Otázku Božích atributů řeší část tewhídu nazývaná “tewhídu l-asmá´i we s-sifát” – jednota Boží ve jménech a atributech.
Otázku Božích atributů řeší část tewhídu nazývaná “tewhídu l-asmá´i we s-sifát” – jednota Boží ve jménech a atributech.
zahrnuje pevnou víru a uvěření v Boží jména a atributy (vlastnosti). Znalost o něm je znalostí o osobě Vznešeného.
Bohu náleží devětadevadesát krásných přívlastků (ismá´u l-husná). Stým je osobní Boží jméno Alláh. Je to nadřazené jméno, zahrnující význam všech ostatních jmen. Všechna další jména pak přicházejí až za jménem Alláh, jako jeho přívlastky, vlastnosti, zatímco jméno Alláh nepřichází po žádném z přívlastků. Mnoho Božích přívlastků náleží bez výjimky pouze Jemu a nikoli stvořeným bytostem, mnoho jich je také shodných s vlastnostmi stvoření, avšak v případě Nejvyššího jsou na absolutním stupni. Člověk může být odpouštějící a láskyplný, ale pouze Alláh je odpouštějící a láskyplný v absolutním smyslu slova. Odtud také vysvětlení slov mnoha zjevení: „Bůh stvořil člověka k obrazu svému.“
Rovněž popisuje Alláh Sám Sebe pomocí svých vznešených atributů, které přijímáme tak, jak jsou, bez jejich vysvětlování a redukce jinými vlastnostmi na straně jedné, nebo naopak jejich porovnáváním s vlastnostmi stvořených věcí a bytostí. A dalek je On toho. Tyto vlastnosti zahrnují např. Boží osoba, sluch, zrak, chodidlo, ruku, vznesení se nad trůn, sestupování, tvář, prsty, atd.
Správné a čisté chápání tohoto druhu tewhídu má tyto základní principy:
1. Tenzíh (uspořádání)
Rozdíl v síle existuje mezi stvořeními, jako např. síla člověka není stejná jako síla slona, nebo je rozdíl mezi silou člověka a silou jednoho mravence. Jaký pak bude teprve rozdíl mezi stvořeními a Stvořitelem v otázce síly? A znalosti, moudrosti? Jakkoli se mohou vlastnosti nacházet zároveň u stvoření, tak i u Stvořitele, jejich míra u Stvořitele je vždy absolutní.
2. Isbát (potvrzení)
Každou Boží vlastnost i přívlastek potvrzujeme a nikdy nepopíráme. Věříme v to, co bylo sesláno poslům a prorokům, mír s nimi všemi a nepochybujeme o jejich kvalitách. Existenci Božího sluchu, zraku, ruky atd. bereme jako fakt, o němž se nediskutuje.
3. el-Kef ‘ani t-Tekjíf (odvržení pripodobňování)
Neříkáme o atributech, že jsou stejné jako jejich analogie u stvoření, ani je nevysvětlujeme jinou vlastností, zužujíce tím velikost Osoby Boží. Proto např. Boží zrak není jako zrak člověka, ruka Boží není jako ruka lidská, ani nelze říci, že Boží zrak je Boží vědění a Boží ruka Boží milosrdenství.
Věci, které narušují, nebo popírají správnou víru v tewhídu l-ismá´i we s-sifát jsou čtyř druhů:
1. et-Tešbíh
Srovnávání Božích vlastností s vlastnostmi stvoření. Tato nemoc má dva stupně:
– Srovnávání stvoření se Stvořitelem, jako modloslužebníci srovnávají své sochy s Alláhem, nebo křesťané Ježíše, mír s ním, s Bohem. To narušuje tewhídu r-rubúbíja a tewhídu l-ismá´i we s-sifát a vede k širku, tedy porušení tewhídu l-ulúhíja. To existuje odedávna a je to velmi rozšířené.
– Srovnávání Stvořitele se stvořeními, nebo s určitými jednotlivými vlastnostmi Stvořitele s určitými jednotlivými vlastnostmi stvoření. Tento neduh zasahuje menší počet lidí. Tato skupina se označuje jako el-mušebbiha, protože právě srovnali vlastnosti Stvořitele s vlastnostmi Jeho stvoření, takže říkají, že Boží Tvář je podobna tváři stvoření, že Boží ruka je podobna ruce lidské. A Bůh je dalek od toho, co oni říkají.
2. et-Tachríf
Pokřivování. Chybná interpretace. Tedy např. že Jeho ruka znamená jeho moc. Ve skutečnosti má i ruku i moc, tedy takový přístup vede k zploštěnému vnímání Boha a negaci Jeho vlastností.
3. et-Ta’tíl
Negace Božích vlastností v úplnosti, nebo jednotlivých Jeho vlastností. Tento neduh má rozličné stupně.xcc
– Úplná negace vlastností Stvořitele,což vede k ateizmu. To je nejnebezpečnější verze.
– Negace uctívání Stvořitele, negace Jeho vlastnosti a práva, že On je důstojným k uctívání. Tento bod se vztahuje na některé súfisty, kteří říkají, že dosáhli určitých stupňů, takže se už více nemusejí modlit k Bohu. Tito říkají, že uctívání je pouze pro masu lidí a pro zvláštní jedince není povinností uctívat.
– Negace všech Božích jmen a atributů vedle přiznávání existence Stvořitele. To je charakteristikou sekty, nazývané džehmíja, která byla pod vlivem filozofů. Kvůli čemu popírali vlastnosti Alláha? Říkají, že pokud ho budeme popisovat těmito vlastnostmi, pak Jej také budeme srovnávat se stvořeními a učiníme širk, takže přiznávají pouze wudžúd (existenci) Boží.
– Potvrzování Božích přívlastků při současné negaci Jeho atributů. To je přístup mu’tazily, učedníků džehmíjců, kteří jsou o něco nebezpečnější.
– Potvrzování Božích přívlastků a některých Jeho vlastností při současné negaci ostatních. Takový přístup je nebezpečný o něco méně, protože si protiřečí jak podle šarí’y tak podle rozumu. To jsou aš’aríje a máturídíje.
4. et-Tekjíf
Určování podstaty vlastností Božích a pokus o odkrývání jaké jsou ony ve skutečnosti. Odpověď na ně je výše uveden ve třetím základním principu tewhídu l-ismá´i we s-sifát.
Tyto aspekty popírající tewhídu l-ismá´i we s-sifát si vzájemně protiřečí a nakonec vedou ke dvěma nebezpečným chorobám v srdci:
– k přehánění v tenzíhu, což vede k et-ta’tílu a et-tachrífu.
– Přehánění v isbátu, což vede k tešbíhu a tekjífu.
Každý, kdo se odchýlí od programu selef a dá přednost svému rozumu nad textem (Korán a Sunna), bezpochyby upadne do některého z uvedených bludů, nebo odejde ještě dále. Co se týče ahl sunna we l-džema’a, oni zůstali ve střední pozici v isbátu i tenzíhu, takže zachytili pravdu a zachránili se před těmito chorobami.
Program selefu s-sálih v akídě je jasná a jednoduchá cesta vzdálená každé zapeklitosti a nejasnosti, což je v souladu s Koránem a Sunnou. Odráží se v potvrzování všeho, co potvrdil Posel صل الله عايه و سلم i Alláh a negaci všeho, co Alláh sám o sobě popřel a negaci všeho, co Posel صل الله عايه و سلم popřel ve vztahu k Alláhu.Tento isbát je prost tešbíhu – srovnávání a tato negace je prosta ta’tílu, jak říká Bůh:
فِيهِ لَيْسَ كَمِثْلِهِ شَيْءٌ وَهُوَ السَّمِيعُ الْبَصِيرُ
A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý.
(Šúra:11)
Zde vidíme isbát i negaci. Selefu s-sálih to chápou ve světle arabského jazyka a vykládají to podle jeho لله vnějšího významu, aniž by vedli rozpravy o jménech a vlastnostech, ze strachu z upadnutí do jedné z inovací, takže jejich zájem byl v tom, aby konali podle toho, co z toho pramení. Pokud je tedy Bůh Tím, který vše zná, slyší i vidí, to znamená, že bychom měli být opatrni, abychom neupadli do některého z jeho zákazů, kvůli Jeho dohledu nad námi, zároveň se stydíce před Ním. Protože Alláh je Silný a Mocný, přísně trestá, z toho vychází, že je třeba se Jej obávat a pociťovat vůči Němu posvátnou bázeň, pokoušeje se Mu co nejvíce přiblížit a zároveň utíkat od všech věcí, kvůli kterým by se na nás mohl rozhněvat. Pokud je Alláh Milostivý, Slitovný, Přijímající pokání, znamená to, že se Mu musíme kát a musíme Jej milovat, tíhnouce k Jeho odměně a odpuštění, srdcem, které neztrácí naději v Jeho milost. A tak je to i se všemi ostatními vlastnostmi Alláha.