Argumenty proti myšlení extremistů

Islámská věrouka považuje za islámské přesvědčení to přesvědčení, které vychází z Koránu a Sunny. Islámská právní věda považuje za islámský způsob uctvívání a za islámský morální standard ten, který vychází z Koránu a Sunny. Cokoli, co se protiví Koránu a Sunně, není islámské. Islámská interpretace je ta interpretace, která odpovídá interpretaci muslimů, mezi něž byl Korán zjeven a kteří byli svědky prorocké mise Muhammeda, mír a požehnání s ním.

Co se týče fundamentalizmu, nehledě na jeho negativní konotaci v západním světě, nemusí být nutně zlem. Pokud se jedná o doslovný význam slova, snahu dopídit se základu, navrátit něco k základu, fundamentu, může být nakonec velmi vítaný, např. chceme-li reálný, žitý “islám” oprášit od vlivu neislámských tradic, které na určitém místě panovaly ještě před příchodem islámu, nebo od inovací ve víře a v uctívání, které byly do islámské

 praxe vneseny až mnoho generací po smrti Proroka a jeho druhů, není co namítat.

Ani islamizmus, politický směr snažící se prosazovat hodnoty islámu v politice, nemusí představovat konflikt a nebezpečí. Islám je sám o sobě celistvý světonázor a způsob života, komplexní systém zahrnující úroveň jednotlivce, společnosti i státu (a států), věrouky, uctívání, morálky, zákona i společenských vztahů. Skutečný zbožný a pravověrný muslim se islámem řídí nejen v mešitě, ale i při správě věcí veřejných.

Navíc po debaklu státních systémů importovaných do islámského světa zvenčí, jako byl socializmus, nebo nacionalizmus, je islamizmus přirozeným plodem místního vývoje, vlastní sebereflexí a politickým proudem, který je nutno respektovat. Ostatně v křesťanských zemích (včetně dost nábožensky vlažné ČR) existují také politické formace, myšlenky a tendence vznikající na základě náboženství, proto není ani nutno, ani záhodno upírat toto i muslimskému světu.

To, co představuje problém, a kam pravděpodobně míříte, bych spíše popsal termíny extremismus a integrismus. Extremismus je snaha o jednoduchá, krajní řešení, odvracející pozornost od skutečných problémů jinam, velmi často nesou rys manipulace a populistických snah. Pokud extremismus uchvátí a znásilní pojmy jinak známé z islámské věrouky a právní vědy, máme tu čest s extremizmem (rádoby) islámským, já bych spíše řekl muslimským, neboť islám s ním nemá nic společného.

Integrismus, termín, který se objevil poprvé ve frankofonní literatuře, upozorňuje na málo zdůrazňovaný fakt, že samo náboženství a jeho interpretace je věc mnohavrstevná, plastická a široká. Jako takové je ho třeba chápat a nikoli redukovat na omezené, zúžené a zploštělé vidění světa. Např. je principem, že koránský verš je třeba chápat v co nejširší možné konotaci, není-li omezen, či specifikován nějakým jiným textem (z Koránu nebo Sunny). Navíc na řadu věcí existuje v islámské právní nauce více názorů, čímž je zajištěna v islámské ummě pluralita interpretace a názoru. Bez důkazu a bez důvodu pak není možno aplikovat jen jediný z nich a neuznávat ostatní.

Jedná se nejen o určité specifické projevy, ale i o zvláštní a chybný, zvrácený způsob myšlení a nakládání s náboženskými fakty a texty.

Jak správně shrnujete, islámské učení (Korán i Sunna – viz začátek) mu odporují – jak v rovině jeho myšlenkových základů a stejně tak i v případě jeho projevů.

 

Nyní uvedeme nejdůležitější aspekty myšlení extremistů a integristů mezi muslimy a budeme je vyvracet argumenty z Koránu a Sunny:

1. Vědomí vlastní výlučnosti a absolutní pravdy. Islám sám sebe považuje za jediné pravdivé a Bohem přijaté náboženství, Korán a Sunna je absolutní pravda, Korán je přímé a nestvořené slovo Boží a Sunna pravdivým, nevyvratitelným a nezpochybnitelným záznamem jeho vysvětlení Prorokem, mír s ním, kterého Sám Všemohoucí hlídal před možností hříchu. Ale tato absolutní pravda stojí zcela mimo lidi a zcela mimo jejich názory, myšlenky a chtíče. Pravdivost toho, co si myslíme, se musí posuzovat podle Koránu a Sunny. Lidé, o kterých mluvíme (ale nejen oni), si ji přizpůsobují podle toho, jak chtějí a jak jim to vyhovuje. Pokud hovoří pro ně, pak je vehementně prosazují a pokud hovoří proti nim, pak dělají, že takové pasáže neexistují, nebo že se jich netýkají. To odporuje mnoha koránským veršům, např. (ve významu):

Vy, kteří věříte! Nesnažte se předejít Boha a posla jeho! Buďte bohabojní, vždyť Bůh věru je slyšící, vševědoucí! Vy, kteří věříte! Nezvedejte hlas svůj nad hlas prorokův a neobracejte se k němu s řečí hlučnou, tak jak to děláte mezi sebou, aby se skutky vaše nestaly marnými, aniž o tom budete mít tušení. (Hudžurát: 1-2)

Zdaž věříte v jednu část Písma, zatímco druhou popíráte? Jaká bude odměna těch z vás, kteří si takto počínají, ne-li hanba v životě pozemském; a v den zmrtvýchvstání budou uvrženi do muk nejhorších. A není Bohu lhostejné, co činíte. (Bekara:85)

Co soudíš o tom, jenž učinil si božstvem svým svou vášeň a jemuž Bůh dal vědomě zbloudit a zapečetil sluch i srdce jeho a zastřel zrak jeho rouškou? Kdo povede jej kromě Boha správnou cestou? Což se nevzpamatují? (Džásíja:23)

2. Přesvědčení o vlastní pravdě vede nutně k popření názoru všech ostatních. Názor ostatních je popírán bouřlivě a vehementně, jakoby jím byla zakrývána vnitřní nejistota a rozpornost. To se shoduje s tím, co Korán říká o jedné skupině židů (ve významu):

„Domníváte-li se, že jste Bohu bližší než ostatní lidé, pak si přejte smrt, jste-li pravdomluvní!“ Ale oni si ji nikdy nebudou přát kvůli tomu, co provedly již předtím ruce jejich. A Bůh dobře zná nespravedlivé.  (Džmu’a: 6-7)

3. S tím jde ruku v ruce popírání víry druhých lidí a jejich prohlašování za nevěřící, malověrné, pokrytce a hříšníky. Posel Boží صلى الله عليه و سلم učil, že když ve dvojici lidí jeden o druhém prohlásí, že je nevěřící, pak jeden z nich je skutečně nevěřící. Buď dotyčný říká pravdu, ale v případě, že nepřiznává víru svého bratra muslima, sám je nevěřícím. Této sektě, přehánějící v prohlašování jiných muslimů za nevěřící se říká tekfíríjja a je jednou z prvních sekt, které kdy křivili jasné islámské učení. Z takových lidí se rekrutovali ti, kteří jsou zodpovědní za vraždy správně vedených chalífů a společníků Prorokových صلى الله عليه و سلم, jako Osmána a ‘Alího, budiž s nimi oběma Alláh spokojen. Byli známí i jako chawáridž. O tom, že metodika novodobých extremistů a integristů je metodikou chawáridž bylo napsáno mnoho.

4. Přehánění ve víře, obsesivní lpění jen na jedné z mnoha stránek islámu, které je v protikladu ke komplexní a souměrné zbožnosti Proroka a jeho druhů, Alláh s nimi budiž spokojen.Bůh v Koránu přikazuje (ve významu):

 Nepřehánějte v náboženství svém, mluvte jen pravdu a nenásledujte scestná učení lidí, kteří zbloudili již před vámi a dali zbloudit mnoha jiným – a ti věru zbloudili z cesty rovné!“ (Máida:77)Jistí lidé přišli k Prorokovi a jeden z nich řekl, že zůstane celou noc při modlitbě a nebude spát, zatímco druhý řekl, že se bude postit a nepřeruší svůj půst, zatímco třetí se zařekl, že se neožení. Posel Boží صلى الله عليه و سلم pak o tom řekl: „Co je s těmi lidmi, kteří takto říkají? Já se postím a přerušuji půst, vstávám k modlitbě i spím a žením se se ženami. Kdokoli pak neprahne po mé sunně, není ode mne.“ Obecně přijímaný.

5. Korán a Sunna odmítá samotného extrémního způsobu myšlení a hledání krajních a vypjatých řešení (ve významu):

A takovýmto způsobem jsme vás učinili obcí vzdálenou krajností, abyste byli svědky o lidech a aby posel byl svědkem o vás. (Bekara: 143) Požehnání a mír Poslu, který řekl: „Důležitost znalosti je větší než běžného povinného činu a nejlepší z vašeho náboženství je uměřenost.“ Hadís je autentický.

6. Odmítán je i nedostatek uvažování o Koránu a Sunně a bezmyšlenkovité, zjednodušující, plytké a

zkratkovité vysvětlování Zjevení. O časovém vymezení půstu v ramadánu Alláh seslal (ve významu): Jezte a pijte až do chvíle, kdy od sebe rozeznáte bílou a černou nit na úsvitu, potom dodržujte plný půst až do noci. (Bekara:187) Po seslání tohoto verše si někteří Prorokovi druhové připravili bílou a černou nit, kterou chtěli nástup doby půstu přeměřovat. Když se o tom dozvěděl Prorok صلى الله عليه و سلم , vysvětlil jim, že bílá nit je úzký pás ranního světla za úsvitu a černá nit je tma. Pokud by se drželi doslovného výkladu, začátek půstu by propásli. Podobným způsobem byla slova (ve významu):

To, co vám dává posel, to si vezměte! Ale toho, co vám odepřel, toho se zdržujte! (Hašr:7) zjevena o dělení válečné kořisti, ale mnozí raní muslimové, mezi nimiž je nevýznamnější Ibn Abbás, bratranec Božího Proroka صلى الله عليه و سلم, nechť je s ním Bůh spokojen, je vztáhli v přeneseném významu i na celý koncept následování Sunny. Takových příkladů by se dala najít celá řada.

Co se pak týče jednotlivých projevů extremismu a integrismu, jako jsou nejrůznější násilné činy apod., jejich odsouzení lze najít na mnoha místech v Koránu i v Sunně a byly citovány v článcích a odpovědích odsuzujících podobné projevy, např.:

http://www.e-islam.cz/node/145 – sebevražedné atentáty

http://www.e-islam.cz/node/296 – zabíjení nemuslimů v muslimských zemích

http://www.e-islam.cz/node/221 – Usáma a jeho „džihád“

http://www.e-islam.cz/node/220 – spolupráce s extremisty

http://www.e-islam.cz/node/219 – teror vůči civilistům

http://www.e-islam.cz/node/146 – únosy letadel