlenců a pomocníků a v těch, kdož je následovali ve zbožných skutcích a také oni nalezli zalíbení v Bohu; On pak připravil pro ně zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní navěky přebývat budou a to úspěch bude nesmírný. (Tewba:100)
Tento verš dokládá výjimečné postavení první generace muslimů, tedy الصحابة as-sahába, což jsou společníci Posla Božího صلى الله عليه و سلم, kteří žili v jeho době, viděli ho, učili se od něj a strávili s ním nějaký čas. Budiž s nimi se všemi Alláh spokojen.
Základním rozdělením této skupiny lidí zmíněné v tomto koránském verši je jejich rozčlenění na:
- المهاجرون al-muhádžirún, tj. přesídlence, tzn. ty, kteří z rukou Prorokových přijali islám ještě v Mekce a potom spolu s ním přesídlili do Medíny; a
- الأنصار al-ansár, tj. pomocníky, tzn. ty, kteří přijali islám v Medíně a přidali se k muhádžirům, přijímajíce je za své bratry a pomáhaje jim v časech dobrých i zlých.
Tito byli spokojeni s Alláhem jakožto jejich Pánem, Muhammedem صلى الله عليه و سلم jakožto jejich Prorokem a islámem jakožto jejich náboženstvím, za což je Alláh spokojen s nimi a připravil pro ně nesmírné a nedozírné odměny Ráje, ve kterém budou věčně blažení.
Šejch ‘Abdulmuhsin al-‘Abbád al-Bedr ohledně tohoto verše řekl:
„Prvními, kteří přijali islám, byli lidé z muhádžirů a ansárů a pak ti, kteří je věrně následovali (tj. ve víře) a protože byli spokojeni s Alláhem (a tím, co jim určil a uzákonil), také Alláh byl spokojen s nimi a připravil pro ně požehnané zahrady Ráje – a toto je úspěch nesmírný.
Společníci Posla Božího صلى الله عليه و سلم jsou těmi nejlepšími z celé ummy Muhammedovyصلى الله عليه و سلم, která je nejlepší mezi všemi národy. Existuje mnoho veršů a mnoho nade vší pochybnost spolehlivě dochovaných hadísů, které vysvětlují jejich přednost a vznešenost, nechť je s nimi všemi Alláh spokojen a nechť je všechny potěší.
Ibn Kesír ve svém vysvětlení tohoto verše říká: „Vznešený Alláh ohledně Sebe oznamuje, že je spokojen s těmi, kteří přijali islám jako první, což jsou muhádžirové, pak ansárové a dále všichni ti, kteří je věrně následovali. A ti jsou spokojeni s Alláhem a s odměnou, kterou jim Alláh připravil, z požehnaných zahrad Ráje a věčné blaženosti.“
Aš-Ša’bí (ohledně těch, na které se vztahuje tento verš) pravil: „Jako první islám přijali muhádžirové a ansárové, ti, kteří složili přísahu věrnosti (tzv. بيعة الرضوان bej’atu r-ridwán) v roce Hudajbíjje.“
Abú Músá al-Aš’arí رضي الله عنه, Sa’íd ibn Musejjib, Muhammed ibn Sirín, al-Hasan al-Basrí a Katáda uvedli, že jde o ty, kteří se (během svého života) stihli modlit k oběma kiblám [1] spolu s Božím Poslem صلى الله عليه و سلم.
Ibn Kesír uzavírá: „Věru Vznešený Alláh nás zpravuje o tom, že je jistojistě spokojen s těmi, kteří přijali islám jako první, z muhádžirů i ansárů i všech dalších, kteří je v tom věrně následovali. Proto běda těm, kteří je nenávidí nebo je proklínají, anebo nenávidí či proklínají byť i jednoho jediného z nich! A zejména pak největšího mezi všemi společníky po Prorokovi صلى الله عليه و سلم, který byl tím nejlepším a nejvybranějším z nich, čímž myslím toho největšího z nich, as-Siddíka, velkého chalífu Abú Bekra ibn Abí Kuháfu رضي الله عنه.“
Věru existuje frakce z řad ráfida – zavrhovatelů [2] , kteří prokazují nepřátelství právě vůči těmto nejlepším ze všech společníků, které nenávidí a proklínají – a my se utíkáme k Alláhu před tímto – a toto naznačuje, že jejich rozumy jsou pomatené a jejich srdce jsou zvrácená.
Kde tedy zůstala jejich víra v Korán, pokud proklínají někoho, s kým je Sám Alláh spokojen?!
A co se následovníků Sunny týče, ti po zmínce jména kteréhokoli z nich dodávají slova رضي الله عنه radija ´lláhu ‘anhu, tj. nechť je s ním Alláh spokojen, uznávaje, že jsou jedněmi z těch, se kterými je Alláh spokojen. A následovníci Sunny proklínají jen toho, koho proklel i Alláh a Posel Jeho صلى الله عليه و سلم, jsou loajální jen k tomu, kdo je loajální k Alláhu a jsou nepřáteli komukoli, kdo je nepřítelem Alláha, následují Posla Božího صلى الله عليه و سلم a nevnášejí do náboženství žádné inovace, věrně napodobují a následují Posla Božího a nikoli nic nově vneseného – a toto je důvodem, proč budou vítěznou stranou Boží, stranou Jeho věřících uctívačů.
Náš šejch Muhammed al-Amín aš-Šankítí ve svém díle Adwá´u l-beján pravil: „Všemohoucí Alláh v tomto vznešeném verši jasně doložil, že prvními, kdo přijal islám, byli muhádžirové a ansárové, za což se jim dostalo dobra a spokojenosti Boží, jakož i příslibu věčné blaženosti v zahradách Ráje a nesmírného úspěchu.“
Alláh na vícero dalších místech objasnil, že ti, kteří budou následovat ty, kteří přijali islám jako první, obdrží také podíl z tohoto dobra, jako na místech, kde Alláh říká:
وَآخَرِينَ مِنْهُمْ لَمَّا يَلْحَقُوا بِهِمْ
A jsou jiní mezi nimi, kdož dosud s nimi se nesjednotili. (Džumu’a: 3)
Nebo slova Boží:
وَالَّذِينَ جَاؤُوا مِن بَعْدِهِمْ يَقُولُونَ رَبَّنَا اغْفِرْ لَنَا وَلِإِخْوَانِنَا
A ti, kdož přišli po nich, hovoří: “Pane náš, odpusť nám i bratřím našim (Hašr: 10)
Či slova Všemohoucího Alláha:
وَالَّذِينَ آمَنُواْ مِن بَعْدُ وَهَاجَرُواْ وَجَاهَدُواْ مَعَكُمْ فَأُولَئِكَ مِنكُمْ
A ti, kdož později uvěřili, přesídlili a bojovali spolu s vámi, ti také patří k vám (Anfál: 75)
A není skryto, že Vznešený Alláh v tomto významném verši jasně zmiňuje, že je spokojen s těmi z muhádžirů a ansárů, kteří přijali islám jako první a pak i s těmi, kteří je věrně následovali. Jedná se o velmi jasný koránský důkaz, že kdokoli je proklíná nebo nenávidí, je odchýlený a odporuje Alláhu Vznešenému a Mocnému, neboť chová zášť vůči někomu, s kým je Sám Vznešený Všemohoucí Alláh spokojen. A není pochyby o tom, že zášť vůči někomu, s kým je Alláh spokojen, představuje odpor vůči Alláhu Všemocnému, což je neposlušností a křivdou.“ [3]
____________________________________________
[1] Tj. směrem ke Ka’bě v Mekce i směrem k al-Aksá v Jeruzalému.
[2] Také bývají velmi často, byť ne zcela přesně, označováni jako ší’ité.
[3] Viz kniha Min kunúzi l-Kur´áni l-kerím Tefsíru ájáti mine l-Kitábi l-‘Azím, str. 92-93.