عَنْ أَبِي هُرَيْرَةَ ، عَنِ النَّبِيِّ صلى الله عليه وسلم قَالَ : مَنْ لَمْ يَسْأَلِ اللَّهَ غَضِبَ اللَّهُ عَلَيْهِ
عَنْ أَبِي هُرَيْرَةَ ، عَنِ النَّبِيِّ صلى الله عليه وسلم قَالَ : مَنْ لَمْ يَسْأَلِ اللَّهَ غَضِبَ اللَّهُ عَلَيْهِ
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلمpravil: „Kdo Alláha neprosí, na toho se Alláh rozhněvá.”1
Šejch Muhammed ‘Abdurrahmán Mubárekfurí vysvětluje:
„Alláh se rozhněvá, protože takové chování je jednou z podob nadutosti a projevem pocitu soběstačnosti, spokojenosti se sebou samým. A takové chování je ze strany služebníka Všemohoucího Alláha nepřístojné.”2
Šejch Zejd al-Medchalí říká:
„Tento hadís ukazuje na to, že žádat Alláha o dobro na tomto i na onom světě je pro služebníka Božího povinností (arab. فرض fard). Služebník nemůže dosáhnout ničeho dobrého na tomto světě ani na světě onom, leda s pomocí Boží, s Jeho mocí a přízní, s Jeho dobrodiním, které služebníkovi ulehčí a umožní, aby získal to, po čem touží.
Je sunnou, aby služebník setrvával v prosbách vůči Alláhu, aby Jej stále žádal o splnění svých přání, o dobro a o záchranu před vším zlem. Není pravda, že by toto Alláh nenáviděl. Naopak, pokud služebník ve svých prosbách vytrvá, k Alláhu se postupně o to více přiblíží. Prosba sama se tak postupně stane nedílným prostředkem splnění přání a uspokojení potřeb Božího služebníka. A Alláh je ten, kdo řídí a předurčuje všechny události a dění jak na tomto, tak i na onom světě. Proto je naprosto nezbytné obrátit se právě, přímo a jedině k Alláhu, za všech okolností a ve všech případech. V časech těžkostí i v časech blahobytu, v soukromí i na veřejnosti, bez ohledu na okolnosti, dokonce i tehdy, když bude Boží služebník ležet v posteli, nebo se procházet po ulici, vždy by se měl obracet k Alláhu, aby mu Jeho Pán zajistil vše, co potřebuje a co je pro něj nezbytné.“3
Žádat o něco Alláha a žádat o něco nějakého smrtelníka jsou dvě naprosto odlišné věci.
Slovy básníka:
الله يَغضَبُ إن تَرَكتَ سؤالَهُو تَرَى ابنَ آدَمَ حِينَ يُسأَلُ يَغضَبُ
“Alláh se hněvá, když ho prosit přestaneš
Leč vidíš syna Adama hněvat se, když o něco je žádán”
1 Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3373 a al-Buchárí v Adebu, hadís č. 658. Jako hasan jej ocenil šejch al-Albání.
2Viz Tuhfatu l-ahwáz bi šerhi Džámi’i Tirmizí, 9/290.
3Viz ‘Awnu l-Ahadi s-Samed – šerhu Adabi l-mufred, 2/272 – 273.