Otázka:
Jaké je pravidlo ohledně toho, kdo bezdůvodně odkládá hadždž, ačkoli má prostředky a je schopen jej vykonat?
Odpověď:
Chvála Alláhu a požehnání a mír Poslu Božímu.
Kdokoli, kdo je schopen vykonat hadždž[1] a nevykoná povinný hadždž, páchá velké zlo a vážný hřích. Co musí takový člověk učinit, je kát se k Alláhu za tento čin a pospíšit si k vykonání hadždže, protože Alláh říká (výklad významu):
„A Bůh uložil lidem pouť k chrámu tomuto (tj. Ka’ba v Mekce) pro toho, kdo k němu cestu může vykonat Však ten, kdo nevěří. . . vždyť Bůh věru je soběstačný a obejde se bez stvoření veškerého.“ (Álu ‘Imrán: 97)
A Prorok صل الله عليه و سلم řekl: „Islám je postaven na pětici: vyznání, že není boha kromě Boha a že Muhammad je posel Boží, vykonávání povinných motliteb, platbě zakátu, půstu v měsíci ramadánu a vykonání pouti k Domu (ke Ká´bě).“
Sahíh, obecně přijímaný.[2]
A Prorok صل الله عليه و سلم řekl, když se jej Džibríl, mír s ním, zeptal na význam islámu: „Znamená to vyznat, že není boha kromě Boha a že Muhammad je posel Boží; konat povinné motlitby; platit zakát, postit se v měsíci ramadánu; a vykonat pouť k Domu, má-li na to člověk prostředky.“[3]
A Alláh je Zdrojem moci.
Převzato z Medžmú’ Fetawá´ we Mekáláti Mutenewwi’a li Samáhati š-Šejch ‘Abdulazíz ibn Báz, rahimahulláh, 16/359
[1] Pouť do Mekky, povinná jedenkrát za život.
[2] Zaznamenali al-Buchárí, hadís č. 8; a Muslim, hadís č. 16.
[3] Zaznamenal Muslim ve svém Sahíh pod č. 8, jde o část hadísu Omara ibn al-Chattába, kéž je s ním Bůh spokojen.